,,Tak brzy na viděnou," řekl tiše. Nechtělo se mu odcházet. Byla to však nutnost. Z rozmaru se sklonil a jemně políbil Minkiho na čelo. Asi provedl tu největší bláznovinu, která se mu naskytla, ale nelitoval toho. Považoval to za důkladné rozloučení na příští dva měsíce.

Později

Jonghyun pomalým krokem kráčel po Minhově boku, veden do neznáma. Mlčky šli už asi hodinu, město opustili, před pár minutami. Jak mu tmavovlásek na začátku cesty řekl, udělají si cestu pár kilometrů za město, kde má takovou svou tréninkovou oblast. Bylo to docela daleko, ale nestěžoval si.

,,Rozloučil ses se všemi?" zeptal se Choi ve snaze rozvést hovor. Už ho nebavilo mlčet a nic neříkat.

,,Jen s Renem. G-Dragona jsem nenašel, tak jsem mu nechal vzkaz. A doufám, že se nevrátím a nenajdu ho s dvěma dětmi, psem a Taeminem jako manželkou," odfrkl si JR.

Minho se hlasitě rozesmál. ,,Hádám, že nejvíce ti na tom vadí ten pes," popichoval jej.

,,A děti," doplnil jej Jonghyun. To bylo to důležitější. ,,Psy přežiju, i když mám raději kočky. Děti vážně nevystojím."

V podobném duchu a smíchu se nesla celá jejich debata, která trvala po celou dobu, než došli tam, kam mířili. Minho vytáhl klíče od malého domku, před nímž se objevili a kde měli strávit příští měsíc až dva. Odemkl a vstoupil dovnitř, načež pozval Jonghyuna dál.

Černovlásek se rozhlížel a nestačil zírat. Na zemi se válel drahý perský koberec, stěny byly zdobeny ručně malovanými obrazy. Sice pochyboval, že to koupil, pravděpodobně to bylo vše totiž kradené, ale rozhodně to na něm zanechalo příjemný první dojem.

,,Máš to tu moc hezké," zhodnotil to. ,,Budu mít vlastně svůj pokoj, nebo jako to bude?"

,,Brzy se všechno dovíš," odvětil klidně Minho a shodil ze sebe boty. ,,Sundat," upozornil na to i druhého. Nechtěl tu mít ihned zašpiněno. Vážně mu trvalo dlouho, než si zařídil takové krásné zázemí. Naštěstí o tomhle místě věděl z jejich party jen on, Jin a Taemin. Možná by Taemin netvrdil to samé, ale Choi ho považoval za velice příjemného člověka a rád s ním trávil svůj čas.

Hyun ve vzdávačném gestu zvedl ruce vzhůru a zamával s nimi. Pak ze sebe boty skopl a nasunul je vedle těch Minhových do malého botníku. Vešlo by se tam tak šest párů bot maximálně. Nad botníkem bylo do zdi přibito několik háčků, na kterých visela jedna jediná bunda - ta Choiova. Nejspíš si ji tu schovával pro případy zimy.

,,Tak kde jsi?" zavolal na něj tmavovlásek a zvědavě vykoukl z kuchyně. Už dávno mu utekl. ,,Měl bys být pořád za mnou, jinak se nic nenaučíš, mládě~" ušklíbl se na něj. Tohle oslovení praktikoval na všechny své učedníky, protože to byl téměř zaručený způsob, jak je dostat do té správné, naštvané nálady.

,,Komu tady říkáš mládě, mámo?" odfrkl si Jonghyun uraženě. Slovně se nenechal tak snadno vydráždit, pokud druhý bojovník nemířil do nějaké jeho citlivé zóny, jako byl třeba Ren a sexuální orientace. A pochyboval, že zrovna toho by chtěl Minho využívat, protože by pak jeho domeček spadl asi jako domeček z karet.

