Jong-Hyun

Bože, musím přiznat, že se nám všem podařilo dostat do mírného alkoholového opojení kvůli povinnému popíjení, které nepřestalo být povinné ani potom, co se k nám přidal Han. Jen on zůstal naprosto střízlivý. S díky totiž odmítl Felixovu žádost o další předčasný přípitek s tím, že si s náma velice rád připije, ale až dorazí Min-Ho a jako jediný z nás si nedal ani kapku jiného chlastu, který na stůl ochotně dodal Chang-Bin. Buď se bál, že to zase přežene a všechno si tak u Min-Ha pokazí, nebo chtěl za každou cenu dodržet slib, že už nebude chlastat, i když... podle mě... jeden či dva panáky by si dát mohl, to přece není žádné chlastání, hehe.

Dokonce i Min-Ki si dal pár skleniček vína a k tomu navíc panáka vodky a pak i panáka whisky, což způsobilo, že se mu roztomile červenala líčka a jeho krásné oči zastřel mírný alkoholový opar, přesto však zůstaly krásné a zářivé. Taky Han vypadal mega moc roztomile, zatím co se snažil trpělivě čekat na příchod svého kluka. Netvrdil bych stejně jako Chang-Bin, že to není on, když mu to až moc podezřele sluší... myslím si, že jemu to sluší vždycky, hehe... ale i tak jsem musel uznat, že po svém dlouhém zkrášlování je doopravdy krásnější víc, než běžně bývá, ještě když září jako nějaká jasná hvězda, což je nejspíš pravý... nebo minimálně největší... důvod proč teď působí krásněji. Ne pouze nějaký make-up, lesk na rtech a hezké hadry, ale nejvíc jeho téměř hmatatelné štěstí ho dělá krásnějším, to je můj aktuální, ne úplně střízlivý, ale bezesporu pravdivý postřeh.

Viděl jsem, jak se nepřestává zamilovaně uculovat, jak jeho oči jiskří a jeho tvář se roztomile červená a taky mi neuniklo, že pořád pokukuje ke dveřím od obýváku celý napjatý a nedočkavý, až se tady konečně objeví Min-Ho. Bylo na něm poznat, že svému klukovi skutečně věří, ale stejně tak bylo očividné, že se už nemůže příchodu majitele tří čičin dočkat, což jsem naprosto chápal. Samozřejmě, že jsem na Hana necivěl jen já. Oči nás všech se upíraly především na něho. „Jak jste vlastně vyřešili ten váš první polibek?" ozval se mega zvědavě červenající se Ki, který... jak jsem už zmínil... byl v jisté náladě.

„Jo... jak jste vyřešili váš první polibek?" ozval se i Felix, na jehož tváři se po Min-Kiho otázce objevil výraz značící, že si v tomto okamžiku uvědomil, že se Hana zapomněl zeptat na mega důležitou záležitost, právě teď si však vzpomněl, a proto od něho okamžitě musí znát odpověď. „První polibek je pouze jeden... jak by se něco takového dalo vyřešit?!" nadhodil namísto Hana zadumaně Hyun-Jin. „Tebe se na to nikdo neptal, zlato." zpražil ho s přísným pohledem Lix. „Mě a Min-Kiho zajímá, co řekne Ji-Sung." pousmál se na zmíněného kamaráda. „Mě taky zajímá, co řekne Ji-Sung." uculil se Chang-Bin, zatím co se Hyun-Jin tvářil nadmíru ukřivděně a Han pro změnu rozpačitě. „I když... já osobně si jsem jistý..." pokračoval Chang pořád s úsměvem, aniž by ho Felix stihl zastavit. „že oba dva uznali, že ten jejich první polibek během flašky byl dost dobrý a že vlastně není co řešit."

„Už konečně zmlkni!" zamračil se na něho podle očekávání pihovatý kamarád. „Ani tvůj názor nás právě teď nezajímá!" „Pche..." odfrkl si Chang. „Jako by tebe snad někdy můj názor zajímal." dodal kousavě. „Sorry..." mírně se zastyděl Lix. „Tvůj názor mě samozřejmě zajímá..." klidnil svého spolubydlícího. „ale zrovna teď nepotřebuju pouhé domněnky... chci konkrétní odpověď od Hana, chápeš?" snažil se nejen Chang-Binovi, ale zřejmě i Hyun-Jinovi vysvětlit svůj aktuální nezájem o jakékoli spekulace a filozofické úvahy na dané téma. „No..." povzdechl si i bez dalšího vyzvání ještě víc červenající se Han. „Hyun-Jin má pravdu, že první polibek je pouze jeden..." pokračoval s mírným úsměvem. „ale Chang-Bin se plete." hodil významný pohled na Changa. „Já ani Minie s tím prvním polibkem spokojení nejsme, nebyl dost dobrý."

