Zdálky se ozvalo bouchnutí těžkých, kovových dveří. Následovalo jej klapání bot o chladnou podlahu v podzemí, kudy šel jeden z Jonghyunových Strážných - tak si pojmenoval členy skupinky EXO, jak si říkali, když ještě patřili Minewovi. Tao s neutrálním výrazem ve tváři došel až k chladným ocelovým mřížím od luxusně zařízené cely, ve které bydlel a zároveň byl uvězněn Jeonghan.

Strčil klíče do zámku, otočil je, až to cvaklo, a poté dveře cely otevřel. Na mladíka ležícího na posteli se dlouze zadíval. Stále zapomínal na to, že je to Jonghyunův mazel. Jinak by po něm vyjel nejspíš taky. Musel však přejít k věci, kvůli níž tu byl: „Jonghyun tě volá k sobě."

„A jaký k tomu má důvod, smím-li se ptát?" odvětil dlouhovlásek vzápětí. Nezaujatě ležel na posteli, dokonce se ani neobtěžoval zvednout oči od knihy, kterou četl. Nevěnoval mu jediný pohled, ani krajní špetku pozornosti. „Pokud touží po mé přítomnosti, měl by si pro mě přijít sám."

„Neměl bys škádlit hada bosou nohou. Doslova," zavrčel na něj Tao. Svého Leadera v podstatě uctíval, protože mu dal mnohem vyšší pozici, než jakou měl jakožto sluha u Minewa. Nemohl dovolit, aby jej někdo urážel. „Žádá si tě. Měl bys být tedy poctěn."

„Chachacha," zaškaredil se na něj hnědovlásek. I s knihou v ruce se z bříška přetočil na záda a hlavu svěsil z postele, takže se díval přímo na Jonghyunova pěšáka. „V tom případě tomu svému hadovi vyřiď můj vzkaz. A teď jdi. Rušíš mě při četbě."

Strážce uraženě zafrkal a na patě se obrátil. Ani se neobtěžoval zamykat, protože věděl, že Jonghyun tu bude velice rychle. Svému Leadeovi okamžitě doručil zprávu, již mu Jeonghan posílal. Pak spatřil jen dlouhý černý plášť z části pokrytý havraními vlasy, jak se zavlněl a zmizel.

Hnědovlásek se znovu otočil na bříško. Hlavu si podložku rukou, nožky ve vzduchu překřížil a ztrápeně si povzdychl. Neskutečně se ve své ptačí klícce nudil. Všechny knihy přečetl už nejmíň dvakrát a stráže se s ním odmítaly bavit. Chtěl svého Jacksona a S.Coupse víc, než kdy dřív.

Jonghyun rázným krokem došel až k jeho cele, kde se opřel o mříže. Zlobivě se na Jeonghana pousmál. „Člověk tě chce zabavit a ty jsi drzý. Jak se mám snažit, abys za mnou přišel dobrovolně, hmm?"

„Neposílat sem toho hnusáka. Je na mě ošklivý!" pomlouval hnědovlásek Z.Taa, ačkoliv jeho slova nebyla zcela pravdivá. Na Jonghyuna se podíval již v okamžiku, kdy vycítil jeho přítomnost. Roztomile zamrkal a zvedl se z postele. „Nechtěl bys mě pustit, Hyunnie? Nudím se a chřadnu."

Jonghyun se uculil jako měsíček na hnoji. Byla to však lest, protože vzápětí krutě prohlásil: „Noup." Za své hříchy bude Hannie ještě dlouho v tomto žaláři pykat, až zčerná.

„Ale proč?" zaúpěl Yoon nešťastně. „To není fér! Měl by ses ke mně chovat hezky, jinak ti se svými přáteli uteču," začal mu vyhrožovat. Doufal, že tentokrát to vyjde.

Ani se nenadál a krk mu svírala Hyunova dlaň. Stále měl pevný stisk a moc dobré reflexy, takže se nemusel ani namáhat. Takové kecy nesnášel, akorát ho provokovaly. „Na to ani nemysli."

Jeonghan překvapeně zakašlal a pokusil se jeho ruce od svého hrdla odtáhnout. „Myslet si můžu cokoliv, co jen chci. Nemůžeš mi do toho mluvit. A vůbec, okamžitě mě pusť."

