No, tak jsem čekala trochu ohlasu... a ono nic. :D

Staré dřevo praskalo pod náporem plamene, který ho požíral od základů domu mrtvého vědce. Ve stínech, které hořící se stavba vytvářela, se pohybovali dva lidé - lidé po fyzické stránce. Po té psychické nikoliv, navíc by je nikdo nemohl označit za normální. Byli to zabijáci, dva vrazi, z nichž jeden šel tomu druhému po krku.

To si Jonghyun myslel; že ten, kdo vědcovo obydlí uvrhl v plameny, jde po něm. Držel v sevření své předloktí, které si nejspíše zranil při doskoku na zem. Zády se tiskl k chladné zdi jednoho z okolních domů a pozorně poslouchal, jestli není někde v blízkosti. Ten, kdo po něm šel, musel být někdo výjimečný... nebo naopak úplný amatér a bláhový snílek toužící po titulu Zabiják.

Zaslechl kroky. Kdyby společně s nimi nevykřikla skupinka lidí za rohem a nerozutekla se do všech stran, byl by ještě zvýšil svou pozornost. Bylo třeba být obezřetný. V této branži vás sebemenší chyba, zaváhání či nepozornost mohla zaprodat bránám pekelným, kam by po důkladné smrti vaše duše postupovala. Proběhl skrze úzkou uličku, na jejíž konci zahnul a vydal se doprava. Útěk bylo nejjednodušší řešení z problému, jenž se nedal kvůli nedostatku informací vyřešit. Také snižoval pravděpodobnost, že ho druhý vrah najde, neboť vydával jen nepatrné zvuky. Byl skoro jako ninja - tichý a vražedný.

Netušil, jak se to mohlo stát. Jak se mohlo stát, že mu byl východ zatarasen jinou osobou. Zastavil se zhruba deset metrů od místa, skrze něž mu mělo být dopřáno svobody. Instinktivně vytáhl revolver a namířil ho na člověka na druhé straně. Poznával ho. Na téhle planetě nemohl být nikdo, kdo by ho podle jeho pompézního, zcela originálního a z normality vybočujícího vzhledu nepoznal.

Kombinace ďábelského srdce a rádoby andělského vzhledu dokázala nejednoho smrtelníka zmást. To, jak krutý dokázal onen člověk být, pokud se tedy dal nazývat člověkem, by do něj nikdo neřekl. Nejspíš z toho důvodu bylo jeho krycí jméno Sadist. Svou práci si užíval tak moc, až působil šíleněji než ostatní vrazi a jen málokdo se mu dokázal vyrovnat. Oproti Jonghyunovi byl jako druhá strana mince - Nightmare se soustředil na bezchybnou práci a Sadist si bral mise pouze z osobního potěšení.

Ruce v kapsách sněhobílého kabátu, z poloviny vyholená hlava s bílými konečky vlasů nakloněná na stranu a nohy v bílých kalhotách v uvolněném postoji. To byl jednoduchý popis toho, co oběti viděly jako poslední, než se dlouhovlásek pohnul a neviditelným švihem katany oddělil jejich hlavu od těla. Někteří z méně vyděšených či více všímavějších si mohli povšimnout černobílého šátku, který Sadist nosil uvázán kolem krku, dlouhého, stříbrného řetězu se zvláštními tvary, velkých náušnic a pečlivě potetovaných bílých rtů černými květy. Velké většině unikla jedna zvláštnost, a to rukavice i boty téže barvy jako zbytek oblečení. Tato nebezpečná nádhera, která nyní stála nedaleko k čemukoliv připraveného Jonghyuna, byla také známá pod dvěma písmeny: GD, nebo-li G-Dragon.

Kim stál bez hnutí na místě. Nemohl si dovolit udělat žádnou chybu, mohlo by ho to také stát život. Pevněji sevřel zbraň ve své ruce a přivřel oči do nebezpečně vyhlížejících škvír. Netušil, co má G-Dragon v plánu, nebylo tedy výhodné zaútočit jako první. Mohlo by se to nevyplatit a on by mohl skončit jako hromádka kostí.

