Dvě dívky středního vzrůstu seděly v korunách stromů a povídaly si, při čemž každá měla v ruce ponožku a zašívaly díry i když teoreticky zcela zbytečně- ponožky teď nosili víceméně jen na spaní. Také, že bylo docela teplo.

„HEJ" zařval někdo ze zdola a dívka z drdolem se podívala na svojí kamarádku. Může být ráda, že tu nejsou nějací úchylové, co svojí úchylku zaměřují na drdoly a čepičky,protože by byla první, na koho by měli spadeno. „Co chceš?"zařvala na zpátek a zavěsila se nohama o strom a rukama se opřela o dolejší větev. „Jestli jdeš zase o úplňku provokovat rusalky- lucernu Ti nepůjčím. Beztak už si tam musím pálit svíčku- pamatuješ jak Ti spadla do bažiny a elektrické světýlko bylo v čudu? Jen počkej až pojedu někdy domů, pošlu na tvůj stromovej minidomek svojí sbírku kůrovců a-" „Už jsem si lucernu dávno opravil a není to zrovna nejaktuálnější. Co jsem chtěl- ach ano, do našeho údolí zavítala návštěva" řekl a snažil se tvářit, že on je tady nejchytřejší.

„Cože?" vyhrkly obě naráz. „Pochybuji, že by to rusalky, víly a všechno co tady natrvalo žije, dovolili. Přece furt říkají, že jejich paní... A navíc určitě nesložili počáteční zkoušku. Řekli by, kdyby tady čekali někoho jiného." „Taky mi to docela vrtá hlavou," kývl „ale ten jeden má celkem ošklivé zranění. Nebylo by na škodu, kdybychom naše schopnosti ozkoušeli v praxi-konec konců zrovna ty Mayo si mě kvůli tomu tenkrát dobírala" „Já?! To tady spíš Kirrie"ukázala na dívku s drdolem s čímž se zatvářila nanejvíš dotčeně. „Nekecejte a pojďte" protočil dole očima.

Dívky pokrčily rameny a konečně ustaly v práci.

*****

Walter se porozhlédl kolem. Byli někde uprostřed temného lesa a on neměl ani falešný kurz první pomoci. Byl tady pouze se zraněným Willem a Faith, která byla psychicky na dně. Jedině že by...co to bylo?

Otočil se za zdrojem šustění, když v tom se mu před obličejem objevil pyl. Není na pyl nějak moc pozdě? Měl totiž dojem, že pyl je jen na jaře nikoli v létě. Než se však stačil nad touto otázkou pečlivě zamyslet, upadl do hlubokého spánku.

*****

Walter běžel za malým růžovým prasátkem s krajkovými šaty.Vypadalo jako když tančí Just dance, což tedy přidávalo naprostému znechucení. Najednou začalo řvát jako siréna a Walter se konečně probudil.

Nakonec zjistil, že to není žádné prasátko s krajkou, Nýbrž Will, který rozhodně netančil. Vymotal se z deky a posadil se na postel. Will už nekřičel, ale tvářil se jako by tady měl brzy spadnout do hrobu při čemž se ještě víc k tělu přitáhl deku a zádama se natiskl na zeď ze dřeva, div že mu na hlavu nedopadly knihy, které nebezpečně zavrávoraly, když jeho hlava narazila do poličky.

Co ho tak vyděsilo? Zamyslel se a pohlédl na Willa pohřbeného pod poličkou a hromádkou knih. U dveří stála akorát nějaká cizí holka...Cizí holka?!

*****

Nepoznal ji hned. Měla mnohem delší špinavě blonďaté vlasy a vyzařovala z ní jakási podivná aura, které si zrovna ve vesnici nemohl všimnout. Jak dlouho se to neviděli? Ach, dva roky.

„Ahoj Mayo" kývl Walter, když mu v hlavě ustalo tornádo myšlenek. Will si na rozdíl od situace znovu prohrábl vlasy a vrhla na Waltera pohled jasného nepochopení. Ten nemohl udržet vážnou tvář a posměšně se ušklíbl.

Sledoval její reakci a kolem se rozhostilo takové ticho, že byste slyšeli i kdyby někdo upustil na zem špendlík. „Waltre"odpověděla a otočila náramkem na pravé ruce.

