Jong-Hyun

Přiblížil se večer, ale Min-Kiho narozeninová oslava stále pokračovala dál. Z povídání jsme přešli na hraní různých zábavných her, samozřejmě nesměla chybět muzika a kamarádi druháci se nám velice rádi pochlubili choreografií, kterou právě trénují ve škole. Neuniklo mi, jak se Min-Ho obdivně dívá na Hana zatím co se zápalem předvádí své taneční kreace a my všichni jsme museli uznat, že mu tanec jde úžasně, i když je jasné, že Felix a Hyun-Jin... včetně mega telete dnešního dne Chang-Bina... za ním nejsou pozadu. Všichni čtyři kluci ode mě, miláčka, Taeyonga, Tenieho a taky od Min-Ha sklidili zasloužený aplaus a Han... od majitele tří čičin alias svého přítele... dostal navíc i polibek.

Bylo na čase maličko zvolnit, proto jsme se všichni sesedli zpět ke konferenčnímu stolku, kde už bylo všechno jídlo de facto snězené a téměř všechno pití vypité... Hanův speciální Popcorn už stihl padnout za vlast stejně jako Lixovo Brownie (vlastně už zbyl pouze malý kousek dortu)... ale tahle maličkost nám ani trochu nevadila. „Už si smím konečně opláchnout tu růžovou polevu z hlavy?" podíval se na Felixe vážně Hyun-Jin...

... který vůbec nepůsobil dojmem, že by se při tanci byť jen maličko zapotil. „Myslím si, že jsem už byl za to tvé spálené Brownie potrestaný až dost." pokračoval pořád stejně vážně. „Už stačilo, ne?" maličko znejistěl. „Tak hele..." protočil očima tázaný. „Jen jsi prohrál sázku... tohle přece není žádný trest!" ušklíbl se. „Takže ne!" hned na to se zatvářil jako přísnost sama. „Zůstaneš sweet na růžovo, nic si smývat nebudeš!" rozhodl totálně nekompromisně. „Tsss..." reagoval na Felixova slova podrážděně Hyun-Jin. „Oba moc dobře víme, že kdybychom se spolu nevsadili a kdyby kluci neslyšeli, o co se v naší sázce jedná, vůbec by tu připáleninu nejedli, takže vlastně není fér, že jsem prohrál!" zamračil se, na což jsme oba kamarády jednohlasně ujistili, že ta jejich sázka sice dost přispěla k faktu, že jsme celé Brownie snědli, ale že to rozhodně nebyl jediný důvod.

„Bylo to vážně moc dobré!" mrkl na Felixe Ki. „Slyšíš, zlato?!" znovu se na Hyun-Jina ušklíbl Lix. „Všem mé Brownie chutnalo, tak nekecej, že jsi prohrál nefér! Už se s tím konečně smiř a netvař se jako nějaký směšný klokan." „Přesně tak." ušklíbl se taky Chang-Bin. „Když jsi nechtěl prohrát, neměl ses sázet!" přihodil hodně škodolibě kus svého vlastního moudra do placu. „Nebo mi snad chceš říct, že tobě mé speciální super čokoládové Brownie ani trochu nechutnalo?" odignoroval Chang-Binovu hlášku Lix, který se zkoumavě zadíval na svého kluka, aniž by on stihl jakkoli zareagovat na Changovo moudro. Tedy, spíš se na něho zadíval stylem jako „jsem zvědavý, co mi na to řekneš, ale chraň tě všichni svatí, když prohlásíš, že ne!".

„Nooo..." protáhl mega nejistě Hyun-Jin. Bylo na něm poznat, že Lixův pohled rozklíčoval. „Vlastně... jo, chutnalo, ale..." „Jaké ale?" čertil se náš pihovatý kamarád. „Chutnalo by ti mé Brownie víc, kdyby se mi nepřipálilo?" nepřestával se mračit. „Tak mi řekni... kdo za to asi tak může, co?" pokračoval, aniž by čekal na odpověď. „Chang-Bin?!" kuňkl Hyun-Jin. „Cože?" jako na pružince nadskočil jmenovaný. „Za co já můžu? Co jsem zase provedl?" „Ty jsi tentokrát vůbec nic neprovedl." klidnil ho pobaveně Felix. „Jinie moc dobře ví, že za to může pouze on!" znovu se zamračil na svého přítele. „Nenechal mě v klidu péct, pořád mě v kuchyni otravoval, takže je jeho vina, že se mi mé skvělé Brownie připálilo! Chceš to snad popřít?" nepřestával se mračit. „No... já..." povzdechl si přistiženě Hyun-Jin. „Copak je má vina, že jsi při pečení tak zatraceně moc sexy, Sunshine?!" bránil se. „Teda... chtěl jsem říct, Brownie boy?!"