„Jak chceš," zavrčel Jonghyun. Tohle jej naštvalo. Proč mu tak vzdoroval, když stejně neměl jedinou šanci? Úmyslně s ním praštil o mříže po své pravé ruce a uvěznil jej tam. Nezůstalo mezi nimi téměř žádné volné místo.

Do čokoládových očí staršího mladíka si našel cestičku strach. Strach z toho, co všechno by mu Jonghyun mohl provést. Radši si to ani nepředstavoval. Svou dosavadní odvahu ztratil během malé chvilky, stačil mu jediný pohled do oněch krutých očí. Neodvažoval se promluvit. Nebo spíš – nedokázal to.

V tu chvíli JR věděl, že vyhrál. Rukama chytil obě jeho zápěstí za jeho zády a posléze vytáhl pouta, jimiž jej k nim připoutal. Neměl by, moc dobře to věděl. Ale Jeonghan mu Rena tak moc připomínal... Prostě neodolal. Se vzdychem se s jistým druhem něhy zakousl do jeho krčku.

Jeonghan překvapeně vykulil oči a zalapal po dechu. Nohama ve vzduchu na protest zamával. „Co to děláš?!" vyjel na něj. „Okamžitě ze mě ta pouta sundej a strč si je někam!"

Jonghyun jej spustil na zem, ale ve své činnosti neustal. Ani jej neodpoutal. Místo toho políbil jeho hebkou kůži svými rty a zašeptal: „Podřiď se mi. Slíbil jsi, že se staneš mým mazlíčkem, Jeonghane..."

Jeonghanovy nálady se střídaly velice rychle. V jednu chvíli by ho nejradši vykastroval, v další minutě již slastně předl pod jeho doteky. Dělal jen to, co pro něj bylo výhodné. „A-ah... Myslíš, že se s tebou jen tak vy-vyspím?"

„Moc dobře to vím..." špitl Hyun sebevědomě. Rukama sjel na jeho boky, za něž si jej přitáhl tělo na tělo. Jeonghan se Renovi podobal tak moc, že se nedokázal ovládnout. Chtěl ho. Potřeboval ho.

Hnědovlásek se rozhodl pro taktiku, kterou nemohl nic zkazit. Utnul veškeré své pohyby, ztuhl a nijak nereagoval. Nemohl svou situaci zlepšit, ale ani zhoršit. „Když myslíš," zašeptal neutrálním hlasem a nevědomky si olízl rty.

Černovlásek tuto změnu v jeho postoji zaznamenal, ale pro sebe v tom změnu neviděl. Pouze se potěšeně usmál a přesunul jednu svou dlaň na jeho zadeček. Ten pevně stiskl. Sakra, už z tohoto začínal být vzrušený.

„Nebyl jsi náhodou homofob?" neodpustil si Hannie kousavou poznámku na jeho účet. „Tohle se ti přeci musí hnusit, ne? I když, uznávám. Mé tělo je dokonalé. Klidně bych se vyspal sám se sebou, kdybych měl tu možnost."

„Drž hubu, nebo ti tam něco nacpu," varoval jej Jonghyun. Tyto řeči nepotřeboval slyšet. Místo toho konečně opustil jeho vábivý krček. Malými polibky, jimiž obdarovával jeho kůži, se přesouval výš a výš, zanechával za sebou vlhkou cestičku. Zastavil se na chviličku u ouška, jehož ušní boltec olízl, ale nadále spěchal k těm vábivým rtům, jež si přál ochutnat.

Yoonovi po zádech přeběhl příjemný mrazík. Ač nechtěl, jeho tělo se i proti jeho vůli začínalo na Jonghyunovy doteky nalazovat a přijímat je. Dokonce si přálo víc. Z dlouhovláskových rtů, které zůstávaly pootevřené a chvěly se, unikl tichý vzdech.

Brzy mezeru mezi těmi dvěma polštářky naplnily Jonghyunovy hebké rty, díky nimž měl dnes Jeonghan sténat jako blázen. Ta touha z Jonghyuna přímo sálala, nemohl ji nepocítit. Hnědovlásek se k němu instinktivně přitiskl, i když to se spoutanými horními končetinami šlo dost těžko. Nezůstával nadále pasivním, na polibek mu nevinně odpovídal.