Chvíli se všichni vyžívali v minutách hrobového ticha, které přerušila Faith, která stála opřená zády o dveře. „Odkdy se vy dva znáte?" „Odjakživa."

Faith si sedla na postel vedle Willa. „Hele, vždyť ty už na těch zádech nic nemáš"podivila se. „Já vím" přikývl na souhlas jako by to byla úplná priorita. Maya protočila očima. „To zařídil Restalon.Ten se v těhle věcech vyzná."

„Za chvíli byste se měli přemístit. Nad roklinou máte určeno poslední místo pobytu a potom rovnou na Hlavní budovu do Cohlearova oddělení. Dali nám znamení" dořekla a ukázala na malou vodní prohlubeň, která byla osvícena bledým bílým světlem.

„Dávej Na sebe pozor" otočil se k ní Walter. „Neboj, budu" řekla a dala mu pusu na tvář. Faith vycítila začátek sentimentálního románku a popadla oba za ruce. Ozval se zvuk, jako když vystřelí z pušky a všichni tři se přemístili.

Walter se zatvářil nesmírně dotčeně a v tichosti s Willem postavil pískově žlutý stan. „Jdu spát" oznámil mdle a vytáhl z batohu baterku a spacák. Ve stanu se převlékl do jasně žlutých plavek, na jejíchž pravé nohavici byly vyobrazeny tři zlaté mince a nad nimi nápis Money Sunny.

„Mám Hlídku" řekl Will a opřel se o nedaleký strom a přikryl se obrovskou dekou. „Dobrou noc."

*****

Bylo Brzo ráno a Will sledoval východ slunce. Měl na sobě uměleckými trhané džíny, triko a teplou mikinu. V ruce svíral čajový šálek s roztátou čokoládou ze kterého ještě stoupaly obláčky kouře. Nedaleko stál vařič. Alespoň k něčemu mi byl dobrý pomyslel si.

„Walter ještě spí?" ozval se za ním hlas Faith. „Hmm.." K jeho neuvěřitelné mu štěstí si Faith sedla vedle něj. Při východu slunce vypadá ještě krásněji než kdy jindy uvědomil si. Najednou si Faith opřela hlavu o jeho rameno a Will celý strnul. „Nevadí Ti to, že ne?" všimla si jeho počínání.„Ne.. vůbec ne." „Wille, řekni mi, jsem milá osoba?" „Alejo. Nikdy se nestyď za to jaká seš. Alespoň já Tě budu mít rád vždycky" odpověděl a při poslední větě mu zčervenaly uši.

Faith mu obmotala ruce okolo krku. „Já vím" ztišila hlas a políbila ho. Will vytřeštil oči a nechal se unášet nádherným pocitem na který čekal celý svůj život. Rukou jí zajel do křiklavě růžových vlasů s nádechem do fialova. Nic nemohlo přerušit jeho top věci života až na...

Až Na člověka, který vylezl ze stanu a uznale hvízdl. Faith se od něj okamžitě vzdálila asi dvě stopy. Takhle to teda nepůjde rozhořčil se Will to chce nějaký plán. „Já si půjdu sbalit" řekla zaskočeně a vzdálila se do stanu. No výborně pomyslel si a skončilo to fiaskem.

*****

„Musíme jít ještě pár kilometrů než se budeme moci bezpečně přemístit"konstatovala Faith a v ruce držela mapu. „A ty si vem alespoň triko" ukázala na Waltera, který měl na sobě pořád ještě jen plavky. „Dyť je teplo. Léto." Will protočil očima, ale bylo to fakt. Léto. A před ním Faith s mapou v černém tílku a šedých kraťasech. Sice neopálená, ale alespoň o trochu víc hezčí.

Vkročili do osvětleného lesa, Faith byla ve předu a hledala cestu, čehož bodře využil Walter a vytáhl z batohu svůj mobil. Byl vodotěsný především protože když ho jeho spolubydlící u Peg opakovaně schazuje z okna dolů do rybníčka plného bažince (což je jen tak pro zajímavost po tolika letech děsně trapný), musel by mít minimálné dva mobily na den a asi by to finančně nezvládl.