„Kecy." ušklíbl se Felix. „Je mi jasné, že jsi mě otravoval s nekalým úmyslem a ještě sis pak dovolil nazvat mé Brownie hrůzou." znovu se zamračil. „Už jen proto bys měl raději pokorně mlčet a pro své vlastní dobro nezpochybňovat konec naší sázky, ke které jsi mě... jen tak mimochodem... ty sám vyprovokoval." „Ok... ok..." zvedl v obranném gestu ruce Hyun-Jin. „Tak já teda svou prohru bez dalších výhrad přijímám, ale..." zarazil se a na jeho tváři se objevil vyčítavý výraz. My ostatní jsme raději mlčky přihlíželi a do jejich de facto hádky se nevměšovali. „Když říkáš, že jsem měl nekalé úmysly, křivdíš mi!" pokračoval ublíženě. „Vážně?" odtušil nepřesvědčeně Lix. „Vážně!" vyhrkl Hyun-Jin. „Nechtěl jsem, aby se ti to připálilo... nebyl to můj plán a..." rozmáchl rukama, div přitom nesejmul Min-Ha, který spolu s Hanem seděl hned vedle.

„Potom jsem tě chtěl jen trochu poškádlit, nic víc!" pokračoval v obhajobě, aniž by si všiml, že málem někoho sejmul. Min-Ho s Hanem se jen tak pro jistotu odsunuli do většího bezpečí. „Copak mě vůbec neznáš, že o mě smýšlíš tak moc ošklivě?" téměř popotáhl. „Copak já tě nemůžu ani trochu poškádlit?" pousmál se Felix. „Vím přece, že jsi to neudělal schválně." dodal konejšivě. „Víš to?" zarazil se Hyun-Jin, na což s viditelnou úlevou vydechl. „Ty jo..." znovu si oddechl. „Zněl jsi tak zatraceně přesvědčivě, zlato, že jsem ti na ty kecy málem skočil." „Ne jen málem." ušklíbl se Tae. „Pořád však platí, že za to připálení můžeš ty." opět se na Hyun-Jina vážně zadíval Lix. „Já jsem se doopravdy moc snažil, víš?" možná na oko pofňukl. „Použil jsem mega speciální recept... svůj vlastní recept! Mé Brownie mělo být naprosto dokonalé, neměla to být... podle tebe... připálená hrůza... a..."

„Tak promiň." skočil mu do řeči mega kajícně Hyun-Jin. „Já se ti vážně moc omlouvám, ano?" namáčkl se na Felixe, na což nám všem předvedl „umění psích očí". „Omlouvám se za to, že jsem ti při pečení neodolal a omlouvám se i za všechny své kecy. Neupekl jsi žádnou hrůzu, vážně mi to chutnalo... tak už se na mě kvůli tomu nezlob, ano?" škemral. „Nezlobíš se?" „Felix se na tebe možná nezlobí, ale já se zlobím!" vyhrkl pohotově Chang. „Ty se neumíš udržet, ale podle tebe za to můžu já?" nafukoval se. „Navíc... když už to muselo být... proč jsi namísto mě nezmínil třeba Hana, který je... jak všichni víme... expert na pálení všeho druhu?!" „Stalo se mi to jen jednou, nejsem žádný expert!" bránil se úplně stejně pohotově Han, na což ho Min-Ho pobaveně ujistil, že on v něm žádného experta na pálení všeho druhu nevidí a to ani náhodou, čímž naštěstí nastartovaného Ji-Sunga spolehlivě uklidnil.

„Ok... tak sorry." ušklíbl se na Changa Hyun-Jin. „Tak už dobré, miláčku?" podíval se lítostivě na Felixe, aniž by věnoval další pozornost stále nafouklému Chang-Binovi. „Jo... dobré." pousmál se jeho pihovatý kluk. „Ale jen když mi slíbíš, že si ty růžové vlasy necháš alespoň do zítřka." přece jen přidal svou podmínku. „Ale..." chtěl protestovat Hyun-Jin. „Mi se takto moc líbíš!" skočil mu do řeči s pohotovou naléhavostí Lix. „Přál bych si, aby sis ty vlasy hned neumýval... chápeš?" „Vážně se ti takto líbím?" zarazil se po jeho odpovědi na růžovo obarvený kamarád. „To nebyl jen žert?" pořád nějak nechápal. „Jsi takto rozkošný k sežrání." ušklíbl se namísto Lixe Chang-Bin. „Ty mlč!" zamračil se na něho Hyun-Jin. „Vážně se mi takto moc líbíš, nebyl to žádný žert." odtušil zcela upřímně Felix, na což jsme i my ostatní Hyun-Jina ujistili, že ani z naší strany nešlo o pouhý žert. Nikdo z nás si nemyslel, že by vypadal blbě... seklo mu to! Tedy až na Chang-Bina, který se tentokrát nevyjádřil. Chang-Bin raději mlčel, hehe.