Jejich těla se na sebe u této aktivity tiskla více, než kdy dříve. Ani jeden z nich se nesnažil to zastavit, stejně by to nevyšlo. Hyun chytil jeho krásný zadeček ještě druhou rukou a trochu jej zvedl. Sám se napasoval mezi jeho nohy, takže byl mladík donucen si omotat nohy kolem jeho pasu.

Získal tím polohu, které pro něj byla mnohem výhodnější. Sice jej iritovalo, že jej nemůže obejmout kolem krku, ale co se dalo dělat. Do polibku mu tiše zapředl a svá ústa trochu pootevřel, nabídl mu možnost, která se neodmítá.

Jonghyun nezaváhal ani vteřinu. Zprvu svým jazýčkem obkroužil konturu jeho rtů, pak se do nich však naplno vpil a vklouzl do jeho úst. Svýma nenechavýma, úlisnýma rukama bloudil po jeho těle a nesmírně si to užíval.

Setkal se také s Hannieho jazýčkem, který se pustil do ofenzívy. Nemohl mu vedení předat jen tak. Chtěl mu ukázat, že není tak submisivní, jak vypadá, a že i on umí vytasit drápky. Yoon se jej snažil ze svých úst vytlačit a probojovat se do těch jeho. Bylo by úžasné Hyuna pokořit.

Nakonec se mu to podařilo - Hyun se jednoduše nechal. Líbilo se mu, když proti němu Jeonghan takhle bojoval. Dokonce přemýšlel i o tom, že by jej odpoutal, ale jen na malý moment... S pozdvižením koutků to udělal.

Když byla jeho zápěstí zbavena okovů, Jeonghan zazářil. Okamžitě se chopil své příležitosti a jednu ruku mu omotal kolem krku, zatímco druhou vjel do jeho krásných dlouhých vlasů, několik jejich pramenů sevřel a zatáhl. Zároveň s tím skousl Jonghyunův spodní ret a zoubky za něj zatahal.

Leader lehce zaklonil hlavu a vzdychl. Bylo to tak úžasné. Bylo pro něj výhodné, že se o Hannieho mohl opírat, protože ten se zase opíral o mříže cely. Takhle nemohli spadnout, ať budou dělat cokoliv. „Pokračuj..." zašeptal svůdně. Dával tím Jeonghanovi jistou povolenku.

Dlouhovlásek by lhal, kdyby tvrdil, že si svou momentální situaci neužívá. Zatáhl za Jonghyunovy vlasy ještě víc a donutil ho zvrátit hlavu dozadu. Pak, bez jakéhokoliv varování, jej silně kousl do krku, spustil nohy na zem a proklouzl kolem něj.

Jonghyun zůstal stát na místě se zavřenýma očima a teprve rozdýchával ten kousanec. Strašně se mu to líbilo, takže mu nějak nevadilo, že mu jeho oběť utekla. Zamkl, takže neměl kam utéct. Jako divoká šelma se na patě otočil a zaměřil jej svým pohledem. Pomalými, přesně vyměřenými kroky se k němu začal blížit.

Jeonghan vystrašeně polkl. Zavřená cela byla pro jeho únikový plán velkou překážkou. Stejným tempem, jako se k němu Hyun blížil, postupoval vzad. Začínal panikařit. Co bude dělat? Určitě Hyuna naštval a dostane trest.

„Hannie~" zapředl černovlásek. Několik pramenů jeho rozcuchaných vlásků mu popadalo do obličeje. Natěšeně, ačkoliv to tak nevypadalo, jej chytil za pas a přitáhl opět k sobě. Teď ovšem stáli zdi vcelku daleko a nohy se jim pletly do Hyunova pláště, jak se s ním zatočil.

Yoon jej sledoval pohledem vyplašeného štěněte. Nevěděl, co od mladšího mladíka očekávat. „Ano...?" odpověděl vyděšeně, hlas se mu třásl. „Copak, Hyunnie...?"

