14. část

Konal se pohřeb. Byl to pohřeb muže, kterého neměl téměř nikdo rád, ale nepřijít by znamenalo rozhněvat si Brumbála. A tak na pohřbu byli všichni žáci, ministr kouzel, správní rada školy v čele s Luciusem. Brumbál považoval jeho přítomnost za čistý hyenismus. Chtěl se prostě přesvědčit, že ho pohřbí, aby to mohl vypovědět svému Pánu.
Jediný kdo brečel, byla Miriam, byla k neutišení. Její srdce pukalo žalem a ona s tím nemohla nic udělat. Vedle ní seděl Remus a snažil se ji nějak utěšit. Když už nic jiného, držel ji alespoň za ruku. Chápal jak jí je. On také ztratil svou lásku, ale to už bylo velmi dávno. Tou láskou byla Lily.
Brumbál si vzal slovo a začal vyprávět o tom, jak šlechetný byl Severus Snape člověk. Že se nebál nebezpečí a pro blaho celého kouzelnického světa, položil svůj drahocenný život. Když skončil svůj srdceryvný proslov, téměř nikdo nebyl na pochybách, že i když byl Snape za života hrozný mizera, v jádru to byl dobrý člověk. Dokonce i Harry mu opustil.
V tu samou dobu, na druhém konci hradu, však něco nesedělo. Pokud pochovávali na školních pozemcích tělo Severuse Snapea, kdo se potom právě probíral na staré rozvrzané posteli? Že by dvojník?

Severus Snape skutečně přežil a to díky svému namíchanému lektvaru. Hadí kousnutí způsobilo. že spal déle než měl. Díky Merlin, že Severuse napadlo, aby přidal do obyčejného lektvaru živoucí smrti, pár kapek jednorožčí krve. Ta způsobila, že jed, který by ho jinak jistojistě zabil, neúčinkoval tak jak má.
Seveus pomalu protahoval ztuhlé klouby.

Jak dlouho tu asi jsem? Musím se dostat do své laboratoře a umíchat lektvar neviditelnosti do zásoby.

A tak se tedy vydal a riskantní procházku, ani nevěděl, kde se nachází. Měl samozřejmě počkat na Brumbála a ten mu měl potřebné suroviny přinést, ale Severus nikdy nedělal to co měl.
Pomalu se plížil po hradě. Schovával se v temných uličkách a několikrát použil tajné chodby, které objevil. Netušil však kam se jimi dostane. Pár perných chvil mu připravil Filch, když se zrovna ochomítal ve čtvrtém patře a nadával na Protivu, protože tak udělal hrozný nepořádek. Nakonec se mu podařilo vyhnout i zvědavým očím paní Norrisové.

Když se dostal do sklepení oddechl si. Spěchal do skladu s přísadami do lektvarů, odkud sebral plný košík bylin, červů, kůže a všeho co potřeboval, váhy a baňky si mohl vykouzlit.
Rozhodl se ještě, že se staví ve své ložnici. Jenže nepočítal s tím, že tam také zamířila Miriam, která se vracela z pohřbu. Zrovna se prohraboval svými věcmi a knihami, když uslyšel, jak za dveřmi někdo vyslovil heslo pro vstup.
Jednal okamžitě, zaběhl do koupelny a zamkl se tam. Srdce mu bušilo na poplach.

Pro Merliba ať jsem nechodí!

Jeho motlitby byly vyslyšeny a Miriam zůstala v pokoji. Lehla si na postel a vzlykala. Severus poslouchal za dveřmi. Bylo mu jí líto a nejraději by se za ní rozeběhl, jenže právě tohle udělat nesměl.
Netušil, jak dlouho musel zůstat v koupelně, ale vyšel až když se v pokoji neozývaly žádné zvuky. Sice to byl risk, ale vyplatil se. Miriam spala. Celá schoulená do klubíčka na jeho velké posteli. Neodolal a sehnul se k ní. Pohladil ji po vlasech a zlehka políbil na rty. Poté odešel.

Když se druhý den ráno Miriam setkala u snídaně s Brumbálem něco mu chtěla říct.

" Co se stalo?" zeptal se stařík.

" Měla jsem zvláštní sen, ale možná, že to nebyl sen. Myslím, že to byl jeho duch. Stál nade mnou, pohladil mě po vlasech a pak políbil," zářila Miriam.

" Severus?" zvedl Brumbál obočí.

