Všechno mi přišlo jako rozmazané, v uších mi nepříjemně zvonilo a já ani nevěděla, jak jsem se z Grimmauldova náměstí dostala. Dopis jsem svírala v ruce, medailon jsem měla kolem krku a poslední, co jsem si pamatovala byl Siriusův starostlivý obličej, než se mi úplně zatmělo před očima.

"Pomůžu Vám, pane." Slyšela jsem jen tiché šepoty.
"Věděl jsem, že se takto rozhodneš. A vybíráš dobře," pronesl druhý hlas. "Tak, co pro mě máš?"

Probudila jsem se s prudkým trhnutím tělem. Kolem sebe jsem to nepoznávala, možná tak jen Siriusovu černou mikinu, která ležela na křesle.
Hlava mě nepříjemně bolela, připadala jsem si slabá.

"Už jsi vzhůru?" dolehl ke mně Siriusův hlas. V ruce držel sklenici vody a ten jeho zamračený starostlivý výraz přehlédnout ani nešlo.

Jen jsem kývla hlavou a znovu se přikryla peřinou. Myšlenky na Reguluse mi nahrnuly slzy do očí a já několikrát rychle zamrkala, abych je rozehnala.

Slyšela jsem, jak si Sirius povzdechl a sedl si na kraj postele. "Uvidíš, časem se to zlepší."

"Já vím."

Tentokrát jsem se na něj otočila a podívala se mu do tváře. Pousmál se.

"Jsme u Děravého kotle. Brumbál už o všem ví a dneska večer by se měla konat schůzka řádu," zašeptal potichu a chytl mě za ruku. "Zvládneme to, neboj."

"Doufám."

____________

Děsilo mě být zpět na Grimmualdově náměstí. Musela jsem zadržovat všechny emoce a i přes všechno to napětí překročit práh toho zpropadeného domu. Od té doby, co se stal Sirius posledním dědicem rodiny Blacků, mu dům připadl a stal se tak perfektním sídlem pro Fénixův řád.

"U Merlina, jsi v pohodě? Slyšela jsem, co se stalo," z nenadání jsem se ocitla v náruči blondýnky. Zabořila jsem se do jejích vlasů.

"Jsem v pohodě," řekla jsem, když jsem se odtáhla a pousmála se. Sirius šel hned za mnou, než jsme dorazili do hlavní jídelny. Sedělo tam několik známých tváří, ale mihlo se tam i několik jedinců, které jsem neznala.

U stolu seděl i Brumbál. To mě překvapilo, protože Brumbál se většinou účastnil jen schůzí ve škole. O něčem horlivě diskutoval s Jackem, a když vycítili můj pohled, oba zvedli hlavu.

Hlavou jsem kývla na pozdrav a mlčky se usadila ke stolu. Pohled jsem sklopila k dřevěné desce stolu a schůzi ani čarodějům kolem sebe nevěnovala nejmenší pozornost. Občas jsem na sobě ucítila pohled svých přátel, ale čas ubíhal tak rychle s těmi myšlenkami, které se mi vířily hlavou.

"Laro," jemné šťouchnutí mě probralo z tranzu a já si uvědomila, že se všichni začali zvedat ze židlí a odcházet. Několik čarodějů se přátelsky objalo s Brumbálem či prohodilo několik nadějných slov, která ve mně vzbuzovala úzkostné pocity. I Kim se zvedla a posunky mi naznačila, že bude čekat ve vedlejší místnosti.

Aniž bych si to uvědomila, v jídelně jsme zůstali jen já, Sirius, Brumbál a dokonce i Jack. Rychle jsem zamrkala, abych udržela pozornost a zapřela se do nepohodlného opěradla židle. Sirius se ležérně se založenýma rukama otočil k Brumbálovi.

"Tady pan Eakins mi odmítal říct cokoliv o tom poměrně, jak bych to řekl, zmateném dopise nebo o tom, co se v něm psalo. Doufal jsem, že mi to trochu více osvětlíte," začal Brumbál poklidně a já po Jackovi střelila nervózní pohled.

Neměla jsem sebemenší tušení, jak všechny ty události vysvětlit srozumitelně. Povzdechla jsem si.

"Je to tak, jak jsem psala v dopise. Nějakou zvláštní náhodou jsem ve škole našla deník, který nejspíš patřil Riddlovi. Bylo to prostě zvláštní, protože jsem na něj zapomněla a v pokoji, kam jsem ho odnesla, už jsem ho nikdy neviděla. Mohl by být , uhm-" rozhlédla jsem se po Jackovi a pokrčila obočí, "tím, o čem jsem v dopise psala. A jeho zmizení a vlastně to, proč si pamatuji jen útržky by mohlo mít spojitost s Bellatrix."