„Takže, co přesně z toho vyplývá?" zapojil jsem se i já do „debaty". „Z toho vyplývá, že ten první polibek jsme oba uznali hodně významným..." odtušil s pořád stejným úsměvem Han, na což se znovu podíval na Chang-Bina. „ale taky zcela nevyhovujícím." pokračoval naštěstí už bez rozpaků. „Nic se na něm nedá změnit, takže v podstatě nejde vyřešit." hodil pohled zpět na Hyun-Jina. „Prostě... všechno se stalo tak, jak se stalo a náš první polibek proběhl tak, jak proběhl, ale..." pokračoval nejen důležitě, ale současně i s mega zasněným výrazem doprovázeným zamilovaným úsměvem. „já jsem se... i přes významnost našeho prvního polibku... rozhodl, že ho nahradím dalším a mnohem lepším polibkem." ještě víc zasněně se uculil, na což na nás rozechvěle vysypal, že hned potom, co přestal brečet, po rozhovoru, který mezi ním a Min-Hem proběhl... Min-Ho se (bohužel i bohudík) zmínil o jejich prvním „flaškovém" polibku... avšak mnohem dřív, než se spolu dohodli, že se stanou párem, odhodlal k akci.

„Myslel jsem, že umřu, jak moc mi bušilo srdce, když jsem se odhodlával k dalšímu polibku." vyprávěl nám svůj zážitek způsobem, jako by popisoval napínavý děj z nějakého K-dramatu, zatím co my ostatní jsme už jen mlčky poslouchali. Byli jsme zkrátka až moc zvědaví, proto jsme ho vůbec nepřerušovali a do jeho vyprávění nijak nezasahovali. Dokonce i Chang-Bin ke svému vlastnímu štěstí držel jazyk za zuby a nesnažil se Hanovi skákat do řeči. „Když jsem pak vzal Minieho tvář do svých dlaní..." mírně se zajíkl. „a viděl překvapení v jeho očích, protože vůbec netušil, co se chystám udělat..." sypal ze sebe jak o život. „umíral jsem ještě víc." uculil se. „Musel jsem ho však znovu políbit a taky jsem to udělal!" dodal pyšně, na což se ještě víc uculil. „Bylo to..." znovu se zajíkl. „úžasné! Nikdy dřív jsem něco takového nezažil... a ten náš první polibek nebyl ani zdaleka takový!" už zase to na nás všechno sypal stylem kulomet.

„Jako by mnou projel elektrický proud... já nevím jak to popsat, ale když jsem se dotkl svými rty těch Minieho, pocítili jsme to oba, tím jsem si jistý a... jakmile jsem ho políbil, Minie si mě přitáhl víc k sobě, pevně si mě chytl a pak... líbali jsme se, strašně moc krásně jsme se líbali a já jsem nejspíš umřel, jenže současně jsem totálně ožil... nikdy dřív jsem se necítil být tak moc naživu jako v těch úžasných okamžicích, kdy jsme se líbali a já měl jeho jazyk ve své puse... bylo to vážně dokonalé!" rozplýval se. „Dej nám k dobru ještě víc detailů, prosím." uculil se Chang-Bin dřív, než se k Hanovu vyprávění stihl vyjádřit někdo z nás normálních. „Měl taky Min-Ho tvůj jazyk ve své puse? Nestrčil ti třeba mezi zuby i něco jiného než jen svůj jazyk, případně... vážně ti to ani jednou nestrčil někam jinam?" ušklíbl se perverzně v závěru. „Co... cože?" zarazil se Han. „O čem to sakra mluvíš?" zamračil se.

