„Feerevey je mrtvý" oznámil Will ponuře hned jak přišel ke stolu. Jeho slova zasáhla všechny co ho znali jako kudla do zad a on moc dobře věděl jaký je to pocit- co si budeme povídat, určitě za to mohla ta babka posedlá zlem.

„To nám mohlo hned dojít" pokusila se o ironii Faith „neviděli jsme ho nakonci u Cohleara a on není ten typ člověka, který neumí ani ň"a kdoví proč významně pohlédla na Waltera. „Co já?" začal svoji obhajobu, ale než si stihl vymyslet řeč, Mo vstala.„Poprosím minutu ticha pro všechny mrtvé" řekla a zavřela oči. Will pozvedl obočí, nijak se k tomu však nemínil vyjádřit a pohlédl na Faith, ta patrně ale v sobě smích dokázala udusit leč se ani smát nechtěla. Něco jiného by ovšemže bylo kdyby místo na ni pohlédl na Waltera nebo možná kohokoli jiného u stolu s alespoň špetkou smyslu pro humor, kterou ona zjevně postrádala.

Hodiny na stěně hlasitě tikaly jako by se pokoušeli něco vyjádřit. Minutová Ručička obíhala svou cestu jako obvykle, až konečně dosáhla čísla dvanáct a odbila další hodina.

Nero vstal od stolu jako první a odhodil zbytek svého sendviče na vedlejší talíř,až kečupem ohodil kytku v hliníkovém květináči, která již vypadala poněkud splihle.

Pod vedením dostatečně inteligentního dospělého člověka zamířili hlouběji do lesa. Greengress a pár dalších lidí se z toho šikovně vyvlékli a Will hned pojal lojalitu temného úmyslu související s tímto náhlým zmizením.

Faith listovala v malém bloku a psala si poznámky o zvláštních stvořeních, které zříkadli vídali. Pochopitelně to byl Willovým očerněním deník, který měl ale zapotřebí psát si jen on. Až bude mít narozeniny koupím mu poukázku na dioptrické brýle rozhodla se

Will s Walterem se zatím dohadovali zda-li mají od malého kluka koupit velkou Láhev Mozkového elixíru moudrosti, aby vše zvládli na výbornou.Zatímco hledali potřené peníze dorazila k nim Kirrie a ušklíbla se. Vytrhla klukovi lahev z ruky a vylila ji na zem. „Zrovna jsme to chtěli koupit" rozkřikl se Will a bezmocně se díval na mizející tekutinu, která se pomalu ale jistě vsávsla do půdy zemské. „To byste si klidně od Nera mohli koupit desetivteřinový čistič špíny a svinstva." „Cože Nero má desetivteřinový čistič svinstva?" nadchl se Walter, naštvanost za pozbylý mozkový elixír ho ale i nadále neopouštěla. „Ne, už jsem ho zabavila. A kdybyste se podívali lépe," dodala a pročísla si vlasy „zjistili byste, že je to ve skutečnosti sušený trus z prasete." Toto oznámení jejich nápady trochu zchladilo.

Po pár minutách chůze dorazili na vzdálenou osvětlenou mítinu na jejímž prostředku stál kamenný kulatý stůl, který vypadal spíš jako kolo od nějakého starodávného vozu. Podle daných insturkcí si posedali do kruhu na jednotlivé koberce.

„Teď soustřeďujte všechnu svoji magii na prostředek a možná se vzneseme" pronesla nějaká ženská, která se zrovna uráčila forazit. Will a Walter se rozhihňali jako když kolem holek projde největší badboy školy. Do všeho toho napetí si Will dokázal ještě prdnout a všichni vyrušeni od činnosti po něm vrhli znechucený pohled, vedle něhož se Walter na svém koberci svíjel smíchy.

Za dvě hodiny, kdyse neuráčil nikdo vznést a ani nepohnul smítkem prachu, což tedybbylal nutno říct „pokrok staletí", se všichni sbalili a vydali se zpátky.