Tím pohledem si získal něžné pohlazení po tváři. „Bojíš se mě snad?" Neměl jediný důvod, nechtěl mu fyzicky ublížit. Jen si s ním trochu pohrát. „Já moc dobře vím, že tohle chceš taky, tak se nepokoušej to skrývat..."

„A-ale..." Jeonghan se i nadále choval stejně nevinně a ustrašeně. Rád si s lidmi hrál a mátl je. „Ale co když nás někdo uvidí, Hyunnie?~"

„Na tom mi vůbec nezáleží, můj drahý," ujistil jej černovlásek. Znovu jej pohladil, aby jej uklidnil. „Tao ví, že tu jsem a že sem nemá nikoho pouštět. Věřím mu, takže bude vše v pořádku. Ty mi taky můžeš věřit."

„Ale když... Já pořád nevím..." držel se Yoon své malé role. Nevinně se zavrtěl, pokrčil nožku a podráždil Hyunův klín. Ve skutečnosti se mu vývin událostí velice líbil, jen si rád hrál.

„Hmmmm..." zabroukal Jonghyun tiše. Jeonghan až moc dobře znal jeho slabá místa. „Nechceš, říkáš? To si tak úplně nemyslím, můj drahý..." Vzápětí mu provedl úplně to samé. Taky jej moc rád škádlil.

I staršímu z nich utekl tichý vzdech. Příjemné se oklepal a špičkou jazyka polaskal jeho klíční kost. „Možná, že ještě změním názor... Přesvědč mě..."

„To stačí, abych se svlékl..." konstatoval s úsměvem Jonghyun. Okatě jej sváděl, vůbec se za to nestyděl. Odepnul sponu, která držela jeho plášť na svém místě, a nechal jej sklouznout. Na jeho těle tedy zůstávala jen kožená tunika, jíž bylo třeba se zbavit.

Jeonghan jej skenoval hladovým pohledem. Jonghyun měl opravdu nádherné tělo, to nemohl nikdo popřít. Hnědovlásek zcela dobrovolně vklouzl za okraj tuniky a pokusil se mu ji svléknout.

Mladík jen čekal, až si jej druhý svlékne. V ničem mu neodporoval, dovolil mu skoro všechno. „Jsem jen tvůj, Jeonghane, a ty zase můj..." Hlavičkou se natáhl k němu a jemně jej políbil na tvář.

Yoon nic nenamítal, přesto mu na mysli vytanuly jisté otázky bez odpovědi. Copak JR na Rena tak rychle zapomněl? Dokázal ho bez mrknutí oka nahradit? Ptát se ho ale samozřejmě nehodlal, nechtěl skončit špatně. Proto jen spokojeně zapředl a zvědavě se pustil do zkoumání jeho těla.

Jonghyun na něj nezapomněl a ani nikdy nezapomene, ale to byl jiný příběh. Teď měl ve svých očích pouze Jeonghana, jemuž si přál odevzdat své tělo. Při každém náruživějším dotyku, jak jej Hannie vysvlékal z tuniky, vzdychl. Ty pocity mu tak chyběly.

Jeonghan musel uznat, že se mu do rukou dostal opravdu kvalitní materiál. Jonghyun měl vážně úžasné tělo, z pohledu na jeho svaly mu málem ukápla slina. Yoon, který vyzařoval spíše dívčí šarm, preferoval tento typ mužů. Právě proto si vybral S.Coupse i Jacksona. A také kvůli tomu propadl Hyunovi.

„Pospěš si..." zavrčel tiše Hyun. „Jsem nedočkavý..." Nejraději by z něj strhal oblečení, hezky si ho k sobě otočil zády a přivlastnil si jeho tělo. Bylo by to skvělé. „Nebo to snad rád protahuješ...?"

„Ani ne... Jen tě zkouším..." uculil se Jeonghan nevinně. Teprve po mučivě dlouhé době z něj tuniku stáhl úplně. Sám ještě nepřišel o žádnou část oděvu, proto se to rozhodl napravit. S laškovným pohledem do jeho očí si skousl spodní ret a přetáhl si tričko přes hlavu.

Hyun se ihned přisál na jeho líbezný krček a postupoval níž a níž. Asi si díky Jeonghanovi vytvořil úchylku na klíční kosti, protože on je měl jednoduše... tak dokonalé. Svýma rukama bloudil po jeho pase a zvažoval, že jej svlékne úplně.