Min-Ki

Bože... nemyslel jsem si, že by se Felix a Hyun-Jin hádali doopravdy, přesto se mi však nemálo ulevilo, když se ti dva spolu „usmířili". Hyun-Jin upřímně slíbil, že si tu růžovou barvu okamžitě nesmyje, čímž Lixe moc potěšil. Ke svému slibu si však neodpustil připomínku, že Taeyong prohlásil, že i on si nechá nasprejovat vlasy spolu s ním, ale že se tak zatím nestalo. „Ok, jdu do toho, ale až budu o něco víc opilý." uchechtl se Tae, na což do něho Tenie nesouhlasně drcl. „Ok, tak teda ne." opravil se rychle. „Nemusím na to být úplně ožralý, ale... chci, aby mi vlasy nasprejoval Tenie... souhlasíš?" uculil se na Hyun-Jina, čímž si vysloužil pochvalný úsměv od svého miláčka. Tenie byl určitě rád, že se Taeyong nemíní moc opít, to je jasné, hihi. „Já s tím nemám problém." přikývl Hyun-Jin. „Ani já ne." uculil se Felix.

Hned na to odněkud vyhrabal druhý sprej. „V tom prvním byl už jen zbytek." vysvětloval. „Netušil jsem, jestli to na Jinieho vlasy vyjde, tak jsem pro jistotu vzal dva, ale kupodivu ten první stačil." uculil se. „Ty jsi doopravdy počítal s tím, že mě obarvíš." zamračil se na Felixe Hyun-Jin. „Chtěl jsi to tak za každou cenu, že?" „Ne, jen jsem v to doufal." odtušil pořád s úsměvem Lix. „Měl jsem štěstí, nic víc." „Hmmm..." nepřestával se mračit Hyun-Jin, ale okamžik na to se k radosti nás všech usmál. „Máš opravdu velké štěstí, Sunshine, že mi to sluší!" naoko mu pohrozil. „Já jsem zkrátka dítě štěstěny, zlato." zasmál se jeho prohlášení náš pihovatý kamarád. „Věděl jsem úplně jistě, že ti bude růžová barva slušet." dodal už jen vážně.

„Jak jsi to mohl vědět?" nechápal Hyun-Jin. „Tobě totiž sluší úplně všechno, zlato." mrkl na něho Lix. „Chtěl bych vidět, jak by našemu Jiniemu slušela holá hlava." ušklíbl se Chang-Bin dřív, než se k Felixově lichotce stihl vyjádřit jmenovaný Jinie. „Co kdybychom to nejdřív zjistili u tebe?" znovu se zamračil Hyun-Jin, na což se Chang-Bin s odmítavým díky raději zdekoval na záchod, čímž pobavil nás všechny. „Tobě taky sluší všechno, miláčku." ujistil Felixe, aniž by dál řešil aktuálně nepřítomného Changa, za což si od něho vysloužil mega krásný úsměv. Tenie si pak přebral od Felixe sprej, kterým v příštích okamžicích obarví svého miláčka a Tae se odevzdaně zvedl z pohovky. „Ještě než zapomenu..." pousmál se na Felixe Tenie. „Věřím, že by tvé Brownie bylo dokonalé, kdyby se ti nespálilo. Nechceš nám prozradit ten tvůj speciální recept?" Tae si znovu sedl.

„Jo, Tenie má pravdu!" vyhrkl jsem zcela upřímně. „Taky by mě ten recept zajímal, tak... řekneš nám ho?" požádal jsem ho. Doopravdy mě zajímalo, co všechno Felix dává do těsta, jestli má nějakou speciální a možná i tajnou ingredienci, protože mi to Brownie skutečně chutnalo, ale rozebírat jeho recept jsem chtěl nejvíc kvůli Teniemu. Bože, měl jsem mega velkou radost, že se můj milovaný kamarád zajímá o podobné „banality", což jistojistě signalizuje, že se cítí líp. Mega moc jsem doufal, že nic jiného to znamenat nemůže. „Noooo..." poškrabal se na zátylku mírně rozpačitě tázaný. „Vlastně nevím, jestli je ten recept až tak speciální, ale je vážně můj." Na což nám prozradil, že do svého Brownie nedává čokoládu, ale obyčejné kakao, protože je levnější a on je přece chudý student, vtipné. Všichni jsme věděli, že není ani trochu chudý, ale nebyl důvod jeho jistě žertem pronesenou hlášku nějak víc rozebírat.

„Vůbec bych nepoznal, že tam není čokoláda." pousmál se Han. „Ani já ne." podivoval se Min-Ho, stejně jako my ostatní. „Tak proto máš doma zásobu kakaa." uculil jsem se já. „Jo, mám doma zásobu kakaa, abych z něho mohl péct." odtušil s úsměvem Lix. „To je zajímavé." zamyslel se nad jeho prohlášením Hyun-Jin. „Jak je tedy možné, že jsi před tím nikdy žádné Brownie neupekl?" vyzvídal s pobaveným úsměvem. „Jo, jak je to možné?" ozval se se sarkasmem v hlase Chang-Bin, který se právě vrátil z toalety. „Protože se mi nechtělo?!" odpověděl klidně Felix, na což nám přiznal, že sice mega moc miluje Brownie, ale běžně si ho objednává přes donáškovou službu, takže to má rychle a bez práce.

