Jonghyun spěchal jako blázen s jablkem v ústech, které uloupil v kuchyni předtím, než vyběhl ven před dům. Snažil se u toho luštit šifrovanou zprávu. Moc mu to nešlo, za nějaké dvě minuty přečetl pouze tři desítky slov, což bylo málo. Nechal to plavat a místo hraní s písmenky si zavolal taxi.

Nasedl do něj a nařídil si směr cesty na nejbližší letiště. Přesně tam potřeboval. Jakmile se auto rozjelo, zatáhl okýnko mezi sebou a taxikářem, čímž si zajistil alespoň částečné soukromí. Další položkou v jeho programu bylo rozšifrování zprávy od Leadera, popravdě se toho docela obával. Polkl a prohrábl si rozcuchané blond vlásky. Pomalu se dal do čtení. Stálo tam:

Název mise: Špehování #2
Časové omezení: 5 dní
Vykonavatel: Kim Jonghyun
Cíl: Choi Min Ki (Ren)
Adresa cíle: neznámá
Posledně viděn: minulého dne, Seoul
Popis cíle: kratší hnědé vlasy, mladická postava
Věk cíle: 23 let
Výška cíle: 178 cm
Váha cíle: 56 kg
Náplň mise: Zjisti, s jakými lidmi se cíl spolčuje, s kým se vídá, jak se chová a jaká je jeho osobnost. Každičkou informaci pečlivě zapiš, nenech se však chytit a nebuď viděn.
Odměna: Dva dny volna. (Moc dobře si je Leader vědom toho, že špehování není tvé oblíbené.)

Po dočtení zprávy několik minut Jonghyun zpracovával informace, které se dozvěděl. Doposud mu něco nesedělo a nyní konečně věděl, o co šlo. Nechápal, že mu to nedošlo dřív. Choi Min Ki, tak se jmenoval ten zpěvák, jehož pozoroval včera v televizi společně s druhým přitepleným zpěvákem, Lee Taeminem. Už chápal, proč mu připadalo při pohledu na Rena, že ho odněkud zná. Byl jedním z těch dvou, které při svém prvním špehování nachytal v posteli v ne příliš pro něj příjemné pozici, navíc byl tou dobou hnědovlásek jeho cílem. Myslel si, že ty dvě tváře nikdy nezapomene, a přesto si nevzpomněl, když je spatřil v televizi.

Nepříjemně se oklepal, kvůli té myšlence mu přejel mráz po zádech. Nemohl na to myslet. Přesně tato zkušenost z něj z velké části udělala asexuála. Počítal se mezi homofóbní jedince, jichž bylo na planetě ještě tolik, aby homosexuály potlačili. Od doby, co spatřil dva muže v posteli, ho přešla veškerá chuť na sex i s dívkami, nemohl se s tím prostě smířit. Jeho oči to nikdy neměly spatřit.

Rozhodl se, že se zkusí soustředit na něco jiného, proto vypnul hodinky a zprávu tím zavřel. Potřeboval přijít na jiné myšlenky, okolní svět se o to měl postarat. Jen se vylezl z taxi na letiště a zaplatil za cestu, úlevně vydechl. Cítil se mnohem lépe.

Nadýchal se čerstvého vzduchu a vydal se do hlavní budovy, na niž mu padl pohled. Na gaye naštěstí dávno nemyslel, místo toho přemýšlel nad nejrychlejší a nejlevnější cestou do Seoulu. Jelikož tam byl Ren naposledy viděn, bylo nejpravděpodobnější, že tam bude stále.

Špehování nikdy nebyla jeho silná stránka, takže netušil, čím přesně by měl začít. Koupil si letenku - moc věcí s sebou neměl, jen jednu tašku přes rameno, tak s tím problémy nebyly. Počkal, než jeho letadlo přiletí, a po přistání do něj nasedl. Nepotřeboval poutat pozornost, měl rád svou anonymitu. Zvolil druhou třídu, přestože si mohl dovolit první. Bohužel se i tak nacházel v letadle někdo, jehož pozornému oku neunikl.

Kim se se sluchátky v uších, které si nandal v průběhu cesty k letadlu, posadil na své místo nejblíže k oknu. Miloval výšky a rád sledoval, jak se letadlo odlepuje od zemského povrchu, vzlétá a probíjí si cestu vzduchem. Mohl to sledovat celé hodiny, jak kolem trupu krouží vzduch, víří se a dělí bílé měkké obláčky připomínající ovečky na modré trávě.

O chvilku později, kdy měl konečně pocit, že se bude všechno v nejlepší pořádku, místo vedle něj obsadil mladík s kapucí a černými brýlemi na nose. Zpod kapuce mu vykukovaly žluté konečky vlasů tak zářivých, že si jich nešlo nevšimnout. JR ho ignoroval do doby, než se na něj nově příchozí otočil.