„Waltre" ozval se Willův hlas. „Ano?" otázal se Walter, ale myšlenkami byl úplně někde jinde. „Normálně jsem dostal úžasný nápad"začal nadšeně a Walter se pobaveně ušklíbl s čímž obrátil svojí pozornost zpět k mobilu. Ve vetšině případech totiž vyjde jeho plán za absolutně nepoužitelný. „Poslouchám" řekl a extrémním kladivem rozmasakroval další zombie, takže na obrazovce teď bylo hromadu krve- alespoň lepší než obyčejné pixely. Ve skutečnosti to byla absolutně hra k ničemu, ale i tak je lepší jak Willův 'úžasný'nápad.

„Normálně,"začal znovu, jakoby se bál, že to neřekl dost jasně „víš jak se snažím Faith sbalit už od začátku minuty, co jsme se potkali-podle mě jsme jako Romeo a Julie, ale to nechme na pozdějc. Zjistil Jsem, že na to musím úplně jinak." Walter pozvedl obočí, ale raději si nechal komentáře pro sebe. „Rozhodně nemůžeme jí dopřát tomu týpkovi s kroužkem. Ne, to opravdu nechci.."zauvažoval a pohlédl na Faith jako na obrázek. „Spotřeboval jsem na to celý zbytek svých dat na mobilu, ale nepřišel jsem nanic lepšího než hrát teplouše v růžovým triku," Walter se na svého dlouhodobého kamaráda zatvářil, jako by mi přeskočilo a přešel na druhou stranu cesty.

„Ale, když jsem o tom tak přemýšlel, došlo mi, že ze sebe rozhodně nebudu dělat blázna" argumentoval a Walter si oddechl a přesunul se na stranu cesty, kde stál i on „Spořádal jsem tedy plán" pronesl slavnostně a vytáhl z kapsy malý poskládaný papírek velikosti nalepujícího smajlíka.

Walter se podíval na Willa pohledem, kterým jasně vyjadřoval svůj názor: Malý Papírek? Jseš ok? Na tvůj cíl budeš potřebovat plakát minimální velikosti 20 m na 20 m.

Jeho však jeho pohled nezarazil, naopak se rozzářil ještě víc s čímž elegantně máchl rukou a papírek se rozložil. Vlastně to už žádný papírek nebyl- Will nejspíš slepil izalepou dohromady šest A4 papírů. Nahoře byl gigantický nadpis Plán na sbalení Faith Hoorové, stejnou barvou jako měly její vlasy.

No dobře, tak má velký papír. Vsadím se, že tam budou písmena dál jako blechy spracovával Walterův mozek nové informace na plné obrátky. Když se však zpětně zahleděl na papír, nevěřícně zamrkal- bylo tam hromadu obrázků a minimum popsaných řádků.Uprostřed byly fotky Willa a Faith mezi nimiž bylo velké černé plus. Pod nimi taktéž barvou znamení rovnosti a názávěr velké pečlivě vymalované červené srdce.

„Teď musíš pozorně sledovat, ač plán zahrnuje i tebe" vysvětlil Will a Walter si vedle něho jen povzdychl.

*****

„...a to je celé.Pochopils to? Jestli chceš můžu Ti to zopakovat ještě jednou,abys věděl jakou funkci v plánu zastáváš." „ Jo chápu"odpověděl Walter, který už si ho nechtěl poslechnout už ani jednou, protože jeho plán mu tak otupil smysly, že si chvíli myslel, že se odrovnal už když se rozplácl na zem, protože zakopl o kámen. „Před Faith o Tobě budu mluvit hezky a nebudu sní flitrovat, což bych v životě neudělal- jestli sis toho ještě nevšiml mám mnohem jednodušší objekt zájmu než ty."

„Tady se v klidu může přemístit" poznamenala Faith a popadla oba za ruce. V tu ránu stáli zase na tom samém místě jako začali- u dveří, kde Faith bleskově zaznamenávala všechny jejích totožnosti- jména,otisky prstů u nohou a rukou, sliny, vlasy a bůhví co ještě.