Brumbál zamyšleně zabručel. Za všechny ty měsíce už jsem ten jeho výraz v tváři poznala- v mysli se mu vyrojil další z jeho geniálních nápadu, ale o jeho postupech jsem v poslední době pochybovala i já. Válka už dávno propukla, to jenom vláda ji nikdy oficiálně neoznámila.

"Pokud se nemýlíme, deník je jediný další viteál, který známe. A toho bychom se měli držet," prohlásil Brumbál a prstem si posunul brýle na nose. Sirius mi podpůrně položil ruku na rameno, i on napjatě čekal, co z Brumbála vypadne. Já jsem Brumbála ale vyrušila.

"A ten, uhm," zasekla jsem se při hořké vzpomínce na Reguluse. Nebyla jsem schopna pokračovat dál.

"Mám ho u sebe, ale ještě jsem ho nezničil," utvrdil mě s malým lítostným úsměvem. Přikývla jsem a znovu sklopila pohled. Brumbál si odkašlal a pokračoval.

"Myslím, že vy tři teď musíte spolupracovat. Je to ta největší naděje k nalezení dalších viteálů. Pokud deník skutečně odnesla Bellatrix, pan Black ji zná nejlépe. A pan Eakins se o Voldemortovu armádu zajímá už nějakou dobu," jeho pohled se zabodl do Jacka, který prsty nervózně ťukal o své stehno a pohledem kmital ze mně na Siriuse a zase zpátky. Já jsem zaskočeně vykulila oči a pooddělila rty, ovšem Sirius mou reakci předběhl.

"V žádným případě," skoro ironicky se pozasmál a zakroutil hlavou. Drkla jsem do něj.

"Taky si nemyslím, že je to nejlepší nápad," řekla jsem opatrně a nervózně polkla. Cítila jsem ten strach, který se mi usadil v hrudníku. Doufala jsem, že budu mít aspoň chvíli odpočinku po tom, co se stalo s Regulusem, ale zároveň jsem věděla, že v době, ve které se nacházíme, to možné nebude. V rozporu s tím byla navíc má touha Voldemorta zastavit.

Jack se na mě ale otočil a já mu v očích poznala, jak moc chce, abychom na to se Siriusem kývli.

"Brumbál má pravdu, tohle je naše šance. Znám hodně detailů o Smrtijedech, může nám to fakt pomoct," pronesl naléhavě, až mě jeho pevný pohled v očích děsil. Samozřejmě, že znal detaily o Smrtijedech.

V hlavě jsem měla vygumováno, z mozku jsem měla kaši. Věděla jsem, že všechny tři pohledy byly na mně. Srdce mi bušilo a mě tak moc děsilo, že tohle rozhodnutí bylo na mně. Tak moc jsem se chtěla vrátit domů a zahrabat se do peřiny, ale zároveň jsem věděla, že teď couvnout nemůžu. Povzdechla jsem si.

"Laro," nadzvedl obočí Sirius, tónem hlasu mi připomínal, abych nedělala unáhlená rozhodnutí. Připomínal mi, že tady mluvíme o Jackovi.

"Siriusi, nemám na vybranou," šeptla jsem jeho směrem. "Ale já tě do toho nenutím."

Místností se najednou rozhostilo ticho, které ukončil až Siriusův dlouhý výdech.

"Vždyť mu nemůžeme věřit!" rozhodil ruce do vzduchu v afektu.

Jeho věta jako by vyprchala do vzduchu a akorát přidala napětí, které se ve vzduchu hustilo, až mi naskakovala husí kůže. Ale možná to byl jen strach ze všech těch katastrofických scénářů, které se mi v hlavě tvořili. Sirius měl pravdu, proč bychom Jackovi věřili?

Znovu jsem nasucho polkla, v tom okamžiku mi připadalo, jako by to bylo slyšet i ve vedlejší místnosti.

Brumbál nás mlčky sledoval a já Siriusovi věnovala dlouhý pohled, který jako by snad vystihoval všechny mé pocity. Zrak jsem sklopila k plameni svícnu, neměla jsem už síly ani odvahu někomu z nich pohlédnout do očí.

"Dobře," vydechla jsem. "Co máme udělat?"

____________________

Prosím nezabíjejte mě, já vím, že je tohle hrozně pozdě! Když já netuším, jak si ten děj rozvrhnout a jsem hrozně zamotaná. Ocením všechny rady, tipy, prosby, přání! Hrňte to do komentářů!