V tom mě někdo přerušil .
"Ale , ale koho to tu máme ? " Někdo na Arianu promluvil .
Ariana jenom koukala nevěřícně , kdo přední stál .
"To snad není pravda. " řekla potichu Ari.
Pořad jenom nevěřícně zírala . V tuto chvíli tomu nechtěla ani uvěřit , zdálo se jí to jak velmi zlý sen .
Ariana se nakonec odhodlala a promluvila na Sebastiána .
"Sebastiáne co po mě vůbec chceš ? " zeptala se Ariana .
"No přece tebe má drahá , jsi jenom má , přece si tě nenechám vzít od nějakého sprostého horala ."

Mezitím co Sebastián na Ari mluvil , začala zvažovat dívka kudy uteče . Koukla se přes rameno jestli za ní někdo nestojí. Nikdo za ní nestál tak jenom čekala na vhodnou chvíli .
" Sebastiáne nech mě být , já nikdy nebudu tvá ." Řekla nečekaně s rázností dívka až se sama divila sobě . Při těchto slovech se pomalu přibližovala k Muži .
"Ale budeš , ať se ti to líbí nebo ne . Buď to půjde po dobré nebo si tě vezmu násilím ."
Ari už stála před mužem .
Až na jednou se rozmáchla nohou a kopla svého protivníka do mužského přirození .
"Rozhodně nikdy nebudu tvá !!! " Jak to dívka dořekla tak začala utíkat o život .
Sebastián na to zařval bolestí.
" Ty zatracená děvko ! Zatraceně chyťte jí stráže ! " nařídil Sebastián rudokabátníkům .

Ariana utíkala o život .Běžela tak rychle jak mohla , sotva se i uhýbala stromům v lese . Najednou rudokabátníci začalali střílet ostrými nábojemi z pušek .
Oni opravdu na mě střílí ostrými nábojemi ? Řekla si pro sebe Ariana. Bylo to pro ní těžké se uhýbat ranám z nich .
Jak běžela , tak si nevšimla , že před ní je pařez najednou o něj zakopla .
"Doprdčic , to byla ale rána !!!" Zanadávala nahlas .
Po chvilce ležení na zemi se zvedla a porozhlídla se jestli jí už nikdo nesleduje . Naštěstí jí nikdo nesledoval , tak se rozhodla , že si odpočine a osvěží se v potůčku čerstvou vodou .
Popošla jsem tedy k potoku a zklonila se abych se mohla napít a umít obličej . Voda byla opravdu osvěžujícící . Hned jak jsem se napila vody tak jsem si začala mít obličej od prachu a špíny . V tom jsem v odrazu zahlédla rudokabátníka za mnou .
Rudokabátník na nic nečekal a udeřil mě hlavicí pistole do hlavy .
V tu chvíli se mi před sebou všechno zatemělo .

Ariana se probudila svázaná v nějaké místnosti . Vůbec nevěděla co se děje a kde je a proto se snažila uvolnit provaz kterým byla svázaná. Bohužel jí to nešlo nějak uvolnit . Zanedlouho přišel do místnosti Sebastián .
"Ale ,ale koho pak to tady máme ? " Řekl se smíchem muž .
"Kde to jsme ?"
"No přece , ve Fort George ."
"Prosím tě nech mě jít , nic jsem ti neprovedla ."
"Ty říkáš , že si mi nic neprovedla . To se ale šeredně mýlíš děvenko !!"
Ariana se na něj jenom podívala s nechápavostí .
"Co jsem ti jako provedla ? "
" Strapnila si mě před králem a jeho dvorem , když si mi utekla od oltáře .
Ale neboj se ty to napravíš . Buď si mě vezmeš nebo tě dám popravit ! "
"To nemůžeš Sebastiáne ? "
"Jako proč ?"
" Nemůžeš mě nutit do něčeho co nechci ."
"Ale můžu , zítra si příjdu pro odpověď drahoušku ." Na to odešel Sebastián se silným smíchem z místnosti. 

Ariana po jeho odchodu se snažila uvolnit provaz ale nešlo jí to .
Celé hodiny s tím bojovala ale nešlo . Už pomalu strácela naději , v tom se ten provaz najednou uvolnil . Ariana se za radovala , že má konečně  volné ruce.
Teď akorát se musela odsud dostat .
Mezitím se koukla na stůl kde byli položeny hodiny . Na nich bylo 5 hodin ráno.
Rychle se musím dostat pryč . Popadla tedy dýku kterou viděla na stole a šla z místnosti . Na chotbě se porozhlédla jestli tam někdo není . Naštěstí tam nebyl žádný voják na dohled .
Cestou po chotbě jí bušelo srdce jak o život . Za tu celou dobu naštěstí nepotkala nikoho.

Ale dlouho se neradovala , když vešla do stájí .
"Slečno , co tady děláte ? " Zeptal se mě voják který byl ve stájích .
Chvíli jsem přemýšlela , co mu řeknu .
"No , já tady tak trochu zabloudila . " řekla jako se zmateným výrazem .
Muž se na ní usmál .
"Dobrá tedy , pojďte se mnou ,dovedu vás k Lordu Wortingtonovi ."
Dívka šla k němu blíž a zašeptala mu do ucha .
"Omlouvám se ale nemůžu jít s vámi ."
Ariana při těchto slovech muže bodla dýkou . Muž se jenom skácel k zemi . 

Najednou přišel další muž . Ten se jenom podíval na mě a na muže co byl na zemi  a bylo mu jasné co se tady stalo . Rychle vyběhl ze stáje a zakřičel .
"Poplach , žena ve stáji !!!"

Pokračování  příště ........................
Ahojky ,
moc doufám že se vám bude líbit  kapitola .
Předem se omlouvám za možné chyby
S pozdravem BarusFohlov. ❤️❤️❤️