„Nevšímej si toho debila." ještě víc než on se na Chang-Bina zamračil Felix, na což věnoval zářivý úsměv Hanovi. „To je skvělé, zlato." usmíval se nejen proto, aby zamluvil Chang-Binovy nejapné kecy. „Vůbec se nedivím, že jste se rozhodli okamžitě spolu začít chodit... bylo by fakt divné, kdyby to s vámi po tak úžasném líbání dopadlo jinak, ještě když se vzájemně milujete." „Hmmm..." znovu se uculil Han. „Vlastně... je pravda, že jsme se tak dohodli hned po našem líbání. Minie už ani náznakem nepochyboval o mých citech a..." ještě jednou se zajíkl. „a já bych ani nedokázal pochybovat o těch jeho, když za mnou přišel, řekl, že mě miluje a pak to líbání... tak krásné a láskyplné, tak dokonalé..." zasnil se. „Nechápu, jak jsem kdy mohl žít bez něho... už nikdy nechci žít bez něho!" dodal s nepřeslechnutelnou nadějí v hlase, že se mu něco tak hrozného nestane.

„To je taaak sweet." rozplýval se nad Hanovými slovy můj miláček. „Když jsem já vydržel takto dlouho s Felixem, jsem si jistý, že i Min-Ho zvládne vydržet s tebou." poněkud rýpavě chlácholil Hana Hyun-Jin, za což si vysloužil pořádný šťouchanec od svého kluka. „Ne, to já jsem takto dlouho vydržel s tebou!" upřesnil, znovu do Hyun-Jina šťouchl, ale hned na to se vesele uculil. „A jsem za to moc rád." dodal láskyplně. „Ne víc než já, Sunshine." uculil se na něho podobně láskyplně Hyun-Jin. „Tak snad budu mít i já takové štěstí a Min-Ho se mnou zůstane." povzdechl si toužebně Han. „Musíš si Min-Ha pojistit i jinak než jen pouhým líbáním." prohlásil s naprosto vážným výrazem Chang-Bin. „Musíš..." „Pokud ještě cekneš něco o sexu, zmlátím tě!" hodil na něho vražedně výhružný pohled Han, čímž Changa přerušil. „Nebo..." zamračil se. „ti narvu do krku tvé vlastní něco... udusím tě tím!" dodal naštvaně, čímž Changa na dlouho totálně umlčel a nás ostatní totálně pobavil, hehe.

Min-Ki

Nepřestával jsem mít z Hana a Min-Ha radost, moc se mi líbilo, že Han Min-Ha políbil a stejně tak se mi líbilo, jak jejich líbání popsal. Bože, věřil jsem, že to muselo být úžasné a přišlo mi to mega moc sweet. Chang-Binovy kecy mi přišly docela trapné, ale rozesmál mě Han tím, jak vtipně ho setřel, i když je dost možné, že jsem se smál i proto, že jsem byl tak trochu připitý. Jen tak pro jistotu jsem se proto rozhodl, že si ještě dám přípitek i spolu s Min-Hem, až konečně dorazí a pak už se alkoholu nedotknu. Moc nerad bych to s pitím přehnal a pak třeba tancoval na stole, to by pro mě bylo mnohem trapnější než Chang-Binovy kecy.... Bože, jen to ne. Chang-Bin už raději mlčel, kluci se bavili o kravinkách, já jsem se mlčky tulil k Hyuniemu a po očku sledoval Hana, který se nepřestával usmívat, ale i tak na něm bylo poznat, že začíná být víc a víc nervózní. Min-Ho se stále neukázal, což i mi začínalo být dost podezřelé. Přijde vůbec?

„Kde ten Minie pořád vězí?" vydechl rozhozeně Han, když už uplynulo víc jak půl hodiny od okamžiku, kdy on za náma přišel do obýváku připravený na oslavu, jenže druhý oslavenec, kvůli kterému chtěl být co nejkrásnější, ne a ne přijít. „To by mě taky zajímalo." povzdechl si Felix, ale hned na to se uculil. „Však on přijde, hlavně klid, ano?" snažil se ukonejšit našeho zaláskovaného kamaráda, který očividně ztrácel jistotu, že se tady jeho miláček skutečně ukáže. „Jo... určitě přijde, vždyť ti to slíbil." přidal se k jeho uklidňování i Hyun-Jin. „Já vím, že přijde." odtušil nervózně Han. „Jenže..." plašil. „Co když se mu něco stalo? Co když..." Nestihl však doříct všechny nejistoty a obavy, které měl na srdci, protože v tom okamžiku se bytem rozezněl hlasitý zvuk zvonku. „Už je tady, Minie přišel!" vypískl, na což se prudce zvedl a během dalšího okamžiku už zmizel na chodbě, aby mohl v předsíni otevřít dveře nově příchozímu. Byl jsem si jistý, že doopravdy přišel Min-Ho... kdo jiný by to asi tak mohl být, že?

