O tři měsíce později

Když jsem se vrátila ze schůzky s Brumbálem, málem jsem se neudržela na nohou. První po čem jsem sáhla byla láhev vína na kraji malého stolku, i přes to že jsem věděla, že alkohol ani tentokrát řešením nebude. Zabořila jsem se do gauče, popotáhla a zavřela oči.

Poslední týdny byly pro mě a Siriuse hrozné. Museli jsme se stále stěhovat na jiná místa. Smrtijedi byli na každém rohu a vycházet z domu nepozorovaně za bílého dne byl luxus, který jsme si nemohli dopřát. A s tím vším, co se dělo kolem, to byla noční můra. Věděla jsem, že den, kdy po mně začne Voldemort pátrat nastane, ale že to bude nyní jsem nevěděla. Ale s tím, co jsem se dozvěděla, to začalo dávat smysl.

Nad hlavou mi blikla lampa a já už ze zvyku leknutím nadskočila. Nade mnou se vynořil Sirius s rozházenými vlasy, jelikož se právě pravděpodobně probudil ze spánku. Koneckonců byla vlastně druhá hodina ráno. Náš vztah všechno stěhování a napětí kolem války nenesl dobře. A možná se Sirius chystal být nepříjemný kvůli mému hlučnému příchodu, ovšem když si všiml mých ubrečených tváří, rty se mu stáhly do lítostné linky.

"Brumbál?" zeptal se Sirius a svou dlaň položil na tu mou, která byla stále na hrdle lahve vína. Přikývla jsem, ale okamžitě mi uniklo další vzlyknutí.

"Prosím tě, neříkej mi, že to může být horší než tohle." Sirius se možná snažil být humorný, nedivila jsem se, i na něj toho bylo moc. Pousmál se. Já jsem pustila lahev a hlavu si zabořila do rukou, stejně už nemělo cenu bránit se slzám. Až po chvíli jsem sebrala odvahu podívat se mu do očí.

"To dítě z věštby," zašeptala jsem, "je to dítě Jamese a Lily."

Siriusovi zamrzl úsměv na tváři. "U Merlina. Jsi- jsi si tím jistá?"

"Brumbál ano. Já už nevím, čemu mám věřit. Hrozně se bojím, že se jim něco stane," zamumlala jsem přes slzy a znovu ucítila Siriusovu ruku na té mé. Krátce mě pohladil a převzal lahev vína, kterou si přiložil ke rtům. Stále neřekl jediné slovo.

"Prý jim zařídí úkryt, ale copak se může před Riddlem někdo ukrýt," poraženě jsem si oddechla a zabořila se do pohovky. Chápala jsem, že pro Lily a Jamese musí být tahle situace mnohem horší. Nedokázala jsem si představit, že se jim někdy znovu podívám do očí. Myslela jsem, že je do toho nezatáhnu, ale co se nestalo.

"Je to moje vina. Kdybych byla mrtvá, bylo by to jednodušší. Nějak by se to vyřešilo."

Sirius mě vzal za ruce. "Tohle neříkej, víš, že to není pravda."

"Upřímně, podle mě si to teď myslí všichni. To já jsem vás všechny do tohodle zatáhla," odfrkla jsem si a znovu si do vína smočila rty.

O několik týdnu později

Vstoupila jsem do kanceláře v nejvyšším patře. Prošla jsem dveřmi s precizní cedulkou Kim Landonová a musela se pousmát nad upraveností a uspořádáním celé místnosti. Kim seděla u svého pracovního stolu obklopená desítkami složek a stohy různých dokumentů. Vlastně mě to ani nepřekvapovalo. Kim byla dobrá vyšetřovatelka, ale poslední rok svůj talent využívala na něco jiného než jen na svou práci na ministerstvu. Spíš na svou teorii, že je někdo z nás zrádce.

