Doslov

Tak jsem se více než po roce rozhodla otravovat zase. :D

Před několika měsíci jsem přemýšlela, že bych ze své loňské aprílové výzvy udělala pravidlo a když už nic jiného, alespoň jednou ročně by ode mě něco vyšlo, protože delší tvorby evidentně zatím nejsem jaksi schopná.

To ovšem padlo, jelikož jsem si uvědomila jednu věc; koronavirus je těžkým soupeřem a maturita odolnou překážkou. Z toho důvodu letos žádná dubnová fraška nevyšla, neboť ať už bych napsala cokoliv, letošní celosvětovou pandemii bych jen těžko předčila, i kdybych na to měla čas a psala třeba přímo o ní. A protože jsem letošní rok vynechala (jakkoliv nechtěně to bylo) rozhodla jsem se zůstat jen u této jedné aprílové povídky a nevydávat další ani v následujících letech.

Možná vás to mrzí, možná ne. Teď už je stejně pozdě. Ale jedno ještě řeknu, když už tu straším...

Docela kluky lituju. V loňském roce jsem se je svým literárním výkřikem pokusila zabít já, v tom letošním se o to ze všech svých sil snažil (a bohužel stále ještě snaží) COVID-19 a já se radši ani nechci zamýšlet nad tím, co pro ně má připraveného rok příští. Apokalypsu?

No... snad ne.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top