Málem to s ním v tu chvíli švihlo. Vedle něj se posadil někdo, koho by tam v životě nečekal - přebarvený G-Dragon culící se od ucha k uchu. Moc dobře si byl vědom toho, že Jonghyunovi způsobil vteřinový infarkt. Dovolil si mu vytrhnout i sluchátka z uší.

,,Nazdar," pozdravil vykuleného blondýna tmavovlásek a obdařil ho svým zářivým, stowattovým úsměvem. ,,Chyběl jsem ti?" Jeho příchod byl vážně něco skvostného, měl by jít do divadla. Dokázal člověka umlčet úžasem. Avšak na tom jistě mělo podíl to, že to byl krutý masový vrah...

,,No nazdar," procedil JR mezi zaťatými zuby. Byl tak mimo, že netušil, co říct. Přeci jen, co tady GD dělá? Sledoval ho, aby si zajistil - počkat, co zajistil? Že by byl pověřen jako jeho hlídač?

Do myšlenek mu skočil samotný tmavovlásek, jako kdyby mu četl myšlenky. ,,Dostal jsem od Leadera misi tě sledovat a zároveň u toho špehovat jednoho týpka. Přesněji řečeno, přítelíčka toho tvého Rena, Lee Taemina. Sranda, co? Můžeme náš pakt stvrdit tímhle - zraď a zabiju tě." Po celou dobu mluvy se šklebil od ucha k uchu, byl tím vším nadšen.

,,No..." hlesl omámený Jonghyun. Letadlo se náhle rozjelo a začalo se zvedat do vzduchu, z toho důvodu se otočil k okýnku. Byl nucen svými smysly se k němu přilepit, aby to všechno dobře viděl. Nelétal tak často, aby si tento pohled mohl nechat uniknout. Bylo třeba si ho pořádně vychutnat.

,,... posloucháš mě vůbec, Nightmare?" probral ho ze snění trochu uraženě a naštvaně Sadist, který na něj celou dobu plynule a zřetelně mluvil a blondýn ho vůbec neposlouchal. ,,Halóóóó. Tvůj společník tě volá a chce s tebou mluviiiiit!"

Tehdy Kim konečně našel svůj hlas a odvahu k G-Dragonovi promluvit. K jeho soustředěnosti byl třeba hluboký nádech a zvážnění masky v obličeji, což mělo dokázat, že to nebere na lehkou váhu. On si legraci nedělal. ,,Jsi nějaký veselý, rozhodně ne jako ten GD, kterého jsem posledně potkal, který si mě osobně vyhledal a s nímž jsem v zájmu nás obou uzavřel mír. Kam se ztratila tvá hrdost, že tu tak rozjařeně štěbetáš? Nehodlám být partnerem někoho, kdo by mi svým chováním mohl jen způsobit problémy."

Trefil hřebíček na hlavičku, jeho slova G-Dragona dost zasáhla. Sklapl, nevrle se obrátil na druhou stranu a pořádně se opřel do opěradla. ,,Debile." Snažil se jen chovat přátelsky a Jonghyun ho takto odbyl. ,,Fakt jsi tak chladnej a odtažitej, jak se povídá. Že se tady vůbec o něco snažím." Nečekal, že bude JR tak... upjatý. To se nedokáže bavit, trochu se uvolnit? Bude ho muset vzít někam do hospody, aby povolil tu svou barikádu a vpustil ho do své zóny.

,,Nejsem debil, ty jsi debil, debile," přistoupil blondýnek na jeho hru a kysele se na něj zašklebil. Nikdo o tom nevěděl, ale v některých věcech, obzvláště hádkách, byl neuvěřitelně dětský. Skoro na G-Dragona vyplázl i jazyk.

,,Komu tady nadáváš do debila?" GD nasadil dost podobný výraz tomu Jonghyunovu, neplánoval s ním prohrát.

,,To ty sis začal," obvinil ho Jong. Taktéž se nevzdával.

,,Ale tys mě vyprovokoval, je to tvoje vina."

,,Ne, není."

,,Ano, je."

,,GD, tys mě nazval debilem, tak ti to vracím."

,,Pffffffffffffff," odfrkl si výše jmenovaný a od této doby se rozhodl držet bobříka mlčení.

Jonghyun se mu v duchu ušklíbl, ale na své kamenné tváři nedal žádný pocit znát. Začínal být ospalý, mysl samovolně toužila po odpočinutí si. Ta scéna s pavoukem mu stále působila trauma, proto se ji pokusil zaspat. G-Dragon jej kupodivu neprobudil, nechal ho klidně celou cestu spát a sám si četl knihu, již si předem stáhl do telefonu. Očekával, že bude spolupráce z počátku těžká.