"Laro," povzdechla si s úsměvem a rukou mi pokynula, abych se usadila. "Vím, že mi nevěříš, ale já bych tě tímhle nezatěžovala, kdybych opravdu neměla strach." Ve tváři jsem jí poznala, že to myslí upřímně, ale ani přesto se mi tomu, co mi posledně sdělila, věřit nechtělo. Pochybovačně jsem si skousla ret a usadila se naproti ní.

"Zvlášť s tím, co se poslední dny děje." Kim měla pravdu. Pokud byl čas, kdy se musí věřit úplně všem bylo to nyní. Jelikož věštba prozradila, že dítě, které nosí Lily Potterová, je onen zázračný chlapec, rozpoutal se zmatek. Všichni jsme měli strach, ovšem Brumbál přišel s řešením. Ukrýt celou rodinu Potterových na bezpečné místo a zvolit jednoho z nás jako strážce tajemství. Otázka byla jasná- koho?

"Já to chápu, Kim, ale právě proto teď není čas na to všechny obviňovat. Musíme držet pospolu. Kim-"

"Mám důkazy."

Překvapeně jsem nakrčila obočí, mezitím Kim vytáhla jednu ze svých složek.

"Pamatuješ, jak se ke mně někdo vkradl a vzal ty dokumenty, co si u mě nechal můj kolega?" zašeptala, i přes to že věděla, že má kancelář zabezpečenou miliony různých kouzel. Přikývla jsem.

"Nepřipadá ti, že kdyby to byli Smrtijedi, všechno by přeházeli? Nevypadalo to, jako by někdo něco hledal. Spíš věděl přesně kam jít, jak to vypadá. Theo byl pryč a jediní, kdo byl ten den v mém domě, byla naše parta. Prolistuj si tohle," posunula přede mě stoh papíru, "a dojde ti, že co říkám, dává smysl."

Uchopila jsem desky a otáčela listy papíru. Byla tam různá setkání řádu s vypsanými členy a událostmi, které následovaly další týden. Většinou to byly vraždy právě členů anebo osob, které byly řádu nápomocné. Papíry jsem na stůl položila s hlubokým výdechem. Kim na mě pozvedla zrak.

"Nevěděla jsem, komu jinému s tím věřit," přiznala. "Kdybys to byla ty, už bysme byli všichni mrtví,"uchechtla se, načež jsem já pozvedla obočí.

"Bojím se, že je to Remus," vydechla poraženě Kim, "poslední dobou jenom mizí, objevuje se jenom na setkání řádu, je na něm něco divnýho..."

"Kim, prosím, Remus by tohle nikdy neudělal," zastávala jsem se svého kamaráda. Kim se na mě lítostně podívala.

"Vím, že je to pro tebe těžký. Peter by na tohle neměl, to si opravdu nemyslím a Sirius..." jeho jméno nechala vyplynout do vzduchu, jako by čekala, že právě k Siriusovi se nějak vyjádřím já.

"To si děláš legraci," vydechla jsem nevěřícně. "Sirius by to-"

"Neudělal, neudělal, já vím. Ale co ty vůbec víš, co on dělá přes den, když jsi pryč? Neříkala jsi, že se pořád hádáte? On toho ví nejvíc," namlouvala mi nadále Kim, na slova se soustředila, jako by na nich závisel její život.

"Prosím, přestaň," zvedla jsem se ze židle a zakroutila hlavou. "Potřebuju čas nad tím popřemýšlet."

"Ale my nemáme čas," zvedla se i Kim, "Až se to malé narodí, Lily a James vyberou strážce tajemství!"

Otočila jsem se na podpatku a vydala se ke dveřím s myšlenkami a pochybami o svých vlastních přátelích. O své rodině.

Toho dne jsem si potřebovala vyčistit hlavu. Věděla jsem, že kdybych šla hned domů, Sirius by mě bombardoval otázkami typu, kde jsem byla a co jsem dělala. Na to jsem skutečně neměla náladu.

