Tma Jonghyunovi nebránila v tom, aby se nepokusil je identifikovat. Divil se, že JJ není zpátky a že na ně nepřišel dřív. Podle tváře totiž poznal, kdo se jim to postavil do cesty. Ruku v ruce proti nim kráčeli JB s Juniorem a o kousek za nimi s platinovou hřívou... Jackson.

,,Ale, ale, ale..." promluvil Junior, který Jonghyuna okamžitě rozpoznal, ,,kdopak se nám to tu zjevil, hmm? Nejenom že to včera nabouralo naši síť a procházelo to naši databázi, ono to dnes ještě přišlo na návštěvu! Ach, JB, jak naše milé hosty uvítáme?"

,,Co si třeba... trošku pohrát?" nadhodil oslovený. Mlsně se u toho olízl. Nechával se sledovat, jak si dlaní přejel po těle až ke kapse připevněné na stehně. Odtamtud vytáhl naleštěnou pistoli, luger. Zásobník měla prázdný, až na jednu jedinou střelu.

,,Ach ta tvoje úchylka," povzdychl si Jackson. ,,Bojovat bez zbraní je lepší. Pěsti, blízkost a taaak... Co může být lepší než vzít protivníka židlí po hlavě?" rozplýval se. Získal tím od svých společníků pohled alá: Sadisto.

,,Víš, jsi jediný z nás, kdo má kouzelné schopnosti, čarodějko Jacksone," odfrkl si Junior. Dost mu to záviděl a všichni to věděli. ,,Nech mého JBho na pokoji. Je jedno, jak on bojuje." K mladíkovi se přimkl. ,,Viď, JB? Beztak jsi nejlepší."

,,Co kdybyste přestali krafat a konečně začali něco dělat? To si máme v klidu odejít, nebo s námi budete bojovat, haa?" vyletěl G-Dragon. Měl toho jejich handrkování plné zuby, a to toho moc neřekli. Sám již svou milovanou katanu tasil. Pokud na něj však půjdou s palnou zbraní, moc užitečná mu asi nebude.

,,Kdybyste nebyli hloupí, odešli byste. Tedy... spíš utekli, ale to už je vedlejší," zasmál se Jackson. Pozvedl ruce do úrovně boků, obrátil je dlaněmi nahoru a lehounce zatřepotal prsty. ,,Pochybuji totiž, že se odsud dostanete živí..."

,,Vsadíme se?" rýpl si Jonghyun. Nějak tomu neodolal. Chuť po boji a po krvi v něm rostla, začínala se v něm projevovat probuzená síla. ,,Já si klidně tady na GDho vsadím, že tě porazí. Neměl bys jej podceňovat, Jacksone."

,,Odkud..." Blondýn se zarazil. ,,Ah, jasně, databáze. Začínám zapomínat. Ty jsi kdo vlastně? Tu tvář nepoznávám. Promiň, slabochy si nepamatuju. A nemám zato, že jsme se už někdy viděli."

,,To je Nightmare, Jacksone," šeptl k němu JB, ,,tak bys asi neměl být tak rude. You know what I mean. Abys neskončil rozporcován. Všichni ví, jak je ve své práci precizní. A támhle Sadist... No, u něj jméno mluví za vše, nejspíš. Je žoldákem pro radost."

Jonghyun se jejich mluvě uchechtl. Svůj zrak obrátil na svého parťáka, na něhož se zašklebil. ,,Tak co, Sadist, jdeme jim nakopat prdele? Aby věděli, s kým mají tu čest?"

,,To zní jako příjemná zábava," zasmál se Ji-yong. Sevřel prázdnou ruku v pěst a natáhl si směrem k Hyunovi. Potěšilo jej, že černovlásek udělal totéž a jejich pěsti se střetly v přátelském ťuknutí. Mohlo se jít na věc.

Nikdo již nečekal na další pobízení, po boji toužili všichni. Silnou nevýhodou pro tým GHyun bylo, že museli zvládnout jednoho člověka navíc. Tato čest připadla právě Jonghyunovi, jelikož se na G-Dragona pověsil Jackson, s nímž nebylo zrovna snadné bojovat. JJ se na ně nejspíš vybodnul nebo si někde létal, protože nikde nebyl k vidění.

