Když Brumbál s Miriam dorazili do bradavického hradu, ubytoval ženu v blízkosti nebelvírské koleje. Nejdřív měl v plánu ubytovat ji dole ve sklepením bytě vedle Severusových komnat, ale to by bylo až moc okaté a nesměl zapomínat, že i Severus ho zná velmi dobře a bylo by mu naprosto jasné, co zamýšlí. Snad jen zázrakem nepoznal, že jeho dnešní výstup s omluvou byl jen nahraný.

"Takže kdybyste něco potřebovala, klidně se na mě obraťte. Další schůze Řádu bude za dva dny. Zatím se tu můžete porozhlédnout. Projít se po vesničkách kolem, prostě můžete dělat co se vám zlíbí. Pokud sem dobře informovaný, dostala jste týden dovolené, že?"

" Ja, tedy ano. Musím se někdy také zastavit u své pratety Gerthtrudy, bydlí v Malém Visánku."

" Dobrá, jsme dohodnuti. Za dva dny se sejdeme se Severusem a s vámi v mé pracovně. Takže naschledanou," rozloučil se s ní Brumbál právě v okamžiku, kdy do hradu dorazil Severus.

Když ji uviděl ušlíbl se a zamířil do Velké síně, byl právě čas na večeři. Miriam viděla, že tam putuje i spousta žáků a tak se rozhodla prozkoumat kam to všichni jdou.

Před ní se náhle rozprostřela velká místnost osvětlená svícemi, které se jí vznášely nad hlavou. Čtyři dlouhé stoly se táhly téměř přes celou místnost až na druhý konec sálu, kde stál profesorký stůl. Miriam porozovala Snapea, jak si sedá na své obvyklé místo Brumbál už byl také tam, kde měl být. Na dálku jí pokynul, aby klidně vešla dál. Došla až k jejich stolu a jediné místo, kde bylo volno bylo překvapivě vedle Snapea. Ten se na Miriam zamračil, když zjistil, že má v plánu sedět vedle něj.

Když dosedla Brumbál pronesl kouzlo a před nimi se prostřela bohatá tabule. Vybrala si lákavě vyhlížející grilovaná vepřová žebírka a k tomu trochu salátu. Jak je známo žebírka se nedají jíst nějak inteligentně a tak je vzala do rukou.
Snape to sledoval s odporem, ale neřekl nic. Zatím ji neznal a nechtěl se s ní pouštět do křížku před ostatními, raději ji setře jindy, až nebude v blízkosti Brumbál.

Miriam pomalu dojídala a tak si olizovala prsty od skvělé červené kořeněné omáčky. Severus to sledoval se zatajeným dechem. Jak mohlo být pro Severuse něco tak nechutného, zárověň erotického, nechápal. Přišlo mu, že to dělala schválně... jak požitkářsky slízávala omáčku ze svých prstů, cítil jak mu tvrdne v kalhotách.

Merline, co to ta ženská se mnou dělá?

Když skončila, prsty si utřela do ubrousku avšak trocha omáčky jí ulpěla v koutku úst. Když to Severus uviděl, jednal z náhlého popudu, ani nevěděl proč to dělá, ale vzal svůj čistý ubrousek.

" Dovolíte?" řekl a pak pomalu setřel omáčku z její tváře.

Miriam na něho nevěřícně zírala jako by spadl z marsu. Pak jakoby mu to také došlo zakašlal a řekl " Domnívám se, že kdybyste takto chodila po hradě, studenti by se vás lekli v domnění, že jste upír," pak se opět začal věnovat svému jídlu.

Později večer nad tím v posteli přemýšlela.

Mluvil pravdu nebo se jen snažil vymluvit? Ich ein Wamp? To je nesmysl, i když ta omáčka byla červená, ale... ein dumes idee! Snape se buď zbláznil nebo... Nebo co? No to je jedno. Zítra si prohlídnu hrad a zapomenu na něj, stejně bude celý den učit.

***

Když se Miriam probudila do prosluněného rána, šla si dát osvěžující sprchu, oblékla se a vydala se na snídani. Brumbál jí včera řekl, že může jíst s nimi ve Velké síni každý den.

Když vešla do síně, kde bylo celkem rušno, uviděla, že je pro ni připravený menší kulatý stolek, kousek stranou od profesorského stolu. Jejich stůl byl totiž úplně plný. Seděli tam i další učitelé, kteří zde včera nebyli. Dokonce včerejší Snapeovo místo bylo obsazeno.

Kde bude sedět? Že by se mnou?