Minhovi sklapla. Ostatní byli evidentně hloupí, když je nenapadlo mu to vrátit. Musel přiznat, že ho Jonghyun setřel. Pobaveně se na něj zazubil. ,,Bod pro tebe, Hyune. Hrajeme do dvou seti. Bude to ještě sranda, neboj se." Tohle měla být psychická příprava. Strašně rád ostatní mentálně deptal a vlastně si tím kompenzoval svou sílu, zatímco je posiloval. Bylo to vzájemně prospěšné.

,,Dvouseti?!" vyhrkl černovlásek překvapeně. To mu připadalo jako dost vysoké číslo. Sice byl tohle pro něj první bod a on o něj vlastně ani neusiloval, protože neměl šanci vědět o nějaké soutěži myslí, ale i tak bylo namáhavé vymyslet narychlo něco, čím by mu vrátil jeho ,laskavost'. Ne že by byl nějaký lenoch, ale... dobře, občas byl. Třeba teď po té dlouhé cestě by si nejraději lehl.

,,Dáš si kafe?" ozval se Minho a vytrhl jej z jeho snění na chodbě. Byl donucen po hlase najít cestu za ním, což ve skutečnosti nebylo tak těžké, jelikož odtamtud Choi předtím vykoukl. Vážně mu to o dost usnadnil, protože ten zdánlivě malý domeček byl propleten strašně dlouhou chodbou.

,,Ale jo, dám si. Možná mě to i probere," konstatoval s úsměvem Hyun. Obsadil jednu ze čtyř židlí kolem jídelního stolu a podložil si hlavu rukou opřenou o dřevěnou desku. Moc se okolo ani nerozhlížel, protože to bylo všechno stejné - drahé obrazy a koberce. ,,Rozpustný, prosím. Turek by mě už asi zabil."

,,Ups," uculil se na něj Minho naprosto nevinně. ,,Promiň, nic jiného než turka tu nemám. Bude ti to vadit hodně?" Snažil se vypadat jako andělíček, protože mu tu kávu už zalil vodou a nechtělo se mu ji vylévat.

Jonghyun protočil očima a položil si hlavu na stůl. Ztrápeně do něj zamručel. ,,Tak fááájn, pošli to sem. A jestli to na mě vyleješ, tak poznáš, zač je toho loket," vyhrožoval mu, u čehož se pokoušel i usnout. Šlo to vážně těžko, když mu ona vábivá, rozdrcená kávová zrna zavoněla přímo před nosem.

,,Notak, mrtvý mládě," provokoval ho Choi nadšeně. To on tu vypadal jako malé dítě, když do něj dlouhým prstem šťouchal a snažil se ho probudit. ,,Zas tak daleko jsme nešli, abys po tom umíral. Vypij kafe, skoč se vyčůrat a jde se trénovat, kamaráde. Možná se tvářím jako tichý a milý člověk, ale věř, že se stanu tvou Nemesis."

,,Šmarja, další ženská na krku," vydechl pochmurně Jonghyun a zvedl k němu svou ztrápenou tvář. Pokoušel se o psí oči, jednoduše mu přeskočilo. ,,Nejdřív Rena a teď ty, Nemesis. To mi neuděláš, že ne? Já ti věřím." Raději se natáhl po kávě. Netušil, čím to bylo, ale v poslední půl hodině si připadal jako na houpačce. V jednu chvíli se choval jako ledová královna a posléze jako štěně.

Zatímco pil, Minho chytal křeče do břicha, jak strašlivě se smál. Trvalo to několik minut, při kterých se Hyunova tvář opět změnila na vážnou, protože ho už přestávalo bavit ho poslouchat. Nespokojeně pil svého turka a čekal, čekal, čekal... Vážně u toho málem usnul, kdyby se Choi nenadechl a nezačal se smát nanovo.