Po nějaké chvíli, kdy se ti dva nejspíš vřele vítali, se v obýváku skutečně ukázal majitel tří čičin pochopitelně v doprovodu happy Hana, který byl na něm přilepený jako nějaké roztomilé klíště. Neuniklo mi, že se Min-Ho převlékl a zkrášlil podobně jako Han před tím a že mu to mega moc sluší... je to vážně moc krásný kluk! „Ahoj ve spolek." vydechl mírně rozpačitě Min-Ho. „Omlouvám se za zpoždění, i když..." pousmál se. „Vidím, že jste na mě nečekali, už slavíte." zhodnotil ještě rozpačitěji situaci, jakmile přejel pohledem stůl s napůl snězenýma mňamkama a rozpitýma flaškama alkoholu. „Omyl... oslava teprve začíná, když už jsi tady." opravil ho vesele Felix. „Tak honem, přidej se k nám, ať už konečně může začít pořádná sranda!" popoháněl ho mega netrpělivě. Min-Hovi samozřejmě nezbývalo nic jiného než Lixe poslechnout... taky proto přece přišel, jinak by vzal Hana k sobě domů... a spolu se svým klukem zaujal místo, které ještě bylo volné, tedy na koberci, což mu naštěstí nevadilo.

Všiml jsem si, že bohužel nepřestává být nervózní, zřejmě proto, že oči nás všech se upíraly především na něho a taky na Hana, který se k němu tiskl jako by se snad bál, že se najednou zvedne a odejde, což by určitě neudělal. „Tak si můžeme konečně připít, ne?" mrkl na Hana Felix. „Jasně." uculil se Han, který oproti svému miláčkovi působil naprosto uvolněným a stále mega happy dojmem. „Dojdi do lednice pro šáňo, zlato." ihned reagoval na jeho souhlas pihovatý kamarád a to tak, že zaúkoloval Hyun-Jina, který bez reptání a okamžitě splnil jím zadaný úkol. V dalším okamžiku jsme už všichni drželi sklenici se šumivým vínem v ruce a připíjeli jsme si na lásku nového páru a na jejich šťastnou budoucnost. Bože... kéž by doopravdy byli šťastní a nic je nerozdělilo. „Tak dík." špitl s rudými líčky Min-Ho, na což do sebe hodil sklenici šampaňského na ex.

„Já jsem tak šťastný, že už jsi tady se mnou, Minie." rozplýval se Han, který se k němu nepřestával tisknout i během přípitku. „Jsem strašně moc šťastný!" „Taky jsem šťastný, Ji-Sungie." odtušil nepřesvědčivě majitel tří čičin, na což se pokusil o víc upřímný úsměv. „Vážně... jsem šťastný." ujišťoval naléhavě svého kluka, jehož změněný výraz svědčil o tom, že Min-Hovi jeho údajné štěstí nevěří. „Já jen..." povzdechl si, jen aby Hana skutečně přesvědčil. „Mnohem raději bych s tebou byl sám u mě doma... nevím jistě, jestli mám náladu na tuhle oslavu, na celou tuhle bandu a tak, ale budu v pohodě, neboj se." ujišťoval ho pořád stejně naléhavě. „Hmmm..." povzdechl si Han. „Pokud ale nebudeš v pohodě, tak utečeme... co říkáš?" pousmál se. „Super nápad, zlato." konečně se zcela upřímně usmál Min-Ho. Já jsem však doufal, že v pohodě bude, protože jsem si ani trochu nepřál, aby ti dva někam utíkali, i když...

Jong-Hyun

Byl jsem moc rád, že konečně přišel Min-Ho, už kvůli Hanovi, který po jeho příchodu zářil štěstím mnohem víc než před tím. Oslava mohla začít, tedy podle Felixe. Podle mě jsme slavili už před Min-Hovým příchodem, i když je pravda, že šampaňským jsme si přiťukli, až když se k nám přidal majitel tří čičin, alias Hanův nový přítel, který však... na rozdíl od Hana... působil nervózním dojmem, nebyl úplně v pohodě. Po našem společném přípitku se naštěstí trochu uvolnil, ale podle mého názoru ne dost. „Minie... kde jsi byl tak dlouho?" vyzvídal Chang-Bin, který se po Hanově výhružce házel do klidu tak, že popíjel jednoho panáka chlastu za druhým a teď byl připitý nejvíc z nás. „Teda..." culil se. „Vidím, že ses zkrášloval stejně jako náš Ji-Sungie..." uchechtl se. „ale i tak... jel jsi kvůli tomu až do Busanu?"