„Je však pravda..." pokračoval. „že jsem dlouho zvažoval, že bych zkusil upéct své vlastní Brownie a přemýšlel jsem, co všechno bych tam dal... jak bych to mohl vylepšit, chápete." uculil se. „Jenže opravdová příležitost se naskytla až dnes. Když už jsme měli Min-Kiho překvapit..." usmál se na mě. „rozhodl jsem se... dnes ráno... že k této výjimečné události překonám ne příliš velkou oblibu v pečení i lenost a že zrovna vyzkouším svůj recept, který jsem vymyslel." „Takže jsme měli být tvými pokusnými králíky?" uchechtl se Chang. „Prý super čokoládové Brownie... tomu se říká podvod! Co kromě kakaa jsi tam ještě dal? Jed na krysy?" „Ne, dal jsem tam vanilkový extrakt a taky espreso." zamračil se na něho Felix. „Ale tobě už brzy dám do jídla jed na krysy, na to se spolehni!" pohrozil mu. „Ok." zasmál se Chang.

„Myslím, zlato..." vydechl Hyun-Jin. „že ho ještě před tím uškrtím." „Já se k tobě s radostí přidám!" mrkl na něho Han. „Snad jsem toho tolik neřekl?!" nechápal Chang-Bin. „To překvapení se ti vážně povedlo, Felixi." uculil jsem se už zase dojatý. „Vůbec by mě nenapadlo, že budeš poprvé péct kvůli mně. Děkuji moc!" „Nemáš vůbec zač!" ujistil mě. „Bylo mi ctí péct poprvé zrovna pro tebe." dodal zcela upřímně, na což musel mega urgentně vysvětlit svému mírně dotčenému miláčkovi, že kdyby on před tím třeba jen slovem naznačil, že by si přál nějakou doma upečenou mňamku, určitě by nebyl odmítnut. No a já jsem zase musel ujistit Tenieho, že jeho překvapení s dortem je stejně boží, ne-li víc. Tedy nemusel jsem, ale já jsem chtěl.

„Rádo se stalo." pousmál se Tenie. „Celé tohle překvapení se moc povedlo!" vydechl s úsměvem Hyunie. „Ještě že mě Ki poslechl a nezavolal policii, to by se nám to překvapení krapet zkomplikovalo." dodal pobaveně. „Ty jsi chtěl volat policii?" zarazil se Taeyong. „Taky bych na jeho místě chtěl volat policii." odpověděl za mě rádoby vážně Han. „Každý by chtěl volat policii, když by za dveřmi slyšel to nemehlo Chang-Bina." dodal ještě o něco vážněji. „Policii jsem měl zavolat já na tebe, když jsi jako nějaký zákeřný žhář podpaloval náš byt!" vpálil mu do tváře dotčeně nafouklý Chang, čemuž jsme se už zase všichni zasmáli, tedy až na Hana.

Museli jsme pak... myšleno já, Hyunie a taky Felix s Hyun-Jinem... Teniemu s Taeyongem vysvětlit o co šlo, respektive, že Hanova hořící pánev byla pouhopouhá nehoda a ne nějaký záměr žháře. „Tohle by se mohlo stát každému, ne?" ozval se nejistě Min-Ho, který u toho nebyl od začátku a nejspíš proto celou záležitost s pánví vytěsnil z hlavy. Vlastně nejen Han, ale ani on se spolu s námi nesmál. „Přesně tak." vydechl totálně rudý Ji-Sung. „Kdo nic nedělá, nemůže nic pokazit, že?" zamračil se na Chang-Bina. „Tak hlavně že jste nevyhořeli." uculil se Tae. „Teniemu by se něco podobného nikdy nestalo, ale mně třeba i jo." „Takže už umíš vařit?" zasmál se jeho hlášce miláček. „Pořád jsem ve fázi zkoušení." odtušil se smíchem Tae. „Ale myslím, že jsem se od posledního pokusu tady dost zlepšil." dodal pyšně. „Přesto si myslíš, že bys zapálil byt stejně jako Han." rýpl si do něho Chang-Bin. „Hele, já jsem nezapálil byt!" vyhrkl naštvaně Han.