Doposud si vlastně nikdo nebyl jistý tím, jaké schopnosti blondýn ovládá. O tom věděli jen HOT7 a Jaejoong s Minewem. Nejspíš i to bylo dost, jenže kvůli tomu nízkému počtu G-Dragon netušil, co dělat a očekávat. S mečem před sebou svého protivníka skenoval a studoval, nenechal si uniknout jediný jeho pohyb.

Kroužili kolem sebe jako supi, Jackson si to evidentně užíval. Ovšem brzy jej to přestalo bavit, protože s GDm nebyla žádná legrace, tak učinil první krok. Ve vteřině do Ji-yongových zad narazila těžká dřevěná krabice, která se původně válela kdesi za ním.

G-Dragonovi to skoro vyrazilo dech; ač nechtěl, přepadl na čtyři. Hned se sebral a vyrazil do útoku, ale podrazily mu nohy klacky, které přiletěly. Ano, přiletěly. Potvrdily tak GDho teorii, která jej napadla, když se Jackson ani nehnul. Ovládal telekinezi, manipuloval věcmi svou myslí.

Jak zrádná věc. Nespokojeně zafrkal a vyhrabal se na nohy, přičemž probodl Jacksona jedním ze svých vražedných pohledů. Kdyby tímhle dokázal zabíjet, blondýn by už byl několikrát po smrti. Nahlas si začal stěžovat. ,,To není fér. Pojď ke mně blíž a přestaň útočit z dálky. Všiml sis, že mám jen katanu?!"

,,Pff, pff... Jsi tak nezdvořilý. Co se čertíš, Sadist? Tobě se to nelíbí? Myslel jsem, že bojuješ pro vlastní uspokojení, alespoň tak si tě pamatuju..." Prsty si prohrábl vlasy a podrbal se na hlavě. ,,Už jsme spolu bojovali, nevzpomínáš si? Tehdá jsi byl ještě divoký, nespoutaný... Co se s tebou stalo, že ses tak změnil? Že by tvůj parťák?"

,,Jonghyun za nic nemůže," odsekl Ji-yong. ,,A nezměnil jsem se. Jen ještě nevyvádím, jsem v klidu. Ale pokud budeš pokračovat takhle dál, tak se brzy naštvu a to teprve začne být sranda." Znovu zaujal svůj bojový postoj. Teď už to nehodlal podcenit.

,,Pejsek nám štěká, ale zatím nekouše," škádlil jej dál Jackson, ,,že by se snažil bránit svého ukouše?" Jedno se mu muselo nechat. Přesně věděl, jaké citlivé místo zasáhnout.

,,Není to... žádnej můj... ukouš..." zavrčel G-Dragon podrážděně. Tohle už překračovalo hranice. ,,Ještě jedno křivý slovo o Jonghyunovi... mém příteli... a rozpářu tě od prdele ke krku!" vykřikl rozzuřeně. Konečně se dal do útoku.

Jackson proti němu posílal mnohé věci, jimiž ho zpomaloval, ale i tak si musel najít vlastní zbraň, kterou bude schopný odrazit jeho přímý útok. Tak litoval toho, že nedokáže hýbat lidmi. Jistě by to stálo za to.

Zatímco u nich došlo na fyzický boj, JR trpil s JBm a Juniorem honičku a přestřelku zároveň. Litoval toho, že si nevzal ještě jiné zbraně než revolver a pár dýk. Ty mu byly víceméně k ničemu, když od sebe byli daleko a on s nimi nepřišel do kontaktu. Zbývalo jen utíkat a snažit se trefit.

,,Tak co, Jonghyune?!" rozkřičel se Junior, kterého to již přestalo bavit. ,,Proč dál utíkáš? To snad nemáš natrženou prdel od Rena, noo?" Tohle pro něj byla pravá zábava. Celá jejich skupina se vyžívala v provokaci. ,,Nebo je snad on tvoje děvka, cooo?"

,,Ren není žádná moje děvka a ani tak já nejsem jeho!" bránil svou i Minkiho čest JR. Ta slova se mu nelíbila, ale nedokázal proti nic nic udělat, zvlášť u Rena je vyvrátit.

,,A myslíš si, že tomu někdo v týhle zatracený komunitě uvěří?" vysmál se mu JB. Musel svého vlastního přítele podpořit. ,,Já píchám Juniora tak často, jak jen to jde! Ale není to proto, že bych neměl prachy na to, abych si zaplatil normální děvku. Některým prostě voní muži, přiznej si to!"