„Ne?!" odtušil tázaný, na což si povzdechl. „Vážně... spěchal jsem, jak jen to šlo." podíval se omluvně na svého kluka. „Jenže, cesty jsou pořád totálně zarvané, je děs projet Seoulem bez zdržení, ale..." přistiženě se začervenal, než pokračoval. „Bohužel je pravda i to, že jsem se doma zdržel o něco dýl, než jsem původně plánoval." přiznal ne úplně ochotně. „Jasně... nechtělo se ti slavit a taky... musel ses postarat o kočičky, to je v pořádku." pousmál se mírně křečovitě Han. „Jo, nechtělo se mi slavit, ale..." znovu si povzdechl Min-Ho, na což se naléhavě zadíval do Hanových očí. „Rozhodně jsem chtěl být s tebou!" ujišťoval ho zcela upřímně. „Je to přesně jak jsem říkal!" zasmál se pobaveně Chang-Bin. „Princ Minie chtěl být co nejkrásnější pro svou princezničku Ji-Sungieho, proto se doma zasekl."

„Zmlkni už!" vyhrkli tentokrát Han spolu s Min-Hem jako nějaké super sehrané duo. „Fajn... už mlčím." ušklíbl se Chang. „Víš, že jsi moc krásný?! Vážně ti to strašně moc sluší, Minie." vydechl obdivně Han hned, jak nasměroval svou pozornost zpět na svého kluka. „Jak se vlastně mají kočičky?" pokračoval okamžitě jako rozpačitost sama, jen aby tak zamluvil svůj upřímný kompliment, protože mu samozřejmě neuniklo, že se po něm Min-Ho zatvářil dost rozpačitě, nejspíš kvůli Chang-Binovým kecům. „Dlouho jsem Soonie, Doongie a Dori neviděl..." sypal ze sebe pořád stejně rozpačitě Han. „Mají se určitě moc fajn, když se o ně staráš zrovna ty, to je jasné, ale... co Dori? Je už v úplné pohodě? Doufám, že..."

„Zadrž, zlato." uculil se Min-Ho, čímž splašeného Hana přerušil. „Kočičky se mají dobře, Dori už dávno zapomněla na své trauma, ale..." pokračoval pořád s úsměvem. „rozhodně ona, Soonie i Doongie uvítají tvou návštěvu, všechny tři tě mají moc rády, tím jsem si jistý, i když..." znovu se zadíval do Hanových očí, na což zvážněl. „Ani zdaleka tě nemilují tak moc jako já... to ty jsi moc krásný, tobě to strašně moc sluší, Ji-Sungie!" dodal láskyplně a nadmíru upřímně. To ještě netušil, že jeho slova neslyšel pouze ten, kterému patřila, ale i my ostatní, hehe. Dočkal se proto mohutného potlesku od nás všech... nejvíc tedy ze strany Felixe... a happy úsměvu od Hana, kterému po Min-Hově vyznání nezrudla jen tvář, ale nejspíš i uši. Samozřejmě, že svému miláčkovi vyznání oplatil, navíc ho doplnil něžným polibkem na Min-Hovy rty.

Všiml jsem si, že Min-Ho není úplně nakloněný podobným projevům před publikem, že mu to zatím není až tak příjemné, ale i tak se nechal políbit a dokonce se i zářivě usmál. Majitel tří čičin se k radosti nás všech konečně dostatečně uvolnil a oslava tak mohla pokračovat dál. Na přání Felixe jsme pouze nejedli a nepili, ale taky jsme hráli různé hry, například hádání činností, při kterých jsme byli rozdělení do týmu po dvou, tedy až na Chang-Bina, ten ani hrát nechtěl. Aby prý bylo lépe poznat, kdo patří ke komu... vtipné... mínil nás Lix ozdobit mašlemi, až na to, že mu všechny nějakým nedopatřením a totálně záhadně zmizely, takže jediný omašlený byl Han, bohužel i bohudík. I tak přece bylo nad slunce jasné, kdo je s kým, žádné mašle nebyly ani trochu potřebné.