Jong-Hyun

„Hlavně klid, zlato." snažil se uklidnit rozvášněného Hana majitel tří čičin. „Ať si Chang-Bin říká, co chce, je to přece idiot." „Jo, jsem idiot a nemehlo." ušklíbl se Chang. „Ale přesto jsem nikdy nezapálil byt!" dodal kousavě. „Já jsem..." vyhrkl Han, na což ho Min-Ho musel umlčet polibkem na rty. Už se očividně neostýchal líbat svého kluka před obecenstvem, za což byl Han evidentně vděčný. S výdechem „polkl" všechna slova, která měl v plánu ještě říct, obmotal své ruce kolem Min-Hova krku a jeho polibky s přetrvávajícím ruměncem na tváři jako ztělesnění lásky opětoval. „Jsou tak sweet spolu." zašeptal mi do ucha Ki. Chang-Bin se uculoval, jakoby snad vyhrál nějakou válku a Felix, Hyun-Jin a taky Tae s Teniem se při pohledu na náš de facto stále nový pár usmívali stejně jako já s miláčkem.

„Už jsi klidný?" zajímal se Min-Ho hned potom, co odtrhl své rty od těch Hanových a on se mohl zhluboka nadechnout. „Hmmm..." zasněně se pousmál. Ki prohlásil, že ta Hanova hořící pánev sice vypadala děsivě, ale podle něho prý žádný požár nehrozil a nejen díky včasnému Felixovu zásahu a taky, že je mu beztak jasné, že bych nedovolil, aby dnes zavolal policii, což je pravda. Ohledně Hanovy pánve jsem mu musel věřit, a co se policie týká, jen blázen by to nechal zajít až tak moc daleko, ne? Tenie pak znovu... tentokrát osobně ne jen přes mobil... pogratuloval klukům, že spolu začali chodit... oba se usmívali jako skutečná telátka a gratulaci s díky přijali... a hned potom si Ki s Teniem zapsali do mobilu přesné znění Felixova receptu na jeho vylepšené Brownie s tím, že to někdy zkusí upéct, s čímž pihovatý kamarád nadšeně souhlasil.

„Rád bych vaše Brownie ochutnal." uculil se. „Jsem totiž moc zvědavý, komu z vás dvou se můj recept podaří zvládnout nejlíp." „Jsem si jistý, že Teniemu." pousmál se Ki. „Peče rozhodně líp než já." dodal jako skromnost sama. „Ty sice nějak moc nepečeš, lásko..." ujišťoval jsem své zlatíčko. „ale nebuď tak skromný. Vím jistě, že ty i Tenie zvládnete upéct Brownie levou zadní, oba skvěle!" dodal jsem nejen diplomaticky, ale podle mě i pravdivě. „Pokud tedy Hyun a Taeyong nebudou nadržená hovada stejně jako Hyun-Jin." ozval se pobaveně Chang-Bin. „Nechcete se třeba vsadit?" navrhl nám hned na to. „Ne!" vyhrkl jsem zároveň spolu s Min-Kim, Taeyongem i Tenem, na což Chang jen znuděně protočil očima, Felix, Min-Ho a Han se zasmáli a Hyun-Jin se na Changa zamračil. „To ty jsi hovado, už sakra mlč!" zpražil ho vražedným pohledem. Mně a Taemu byly Changovy kidy volné, hehe.

Min-Ho se nervózně podíval na hodinky. „Už bych asi měl jít." vydechl. „Kvůli kočičkám?" odtušil vědoucně Tenie, který se k mé chvále ohledně pečení nevyjádřil, ani Ki vlastně nic neřekl, ale co už. „Jsou dlouho samy, tak..." přikývl Min-Ho, na což se podíval na Hana. „Nebo..." znejistěl. „Chceš tady ještě zůstat?" „Tak půl hodiny?!" prosebně se pousmál Han. „Baví mě to tady a Soonie, Doongie i Dori ještě vydrží být samy o chvíli dýl, ne?" „Ok." znovu přikývl Min-Ho, i když na něm bylo poznat, že nesouhlasí příliš nadšeně. „Minie se o své kočičky moc bojí." vysvětloval nám všem Han, přestože jeho vysvětlování v podstatě nebylo třeba. „Chápete... potom, co se mu ztratila Dori, tak..." „Chápeme." ujistil jsem ho za nás za všechny. „Bojíš se, že ti některá z koček znovu uteče?" zajímal se Tae. „Jak se ti to vlastně mohlo stát?"

„To kdybych věděl." rozhodil rukama tázaný. „Vlastně..." zadumal se hned na to. „Dori musela proklouznout, když jsem zapomněl zavřít dveře od bytu... vynášel jsem zrovna odpadky..." nepřestával přemýšlet nahlas. „Já vůbec nevím... všiml jsem si až pozdě." dodal sklesle. „Tak už se tím netrap, vždyť to dobře dopadlo." pousmál se na něho Han. „Dveře od bytu už máš pořádně zavřené a žádná z kočiček ti znovu nikam neuteče, tak se uvolni, ano? Ne dýl jak za půl hodiny pojedeme k tobě, slibuji." „Máš pravdu, zlato... nemusíme až tak moc spěchat." konečně se víc uvolnil Min-Ho. „No a co tví kocourci?" hodil zvídavý pohled na Tena. „Jak se jim líbí v Bang-Koku? Pomáhají ti nějak?"