Na druhé straně se GD usmál. Jeho křivý úsměv, z něhož šly vidět zářivě bílé zuby, vyvolal v Jonghyunovi jisté obavy. To, že byl JR zkušený žoldák a jen máloco ho dokázalo polekat, neznamenalo, že nemohl cítit strach jako každý jiný. Člověkem byl stále, ačkoliv by ho normální lidé nazvali spíše monstrem či zabijáckým strojem.

První krok. A druhý. Jonghyun s pozdviženou zbraní kontroloval každičký krok, který G-Dragon směrem blíž k němu udělal. Dlouhovláska blonďák s pistolí vůbec neděsil, dokonce měl sto chutí si s ním pohrát. Ale proto tu nebyl, to nebylo jeho úkolem.

,,Příteli, příteli, nač ta zbraň namířená na mě? Na toho, kdo ti odstranil problémy na konci tvého úkolu?" promluvil k Jonghyunovi. Pomalými kroky se sunul blíže k němu, katany na svém boku se u toho ani nedotkl. ,,Nejsem tu, abych s tebou bojoval. Proto bych rád, kdybys tu hračku odložil nebo dal jednoduše stranou. Dnes nebudeš mít důvod ji použít proti mně."

,,Heh," uchechtl se jeho slovům JR, ,,a jak mi dokážeš, že mě nepodřízneš neprodleně poté, co ten revolver skloním? Odhoď svou zbraň a já udělám totéž. Chci mít jistotu." Zde se projevovala Jonghyunova opatrnost. Za prvé nikdy nikomu nevěřil a za druhé si musel být vším jistý, že se to nezvrtne. Což bylo v této situaci dost možné, pokud mu GD lhal, v čemž vrazi vynikali. Hlavně vrazi na jejich úrovni.

,,Tak podmínka, hmm?" uculil se dlouhovlásek a vytasil svou katanu. Místo použití jí s ní však došel k nejbližší zdi, bedlivě pozorován Kimem, a odložil ji na špinavou zem. Její pouzdro si stále nechával přidělané na opasku - tato konverzace neměla trvat dlouho, tudíž to nebylo třeba. Jakmile se vrátil na původní místo, řekl: ,,Teď ty."

Blondýn sklouzl pohledem k čepeli, která se leskla na zašedlém dnu uličky. Vážnost z jeho hlasu ani pohledu nevyprchala, ale jak slíbil, tak udělal. Následoval G-Dragonova příkladu a několikrát ukročil stranou. Svou zbraň tam odložil, načež zaujal svou předchozí pozici. Na dlouhovlasého kývl.

Ten to pochopil jako výzvu k tomu, aby se dal do řeči. Možná na to GD nevypadal, ale Nightmare byl pro něj jeden z těch, se kterými se moc nechtěl dávat do křížku. Byla by to ztráta dvou es, která by ještě dlouho poté chyběla, než by se našel někdo nový, možná talentovanější.

,,Nightmare," oslovil ho krycím jménem a přiložil si prst k hrdlu. Jedním škubnutím si ho podřízl; ne doslova, pouze imaginárně. Bylo to tajné gesto, o němž vědělo jen pár vybraných. Znamenalo to, že to, o čem se spolu budou bavit, se nesmí nikdo dozvědět, nebo-li je to nesmírně tajné. ,,Nepochybuji, že jsi slyšel o hromadné smrti vrahů na západě. Jsem tu proto, abych si zajistil vlastní přežití. Ten, kdo po nás všech jde, musí mít mnoho prostředků, jimiž se nás může zbavit. A také dost lidí, dost výjimečných lidí."

,,Slyšel jsem o tom," přitakal Jonghyun. Několik dní zpátky mu o té katastrofě podával informace Leader. ,,Ale popravdě netuším, co se tam odehrálo. Máš více informací?" Nenapadlo ho, že by s ním GD chtěl rozebrat něco takového. Těšilo ho to, protože se mohl dozvědět víc, třeba o co přesně šlo.

,,Byla to skupina pod vedením Rose," sdělil mu G-Dragon, přičemž si strčil ruce do kapes od kabátu. Rose sice nebývala elita, ale patřívala k těm nadanějším, kteří dokázali vést ostatní a vyhrávat souboje. Bývala dobrá v strategii, jedna z těch chytrých jedinců. ,,Nikdo nepřežil. Dvacet sedm mrtvých včetně jí samotné. Někdo je vylákal, aniž bychom věděli, jak se mu to povedlo, a povraždil je."