,,Ale mně nevoní muži!" odvětil Kim zpoza rohu. Všichni tři stáli a ani jeden z nich se nehnul. Ani netušili, jak Jackson s G-Dragonem bojuje. A ještě větší záhadou bylo, kam se asi vypařil Jaejoong...

,,Lháři! Kolikrát už jsi s ním ulehl?" vyptával se Junior. Nevěřil tomu, že by odolal tak krásnému tělu a tváři. ,,Nebo ti v tom snad zabránil G-Dragon? Či Taemin? Jsi tak slabý, že jsi se vzdal toho, co jsi mohl mít?"

,,Budete už držet huby?!" štěkl po nich Jonghyun. Už to nezvládal. Nesnášel tyhle kecy, které jej akorát dokázaly naštvat. Snažil se je ignorovat, ale oni ryli a ryli, nedali si pokoj. Velice snadno probudili něco, co neměli.

Jakožto vládce stínů Hyun velice dobře viděl ve tmě, možná ještě lépe než za světla. Ani netušil, jaké brány mu Jaejoong svým rituálem otevřel. Zlepšil mu funkci mozku z jeho 10 % na 25 %. Díky tomu viděl lépe a dál, měl větší sílu a dokonce i lepší schopnosti. Na to však bude muset přijít sám.

Přeběhl k nejbližšímu předmětu, který měl největší stín, a za něj se skryl. V žilách mu kolovala krev společně se silou, již chtěl ukázat těm dvěma. Oči mu svítily jako žárovky, šklebil se od ucha k uchu. Moc jej ovládla a on si to ani neuvědomil.

,,Hyunnie!~" ozvalo se v jeho těsné blízkosti. Junior si dělal procházku, kdežto JB si obcházel budovu z druhé strany. ,,Kampak ses nám schoval?

Odpověď žádná, Hyun mlčel. Slyšel jeho kroky, jako kdyby byl těsně u něj, ačkoliv se Junior nacházel ve vzdálenosti několika metrů. Připadal si jako zvíře na lovu, ještě nezkušené. Neovládal své síly, to ony ovládaly jeho. A právě proto se z něj stal lovec.

Jakmile tmavovlásek překročil jistou hranici, již si Jonghyun v hlavě vyzobrazil, padl do pasti, již JR sestrojil. Jelikož se stíny téměř splýval, Junior neměl jedinou šanci si jej a jeho zbraně všimnout. Ozval se výstřel a s bolestným výkřikem se Junior svezl k zemi. Hyun mu prostřelil stehno.

Neměl v úmyslu ho zabít. Plánoval něco mnohem, mnohem lepšího. Chtěli si předtím hrát, ne? Stínové siluety, které se kolem svého vládce objevily, si chtěly hrát teď...

JB se okamžitě vydal na místo, odkud slyšel výkřik svého milého. Rozeběhl se tam s takovým vztekem a rychlostí, že by to do něj nikdo neřekl. I Jackson nedaleko ztratil trochu pozornosti, ale brzy si to vykompenzoval pěstí do G-Dragonova břicha. Ti dva si to užívali čistě beze zbraní a s troškou krve.

Junior namířil zbraň směrem, odkud přišla rána, a bez rozmýšlení tam vypálil celý zásobník. Se skučením se začal odtahovat, kdyby si JR chtěl střelit ještě jednou. Místo toho se objevil sám Jonghyun doprovázený vírem kouře. Tedy, vypadalo to jako kouř. Ve skutečnosti to byly nahromaděné stíny...

Ani jedna kulka k mladíkovi nedorazila. Ani jedna jej nezasáhla, všechny se odrazily od zhmotňujících se stínů. JR si vymyslel dokonalou obranu, přestože to ne úplně ovládal. Každým krokem byl blíž a blíž, jeho temná stránka proplouvala napovrch. Silueta, již měl vytetovanou na boku, byla zdrojem všech těch stínů okolo.

,,Jonghyune!" vydechl Junior. Ten pohled na černovláska jej děsil, přiznal si to. Měl strach a možná na to byl i hrdý. Nechtěl přijít o život, pouze chránil své území jako Jackson a JB. ,,Nech mě! Jdi pryč! My ti taky nešli po krku!"