Kim se probudil sám, žádný budíček tentokrát nepotřeboval. Stihl to v tu nejlepší chvíli, letadlo se zrovna chystalo k přistání. Stačilo vzít svou tašku, obléknout si zpět bundu, kterou si při sedání sundal, a probodnout GDho pohledem naznačujícím, že by měl pohnout svým pozadím a vstoupit do davu lidí vystupující z dopravního prostředku. Jako poděkování se mu dostalo podrážděného odfrknutí.

Jeden po druhém zdolali schůdky a proběhli přes různé terminály, než se konečně dostali před budovu. Tady nastával zásadní problém. Seoul byl obrovské město. Jak v něm měli najít blondýnu a hnědovláska, kteří měli být pravděpodobně spolu, ale stoprocentně jisté to nebylo? Jonghyun byl v koncích, moc nápadů neměl.

Přesně kvůli tomu se k němu přidal G-Dragon. Možná se v některých chvílích choval jako idiot, ale byl to profesionál a ve své práci se vyznal. Špehování mu bylo známé.

,,Zajdeme na kafe, následuj mě," prohodil Sadist k Nightmare a bez čekání se rozešel směr autobusová zastávka. Netušil, jak je na tom Jonghyun se znalostmi tohoto města, ale on v něm jeden čas žil, takže znal snad každé zákoutí, každou ulici, každý bar. Kavárny nebyly výjimkou, zamířil k té nejbližší, kam se dostali zhruba za deset minut cesty autobusem - jen tak tak ho stihli. Blondýn jeho vedení nezpochybňoval, jak si GD myslel, že se stane. Příjemně ho to překvapilo.

Vstoupili do útulné kavárny s krémovým až čokoládovým designem, příjemným světlem a voňavou atmosférou. Jonghyun se při příchodu málem udusil, bylo to na něj až moc sladké. Spousta lidí nadšeně štěbetala, cukrovala se svou drahou polovičkou a pojídala přeslazené zákusky. Nic pro něj.

Toho si G-Dragon všiml, jeho oku nic neuniklo - včetně toho, jak JR nakrčil nos. ,,Copak, nemáš rád dortíky a koláčky?" Potutelně se usmál, nepůsobilo to však mile, on sám by bez cukru nemohl fungovat. ,,Tak dostaneš jen čajíček, no..." Zarazil se. Kim byl již dávno u pokladny, pravděpodobně ho neposlouchal a objednával si své vyvolené karamelové latte. ,,H-hej! Nemiz mi tak!"

Blondýn se na něj s úšklebkem letmo ohlédl, načež odevzdal mince a odešel i s hotovou kávou vyhledat místo k sezení. Litoval, že nenašel stůl pro jednoho. GD nespokojeně zavrčel a přistoupil k pokladně, kde si objednal i pro sebe. O pár minut později již seděl naproti Jonghyunovi a lžičkou se dloubal ve svém čokoládovém muffinu.

,,Tak," odhodlal se po nějaké době bez jediného slova Jonghyun a usrkl ze svého latte, ,,co teď, ty chytrolíne? Co provedeme dál, hmm?"

Druhý se málem zadusil vlastním zákuskem, to oslovení ho svým způsobem pobavilo. Spolkl kousek, který mu uvízl v krku, a zapil ho zeleným čajem, jenž mu byl přinesen o něco později obsluhou. Zatímco byl pozorován nesnesitelným pohledem z Jongovy strany, vše dojedl a dopil, dával si pěkně na čas. Velice rád ho škádlil.

,,No," dal se nakonec po přemlouvání sebe sama do řeči, přičemž odložil šálek a vytáhl z kapsy telefon, ,,máme přeci sociální sítě." Pro něj těchto několik slov znamenalo vše, ale Jonghyun nevypadal, že by mu nějak rozuměl. Povzdechl si, tohle bude těžké. ,,Neznáš twitter nebo třeba instagram? Fanoušci jsou všude. Vždycky se bude vědět, kde ty dvě hvězdy jsou, protože fanoušci jsou schopni to zjistit i za cenu vlastního života. No, a co z toho vyplývá? Pro nás je práce mnohem jednodušší, protože je vlastně vůbec nemusíme hledat."

JR postupně vykuloval oči, až nakonec připomínal sovu. Fanoušci! Proč ho to nenapadlo dřív? Sklopil svůj pohled k telefonu, který si dříve odložil na stolek, a začal přemýšlet. Bingo! Přišel na to!

Wohou, máme tu další dílek.^^

Jsem moc ráda za všechny votes a komentáře, protože ač jich není zatím moc, tak mě povzbuzují do dalšího psaní. (Zvlášť ty tvé, Noriko. :D)
Povídka už má nějakých 160 přečtení, což je super. Věřím, že jich časem získá mnohem víc. :)

Vaše Shezul^^