,,To beru jako tak, že druhý bod je taky můj," prohlásil v momentě, kdy se zvedl ze židle a odložil prázdný hrnek na kuchyňskou linku. Urovnal si oblečení, které mu vylezlo vysoko, a pak se na Minha zadíval. ,,Takže já se teď jdu vyčůrat, mami, a pak na tebe počkám venku, ano?" Taška, která mu zůstala v chodbě, tam prostě počká, protože stejně netušil, kam si věc dát. Doufal jen, že najde ten záchod, který mu byl přislíben, a právě za kterým se vydal do útrob domu.

Později

Jonghyun se vyčerpaně sesunul k zemi a poručil svým plicím, ať dýchají na úplné maximum. Čekal, že jejich první trénink bude něco ve smyslu testování toho, jak na tom se schopnostmi je, ale rozhodně ho nenapadlo, že ho Minho donutí běhat. Běhat! Navíc tím stylem, že za ním pustí hladového psa, o kterém mu ani neřekl, že ho má!

Naštěstí psa přestalo bavit běhat dříve než jeho, protože i když se JR nezdál, vážně toho vydržel spoustu. Ať už psychicky, nebo fyzicky, jeho tělo bylo dost odolné. Oplývalo skvělou imunitou i fyzickou stavbou, navíc permanentní mise mu v tomhle pomáhaly. Nemohl si stěžovat. Chudák pes, asi ho skoro uhnal, ale to se dalo tvrdit i o něm samotném.

,,Nenávidím tě," řekl k Minhovi, který se během pár vteřin posadil vedle něj a pak se o něj opřel. ,,Slyšel jsi dobře? Nenávidím tě po prvních pár hodinách, co s tebou trávím osamotě," zopakoval se Hyun, kdyby to Choi náhodou přeslechl. ,,Ať tě ani nenapadá mi večer lízt do postele, mazlit se a omlouvat se za to. Neakceptuji to."

,,Já nejsem Ren ani G-Dragon," odbyl jej Minho. Hezky se u toho křenil, protože mu dělalo radost Jonghyuna celou dobu pozorovat. Hlavně jak utíkal před tak malým a rozkošným psíkem, jako je Jinova Jjanggu, již ve svém domečku hlídal.

,,Jonghyun se na něj zamračil. ,,To víš, musím být připravený na všechno. Třeba jsi gay a opíchal jsi už všechny, co tady byli. Akorát mi o tom nikdo neřekl, protože se s nikým moc nestýkám, navíc o mém odchodu s tebou také moc lidí nevědělo."

Tentokrát na něj vrhl zabijácký pohled Minho. ,,Tak ty si chceš ještě zaběhat, jo?" zavrčel na něj. Takové narážky nesnášel, protože snad jako jediný z celé své skupiny byl na sto procent na holky. Společně s Hyunem se zvedl na nohy a přimhouřil oči. ,,Dám ti náskok. Deset, devět, pět, tři, dva, start!" vykřikl, načež se jako blesk rozeběhl za Jonghyunem. Teď teprve začínala zkouška schopností.

To mohlo Jonghyunovi dojít v momentě, kdy málem narazil do membrány mezi dvěma stromy v nedalekém lesíku, kterou ve vteřině vytvořily různé šlahouny a rostliny rostoucí v okolí. Pravda, vždyť on vlastně říkal, že ovládá kytky, sakra! došlo JRovi trochu pozdě. To už totiž běžel lesem, což bylo pro Choie ideální místo na rozvíjení jeho schopností.

Skýtala se tu však i jedna výhoda pro Jonghyuna - stmívalo se. To znamenalo více stínů a horší viditelnost. Takže pokud Minho neměl nějaké květiny s lampičkou, brzy nastane čas, kdy bude mít větší výhodu JR. Což znamenalo jediné - musel mu utíkat a skrývat se tak dlouho, než se setmí natolik, aby se mohl ponořit do stínů.