Jediná osoba, která byla svým způsobem mimo to a stále jako by si dokázala povídat o jiných věcech než válka, byl Jack. Občas jsme se jako přátelé sešli v nějaké zapadlé hospůdce a já mu řekla, aby jen mluvil. O čemkoliv, co se netýkalo války a rozhodnutí, která jsem musela udělat.

Sirius nesnášel, když jsem se s Jackem, byť jednou za měsíc, scházela. Svoje žárlivé myšlenky zakrýval pod podezření, že je Jack určitě zrádce a pracuje pro Voldemorta. Kdyby jen věděl, k jakým myšlenkám mě vůbec Kim přiměla.

A právě toho večera jsem se se Siriusem dostala do další hádky, právě kvůli Jackovi. Doufala jsem, že se to všechno zlepší a že myšlenky, že by zrovna Sirius mohl být onen zrádce, zmizí.

7.8. 1980 (týden po narození Harryho)

Zrzovlasá Lily se zástěrou stále kolem pasu se na nás otočila s pozvednutou skleničkou. Stejně učinil i James, přičemž jednu svou paži obmotal kolem zrzčina pasu.

"Chtěla bych připít speciálně na Harryho skvělé kmotry," Lily věnovala mně a Siriusovi zářivý úsměv. "Bez vás bysme to nezvládli, zvlášť s tím, co se pořád děje, to stěhování a všechno kolem," smutně si povzdechla, "vy víte čeho."

Úsměv jsem jí opětovala. Opravdu jsem byla na své přátele pyšná. Vzpomínala jsem na ty chvíle v Bradavicích, kdy Lily málem explodovala hlava z Jamese, který ji neustále zval na rande, a na všechny ty hloupé trapnosti, které jsme ve škole všichni vyváděli.

"Taky samozřejmě připíjíme na slečnu Lydiu, aby si užila další rok v Bradavicích, protože nám všem bude chybět. A Harrymu taky," mrkla na Lydiu, která se srdečně zasmála a stejně jako ostatní pozvedla svou skleničku. Říct, že vypadala pořád stejně by bylo velké podcenění. Lydia sice stále měla své dlouhé blonďaté vlasy a velké hnědé oči, ale ani ona neutekla vlivům dospívání. Ale právě proto jsem se nestačila divit, jak moc jiná od nás Lydia byla. Ve škole nedělala hlouposti, dostávala výborné známky a zkrátka se držela pryč od všech malérů. Byla úplně vzorové dítě.

Věnovala jsem i jí úsměv a prsty si propletla se Siriusem, který stál po mém boku. Věci mezi námi se znovu zlepšili, za což jsem byla nesmírně ráda. Smrtijedi se už dva celé měsíce neozvali (tsss, ani nezavolali) a všechno se zdálo být téměř idylické. Ale přesto nebylo. Remus tu chyběl. Samozřejmě, že byl pozván. Bylo to už dlouho, co jsme ho naposledy viděli.

Všichni cinkli svými skleničkami a poklidná zábava se opět rozjela. Samozřejmě, že byla poklidná. Ničí největší přání nebylo znovu uspávat uplakaného Harryho.

"Kim se vzdala alkoholu, co se děje?" rýpla jsem si do Kim, která podobně jako Lydia srkala džus. Kim se smíchem protočila oči a drcla do mě loktem. Zasmála jsem se a sledovala, jak se přidala ke konverzaci Thea a Jamese, kteří zběsile rozhazovali ruce.

Lily se odebrala do kuchyně k dodělání salátu a nezapomněla mi věnovat spiklenecké mrknutí. Nemohla jsem se nad tím neuchechtnou a odložila svou sklenku vína a vydala se za ní.

"S čím můžu pomoct, matko?" zakmitala jsem obočím a chopila se okurky a nože na prkýnku. Lily nade mnou se smíchem zakroutila hlavou a žďuchla do mě.

"Spíš co ty a Sirius," tentokrát zakmitala obočím ona a dala se do krájení rajčat.

"Jak to myslíš?"

"No tak svatba, děti, znáš to," uchechtla se.