,,Měl bych snad? Nechtěli jste si hrát?" odpověděl Hyun příliš přeslazeným hlasem. Vážně se s těmi slovíčky mazlil, užíval si to. ,,Konečně jsem dostal náladu na hraní a vám se to zase nelíbí? Nemyslíš, že si nějak moc vymýšlíte? Pokud vás všechny zabiju, stane se něco? Ne! Nic! Jen tím vykonám dobro, protože nám stojíte v cestě!" Na chvilku se odmlčel a nechal volno pro svůj psychopatický smích. ,,Můžu vás zabít a nic -"

Kim nebyl schopen dokončit svou větu, protože mu stav narušila bolest. JB vlastnil sice jedinou kulku, ale trefil se na jakoukoliv vzdálenost s vysokou přesností. Navíc používal kulky z nejvzácnějších kovů a podařilo se mu prorazit stínovou clonu. JR byl donucen pokleknout na koleno kvůli ráně v lýtku.

,,Myslíš, že máš právo se na nás povyšovat?!" vykřikl smyslů zbavený Jaebum. Doběhl až k němu a prorval se přes stíny, které neoplývaly příliš velkou silou. Chytil Jonghyuna pod krkem a přirazil ho ke zdi. ,,Nemáš na to jediné právo! Jediné! Jestli ještě znovu vkročíte na naše území, bude vás to stát krk! Všechny!"

Toto chování bral JR dost špatně. Viděl v něm vzpouru, zradu. To, že jej JB dusil, na tom moc kladného nepřidalo. Švihl rukou, čímž se chtěl osvobodit, a praštil druhého takovou silou do hrudníku, že až upadl na zem. Neválel se daleko od svého drahého Juniora, který se mu okamžitě soukal na pomoc.

Hyun se předklonil a v předklonu zůstal, ruce mu volně visely dolů. Pohledem propaloval ty dva, kteří se snažili dostat k sobě. Jak marné. Stačilo mu jediné máchnutí rukou, aby poslal své stíny, které je ihned rozdělily. V uličce, v níž se nacházeli, přikoval jednoho na jednu zeď a druhého na tu druhou. Hezky se postavil mezi ně a rozpřáhl ruce. Stisk stínů ještě mnohonásobně zesílil, jako kdyby je chtěl udusit, jako předtím JB jeho. Zasloužili by si to.

Vzdor byl zbytečný. Hýbali se, pokoušeli se proti tomu bojovat, ale nemělo to cenu. Jaebum s Juniorem ztráceli dech, jelikož jejich plíce těžko zvládaly ten tlak. Ani jeden z nich již nedržel v ruce zbraň a i tak by jim byla zbytečná, protože Hyunovu obranu dokázala prostřelit jen Jaebumova jediná kulka.

Temnota pocházející z Jonghyunových kouzel se rozšířila po celé oblasti. Dokonce způsobila, že Jackson s G-Dragonem ukončili svůj boj a rozeběhli se za nimi. Chtěli vědět, co se tam děje. Ovšem to, co uviděli, když doběhli na místo, jim zastavilo srdce. V tu chvíli by se jim krve nedořezal.

G-Dragon sice Jonghyuna poznal, ale... bylo tam veliké ale. Kdyby to nebyl jeho přítel, jen těžko by si uvědomil, kdo to je. Hyunovy černé vlasy, delší než předtím, překrývaly jeho sklopenou tvář. Množství stínů, které se kolem něj pohybovalo, se vůbec nedalo identifikovat. Hyun na sobě neměl své předchozí oblečení, celý se ponořil do stínů. To černo tvořilo dlouhý plášť, který se za ním táhl, a oblečení tak černé, že bylo temnější než noc.

Pro Jacksona byl spíš horší pohled na to, co se děje s jeho společníky. Nemohl nereagovat. Ve vzteku vzal do své moci všechny věci, které v blízkosti našel, a použil je jako svou zbraň. Nepočítal však s tím, že je v letu převezmou stíny a jeho útok tak bude úplně zbytečný.