Tak důkladně přemýšlel o svém naprosto geniálním plánu, který neměl jedinou chybičku, až snížil vlastní pozornost a to byl moment, kdy Choi vyhrál. Hyun si totiž nevšiml na své cestě vyrůstajícího kořenu, o který zakopl. No a než se stihl zvednout, Choi se mu usadil jako princeznička na záda a přehodil si nohu přes nohu. Culil se u toho jako andílek - byl to jeho nejoblíbenější výraz.

Jonghyun zavrčel a zkusil se zvednout, ale kolem zápěstí se mu omotaly další dva kořeny, stejně jako se to stalo u jeho kotníků. Prohrál na plné čáře, a bohužel, byl si toho vědom. Se zakňučením povolil své tělo a natočil hlavu jeho směrem, jak jen to šlo. ,,Slezeš, prosím? Vážně se mi špatně dýchá."

Jelikož měl Choi hodné srdíčko, zvedl se z něj a dokonce ho uvolnil i z kořenů, které ovládal vlastní myslí. Dříve k tomu potřeboval i pohyby rukou, ale teď se nacházel v takové fázi, kdy už to bylo víceméně zbytečné. ,,Jak si přeješ, můj drahý oři. Teď šup zpátky, protože jako poražený jdeš dělat večeři. Je to dva:jedna pro tebe."

,,A za to, jak jsem zdrhal tomu psovi, jsem jako bod nedostal?" opáčil Jonghyun dotčeně. Rychle se vyhoupl na nohy a pokusil se ze sebe dostat všechnu hlínu a listí, které na něm ulpělo při pádu. Kvůli stmívání ovšem neviděl tak dobře, jak si myslel, že se svými stínovými schopnosti vidět bude. To se z něj nakonec nestávala kočka?

,,Noup. To byla rozcvička. Jjanggu je hladová věčně, takže je součástí tréninku. Alespoň se oba dva dostanete do pořádné formy. Pěkně přibrala, protože jsem tu už dlouho nikoho netrénoval. Vidím i na sobě, že bych potřeboval zase trochu máknout, takže to bude moc dobré pro všechny." Minho popoběhl kousek dopředu, protože v sobě měl stále spoustu energie.

Jonghyun jej s nespokojeným zamrmláním doběhl a založil si ruce na prsou. Začínala už být vcelku zima a on měl mikinu uvnitř v tašce. Předtím ji nepotřeboval, ale teď by se mu hodila. Nechtěl nachladnout. ,,To s tím vařením si mi nelíbí, ale uznávám, že jsi vyhrál, Minho-shi."

,,Minho-shi?!" vykvíkl Choi šokovaně. Dokonce se kvůli tomu zastavil, ale jen krátce, a pak se zase rozešel moc rychle, takže ho Hyun musel znovu dobíhat. ,,Tak mi ještě nikdy nikdo neřekl. Ještě se z tebe budu červenat. Ale fajn, máš co chceš, dneska vařím já. Porazil jsi mě dva jedna."

,,Tak se mi to líbí," zašklebil se na něj Jonghyun. Když se na něj Choi otočil, udělal na něj přesně tu andělskou tvářičku, jak to ukazoval celou dobu Minho jemu. Tím vyvolal další vlnu smíchu, ve které se tentokrát váleli oni oba dva. Jjanggu kolem nich jen běhala a štěkala, protože jako jediná z nich dávala najevo, že má hlad jako... Jjanggu.

Ah, ano, něco se stalo, Shezy vydala díl.

Jsem frustrovaná kvůli škole, takže možná proto je Hyunova nálada tak... taková. Mám prostě spoustu práce, a to i přesto, že jsem měla týden volno. No jo no, Shezy, když sis vybrala maturitu z dějepisu, tak se na ni prostě musíš učit už ve třeťáku v podobě testů z maturitních otázek v počtu jedna za dva až tři týdny. GG, Shezy.

Snad se dílek líbil. A omlouvám se, že je po tak dlouhé době. Prostě to nestíhám. Jakýkoliv důkaz, že se příběh líbí, ať už vote či komentář, vážně potěší^^