16. část

Severus neposlechl Brumbála a za Miriam chodil, jak to jen šlo. Když opět odjela na měsíc do Německa, bylo mu hrozně. Až teď si skutečně uvědomil, že jí miluje. Díky své hlouposti jí to nestačil říct a teď už ani nemůže.
Když se vrátila byla to jiná žena. Nechala si změnit účes a barvu vlasů. Nosila jiné oblečení, už nechodila v černé. Naučila se žít s myšlenkou, že už tu Severus není.
Jeho strašně žralo, že na něj tak brzy zapomněla, jenže jak brzy zjistil, chovala se tak jen před ostatními, aby si o ní nedělali starosti. Jediný člověk, kterého nepřesvědčila byl samozřejmě Brumbál.

" Miriam, neměla by ses chovat tak, jak to necítíš," řekl jí jednou u snídaně.

" Citím se skvěle, nechápu o čem to mluvíte," dělala hloupou.

" Jak myslíš, ale radím ti dobře," pokýval hlavou. Zřejmě o tom nechce mluvit.

Miriam mu byla vděčná za jeho takt, ale raději ze snídaně odešla. Spěchala do práce na ministerstvu. Když se vrátila čekal na ní Remus.

" Ahoj," usmál se na ni.

" Ahoj, jak se máš?" zeptala se.

" Už dobře, když jsi přišla," řekl a na uvítanou ji objal.

" Proč?"
" Přišel jsem tě pozvat," řekl a tajuplně se usmíval.

"A na co?" řekla zvědavě.

" Na narozeninovou oslavu," mrkl na ní.

" Čí?"

" No přeci mou," řekl na oko naštvaně.

" Ach tak a kdyže to bude?"

" Zítra v pět v Siriusově domě," řekl Remus oficiálně.

" Tak fajn, ale já pro tebe nemám žádný dárek," řekla smutně.

" To nevadí, bude stačit, když přijdeš. Tím mi uděláš největší radost," mrkl na ni.

" To je sice hezké, ale budu pak za burana, že jsem ti nic nedonesla. Vážně, co by jsi chtěl?"

Remus už, už chtěl říct Tebe, ale pak se zarazil.

Pomalu, musíš na to pomalu.

"Já nevím," pokrčil rameny.

" A co nějaké dobré pití?" napovídala mu Miriam.

" No třeba a pak si s ním připijeme," přikývl Remus.

" Dobře tak za chvilku tedy půjdu do Prasinek a koupím ho."

" A nemohl bych jít s tebou?" zeptal se.

" To by už nebylo žádné překvapení. Nemusíš přímo vědět jaké pití koupím," zamračila se.

" Ale já myslel jako doprovodit tě, abys nešla sama, stejně tam musím kvůli hlídce," vysvětlil.

" No dobře, co mám s tebou dělat," povzdychla si a zavěsila se do něj. Díky Merlin, že v tu chvíli byl Severu někde úplně jinde...

Jak tak spolu šli po vyšlapané cestičce, najednou ji Remus chytil za ruku. Miriam se na něj podívala se zdviženým obočím, ale Remus se na ní jen zazubil a neřekl nic. Pokrčila tedy rameny a pokračovali dál.
V Prasinkách se rozdělili Remus šel hlídat na domluvené místo a Miriam zašla ke Třem košťatům. Madam Rosmerta byla víc než ochotná, když jí nabízela lahve různého pití. Nakonec se Miriam rozhodla pro jednu láhev její vyhlášené medoviny.

Doufám, že mu to bude chutnat. Pomyslela si s obavou.

Poté zašla také do cukrárny Medový ráj a koupila tam dort. Pak ještě zašla do krámku taškáře a koupila pár žertovných věciček, o kterých se domnívala, že ho potěší. Když skončila s nakupováním dárky zmenšila a vložila do kapsy.

" Tak co už máš nakoupeno?" vybafl na ni Remus zezadu. Miriam se tak lekla až nadskočila.

" Fuj tohle mi nedělej! Víš jak jsem se lekla? Jo už mám nakoupeno a chci už domů. Ale nikam pěšky, bolí mě nohy. A nesnáším přemisťování,"

" Dobrá tak si půjčíme od madam Rosmerty košťata a poletíme k Bradavicím."

" Počkej nemáš tu hlídku?"

"Střídání," pokrčil rameny.

"Po dvou hodinách?"

"Albus nás nechce moc přetěžovat."

" Dobrej s těmi koštaty nápad. Tak tam zajdi, já už neudělám ani jeden krok navíc," řekla a trucovitě si sedla na lavičku. Remus se smíchem odešel, když se vracel tvářil se provinile.

" Co je?" zeptala se Miriam. Tušila nějaký háček.

" Víš madam Rosmerta měla už jen jedno koště na půjčení. Prý tu bylo několik turistů a půjčili si jich deset, že si chtějí obhlídnout zdejší krajinu."