Jako by jej chtěl hnědovlásek postrčit správným směrem, schválně zavrtěl boky a kalhoty s volnějším pasem se mu posunuly o kousek níž. Laškovně pohodil vlásky a prohrábl si je rukou. „Nechtěl bys pokročit na další metu?"

„Svázat tě a pak tě znásilnit?" oplatil mu Hyun stejným tónem. Ale vážně, přesně na to totiž myslel. Když však spatřil, jak Jeonghanova tvář zbledla, rozesmál se. „Neboj se, to bych ti neudělal."

Yoon mu sice tak úplně nevěřil, ale rozhodl se pochyby zatlačit do ústraní. Nezbýval na ně dostatek prostoru. „Vtipálek, co? Vlastně jsem myslel to samé, jen trochu méně drasticky." Jonghyun jako již jednou sjel rukama na jeho pevný zadeček a za ten si jej vyzvedl do vzduchu. „Neboj, já taky." Donesl si jej až na postel, kam jej opatrně odložil. Nechtěl mu ublížit. Zatím.

Hnědovlásek se spokojeně uvelebil a nadzvedl se na loktech. „Hodláš se ke mně ještě dnes připojit?" provokoval ho. Schválně přitom zadržel dech, aby jeho nepatrné svalstvo alespoň trochu vyniklo.

„Věřím, že ano," hlesl JR. S úsměvem mu roztáhl nožky, aby se mezi ně mohl napasovat. Poté na Hannieho nalehl, přestože jim oběma ještě zbývaly kalhoty. Musel cítit jeho rty na těch svých. Bez toho to nešlo.

Jeonghan mu své polštářky ochotně nabídl. Vůbec neodporoval, právě naopak. Zcela se mu podvolil. Rukama doputoval na jeho boky a rozepnul mu pásek. Už pro něj moc práce nezbývalo.

Líbali se vášnivě, téměř jako kdyby to bylo naposledy. Hyun se posunul výš, aby se Hannie nemusel tak natahovat, když mu kalhoty rozepínal a pokoušel se je stáhnout. Nakonec se, bohužel, musel od jeho rtíků odtrhnout a oblečení ze sebe shodit. To provedl i Jeonghanovi.

Vzal to rovnou se spodním prádlem, takže oba zůstali zcela nazí. A ani jeden neupadl do rozpaků. „Moc to neprotahuj," zašeptal mu hnědovlásek do ouška, které následně olízl. Zapojil i zoubky.

Černovlásek se zachvěl touhou, po těle mu naskočila husí kůže. To bylo tak dokonalé! Jeonghan byl velmi zkušený, i když se to pokoušel skrývat. Moc dobře znal jeho slabá místa a to s ním byl v posteli poprvé. Neubránil se vzdychu, které brzy utopil v jeho rtech. Jeho ústa brzy nahradily prsty, které potřeboval naslinit. Nechtěl jej roztrhnout.

Hnědovlásek se s chutí pustil do péče o jeho prstíky, sál je a laskal jazýčkem. Očka příjemně přivíral a sváděl jej svým výrazem. Schválně se trochu nadzvedl a svým klínem se otřel o ten jeho. Kvůli tomu si málem vysloužil otočení na břicho. Vážně už JRovi praskaly nervy a tohle bylo... sakra. Nedokázal mu odolávat, vážně ne. Chtěl ho. Potřeboval ho. Prsty mu z úst vytáhl a jedním z nich nekompromisně pronikl do jeho těla. Neodolal.

Hnědovláskovo tělo jeho prst přijalo celkem snadno. Hyun rozhodně nebyl jeho první a určitě ne poslední. Místo bolesti Yoona zaplavil poměrně příjemný pocit. Klidně by si řekl o víc.

Černovlásek se celou dobu díval jen a jen do jeho tváře. Liboval si ve sledování pocitů, které se objevovaly pouze v obličeji a nejvíce v očích. Ty však Hannie šikovně skrýval, mrška jedna. Po chvilce přidal i druhý prst.