„No..." mírně nejistě se uculil Tenie. „V Bang-Koku se jim líbí až moc... moje máma je totiž dost rozmazluje." pokračoval s mnohem větší jistotou, na což znovu znejistěl. „Ale... jestli mi pomáhají?!" zadumal se. „Možná... někdy?!" „Takže spíš ne." povzdechl si Min-Ho. „Ne, tak se to úplně říct nedá!" vyhrkl Tenie. „Tedy..." zarazil se. „Asi záleží na tom, jakou zrovna mám náladu, ale..." pokračoval rychle, když zaznamenal, že Tae otvírá pusu, aby něco řekl. „Vlastně..." usmál se o něco míň křečovitě, aniž by nechal svého kluka promluvit. „Nevím, jestli mi to úplně pomáhá... teda zatím nevím, ale něco zkouším." pokračoval s pořád tím stejným úsměvem, zatím co my ostatní jsme zvědavě poslouchali. Na miláčkovi bylo znát, že se mu moc nelíbí téma, které Tena očividně rozrušuje, ale nic neřekl a spolu s námi ostatními trpělivě čekal, až se dozví, cože to Tenie zkouší. Stejně tak jsem na něm poznal, že doufá v pozitivní záležitost.

„Pamatujete, jak Tae prohlásil, že kočky nejsou psi a že za mnou nepřiběhnou na zavolání?" podíval se na mě a na Min-Kiho. „Ty myslíš jako tenkrát v Taipei?" ujišťoval se Ki, na což Tenie přikývl. „No tak..." hodil významný úsměv na Taeyonga. „já mu chci dokázat, že se v kočkách mýlí." „Z vlastní zkušenosti můžu říct, že kočky přiběhnou na zavolání." uculil se Min-Ho. „Tedy... moje tři čičinky slyší na jméno, pokaždé za mnou přiběhnou!" naparoval se. „Jenže já to myslím ještě trochu jinak." klidnil ho Tenie. „Zkouším je vycvičit nějak víc... chci, aby ti rošťáci poslouchali mé povely podobně jako psi." vysvětloval. „Ach... aha?!" vydechl s pochopením Min-Ho. „No a daří se?" zajímal se s opravdovým zájmem hned na to.

„No..." maličko znejistěl tázaný. „Myslel jsem, že začnu s oběma naráz, že s Louisem bude míň práce, protože je o hodně přítulnější než Leon, jenže..." uchechtl se. „Louis je taky o hodně línější, pořád by jen spal a ukázalo se, že mnohem větší disciplínu má Leon... kupodivu... takže to zkouším pouze s ním... prozatím... a v podstatě jsem na úplném začátku, ale já to dám, tomu věřím!" dodal s jistotou. „Vycvičím oba dva, Taeyongie bude mrkat!" „Jsem si jistý, že budu mrkat." uchechtl se Tae. „Přesně, ty to zvládneš, zlato." ujišťoval ho Ki. „Snad jo..." povzdechl si Tenie na kterém bylo poznat, že nějaký výcvik kocourků je zcela podružnou záležitostí, že ve skutečnosti jde o něco mnohem víc zásadního, respektive že jde o jeho stále pochroumanou psychiku. Taky jsem doufal a věřil, že své mazlíčky vycvičí, že dokáže cokoli, co si usmyslí, ale ještě víc jsem doufal, že mu to pomůže posunout se dál.

Bože zachraň nás a nejvíc pak Tena... v to stejné jsme vlastně doufali my všichni, věřím, že i Chang-Bin. „Tak už se nebavme o mě a kocourech." mávl rukou, jakoby chtěl „téma kocouři" zahnat někam pryč od sebe, na což vzal za ruku Taeho s prohlášením, že je čas na sprejování. „Věřím ti, miláčku." upozornil ho Taeyong ještě před tím, než oba zmizeli v koupelně. „V čem jako mi věříš?" pousmál se Tenie. „Věřím, že ze mě neuděláš růžového debila." odpověděl mu s úsměvem Tae. „Ha!" vyhrkl Hyun-Jin. „Takže ty si ve skutečnosti myslíš, že vypadám jako růžový debil a celou dobu mi lžeš?!" „Ne?!" zasmál se Tae. „Tohle jsi o sobě řekl pouze ty, ale..." zvážněl, na což se znovu podíval na Tenieho. „Já bych klidně mohl vypadat jako růžový debil, tak moc doufám, že se to nestane."