Její obavy se naplnily, jakmile Severus vplul do síně, pohledem zhodnotil situaci a zamračil se. Nejprve měl chuť odejít a vůbec nesnínat, nakonec se však rozhodl zůstat. Takto si může s Neumannouvou promluvit beze svědků. Možná ji trochu usadit.

Posměšně se ušklíbl a sedl si vedle Miriam. Evidentně taktéž nebyla nadšená, že musí sedět právě s ním.

Donutila se ke zdvořilému úsměvu a přání dobrého rána, odpovědí jí bylo jakési zavrčení.

Tak víš co kiss mir mein Ass, kašlu na tebe.

Naštvala se Miriam a rozhodla se, že s ním nepromluví už ani jediné slovo. Bohužel se jí to nepodařilo, protože Severus se vzápětí rozhodl, že ji trochu potrápí.

" Tak co slečno Neumanová. Jak se cítíte na hradě. Soudím, že vedle nebelvírských se nedá v klidu spát," řekl konverzačním tónem zatímco si mazal rohlík máslem.

" Ne, spalo se mi dobře. Nebelvírští nedělali moc hluku," odpověděla prkeně.

O co mu sakra jde?

" Ach tak, kdybych nevěděl, že jste studovala v Německu, řekl bych, že jste jasným příznivcem těchto nezbedů. A co hodláte dnes dělat, zatímco my ostatní se budeme pokoušet nacpat do těch malých trollích hlav něco málo informací?"

" Ne že by vám po tom něco bylo, ale budu se procházet po hradě. Možná zajdu do knihovny. Prý tam je celkem hodně svazků, jak jsem včera slyšela."

" Ano v naší knihovně najdete nejrůznější díla. Ale neradil bych vám chodit do sekce s omezeným přístupem. Mohla byste se vyděsit," řekl posměšně.

" Děkuji za varování, ale já se nelekám tak snadno," ohradila se Miriam.

" Když budete na procházce po hradě laskavě nechoďte do mé učebny lektvarů. Mám tam rozdělaný projekt a je velmi choulostivý, nechtěl bych aby se tomu něco stalo."

" Nejsem trol, abych vám svým nemotorným vystupováním rozbila vaši práci," zavrčela Miriam.

" Jen jsem se chtěl ujistit, že můj zákaz budete respektovat, pro jistotu pověsím na dveře ceduli - vstup zakázán slečno Neumannová!" vysmíval se jí Severus.

" Víte co? Jste nesnesitelný. Raději už půjdu, nějak mě přešla chuť," řekla naštvaně odkráčela ze síně. Snape jí posměšně sledoval až ven.

Jednodušší než jsem myslel.

***

Miriam zamířila rovnou do knihovny a nedbaje severusových "dobrých" rad zabrousila i do sekce s omezeným přístupem, kde strávila několik hodin. Chodila regál po regálu a pročítala názvy knih, které měla v dosahu očí. Jednu jen tak namátkou vytáhla a otevřela v půlce - knížka ožila a začala vřískat a kousat Miriam do rukou.

" Mein Gott, pomoc! Au, nech mě ty potvoro," zahodila knížku, ale ta se rozhodla svou obět pronásledovat. Miriam byla nucena utíkat. Křičela pronásledovaná vřískající knihou. Vyběhla z omezené sekce, ale kniha jí byla stále v patách.

V knihovně sice bylo jen pár studentů, ale i tak se i tam postarala o pořádné pozdvižení. Všichni vylezli na stoly a jen sledovali ženu jak křičí a honí jí kouzelná kniha. Madam Pinceová byla velmi pohoršena chováním návštěvnice. Nehodlala jí pomoci, když se do maléru dostala sama.
Ve chvíli kdy se Miriam rozhodla raději utéct z místnosti do dveří vcházel Severus. Miriam do něho v rychlosti nabourala a povalila ho na zem. A tak zatímco se pomalu sbírali ze země kniha Miriam dostihla a pořádně se jí zahryzla do nohy až vyjekla.

Severus jednal pohotově. Vyslal Protego na knihu a tak už na ně nemohla. Miriam se z bolesti, kterou cítila v noze, zamotala hlava. Ještěže byl Severus po ruce a zachytil ženu do náruče.

***

" Slečno, vzbuďte se," lehce propleskla ženu madam Pomfeyová. Miriam otevřela pomalu oči. Nic nechápala.

Wo bin ich? Warum lege ich auf den Bett?

" Co se děje?" zeptala se nahlas.

" Profesor Snape vás přinesl s dost ošklivým kousnutím. Říkal něco o nějaké knize," řekla ošetřovatelka.

" Ano, kousla mě."

" A co to bylo za knihu?"