Tehdy už se Jeonghan neudržel a tiše zasténal. Pravda, už dlouho se s nikým nemiloval. Vlastně už několik let trčel ve své cele. Jonghyun se jej za celou tu dobu ani jednou nedotkl, až nyní. Hodlal si to patřičně užít.

Ve volné chvíli, kdy si jej pro sebe Kim roztahoval, se sklonil k jeho oušku a zašeptal: „Udělej mi taky dobře..." Narážel na to, aby Jeonghan jen tak neležel a také něco dělal. Mohlo jim to přinést příjemné pocity oběma.

„Ale jistě," kývl Jeonghan a olízl si rty. Ručkou poté sklouzl nebezpečně nízko a prsty obepnul jeho vzrušení. Svými rty se zároveň pustil do zkoumání jeho klíčních kostí, do kterých se odvážil také několikrát jemně kousnout.

„Hannie..." zasténal Jonghyun. Až potom mu došlo, co to z něj vlastně vyšlo, a zastyděl se. Tváře mu zrudly a poraženecky si skousl ret. Tak tohle bylo moc.

„Líbí se ti to?" usmál se Yoon a práci své packy ještě zintenzivnil. Se zájmem pozoroval Hyunovu krásnou tvář a rychlou změnu výrazů. Chtěl z něj dostat další sten.

Ačkoliv byl Hyun Leader a nějaký čas skrýval většinu svých pocitů, toto nešlo jen tak zazdít. „Ani nevíš jak..." Musel se vážně krotit, aby po něm nevyjel ještě víc než doposud. „Nebolí tě to...?"

„Vůbec," prozradil mu hnědovlásek s rozkošným úsměvem. „Klidně můžete pokračovat, můj Leadře," zalaškoval s ním. Dva prsty mu jako příprava bohatě stačily.

Přesně na tuto pobídku druhý čekal. Sklonil se k jeho oušku a kousl jej do boltce, tak to měl rád. Následně zašeptal: „Zepředu nebo zezadu?" V jeho hlase zazníval chtíč, se kterým z něj prsty vytáhl.

„Moc dobře vím, že to chceš zezadu," usmál se starší mladík. „Dělej si se mnou, co chceš, Hyune. Velice rád se ti podřídím."

Hyun měl ovšem mnohem lepší plán než jen obyčejné 'zezadu'. Zle se usmál. Ta slova, že si s ním může dělat, co jen chce, nikdy neměl Jeonghan vypustit z úst. Zvedl se z lůžka a na nohy vytáhl i jeho. Pak zamířil k mřížím, o které se opřel zády a mladíka chytil za boky. Jako již několikrát jej zvedl do vzduchu, jenže u toho se ještě otočil, takže tentokrát u chladných mříží skončila Jeonghanova záda.

Yoon překvapeně zalapal po dechu. Podobný tah opravdu nečekal a ledové mříže na rozpálené pokožce nebyly to pravé ořechové. Ruce mu za účelem získání stability omotal kolem krku a nohama jeho pás stiskl. „Co plánuješ?" vyptával se. Bál se opětovného uvěznění v poutech.

„Vzít si tě," odvětil černovlásek jednoduše. Nacházeli se v naprosto dokonalé pozici, kterou vždycky chtěl vyzkoušet. Pevně si jej jednou rukou přidržel a tou druhou napasoval své vzrušení k jeho vstupu. Pak do něj začal pronikat.

Dlouhovlásek slastně zavřel oči a užíval si ten pocit, který jím prostoupil. Rukama z jeho krku sklouzl o kousek níž a nehty mu zaryl do zad. Věděl, že se kvůli tomu mladší vadit nebude. „Hyune... Tohle... Hmmm..." zasténal. „Pokračuj..."

Přesně na tuto pobídku Jonghyun čekal. Přirazil do něj až po kořen a dlouze vzdychl. Musel se o Hannieho svým vypracovaným tělem opřít, protože to pro něj bylo moc intenzivní. „J-Jeonghane..."

„H-Hyune..." oplatil mu Yoon jeho sten a prohnul se v zádech. „T-tohle mi vážně chybělo." Nadzvedl hlavičku a vpil se do hnědovláskových vábných a měkkých rtů.

