Jednoho krásného slunečného dne, v kouzelnické škole v Pláních, se jako obvykle konal každoroční zápas v Honu na školní čuníky.

Letos proti sobě soupeřila dvě družstva; první družstvo, Čuňoprasové, pod vedením kapitána Ondřeje Galiny a druhé družstvo, Vepřosviňové, pod vedením Fabiána Gelnera.

Zrovna odbila dvanáctá minuta zápasu a dva mladí muži, soupeřící proti sobě, se ve stejnou chvíli se stejným zanícením vrhli proti stejnému čuníkovi, kterému se tento střet měl státi osudným. Naneštěstí těsně předtím, než jeden či druhý stihli dotyčného čuníka polapit, se divé zvíře splašilo a zapříčinilo tak jejich srážku... která, milý čtenáři, vyústila v bouřlivý smích obecenstva i ostatních hráčů.

Po krátké chvilce, kdy oba počítali hvězdičky nad svými hlavami, se jako první vzpamatoval Fabián. Postavil se, zatřepal hlavou, shodil otravné hvězdičky na zem a s namířenou hůlkou, kterou si rychlostí blesku vyřezal z jedné parkety, duchapřítomně zařval: „Expecto prasonum!"

Veškerý prasečí personál se v tu ránu zastavil, postavil se do pozoru a s pravou packou vztyčenou u hlavy začal chrochtavým barytonem zpívat: „Kde domov můj, kde domov můj..."

„Tos nějak posral, ne?" vložil se do toho s povytaženým obočím Ondra, rovněž pozvedl hůlku vyrobenou ze zbylého vraku tělocvičnové parkety a pronesl: „Exprasionismus!", čímž zapříčinil to, že se nebozí vepříci postavili jeden druhému na ramena, vytvořili ze svých těl pyramidu a s všudypřítomnou znělkou 'Ratatararara afro cirkus, ratatararara afro cirkus' začali s postupným seskakováním a opětovným naskakováním na ramena svých spolutrpitelů.

„No hlavně že tys to vylepšil," rýpnul si do něj Fabián posměšně, načež do tělocvičny vtrhla vážená paní ředitelka, snad aby zjistila příčinu toho příšerného randálu. Zastavila se na půl kroku od našich milých kapitánů, pusu otevřela dokořán a oči jí vypadly z důlků. Zanedlouho se však vzpamatovala, sebrala bulvy z díry v parketách, do které dříve patřily hůlky nyní zkroušených kapitánů, a vložila si je zpět do lebky.

„Co to tady vymýšlíte za prasečiny, vy dva?!" zaječela pisklavým hláskem na celou tělocvičnu a z objemných vlasů si vytáhla ebenově černou hůlku. Namířila ji na nebohé čuníky a s vysokofrekvenčním „Prasifikus totalus!" všechny do jednoho zmrazila.

Prasečí sochy se s třeskotem rozbily o podlahu a pokryly hrací plochu mraženým vepřovým.

Diváctvo seběhlo z tribun. Lidé se šlapali hlava nehlava, aby se probojovali k hlavnímu zdroji živočišných bílkovin, a s příšerným rykem se rvali o kusy masa jako babičky v Penny při slevách na máslo.

Ondra ani Fabián si však šíleného davu nevšímali a pustili se do sebe.

"Vy dva, okamžitě ven!" změnila madam direktorka tembr svého hlasu, takže teď zněla jako Goauld se zažívacími potížemi, a oba viníky vykázala kolem ďábelského turniketu zadním vchodem ven ze školy.

Jakmile byli venku, strhla se rvačka. Jeden druhého začali nemilosrdně fackovat, Ondra chytil Fabiána za vlasy a vytrhl mu jich celý chomáč.

Fabiána to zarazilo, ale jen na chvíli, a zákeřný čin svému spolužákovi oplatil o chvíli později s ještě větší vervou.

Ondra bolestí zamrkal, podíval se na Fabiána a vrhl se na něj. Ve vášnivém polibku ho tvrdě přirazil k oprýskané zdi budovy zla a tím započal válku jejich jazyků.

"Au!" zaskučel Fabián Ondrovi do úst, když ho jmenovaný kousl. Kousl ho tedy také a přitáhl si ho blíž.

Líbali se dobré dvě minuty, než diskvalifikovaného kapitána Vepřosviňů napadlo, že bez oblečení se jim mrzačení toho druhého bude provádět snáz. Nahmatal tedy kožený pásek u kalhot svého soupeře, nedočkavě rozepnul kovovou sponu a odhodil doplněk pouhých čtyři sta metrů daleko. Na bývalého účastníka Honu na školní čuníky to byla slabota.

Předmět však i přesto letěl přímo neuvěřitelnou rychlostí a v letu srazil vránu, která právě nesla poštu popletenému zástupci ředitelky, panu Opuchovi. Bohužel už ji nedonesla, poněvadž kovové zapínání trefilo nebohého opeřence do lebky a zapříčinilo tak změnu letové dráhy o devadesát stupňů severoseverovýchodně. Čili přímo na okno školní jídelny.

Když ptačí mrtvolka s třískotem skla prorazila okenní tabulku a zhroutila se na podlahu dosud nevytřeného stravovacího komplexu, nastalo ticho. To však vzápětí prořízl ohlušující výkřik postarší ženy uklízející stoly a následná tupá rána, jak její tělo podlehlo infarktu a hned na to gravitaci.

A tak skonala jediná kuchařka, která v celé škole doopravdy uměla vařit.

Zbylé zaměstnankyně kuchyně však zachovaly chladnou hlavu i přesto, že jejich jediná naděje na příští výplatu právě tak tragicky opustila tento svět. Rozhodly se vzdát čest své uhynulé spolupracovnici tím, že se dočista samy pokusí uvařit alespoň z poloviny tak poživatelné jídlo, jaké uměla ona.

Bohužel se jim to nepovedlo a v důsledku toho tak o několik hodin později otrávily veškeré osazenstvo školy i s kočkou Frídou, která jako obvykle vyloudila nějaké zbytky na jistých snadno ovlivnitelných studentech.

A Ondra s Fabiánem?

Ti z celého incidentu vyvázli naprosto živí a poměrně zdraví a ruku v ruce opustili školu se spokojeným úsměvem na rtech toho druhého.

A pokud nezemřeli na něčí aprílový vtípek roku 2019 a nezemřou ani na aprílové vtípky roku 2020, 2021 nebo roků následujících, tak snad někde žijí šťastně a spokojeně dodnes.