" Myslím, že něco o vlkodlacích... proboha nemyslíte si, že by..." vytřeštila Miriam oči.

" To musíme zjistit", řekla Poppy a s ustaraným výrazem ženu pozorovala.

Udělala několik zkoušek, téměř všechny vyšly negativně, až na tu poslední. Zkouška volání druhu. Miram sebou trhla při umělém zvuku vlkodlaka. Pak však zbystřila sluch a zorničky se jí začaly rozšiřovat. To nebylo moc dobré znamení.
Sice stále zůstávala člověkem, nepřeměňovala se ale byla vnímavější, co se týkalo zvuků, pachů a chutí.

Ošetřovatelka však nedokázala odhadnout, jak se zachová při úplňku. Sice to nebyl opravdový vlkodlak co ji kousl, ale v některých knihách se skrývalo mnoho z černé magie.
Proto se rozhodla, že požádá Severuse o radu. Stejně seděl venku před ošetřovnou.

" Co myslíš, Severusi?"

" Stejně se blíží úplněk a musím uvařit vlkodlačí lektvar Lupinovi, tak udělám tedy dvě dávky," zavrčel Severus a pak odešel do sklepení.

***

Miriam strávila na ošetřovně dva dny poté ji Poppy propustila, aby se mohla zúčastnit další schůze Řádu. Když došla k hlavní bráně, Snape už tam byl a tvářil se nabroušeně.

" Dobrý den," pozdravila žena a usmála se.

" To je dost, že už jste se uráčila," neodpustil si Severus poznámku. Miriam se zamračila.

" Ale no tak, Severusi. Vždyť se Miriam zotavuje po tom kousnutí. Nebuď nepříjemný," usmál se ředitel.

Severus cosi zabručel a vyrazil z kanceláře. Přes pozemky šel stále několik metrů před nimi. Mezitím si ti dva mohli nerušeně povídat. Když došly k bráně přemístili se do Londýna. Chvíli jen tak stáli než se před nimi objevila budova. Starý dům Siriuse Blacka.

Vešli dovnitř potichu, aby nerozzuřili obraz paní Blackové a zamířili do kuchyně. Tam na ně už čekalo několik lidí.
Molly se hned hrnula k Brumbálovi a nabízela mu čerstvě upečený koláč a čaj. Za stolem seděl Artur, Tonksová, Black a Lupin. Z jedné strany bylo u Lupina místo. Ten hned vstal a nabídl ho Miriam. S vděčností ho přijala. Rána na noze ji bolela, když dlouho stála. Severus se posadil jako vždy do rohu místnosti, co nejdál od ostatních a pozoroval je nepříjemným pohledem.

Asi tak za pět minut přišli další dva členové Řádu. Přišli právě z hlídky. Brumbál tedy zahájil schůzi a nechal ty dva ať mluví. Asi po půlhodině, kdy skončili se debatovalo o nových možnostech. I Miriam měla pár dobrých nápadů a Brumbál byl na ni pyšný. Poté muži odešli zpět na hlídku, a Artur, Molly, Black a Brumbál také.
Severus opustil své místo v rohu a přisedl si naproti Lupinovi a Miriam. Chvíli propaloval pohledem a pak demonstrativně vytáhl lahvičku s lektvarem a podal ji Lupinovi.

" Tady máš to, co jsi žádal," řekl a ušklíbl se.

" Děkuji Severusi, jsi velce laskavý," usmál se Lupin.

Z druhé strany stolu se ozvalo: "Nedělám to kvůli tobě, Lupine. Dělám to na Brumbálovu žádost, tedy spíš nařízení, to moc dobře víš. A když už jsme u toho, mohl bys vysvětlit tady slečně Neumannové způsob užívání. Nějak se mi to nechce vysvětlovat," řekl Severus a pak odvlál se svým pláštěm pryč.

" Co tím myslel?" zeptal se Remus pobaveně.

" No, jestli je to vlkodlačí lektvar..."

" Jak víte..." zadíval se Remus na Miriam šokovaně i zahanbeně zároveň.

" Poznala jsem ho. Měla jsem z lektvarů vynikající," usmála se žena.

" Aha a proč bych vám tedy měl vysvětlovat způsob užívání?"

" No nejspíš proto, že..." Miriam mu pověděla historku s knihou. Remus pozorně poslouchal. Bylo mu mladé ženy líto. Věděl jak se asi cítí. Utěšoval ji slovy, že se vlastně nemusí nic projevit, ale lektvar ať raději bere. Během půlhodinového rozhovoru si začali spontánně tykat. Když se loučili dostala Miriam přátelskou pusu na tvář.