Druhý něco odvětil, ale veškerá slova se ztratila v jejich polibku. Jonghyun jej majetnicky hladil po stehnech a zadečku a nechával mu tím alespoň krátký čas na zvyknutí. I když si vypěstoval úchylku na BDSM a tyhle hardcore věci, dokázal být něžný a starostlivý. Nesnesl by představu, že by svému milenci vážně ublížil bez jeho dovolení.

Jeonghan svými stehny stiskl jeho pas a ručkou zaplul do dlouhých a hebkých vlásků. Byly dokonce ještě delší než jeho vlastní, a to bylo co říct. Yoon si na nich zakládal. Jemně svého milence zatahal za spodní ret a kývl na znamení toho, že může pokračovat.

Hyun jej trochu nadzdvihl a vzápětí do jeho útlého těla přirazil. Hlava se mu z těch příjemných pocitů zatočila. Děkoval bohům za to, že někoho takového, jako byl Jeonghan, má. Bez něj by nebyl schopen dosáhnout takové extáze, jaká byla ještě nic oproti tomu, co jej brzy čekalo - kvůli dlouhé absenci sexu věděl, že to nebude trvat dlouho a vyvrcholí.

I pro Jeonghana to byl zážitek opravdu příjemný. Z mladíkových rtů unikl slastný sten, s nímž zavřel oči a zaryl mu nehty do zad. Možná dostatečně silně k protrhnutí kůže. Zdálo se však, že to Kima netrápí.

Bylo to přesně naopak - vzrušovalo jej to ještě víc. Znovu do něj přirazil, a znovu, a znovu, až měl pocit, že nechce nikdy přestat. Energie měl na rozdávání, ale i tak se mu po chvilce pohybů orosila kůže kapičkami potu. Ten pocit se mu však zamlouval.

Hnědovlásek mu na zádech způsoboval dlouhé škrábance, kousal jej do rtů, krku i klíčních kostí. Jej naopak do zad tlačily ledové mříže, které jeho rozpálené kůži způsobovaly silné šoky.

„Jeonghane..." vzdychal Jonghyun jeho jméno. Snažil se mu u toho dívat do slastí podbarvených očí. Toužil po pozorování jeho výrazů, přál si vidět, jak se mu to líbí. Bylo to tak neskutečně dokonalé.

„Provozujme to častěji než jednou za pět let," požádal ho Yoon a odhrnul si vlasy ze své krásné tváře. „Prosím... Bude to stejně hezké a příjemné jako dnes."

Mladší k jeho tváři zvedl jednu svou ruku a roztomile jej po té hebké kůži pohladil. Nevěřil tomu, co slyšel. „Ty bys chtěl být mým stálým milencem...?"

„Ano," přikývl Jeonghan a trochu se začervenal. Nebylo pro něj lehké to říct takhle nahlas. „Chtěl jsi, abych se stal tvým mazlíčkem, ale místo toho tu celé roky trčím sám."

„Nečekal jsem, že bys byl zrovna rád, když bych tě uvěznil a pak si z tebe udělal sexuální hračku, na které bych si vybíjel svůj vztek..." konstatoval JR. Možná se na to nezdál, ale sex pro něj byl hodně osobní a nedokázal darovat své tělo jen tak někomu.

„Bod s vybíjením vzteku se mi moc nelíbí," upozornil ho Yoon a nespokojeně ohrnul spodní ret. „O svého mazlíčka by ses měl láskyplně a hezky starat."

„Takže odteď ti zařídím luxusní pelíšek v mém bytě tady v sídle, kde budeš polehávat u kamen a když budeš chtít, budeš se se mnou moct většinu dne mazlit jako kočka. Co ty na to?" nabídl mu Kim. Znovu do něj tvrdě přirazil. Chtěl slyšet, jak Hannie sténá jeho jméno.

„T-to by se mi moc l-líbilo, J-Jonghyunnie..." souhlasil s ním Yoon. Hlas se mu vlivem všech hezkých pocitů třásl a vynechával. „Budu poslušný a nebudu ti vzdorovat. Jen mě tu zase nenechávej."

„Budeš se mi podbízet...?" mámil z něj Leader sliby. „Budeš jen můj a ničí jiný?" S každým slovem si jeho tělo vášnivě přivlastňoval. Po zádech mu již tekly pramínky krve, jak jej Yoon škrábal, a srdce mu bilo o to rychleji.