Moc dobře jsme se však bavili a bylo nám fuk který pár vyhraje, pořád jsme tak trochu popíjeli a dokonce i Min-Ho si dal nějaký ten alkohol. Ať už byl zrovna kdekoli a dělal cokoli, nepřestával zamilovaně civět na svého miláčka...

... a stejně tak Han nepřestával zamilovaně civět na něho, když už se k němu zrovna netulil.

Čas neskutečně rychle letěl. Byla už dávno hluboká noc, když totálně opilý Chang-Bin zalezl do svého pokoje, Hyun-Jin s Felixem (i on byl kupodivu v alkoholové náladě) se už taky chystali na kutě s tím, že já a Ki máme peřiny v úložném prostoru pod sedačkou, že bychom už taky měli jít spát, zatím co si Han spolu s Min-Hem užívali soukromé chvilky na koberci při pojídání popcornu, který speciálně pro ně připravil velice ochotný Hyun-Jin. Ti dva úplně přestali vnímat své okolí, jen si spolu vesele povídali.

Ki to s pitím nějak moc nepřehnal, ale i tak už byl dost unavený, takže jsem se rozhodl, že je na čase nachystat nám pelíšek a zaláskovaná telata co nejdřív poslat do soukromí Hanova pokoje, protože kde jinde by ti dva měli spát, že? „Jsou vážně moc roztomilí." roztékal se šťastně miláček při pohledu na Min-Ha s Hanem, který už dávno někde potratil Felixovu poslední mašli. Bylo mi jasné, že by na ně Ki vydržel civět až do rána, jak moc sweet mu připadali, ale takto by to bohužel nešlo. „Máš pravdu, lásko." přikývl jsem s úsměvem, protože ano, náš nový pár je bezesporu roztomilý, o tom není pochyb. „Jsou opravdu moc roztomilí, ale..." zvážněl jsem. „už by se s tou svou roztomilostí měli přesunout někam jinam... měli bychom totiž jít spát." „Hmmm..." pokýval hlavou, na což si unaveně zívl.

„Nejdřív však zavolám Teniemu!" rozhodl se k mému překvapení a hned na to hrábl po mobilu. „Už je dost pozdě, nemyslíš?" snažil jsem se ho zastavit, ale jaksi jsem to nestihl. Namísto Tana však video hovor přijal Taeyong a to rychleji, než jsem čekal, proto jsem nestihl miláčka zastavit. „Ahoj, kluci." zdravil Min-Kiho i mě kamarád s nově obarvenými vlasy až z dalekého Bang-Koku. „Jak to, že ještě nespíte?" zajímal se hned na to. „Jsme u kamarádů... slavili jsme." odtušil jsem. „Jak se daří tobě a Teniemu?" vyzvídal okamžitě miláček. „Kde je Tenie?" „No..." vydechl Tae. „Je to s ním pořád boj." dodal s povzdechem. „Tenie měl dnes dopoledne mimořádné a dost náročné sezení, mluvil prý hodně o YangYangovi a jeho smrti, jenže namísto úlevy celý zbytek dne brečel jak malý, ani večer to s ním nebylo o moc lepší a..." natočil kameru, tak aby bylo vidět za něho....

... než rádoby klidně pokračoval. „před chvílí usnul tady na pohovce." dodal fakt, který mně ani miláčkovi samozřejmě neunikl. „Ach... to mě moc mrzí." posmutněl Ki. „Jo, mě taky." znovu si povzdechl Tae. „Pořád však věřím, že Teniemu terapie nakonec pomůžou a že na tom bude už brzy mnohem líp." dodal s překvapivě upřímnou nadějí, že to bude přesně tak, jak říká. „Jo... já taky věřím, že se jeho psychika brzy zlepší." pokusil se o úsměv miláček. „Je dobře, že chodí na terapie, nesmí s nimi přestat!" pokračoval rozhodně s evidentní vzpomínkou na Jung-Kooka, kterého přece terapie vrátily zpět do pohody, i když on byl na rozdíl od Tena hospitalizovaný. Bože zachraň Tenieho, nějaká hospitalizace mu však... snad, v to upřímně doufám... nehrozí.

