18. část

Pro Rema byla noční proměna ve vlkodlaka tentokrát jiná, byl na jednu stranu smutný z toho, že musela Miriam odejít, ale na druhou velmi šťastný, že před ní nemusí skrývat kým je.
Díval se skrz prkna natlučená na oknech chroptící chýše a sledoval tok mraků. Pak se ukázal měsíc a jakmile první paprsky jeho světla dopadly na jeho tvář, okamžitě se začal proměňovat ve vlkodlaka. Tato proměna je velmi bolestivá a zatěžuje celý organismus. Vyčerpá ho natolik, že se poté člověk cítí jak zpráskaný pes.
A zatímco se Remus pral se svou Lykantropií, Snape ve svém pokoji daleko od všech zvědavců přemýšlel, jestli Miriam u Lupina zůstala.

" Je sice napůl vlkodlak... doufám, že ji nenapadne taková pošetilost!" zhrozil se najednou Severus.

Použil zastírací kouzlo a pak se jako blázen řítil k jejím komnatám. Byla tam. Dívala se z okna. Na stole ležela plná lahvička vlkodlačího lektvaru. Pak najednou zbystřila sluch. Nemohla ho vidět, ale i přesto se Severus instinktivně přikrčil.
Jenže ona nereagovala na něj. Reagovala na velmi vzdálené volání svého druhu. Na Removo volání. Otočila se a Severus tak mohl spatřit, jak její oči svítí ve tmě. Vlkodlačí oči. Pak najednou rychle prosvištěla kolem Severuse a následovala to vábivé volání.

" Ženská jedna zatracená! Kam to běží? Sakra teď, abych ji hledal," pak skrz okno uviděl, jak utíká k vrbě Mlátičce a vyhýbá se jejím dlouhým větvím, které na ní útočili. Poté zaběhla do tajné chodby.
Severus nečekal sebral lektvar a běžel za ní. I když běžel, co mu síly stačily nemohl ji dohonit.

" Zdá se, že získala i sílu a rychlost vlkodlaků," funěl Severus do schodů.
Stále byl zastíněn kouzlem, takže si ho nemohli všimnout, když přišel. Jak Severus předpokládal Remus nebyl zrovna příjemný společník i když byla Miriam tak trochu jako on.

Když dorazila, vlkodlak, si jí podezřívavě prohlížel. Pak se k ní lehce přiblížil a očichal ji. Načež se rozhodl, že ona sice není tak úplně člověk, ale také není tak úplně vlkodlak.
Teď naproti sobě oba stáli a měřili jeden druhého. Remus zavrčel a vycenil zuby a Miriam také. Pak Remus zavyl a Miriam ho následovala. Bláhově se rozhodla k němu přiblížit, jenže to se mu nelíbilo. Vyjel na ní a v tu chvíli musel Severus zasáhnout. Očaroval starou postel a hodil s ní po Removi a tak se mohla Miriam stáhnout.
Poté použil mdloby, aby Rema omráčil, jenže když by v tomto stavu, moc kouzel na něj nepůsobilo. Pak ho něco napadlo. Vykouzlil kolem vlkodlaka stříbrnou klec a ten se potom nemohl k Miriam přiblížit.

Poté se Severus zaměřil na ní. Omráčil ji, u ní to šlo. Pak do ní nalil lektvar a Miriam se pomalu začala měnit zpět v člověka. Poté ji vzal do náruče a odnášel pryč. Když už byl u hradu najednou se Miriam začala probouzet, aniž by použil Enevarte.

Asi na ní kouzla působí jen dočasně. Musím zmizet. řekl si Severus položil ji před bránu hradu políbil ji na rty a pak se vytratil do tmy.

" Kde to jsem?" rozhlížela se Miriam okolo," proč jsem venku?" říkala si když se úplně probrala. V jedné ruce měla prázdnou baňku od vlkodlačího lektvaru.

" Hm to je divné, vždyť jsem to nevypila, nestihla jsem to. Pokud mě to nepřinutil vypít Severusův duch. Jistě tak to určitě muselo být," ujistila sama sebe a pak šla za Brumbálem.

" Musím odtud pryč, nebo se zblázním. Ona chtěla za ním. Proč to nevypila? Takhle riskovat, mohl ji zabít!" rozčiloval se Severus, " už aby Lupin zmizel a já mohl jít z hradu! Doufám, že bude natolik chytrý a naučí se ten dryák vařit sám. I když on se raději nechá obskakovat od ní."

Severus byl natolik naštvaný, že začal mlátit věcmi kolem sebe, v tu chvíli přišel Brumbál. Něco mu chtěl sdělit.