„Splním každé tvé přání," slíbil mu dlouhovlásek mezi ustavičnými steny jeho jména. „Budu poslušný mazlíček. Nepokusím se utéct ani nic podobného."

„Tak je to správně," vzdychl Jonghyun. Už se blížil konci a doufal, že to Jeonghan má stejně. Úmyslně jej kousl do krčku, jenž mu Hannie tak krásně vystavoval. Už ho nehodlal nikdy pustit.

„Hyune... Už budu," varoval ho dlouhovlásek, jehož tváře připomínaly zralá rajčata. Silně se kousal do rtu a nezapomínal drásat záda svého milence.

„Já taky... já taky..." opakoval se černovlásek. Jednu z jeho rukou si navedl do vlasů a nechal jej, ať jej pořádně zatahá. „Jeonghane... Jeonghane..."

Hannie mu s vlasy opravdu silně škubl. Velice rychle mu totiž došlo, že přesně tohle má mladší rád. Potrpí si na násilí, ale ne na takové, které by vážně ublížilo. „H-Hyune... U-už...!"

JR do něj naposledy přirazil a v podstatě vykřikl slastí – natolik úžasné to bylo. Jeho horké sémě se rozlilo v mladíkově těle, zatímco Jeonghan potříštil své a z části i Jonghyunovo břicho. Mladší ho musel pořádně držet, aby se oba dva nezhroutili na zem. Nebylo by to zrovna příjemné.

„Tak..." vysoukal ze sebe zadýchaný a zpocený Hyun, „jak se ti to líbilo?" Na tomto názoru mu momentálně záleželo ze všech nejvíc. Rukou odstranil z mladíkovy tváře pramen vlhkých vlasů, načež jej políbil na bradu. Očekával odpověď.

Jeonghan dlouhou, možná až předlouhou dobu mlčel. Vydýchával ty emoce, ty pocity, to štěstí smíšené se slastí i slzami, které mu skanuly po tváři. „Absolutně skvělé," řekl, načež se Hyuna chytil pevně kolem krku a nehodlal jej pustit. „Ale teď by ses měl o mě postarat, vykoupat mě a pak se mnou zůstat přes noc jako správný milenec..."

„Jak je tvým přáním..." souhlasil s ním JR. Že by konečně mohl být alespoň trochu šťastný? Radostně se uchechtl a ze svého mazlíka vystoupil. Jak se nehýbali, tak mu začínala být docela zima. „Půjdeme rovnou do sprchy. Já se pak postarám o úklid, o to se neboj."

„Děkuji..." Hannie stále zůstával v jeho těsné blízkosti, protože se na svých nohách necítil naprosto stabilní. Srdce mu bilo tak hlasitě, že to určitě slyšeli všichni v podzemí. To nebyla výjimka ani u jejich hlasitých stenů, které se chodbami jistě rozléhaly. Trochu se za sebe styděl a díky tomu mu zrůžověly tvářičky.

„Budeš jen můj," zašeptal omámeně Hyun, jako kdyby tomu stále nevěřil. Skryl svou tvář mezi jeho rameno a krk, kde mohl setrvat v příjemném přítmí.

„Ano, můj pane..." To byla jeho poslední slova, než si jej Leader vzal do náruče a přitiskl k sobě. Během chvilky opustili celu a zamířili do jedné z koupelen, které byly úmyslně téměř na každém rohu. Ozvěny jejich kroků je pronásledovaly stejně jako jejich spáchaný čin.

Oba dva si však stáli za tím, že je třeba si života užívat plnými doušky. Zvlášť pokud jste nájemný vrah, kterému hrozí, že tento den může být vaším posledním. Tak už to bývá...

Tak jsem tu s bonusem, který nemá souvislost s hlavním příběhem, neboť byl vyžádán. Chtěla jsem ho vydat už minulý rok, ale nějak to nevyšlo. Ale tady je! Děkuji za asistenci mé přítelce Aki_Noriko, již jistě moc dobře znáte. Jestliže ne, tak se jukněte na její profil nebo na náš společný profil Sheziko. Miluji vás. <3

Šťastný nový rok vám všem!