„Slibuji, že se ti nic tak příšerného nestane!" odtušil rádoby klidně jeho kluk. „Budu se moc snažit." ujistil ho. „Taky bych se moc snažil." uculil se Felix. „U mě ses snad nesnažil?" zarazil se Hyun-Jin. „Hádej." ještě víc se uculil pihovatý ďáblík alias naše „Sluníčko". „Asi jo?!" podle instrukcí se pokusil hádat Hyun-Jin, na což se mu dostalo pořádného šťouchnutí. „Nemáš důvod o mě pochybovat." naoko se zamračil Felix. Samozřejmě do Hyun-Jina šťouchl on. „Když jde o tebe, snažím se mnohem víc než při pečení Brownie!" oznámil mu důležitě. „To bys měl vědět, ne?" „Vím to, jistěže to vím!" okamžitě zaujal obrannou pózu, ale i tak do něho Felix znovu šťouchl.

„My asi nebudeme čekat, jak dopadne to Taeho barvení, co?" podíval se na Hana už zase dost nervózní Min-Ho. „Vážně už chceš jít?" ujišťoval se Han, na což smířeně přikývl. „Fajn, nemusíme čekat." „Co kdybyste přišli zítra na snídani?" ozval se Tenie. „Teda... pokud chcete." dodal nejistě. „Abyste chápali..." přidal se k němu Taeyong. „Napadlo nás... jako mě a Tenieho... že se zase dlouho neuvidíme... myslím takto pohromadě, tak..." „Jsme si řekli, že by bylo fajn, kdyby tady kluci přespali..." pokračoval Tenie, který zrovna přejel pohledem nás ostatní. „a že vy dva byste se vrátili ráno... nebo třeba dopoledne... když už dnes musíte odejít. Šlo by to tak?" „Přijdeme moc rádi!" ujistili nejen Tena, ale i Taeyonga Han s Min-Hem zároveň. „Tak jsme domluvení." uculil se Taeyong. „Přijďte tak kolem desáté, to by mělo stačit... ne?" podíval se na Tena, který přikývl, jakože jo.

„My tady máme přespat?" podivoval se Felix. „Já taky?" nechápal Chang-Bin. „Každý, kdo bude chtít." mrkl na něho i na Felixe Tae. „Ki a Hyun to mají povinně, jasné?" pousmál se na mě i na miláčka Tenie. „Jasné!" vydechli jsme oba současně. S ničím jiným jsem vůbec nepočítal a bez pochyb ani miláček neměl v plánu spěchat domů. Ne, když může být s Teniem! Lix, Hyun-Jin a taky Chang souhlasili, že přespí v bytě u hrdliček, Min-Ho s Hanem slíbili, že rozhodně dorazí, takže všechno bylo domluveno a ti dva se s námi mohli rozloučit. No a Tae s Tenem mohli konečně zapadnout do koupelny. Byl jsem mega zvědavý, jak se Teniemu barvení povede a takto zvědavý jsem nebyl pouze já, hehe.

„Tak se předveď, co ses v Thajsku naučil?" pobídl jsem zvědavě Taeyonga. Byli jsme právě sami v kuchyni, protože Ki, Tenie a vlastně i zbylí tři kamarádi ještě spali. My dva jsme se kupodivu probudili dřív, oba jsme se potkali v koupelně a pak nás napadlo, že všechny překvapíme úžasnou snídaní, kterou měl původně nachystat Tenie. Teď jsme stáli bok po boku, jako praví profíci s uvázanou zástěrou a přemýšleli, co za super snídani připravíme. No, abych to vzal popořádku. Tenie nabarvil Taeho skvěle, moc se mu to povedlo, i když je pravda, že mu ta růžová chytla krapet jinak než Hyun-Jinovi. Víc než Taeho vlasy jsme však řešili, kde bude kdo spát... nebyl důvod ponocovat, když se v našem dýchánku mělo pokračovat i v neděli... na což Taeho napadlo, že si dáme kámen, nůžky, papír a vítěz dostane Kunův pokoj.

Vyhrál jsem já a Ki... prostě super! Felix s Hyun-Jinem pak vyhráli pohovku v obýváku, takže Chang-Bin dostal nafukovací matraci a spal hezky na zemi, což se kupodivu obešlo bez zbytečných keců. Buď se ten kluk zničehonic umoudřil anebo se až moc unavil předchozími kecy, čert ví. Mou a Min-Kiho tašku, kterou jsme oba nechali „duchaplně" ležet u dveří od bytu, už před tím vzal Tenie, takže jsme se měli do čeho převléct a kamarádům, kteří s přespáním nepočítali a nic sebou neměli, pochopitelně půjčili své oblečení na spaní Tae s Tenem. Bylo to krapet zvláštní spát v Kunově posteli, ale vyspal jsem se skvěle, tedy líp než jsem doufal. „Co jsem se naučil?" uculil se Tae po mé otázce. Už před tím mi přiznal, že se s ním Tenie snažil mít trpělivost, ale i tak se prý nejvíc naučil od jeho mámy. „Předvedu ti to!" vycenil zuby v samolibém úsměvu.