Při tom se mi stáhl žaludek. Samozřejmě, že jsme o tom se Siriusem mluvili. I kdyby na rodinný život nebyl pravý čas, no a že nebyl, otázka dětí mezi námi visela přesně před dvěma měsíci. Kdy jsem zjistila, že nemůžu mít děti. A to jsem si myslela, že bude konec našeho vztahu, který se tak v tu dobu ani nazvat nedal. Ale překvapivě, bylo to právě to, co dalo náš vztah znova do kupy. Avšak od té doby o tom nepadla řeč.

Nebylo to ale něco, co čem bych se chtěla zmiňovat na oslavě narození svého kmotřence. Ne, díky.

"Teď není ten správnej čas. S tím vším, co se děje," zamluvila jsem to s myknutím rameny a do pusy si strčila kus okurky.

Lily si povzdychla a pootočila se.

"Laro, tohle může trvat roky. Vím, že toho je na tebe fakt hodně, ale nemůžeš je nechat ničit ti život..." položila mi ruku na rameno mateřsky. "Všichni jsme tu pro tebe, vždyť to víš."

No, všichni právě ne.

červen 1981

"Laro, já se hrozně bojím," zašeptala Lily se svěšenou hlavou a nevědomky si tiskla Harryho obleček k hrudi. V chmurné místnosti svítila jen malá lampička. Byl to malý byt, do kterého byli Potterovi nuceni se přestěhovat, aby alespoň na chvíli unikli Smrtijedům, kteří nedávno zničili jejich minulý domov.

Položila jsem ji ruku na záda.

"Lily, víš, že bych nikdy v životě nedopustila, aby se Harrymu nebo vám s Jamesem něco stalo. Nikdy," zašeptala jsem upřímně a pohled sklopila do rohu, kde v postýlce spinkal téměř roční Harry. Kdyby jen věděl. "A za chvíli vám Brumbál najde bezpečnej úkryt. Všechno bude dobrý, uvidíš."

"Děkuju," vydechla Lily roztřeseně a utřela si několik kapek slz z rudých tváří. "Víš, s Jamesem jsme si říkali, že chceme, aby jsi byla strážcem tajemství ty nebo Sirius," prozradila.

"Uhm," zasekla jsem se a nervózně si skousla ret, "Ani nevíš, jak moc by mě to udělalo klidnou. Ale není to ten nejbezpečnější plán." Lily vykulila oči.

"Jakto?"

"Voldemort očekává, že byste jednoho z nás zvolili. Ale pokud chceš vědět můj názor, myslím, že Kim by byla ideální. Ví o tom, co se děje v řádu nejvíc z nás a navíc pracuje na ministerstvu, ví, jak se bránit. A zrovna ji tolik Voldemort podezřívat nebude," pokrčila jsem rameny čekajíc na Lilyinu reakci. Zrzka pomalu přikývla, jako by teprve teď přebírala má slova.

"Myslíš, že najdeme všechny viteály?" změnila téma Lily, ovšem starost z jejího hlasu pořád nevyprchala.

"Jo, všechno to zvládneme. A nikomu se nic nestane."

V mlze jsem viděla dvě postavy. Nedokázala jsem rozeznat, kdo je kdo, jediné, co jsem slyšela byly jejich hlasy.

"Už víš, koho zvolí?"

"Do týdne by mělo být rozhodnuto, pane."

"Dobrá, dobrá."

Probudila jsem se s pokožkou orosenou potem, dýchala jsem tak mělce, že jsem se nestačila divit tomu, že se Sirius vedle mě neprobudil. Můj zmatený mozek nevěděl, zda to byla vize, či sen značící, jak moc z toho všeho šílím. Určitě to byla vize. Podobnou jsem už měla, přesto že je to dlouhá doba.

Opravdu je někdo z nás zrádce?

Sakra.

_______________

hahahahah připravte se na největší plot twist v historii Harry Potter fanfikcí! (i když, zas tak velký to nebude!)