Bylo to tedy na Ji-yongovi. Ten byl natolik zmatený, že v první chvíli jen nečinně zíral s pootevřenými rty. Vážně to byl Jonghyun? Jeho Jonghyun? Co se to s ním stalo, že je najednou podobný jako Jackson? O tom, že je Vyvolený, mu Minew řekl, ale nic víc... Nemohl věřit svým očím.

,,Hyune?" vydechl strnulý šokem. Lhal by, kdyby tvrdil, že z něj nedostal strach. Tohle rozhodně nebylo normální. ,,Hyune, slyšíš mě?"

Po jeho slovech černovlásek pozvedl svou tvář. Ta se jako jediná nezměnila. Krom očí, které pohltila temnota a zaplnila je černotou, a křivého, výsměšného úsměvu, vypadala úplně normálně. Každá linie zůstala tam, kde se původně nacházela. Tak proč mu JR připadal jako cizí člověk?

,,Jonghyune!" zopakoval. Sebral veškerou odvahu, jíž oplýval, a rozešel se opatrně k němu. Upřeně se díval do těch divných, děsivých očí. ,,Pusť je! Jakožto vůdce mise ti rozkazuji, abys ho pustil! Hned!"

Žádná odpověď. Jediné zvuky, které se v blízkosti ozývaly, bylo chroptivé dýchání mladíků přišpendlených ke zdi. Jackson se pokoušel jim pomoct, ale nevěděl, jak jinak to udělat, než pokusit se JRa sejmout. Jenže to nefungovalo, jeho temný štít byl moc silný.

GD musel jednat. Pevně věřil v to, že jej JR k sobě pustí. S rukama v mírumilovném gestu před sebou došel až k jeho štítu. V klidu přes něj přestoupil, což jej zahřálo na srdci. Dokonce se i trošičku pousmál. S hlubokým nádechem zašeptal: ,,Hyunnie... to už stačí..."

Pocítil, že po těch slovech Hyunova síla polevila. Sice maličko, ale stačilo to na to, aby Jackson vysvobodil své přátele z jeho pařátů. Nikdy si nepředstavoval, že bude spolupracovat s nepřítelem, aby zachránil své další nepřátele. Přiblížil se k Jonghyunovi ještě blíž, musel jej uklidnit a změnit zpátky. ,,Neublížím ti, vždyť mě znáš... Jsem tu, jsem tvůj přítel G-Dragon..."

Sotva zmínil své jméno, vykopal si vlastní hrob. Jonghyun totiž nebyl ten, kdo tu sílu ovládal. Byla to jen léčka, že jej vpustil do své obranné zóny. V Jonghyunovi se skrývalo něco temného, co si s ním hrálo a jako dnešní oběť si vybralo právě nebohého GDho, který měl po dlouhé době dobré úmysly.

Síla mnohonásobně narostla, pocítili to úplně všichni. Ten prudký náraz Ji-yongovi vyrazil dech, zamotala se mu z toho hlava. Jakmile pozvedl svou tvář, aby navázal oční kontakt s Kimem, setkal se pouze s příkrým, nebezpečným pohledem. ,,Jsi zatracen..." hleslo stvoření. Hyunův hlas to rozhodně nebyl, připomínal něco... podsvětního.

,,Zatracen...?" špitl Sadist. Nikdy si nepomyslel, že by jej dokázalo vystrašit jen několik málo slov. Měl strach. Doopravdy měl z toho, co se z Hyuna stalo, strach. Chtěl se nadechnout, ale cosi mu v tom bránilo. Pomalu klesl na kolena, pohledem stále pátral po tom Jonghyunovi, jehož znával. Další chyba, již udělal. Akorát Vládce stínů vyprovokoval a schytal ránu. Chvíli si připadal jako pták... lehký a s křídly. Letěl vzduchem.

Rána, která se ozvala, když jeho tělo prorazilo stěnu budovy, připomínala ránu z děla. Jackson stihl již odvést své zraněné členy skupiny pryč a nyní zahodil vše za hlavu a běžel tam, kam dopadl G-Dragon. Hledal jej v sutinách, ale dlouho nemohl nic najít. Až pak spatřil tělo celé v krvi. Doběhl k němu a pokoušel se jej probudit, ale marně. G-Dragon se neprobouzel...

Ehehehehehe, tak tu máme trošku boje. A pár zranění... a vlastně i delší kapitolku! Měli byste být rádi, je delší o 1000 slov xD
Eheheheh...