" Severusi!" zakřičel stařík. A černovlasý muž se zarazil.

" Co?!"

" Přestaň tu ničit školní majetek a raději mi vysvětli proč si Miriam zase myslí, že ji opět navštívil tvůj duch?"

" Protože ta ženská bláznivá se rozhodla svůj lektvar nevypít a jít navštívit kamarádíčka vlkodlaka. Asi se chtěla spářit nebo co," vybuchl Severus a mrskl s drahocennou vázou o stěnu. Její střepy se pak roztříštily všude kolem.

" Tím, že tu budeš všechno rozbíjet, nic nevyřešíš, ale hlavně jsi úplně vedle. Miriam si s Lupinem dlouho povídala a když došla k sobě, měsíc svítil. Nestihla lektvar vypít."

" To vám řekla?"

" Ano řekla, jenže si na nic co stalo potom nevzpomíná. Akorát, že se pak vzbudila před hradem a v ruce měla prázdnou lahvičku od jejího lektvaru."

" Dobrá povím vám co se stalo..." řekl Severus a posadil se. Poté začal Brumbálovi celý příběh vyprávět.

" Bylo od slečny Neumannové velmi nerozumné co udělala, pro příště by měla ten lektvar nosit neustále u sebe. Upozorním ji na to. Děkuji ti, že jsi na ní dal pozor. A co Lupin? Je stále v té kleci?"

" Tam patří, je nebezpečný," zavrčel Snape.

" Je to hlavně člověk až bude po úplňku, půjdu ho vysvobodit. A ještě jedna věc. Byl jsi neviditelný, když jsi ji zachraňoval?
"
" Byl jsem pod zastíracím kouzlem. Mohli maximálně vidět, že někdo kouzlí."

" Dobrá a teď REPARO!" namířil Brumbál na malý pokojík a všechny rozbité věci se vrátili do původního stavu.

" Snaž se aby to tak zůstalo Severusi," neopomenul si Brumbál rýpnout poté odešel.

" Jistěže!" zavrčel Severus.

19. část

Uběhlo několik týdnů a Severus se mezitím nastěhoval do Chroptící chýše. Sice to tam nebylo nijak zvlášť pohodlné, ale stále to bylo lepší, než se dívat na Miriam, jak na něho postupně zapomíná. Nejhorší byla ta samota. Nic tu nebylo, nic nemohl dělat. Jednou mu Brumbál přinesl jeho oblíbené knihy a dokonce načiní k výrobě lektvarů. Severus mu za to byl vděčný, ale jako obvykle jen nespokojeně zabručel, že to mohl udělat daleko dřív. To byl celý Severus. Jediný člověk, který ho dokázal alespoň trochu změnit, byla Miriam a ta se teď z jeho pohledu až příliš přátelila s jedním vlkodlakem.
Miriam si na incident s Remem pořádně nepamatovala, ani Remus. Vyprávěla mu, to co jí pověděl Brumbál. Když mu ale Miriam řekla, že ji Severusův duch donutil vypít vlkodlačí lektvar, přišlo mu to nějaké divné. Rozhodl se tedy pátrat na vlastní pěst.
Nejprve se šel projít po Bradavických pozemcích. Až došel na místo kde mělo odpočívat Severusovo tělo navždycky. Chvíli jenjen tak díval na náhrobní kámen. A pak i když si připadal jako blázen, začal povídat.

" Severusi jesli mě slyšíš, nech Miriam být. Ona se pro tebe moc trápila, nezaslouží si, abys jí něco takového dělal. Nech ji žít vlastním životem. Snaží se na tebe zapomenout, ale pokud se budeš stále objevovat v jejím životě nikdy se jí to nepovede. To co jsi k ní cítil zřejmě bylo velmi silné, to nechci popírat, jenže bys měl odpočívat v klidu. Nevím, co tě nutí zůstávat na tomto světě. Prosím vyřiď si své záležitosti a nevracej se. Jestli jsi ji měl alespoň z poloviny tak rád tak jako já, necháš jí být. Nech ji, aby mohla být zase šťastná. Sbohem Severusi," řekl Remus a poté odešel. Neviděl zvláštní věc, která se poté udála. Najednou se na stromu vedle náhrobního kamene objevil vyrytý nápis Zapomeň!