„Kámo" ozval se Will „ nerad to říkám, ale od tý doby co jsme se jen jednou koupali, tak jsem si čistil akorát tak zuby." „Počkej chvíli"řekl Walter a vytáhl svůj přívěsek, udělal s ním prazvláštní pohyb. Najednou se stalo něco podobného, jakoby na všechny tři někdo naráz vylil barel s navoněnou vodou- nejspíše voňavkou pro muže. „Sorry" omlouval se rychle, když viděl naštvanou a zároveň trochu potěšenou Faith (asi se radovala, že se konečně něco naučil). Will se zatvářil naštvaně, když pohlédl na patku svých černých vlasů, která se mu nyní připlácla k obličeji. „Před chvílí jsem si jí tak nádherně načechral.Jsem se přece česal a tohle mám ze snahy!"

Najednou se dveře otevřeli jako, když tu byl Walter prvně a pohlédl tváří v tvář Cohlearovi.

„Pojďte si sednout" sykl šeptem a odtáhl je k židlím. Všichni tři se posadili. Walter se rozhlédl kolem- bylo jich zde o dost míň než přišlo na první meeting. V rohu seděla skupinka dívek, které vypadali jako jeptišky, vedle nich se tiše bavil Greengress se svými dvěma společníky a poslední neznámí zabrali jen šest řad, která byla i tak dost prořídnutá a tvářili se ospale a utrápeně.

Cohlear si nejspíš koupil nové oblečení, ale i tak vůbec nevypadal cool jak patrně předpokládal- na své tupé hlavě mel špičatou čepičku žluté barvy na jejímž konci cinkala rolnička, tentokát byl jeho plášť bílý s nazlátlými pruhy a na krku mu visel kříž nejspíš z masivního zlata. Walter si z celého srdce přál, aby kříž byl posedlý nějakým démonem a co nejrychleji ho uškrtil.

„Všechny Vás Tady vítám" začal monotólním tónem a všech v místnosti jakoby se zmocnila ospalost a náhlá otupělost. Do toho všeho mu ještě na čepičce zacinkala ta postižená rolnička. „všichni co jsou tady prošli zkouškou. S politováním Vám musím oznámit,že letos se zvedla úmrtnost téměř o 25%, takže se součtem se to rovná 30% úmrtnosti..." „Úmrtnost?!" podivil se Walter „o žádný úmrtnosti mi nikdo neříkal. Kdybyste mi to pověděli dávno byl bych si zaplatil pohřeb!" A udělal bolestivou grimasu jako kdyby i on jednou litoval, že nemá v kasičce víc jak jeden zlatý knoflík.

Zatímco se Will s Waltrem tiše započali rozhovor o své finanční podpoře, schůze už skončila. Najednou Will zůstal stát jako přimrazený a zaměřil se na objekt, který se chůzí blížil směrem k nim, na tváři mu hrál pobavený úšklebek. Faith se rozzářila, což Willa samozdřejmě neskutečně pobouřilo- s Walterem si vymněnil zachmuřený pohled a kdyby jeden z nich uměl vraždit pohledem,Greengress už byl víc jak desetkrát mrtvý.

„Ahoj Fai"prohodil a svůdně zamrkal „koukám že už ses stihla umýt."„Jo. Sice se to Willovi malinko vymklo z rukou, ale to neva."„Tak Willovi?" protáhl a kouknul se na něj. Will na něm naoplátku střelil pohledem jako by byl kus koňského lejna, které se mu přilepilo na podrážku jeho tenisek značky Nike. „A kam se teď chytáte? Že by třeba..." zamyslel se, ale Will mu skočil do řeči- „ K Walterově pěstounce Peg. Tu znáš- to je ta, co Tě v pátý třídě-jestli si vzpomínáš- zamkla na šest hodin na záchodě. Dodnes si vzpomínám jak to tam bylo vyplavený, když jsem tam přišel. Buď si tolik bulel a ten druhý důvod raději ani nestojí za zmínku." Greengress neuvěřitelně zbledl a jeho tváře dostali červený nádech. „Uvidíme kdo se bude smát naposled" sykl a v rychlosti se vzdálil.

„Kámo, tak to bylo dobrý" ohodnotil ho Walter a kdyby se nepřidržel zábradlí už by se na zemi svíjel smíchy.