******

„Williame já Tě asi zabiju" povzdechla si Faith a hodila po jmenovaném pohled který naznačoval že ho dokáže zpacifikovat během pár sekund. „To bys neudělala" odvětil s naprostým kllidem.

„Co se děje?"podivil se Walter, který naslouchal celý rozhovor a poté se podíval dopředu, kde mezi stromy vysvitlo obrovské slunce.

„HOŘÍ!"zařval někdo v dáli a všem to hned docvaklo. Panika se šířila jako koronavirus u nakaženého v přítomnosti bezrouškařů. Požár se rozrůstal poměrně rychle s pomocí lesa. Všichni zapnuli svůj šestý smysl maratonského běhu a utíkali pryč. Vypadalo to dost komicky a jedinému z tria komu se dobře běželo byl Will,protože měl na nohách botasky. Waltera píchaly větve do nohou a Faith se snažila, by se jí holínky úplně nezuly.

Všichni už byli zlesa skoro venku, když v tom v jádru bouchla nějaká bomba. „DOLŮ"zařvala Faith, co jí hlas stačil a oni se naráz svalili do potoka.

Proud ohně se valil vzduchem rychlostí výbuchu dynamitu. Sežehlo to keře,stromy a několik stovek lidí, kteří padali mrtví k zemi. Lesem se ozývaly vyděšené výkřiky. A kdesi v dálce se kdosi zákeřně zasmál.

******

Faith se brodila mrtvolami směrem ke středu. Takže ona mu celou dobu tak věří a on mezitím je masový vrah! Ten kriminálník Crog Greengress a ta jeho povedená partička! Bastard, který jí za ty léta celou dobu lhal do očí!

Crog si jí okamžitě všiml a rozhodl se dělat, jakože s tím nemá nic společného. „Miláčku" rozpřáhl ruce a usmál se. Jen co kněmu došla mu vrazila šťavnatou facku.

„Co se děje?Vždycky si byla taková milá a vstřícná dívka...." rozhodl sehrát i nadále svojí hru, kterou již všichni prokoukli. „Já Ti ukážu jaká jsem milá dívka" zasyčela nenávistně a kopla ho na „citlivé místo".

Crog se zhroutil na zem sílou její rány kolenem. Následně se kolem začali objevovat Dozorci, kteří si je postupně přebrali.

Celé stavení lehlo popelem společně z lesem. Stálo to životy a naše trojicezrovna mířila ke zbytku. Kirrie, Hawk, Mo, Nero a Xeno stáli v malém hloučku, obímali se a brečeli. Faith, Will si k nim přisedli i s Walterem z jehož pleti se teď vytratila veškerá barva.

„Maya...."vyslovily jeho rozpraskané rty potichu a dal hlavu do dlaní. Tohlese nemělo stát.... Faith s Willem ho každý objali z jedné strany.

******

Po této nemilé situaci se všichni rozjeli zpátky do svých domovů. Dostali ověřovací diplom, který si nechali zarámovat cestou ve městě a pak to zamířili k Peg, která jim oznámila, že si všechny tři adoptovala.

„Wille, šel bys prosím Tě se mnou na zahradu?" zeptala se Faith jen, co oba dojedli své špagety. Will pokrčil rameny a vstal, samozdřejmě na sebe s Walterem spiklenecky mrkli i když se jeho nejlepší kamarád ztěží vyrovnával se smrtí milovaného člověka.

Zastavili se u lípy na samém konci. „Víš Wille,...." chtěla spustit Faith monologomluv a svých chyb, ale Will jí zastavil. „Taky Tě miluju"odpověděl s úsměvem a fialové oči se rozzářily.

Polibek byl krásnýa neobyčejný jako jindy. Když se od sebe odtáhli, úlevně se rozesmáli.

Tak už jen epilog a máme tu konec!