" A to jako poletíme na jednom? Vždyť spadneme," vytřeštila oči.

" Nespadneme, poletíme nízko slibuji. Tak nasedni," řekl a zatímco se Miriam uvelebovala na koštěti. Remus mrkl na madam Rosmertu, svého komplice.
Pak si sedl za Miriam a pevně ji obkal, aby mohl dosáhnou na koště. Když se vznesli do vzduchu, koště trochu protestovalo, že nese takovou váhu, ale nakonec se umoudřilo a rozletělo se směrem k Bradavicím. Celou cestu se Remus k Miriam tiskl víc než musel.

17. část

Uběhlo několik dní a Severus málem ze žárlivosti, všechno prozradil. Brumbál mu domlouval jak mohl, ale nepomohlo to. Kdykoliv uviděl Remuse blízko Miriam, viděl rudě.

Zmetek jeden, čekal jak sup až natahnu bačkory. Jenže to ses přepočítal hochu, nejsem mrtvý a jednoho dne budu moc ze svého úkrytu vyjít. Než se tak stane znepříjemním ti život, to si piš. Nebudeš s ní na to zapomeň, ona miluje mě. Říkal si když uviděl ti dva z okna, jak se spolu procházejí po školních pozemcích.

Nejraději by se za nimi rozeběhl bohužel neměl v zásobě lektvar neviditelnosti a zastírací kouzlo bylo stoprocentně účinné jen v noci. A dnes byl velmi slunečný den.

Stejně musel čekat na Brumbála. Když dorazil Severus v malém pokoji chodil sem a tam jak příslovečný lev v kleci.

" Co se ti zase děje?" zeptal se.

" Co asi. Ten čokl chodí za ní a já s tím nemohu nic udělat."

" Nezapomeň, že dnes je úplněk! Nikdo jim nepřipravil vlkodlačí lektvar. Myslím ale, že Miriam ho stačila alespoň pro sebe udělat. Jenže Lupin bude muset prožít transformaci ve vlkodlaka. Tak nejspíš proto s ním dnes je. Severusi ona na tebe přeci nezapomněla. Jen je to jeho kamarádka, nech je být." domlouval mu stařík.

" To právě nemůžu, on se chová tak, že by byl nejraději její manžel. Ona zatím odolává, ale přijde čas, kdy na mě zapomene a bude chtít být s ním. Uvidíte, ženské už jsou takové," začínal mít Severus vztek i na Miriam.

" Uklidni se, ona si myslí, že jsi mrtvý! Ať je raději šťastná, než aby se trápila, nemyslíš, že je to pro ni lepší?"

" Možná pro ni, ale rozhodně ne pro mě! Mohl byste mi tedy pomoci?" řekl Severus. Už dlouho měl něco v plánu.

" S čím pomoci?"

" Nechci tu být a dívat se, jak se ti dva dávají dohromady."

" Ale Severusi, když odsud odejdeš, tak to bude velmi riskantní. Nebudu tě moc ochránit. Nesměl by jsi udělat žádnou chybu, jinak by se na všechno přišlo."

" Vím, ale myslím, že služba u pána Zla mi dala celkem hodně zkušeností. Nemyslím, že by mě jen tak chytili. Většina Smrtijedů jsou hlupáci. Jediný kdo z nich je nebezpečný je Malfoy. A toho bych zvládl."

" No jak myslíš, nemohu ti nařídit, abys tu zůstal. Také nechci, aby ses nějak trápil, řekl nakonec Brumbál.

" Ale chtěl bych být v blízkosti."

" Jistě mohl bys třeba v Prasinkách. Je tam přeci Chroptící chýše, nikdo tam nechodí. Ale počkej až se Lupin promění zpět na člověka. Kdyby tě tam našel, zabil by tě, i když nerad.

" Řekl bych že velmi rád," zamumlal Severus pro sebe, " dobrá počkám až bude po úplňku a pak tam půjdu."

***

" Miriam měla bys už jít stmívá se," řekl Remus starostlivě.

" Vím, ale když mě se s tebou tak pěkně povídá," usmála se.

" Najdeš cestu zpátky?" zeptal se.

" Myslím že jo, neměj starosti. Je škoda, že tu s tebou nemohu zůstat a dělat ti společnost."

" Ano to je opravdu škoda. Povím ti něco o svých přátelích, ale jindy. Teď už bys ale opravdu měla jít. Nechtěl bych ti nijak ublížit," řekl pak se zdvihl a šel ji doprovodit až k tajnému vchodu do podzemní chodby.

" Měj se a vydrž to. Za pár dní se zase uvidíme," řekla políbila ho na rozloučenou na tvář. Myslela to jako přátelské gesto, jenže Remus, ktery do ní byl zamilovaný, už téměř slyšel svatební zvony.