***

Severus seděl v Chroptící chýši právě se chystal připravit si lektvar proti bolesti hlavy - od té doby, co se skrýval, ho hlava bolela téměř denně.
Probíral se zásobami bylin, ale zjistil že mu chybí jedna zásadní ingredience. Musel se vydat k Zapovězenému lesu, tam pěstoval své byliny do lektvarů.
Zrovna teď, sakra. Hudroval Severus, hlava mu třeštila a na nic se nedokázal soustředit. Musel se vydat k Bradavicím. Vypil lektvar neviditelnosti, kterého měl pěknou zásobu a šel dolů do sklepa, kam se svažovala tajná chodba vedoucí z vrby Mlátičky. Procházel chodbou a na cestu si svítil svou hůlkou. Jakmile dostal na denní světlo, hůlku zhasl a vydal se k lesu.
Něco ale pozměnilo jeho plány. Uviděl Lupina jak míří na místo, kde stál jeho hrob. Severus byl zvědavý, co tam Lupin pohledává a tak se vydal za ním. Remus se tvářil ustaraně a bylo vidět, že nad něčím horečně přemýšlí, pak najednou začal povídat směrem k náhrobnímu kameni.

Jak patetické! Kdybych byl duch, jistě bych nepobýval tady! Ušklíbl se Severus. Poté se však zaposlouchal do toho co Remus povídal. A byl čím dál více naštvaný.

To snad nemyslí vážně! Chová se jak sup, který čeká, co na něj zbude! Musím Miriam nějak varovat. Napadlo Severuse. Pak si však uvědomil, že i přesto, co dělal a že byl Miriam na blízku, nezabránil jí v tom, aby se s ním vídala. Byl tak naštvaný na sebe, na ni a nejvíce na Lupina.
Neustoupím ti, zapomeň na to! Když Remus odešel, Severus pomocí kouzla vyryl na strom blízko hrobu vzkaz. Poté se vydal k lesu.

Po Remových narozeninách si Miriam musela přiznat, že i když jí Removo chování lichotí, stále nemůže zapomenou na Severuse. Nebylo to tak dávno, kdy zemřel. Jenže Remus to nechápal, myslel si, že je vše v naprostém pořádku a k Miriam se choval jako by spolu vážně chodili. Vodil jí na procházky, byli spolu dokonce i v kině. Kupoval jí květiny a všemožné dárky. Snažil se k ní mnohokrát přiblížit. Jenže ona ho odháněla. Lupin však dělal, že to nevidí.
Byla pravda, že když byla v s ním, cítila se dobře, pokud jí zrovna nenutil dělat věci, které nechtěla, jako třeba na jeho oslavě jeho narozenin...

Seděla u stolu a dojídala narozeninový dort, byl moc dobrý. Poté ji vyrušil Remus. Jestli by si s ním nezatancovala.
" Ne Reme, já tancovat neumím," vymlouvala se. Ve skutečnosti tanec milovala, ale to mu říct nemohla.

" Jen jeden, slibuji, že pak ti dám pokoj," žadonil.

" Teď jsem jedla budu těžkopádná," pokusila se ještě protestovat.

" Pomůžu ti, neboj," řekl a tahal ji za ruku na parket. Šli přímo doprostřed. Okolo nich se také tancovalo.

Hráli ploužák a tak se Miriam chtě nechtě musela k Removi více přitisknout. Ten byl v sedmém nebi a slastně povzdechl. Pak se začali pohybovat v rytmu hudby. Najednou z jednoho tance byly dva poté tři a pak spolu tancovali celý večer. Tanec je jí tak zalíbil, že zapomněla být ostražitá. Remus ji pomalu přesouval z parketu na balkón, na čerstvý vzduch. Neuvědomila si to do té doby, než tam stáli.

" Reme, co tu děláme?" zeptala se zmateně.

" Chtěl jsem si s tebou popovídat," řekl muž prostě.

" To jsme mohli taky uvnitř, je tu zima," řekla. Miriam na sobě měla tílko a tak nebylo divu, že měla husí kůži. Remus ze sebe sundal svůj obnošený hábit a přehodil jí ho přes ramena.

" Lepší?" zeptal se starostlivě.

" Jo, ale stejně bychom se asi měli vrátit, lidi budou mít řeči," řekla a chtěla vyklouznout pryč. Lupin jí však zadržel a pevně k sobě přivinul.

" Nechoď ještě," zašeptal. Poté se jí dlouze podíval do očí a pak se jí chystal políbit, na poslední chvíli Miriam odvrátila hlavu a on jí políbil místo na rty na tvář. Remus byl zklamaný a Miriam chtěla nějak trapnou situaci zachránila.

" Musím dovnitř, je mi zima," poté se vmísila zpět mezi lidi.
Remus si povzdechl.

Stále na něj myslí. To se musí změnit...