,,Takže někdo nový, kdo má speciální zbraň proti nám?" přemýšlel Jonghyun nahlas a promnul si u toho bradu. ,,To by ale mohl být problém pro celou organizaci. Nevíš, jestli s tím Leaderové hodlají něco dělat?" Pochyboval, že je GD pod stejným vedením jako on, protože to by po něm G-Dragon jinak nemohl jít. Bylo přísně zakázáno napadat vlastní spolupracovníky.

,,Jestli s tím hodlají něco dělat? No, to je důvod, proč jsem tady." Sadist si vykasal rukáv u pravé ruky a z prstů stáhl rukavici. Několika dlouhými kroky překonal vzdálenost mezi nimi, JR se u toho ani nepohnul. Rozevřenou dlaň k blonďákovi natáhl a povytáhl koutek do lehce povýšeného úsměvu. ,,Těší mě. My dva tvoříme nyní dvojici."

,,No počkej, to ti vedení nenařídilo," odfrkl si Jonghyun, jeho příměří však přijal a s rukou si potřásl. Vždy se hodilo mít někoho po boku, přestože si ho musel ještě ověřit a bude trvat hodně dlouho, než G-Dragon získá jeho plnou důvěru. Tak to ovšem bylo na obou stranách.

Dlouhovlasý se nadšeně uculil. ,,Odhalil jsi mě, vybral jsem si tě z osobních důvodů. O krk fakt přijít nehodlám a v preciznosti jsi ty ten nejlepší, takže myslím, že se budeme skvěle doplňovat. Pokud mě ale budeš zdržovat v mé vlastní práci, počítej s tím, že katana je řešení vždycky."

,,Abys místo o hlavu nedostal kulkou," odsekl sarkasticky Kim. Ruce narovnal podél těla a když se GD k ničemu dalšímu neměl, obrátil se a došel si pro svůj revolver. Byl to jeho mazlík, nikdy ho nikomu nepůjčoval a jen nerad ho někam odkládal. Už tak uvnitř šílel z toho, že ho musel odložit na to špinavé místo. Hmátl do kapsy, kde měl mít hadřík pro podobné účely, ale zarazil se. V ruce sevřel zvláštní cihličku v papírové krabičce. Až teď mu došlo, co dnes vlastně odcizil.

Pod důkladným pozorováním G-Dragonem vytáhl slitinu na světlo světa a doslova z ní zažloutlý papír strhal. V ruce se mu nyní ve světle úplňku leskl černo-stříbrný předmět tvaru kvádru, který úplně přesně odpovídal obrázku, který si Jonghyun vzápětí zobrazil na hodinkách. Jeho duše se radostí zatřepotala, mise byla úspěšná.

,,Co jsi vlastně dělal v tom baráku? Byls tam pro tuhle věc?"  Z myšlenek na to, co napíše do hlášení, ho vyrušil právě GD, který k němu přistoupil s katanou za pasem a udiveným výrazem ve tváři. ,,Nic takového jsem ještě nikdy neviděl... ani neukradl."

,,Nejsem zloděj, jsem vrah. Vrah zabíjí. Nepleť si tyto dvě profese, ano?" zamračil se na něj blondýn. Druhý už otvíral pusu, ale on zvedl ukazováček do vzduchu a naznačil mu tím, ať mlčí. ,,A loupežník taky nejsem. To, jaký je rozdíl mezi krádeží a loupeží víš, ne? Při loupeži je použito násilí. A jak říkám, já jsem vrah. Já nezraňuji, já beru životy."

G-Dragon si pomyslel, že tohle asi není něco, čím by se měl chlubit, ale jen nad tím pokrčil rameny a na ruku si zpět natáhl rukavici. Začínala mu na ni být docela zima. ,,Fajn, fajn, jak myslíš. Kdyby tě chytla policie, nejspíš bys dostal doživotí tak jako tak, takže myslím, že je to úplně jedno, jestli jsi zloděj, moderní loupežník nebo vrah."

,,Drž hubu." Více mu na to Jonghyun neřekl, prostě se otočil na patě, cihličku zastrčil do kapsy a odešel.