" Ano, bylo to úžasné. Myslíte, že je to možné, že se z něho stal duch?" zeptala se plná očekávání.

Brumbál jí nechtěl tuto naději brát a tak přikývl.

" Možné to je," řekl ale v duchu přemýšlel nad tím že Severuse nejspíš zabije za jeho neuváženost. Po snídani se za ním hned vydal.

15. část

" Severusi, nikdy jsem si nemyslel že budeš jednat tak neuváženě. Co jsi pro Merlina dělal ve svých komnatách?" zeptal se Brumbál zamračeně.

" Hledal jsem nějaké své věci. A také jsem potřeboval nějaké přísady do lektvaru," odpověděl muž klidně.

" Ale co Miriam? Ona si teď myslí, že za ní přišel tvůj duch."

" Cože?" vyhrkl Severus.

" Ano ráno při snídani s mi s tím svěřila. Musel jsem tě krýt a tak jsem jí potvrdil, že je možné, aby otisk tvé duše zůstal zde. Ale víckrát tohle nedělej!" varoval ho Brumbál.

" Jistě příště už budu mít lektvar neviditelnosti. Nikdo mě neuvidí, spokojen?" zavrčel Severus.

" Částečně. Nechci ti zakázat, abys za ní chodil, ale vžij se do její situace. Pro ni jsi mrtvý a když se jí budeš jakoby zjevovat jako duch, bude se trápit déle. Pamatuj, ona musí zapomenout, aby jí bylo dobře!"

" Myslíte, že je to pro mne jednoduché?"

" Nikdo neříkal, že to bude jednoduché a s tímto rizikem jsi do toho šel," připomněl mu Brumbál.

" No dobrá. Pokusím se ji nevyhledávat," řekl nakonec a pak šel připravovat lektvar. To byl signál, že chce být sám a Brumbál chápavě odešel.

***

Na schůzi Fénixova řádu se o týden později Severus objevil také. Napil se lektvaru neviditelnosti předtím než vešel do domu na Grimmauldově náměstí.

Když vstoupil do kuchyně, kde seděla obvyklá skvadra, všichni se otočili za vrzajícími dveřmi. Nikdo však mezi nimi nestál.

" Starý krám, v tomto domě je stále něco rozbité," hudrovala Molly. Když šla dveře zavřít musel se Severus velmi rychle přemístit někam jinam. Nechtěně však přitom vrazil do židle kde seděla Miriam. A ta na kratičký okamžik ucítila vůni bylinek z jeho pláště.

" Myslím, že to je duch Severuse," pronesla do ticha. Ostatní se po ní zmateně podívali.

" Co to říkáš?" pokřižovala se Molly.

" Miriam, jak by to mohl být jeho duch? Duchové jsou přeci vidět," snažil se jí přesvědčit Remus a přitom ji chytil za ruku. To se samozřejmě nelíbilo Severusovi, ale nemohl nic dělat.

" Já vím, že to je on. Cítím i vůni bylin z jeho pláště. Nevím prostě jen vím, že je tu," nechápala to ani ona sama.

" No dobře, když myslíš," řekl Remus, ale ruku jí už nepustil.
Brumbál se zadíval do kouta, kde stál Severus a zamračil se.

Takto si představuješ plnění dohody? Nemohl jsi zůstat v Bradavicích? Všechno bych ti pověděl!

Poslal mu tajnou informaci pomocí telepatie.

Musel jsem přijít, alespoň na chvíli ji vidět! Vyslal Severus zpět.

Jak myslíš, ale měl bys být opatrnější! Pokýval Brumbál hlavou a pak se odvrátil.

Když schůze skončila, nabídl jí Remus, že jí doprovodí, přijala. Už dlouho si s ním nepovídala. Přemístili se do Prasinek a odtud si dali procházku do Bradavic. Netušili, že je celou dobu sleduje jistý profesor, který byl žárlivostí celý zelený.

"Tak dobrou noc," řekl Remus a na rozloučenou Miriam objal. Jenže to by tam nesměl být Severus. Vrazil do nich, až ti dva od sebe odskočili.

" Co to bylo?" rozhlížel se Remus nechápavě.

" Nevím, no nic měl bys už asi jít, měj se a napiš zase někdy," řekla. Renus se pousmál a prenistil se. Poté za sebou zabouchla hlavní bránu pozemků. Severus stačil jen tak, tak proklouznout a pak se vydal do svého úkrytu.