Po včerejším přecpávání jsme se nakonec rozhodli pro něco zdravého a lehkého. Doufali jsme, že naši miláčci nebudou mít cokoli proti a že se zavděčíme jak přítomným telatům, tak těm dvěma, co ještě dorazí. Tae mě pak docela dost překvapil. Musel jsem uznat, že v Bang-Koku hodně pochytil, vůbec se nechoval, jakože neumí vařit. „Ty... jak dlouho se vlastně míníte zdržet v Seoulu?" vyzvídal jsem během příprav lahodných pokrmů. Bože, samozřejmě mě tohle mega moc zajímalo a zeptal bych se už včera, jenže jsem si nepřál kazit Min-Kimu oslavu, ještě když by se od hrdliček mohl dozvědět něco, co by ho nepotěšilo. Například, že odlétají už zítra. „Nevím přesně." odtušil, aniž by se na mě podíval, totálně zaujatý svou činností. „Nevíš přesně?" nechápal jsem. „Copak Ten nechodí na sezení?! Nespěcháte zpět do Bang-Koku?" Popravdě, doufal jsem, že nespěchají. Nejen kvůli Min-Kimu, ale i kvůli sobě.

„Tenie samozřejmě chodí na sezení." povzdechl si. „Ale teď si dal na čas pauzu." dodal, na což mi vysvětlil čeho přesně se ta jeho už před tím plánovaná cesta do Seoulu týká. „Potřebuju si vyřídit pracovní vízum, chápeš?" podíval se na mě krapet nervózně. „Nemíním viset na krku Tenieho rodičům a vyžírat je, taky nemám co dělat, když je Tenie na sezení, navíc..." znovu si povzdechl. „Často chce být sám... toulává se někde po Bang-Koku a já doma šílím... musím se nějak zabavit." „A... aha?!" zarazil jsem se. „Tenie se někde toulá? Sám?" nechápal jsem. „Skoro po každém sezení, je to jako nějaké jeho nové a totálně pitomé pravidlo nebo co." stěžoval si. „Takže si chceš najít práci, jestli to dobře chápu." navázal jsem na jeho zmínku o pracovním vízu. Nechtěl jsem se nějak víc šťourat v tom, co dělá nebo nedělá Tenie... ne teď. „Copak už umíš thajsky?" ušklíbl jsem se.

„No a to vízum nešlo zařídit tam? Teda, ne že bych nebyl moc rád, že..." pokračoval jsem už jen vážně. Na odpověď ohledně thajštiny jsem nečekal, protože kdo by se naučil tento jazyk až tak rychle, že? Chtěl jsem říct, že jsem moc rád, že je spolu s Teniem tady, ale přerušil mě. „Přišlo mi jako lepší vyřídit si vízum tady, navíc bych se stejně musel brzy vrátit do Seoulu, uplynula by totiž bezvízová doba a chtěl jsem vidět své rodiče, taky oslavit Min-Kiho narozeniny... i Tenie to moc chtěl... chápeš." vysypal na mě téměř jedním dechem. „Navíc jsem potřeboval změnu a Tenie taky. Chtěl jsem být víc s ním... víc než jsme spolu v Bang-Koku." dodal slyšitelně unaveně.

„Tohle všechno jsi mi po telefonu neřekl." zarazil jsem se. „Hmmm..." přikývl. „Hodně jsme vám toho po telefonu neřekli, ale..." pokračoval rychle. „Tenie se doopravdy moc snaží... vážně... už udělal nějaké pokroky... moc se snaží!" „Jestli udělal pokroky podobně velké jako ty ve vaření, je to super." pousmál jsem se. „Hele..." podíval se na mě. „My tady budeme minimálně dva týdny, je možné, že i o den dva dýl, tak..." znovu si povzdechl. „Probereme všechno až jindy, jo?" „Fajn, jak chceš." přikývl jsem, ač nerad. Tae mi nasadil brouka do hlavy a já nemám rád brouky v hlavě, sakra.

„Neboj se, nejde o žádné velké drama!" klidnil mě. „Jen nemám náladu zrovna teď rozebírat svůj život v Thajsku, ani řešit práci a Tenieho sezení a jeho toulky po Bang-Koku pak už vůbec... nezlobíš se?" „Takže se neděje nic hrozného, že ne?" ujišťoval jsem se. „Řekl bys mi to hned teď, kdyby se něco hrozného dělo, že jo?" „Ne, vůbec nic hrozného se neděje!" uculil se k mé radosti docela dost upřímně. „Ale..." přejel hned na to zkoumavým pohledem hromadu jídla, které jsme už společně stihli připravit. Vesměs šlo o zeleninu, nějaké kořínky a taky mořské plody, které Tenie zřejmě nakoupil pro jinou příležitost, ale čert to vem. „Myslíš, že se nám tohle povedlo?" zeptal se pořád stejně vážně. „No..." i já jsem se zcela vážným výrazem napodobil jeho jednání.

„Myslím, že jo!" ujistil jsem ho pouze kratinký okamžik na to.