„Změnil sis barvu." uculil jsem se, jen abych maličko odlehčil náš tak trochu neplánovaný rozhovor. „Jo." uculil se Taeyong. „Potřeboval jsem nějakou pozitivní změnu, a když se šel Tenie ostříhat, já jsem se obarvil." „Sekne ti to." pochválil jsem ho. „Co jste slavili?" zajímal se, aniž by se obtěžoval byť jen slovem vyjádřit k mé vele upřímné pochvale. „Slavili jsme, že Han a Min-Ho spolu začali chodit!" vypískl nadšeně Ki, čímž přilákal pozornost zmíněného páru. „Jsme právě u Felixe a spol... řekni o Hanovi s Min-Hem Teniemu až se probudí, určitě bude mít radost." sypal ze sebe pořád stejně radostně, jako by právě zapomněl na fakt, že Tenie od dopoledne pořád jen pláče, nebo a to spíš, zadoufal, že Tenieho tato zpráva skutečně potěší. To už se k nám přidali i Han s Min-Hem, aby mohli pozdravit Taeho a potvrdit mu, že spolu skutečně odedneška chodí.

„Jsem si jistý, že Tenie bude mít velkou radost, až se tohle dozví." uculil se Tae. „Mimochodem... gratuluji, je fajn, že už spolu vy dva chodíte." mrkl na naše zaláskovaná telata, protože i oni dva už nakukovali do Min-Kiho mobilu. „Děkujeme." kuňkli oba dojatě, unaveně, ale přesto i happy až na půdu. Zjistili jsme pak ještě nějaké informace o obou kocourcích... prý se mají skvěle, nic jim nechybí... popřáli jsme Taemu i Teniemu štěstí v jejich boji, nechali jsme Tenieho od nás všech pozdravovat, ale pak už jsme se s Taeyongem raději rozloučili. Nechtěli jsme totiž probudit odpočívajícího Tenieho, navíc nejen Min-Kimu, ale i Min-Hovi se už začínaly hodně zavírat oči. Evidentně na něho dolehla obrovská únava, protože už bylo mega moc pozdě, navíc dnes popíjel víc než je u něho běžné, respektive Ji-Sungův přítel zřejmě běžně nepije vůbec, hehe.

„Kde mám spát?" zívl si Min-Ho hned, jak Ki schoval svůj mobil zpět do kapsy. „Přece u mě, to je jasné." uculil se Han. „Dobře... to beru." ještě jednou si zívl majitel tří čičin. „Dobrou noc, kluci." pousmál se na mě i na Min-Kiho. „Dobrou." uculil se i Han. Já a Ki jsme jim samozřejmě taky popřáli dobrou noc a okamžik na to oba zmizeli v Hanově pokoji. „Byla to moc pěkná oslava, že?" vydechl Ki. „Škoda jen, že Tenie... ach jo." povzdechl si smutně v závěru. „Tenie bude v pořádku, uvidíš." snažil jsem se ho ukonejšit. „On všechno ohledně YangYanga dřív nebo později překoná... Tenie to zvládne, já mu věřím, navíc má u sebe Taeyonga a spolu s ním přece zvládne překonat cokoli, jen to asi chce víc času."

„Máš pravdu, Hyunie." pousmál se. „Tenie po boku s Taeyongem zvládne překonat cokoli, chce to jen víc času." zívl si. „Pojďme už spát, miláčku." požádal mě unaveně. Neměl jsem žádné námitky. Doopravdy jsem věřil, že Tenie to jednou dá, jenže i já jsem už začínal být unavený, proto jsem Tenieho s Taeyongem prozatím pustil z hlavy. Už jsem nemínil cokoli řešit, potřeboval jsem jít konečně spát. Bleskově jsem proto nachystal pohovku a brzy na to jsem zjistil, že nám Lix nechal v koupelně nějaké hadry na převlečení, jen nám asi zapomněl říct.

Dali jsme si tedy spolu rychlou sprchu... nehrozilo, že nám někdo vleze do koupelny, tohle jsme vůbec neřešili... oblékli jsme se do čistého a hlavně pohodlného oblečení na spaní, abychom mohli co nejdřív zapadnout pod peřinu. Cestou do obýváku jsme však ještě opatrně a mega potichu nakoukli do Hanova pokoje, kde si ti dva zamilovaní hověli spolu v jedné posteli. Min-Ho už zřejmě tvrdě spal, ani se nepohnul, zatím co se tulil k Hanovi, kterého si majetnicky přidržoval u sebe. Pouze Han nepatrně zvedl hlavu, když nějakým nedopatřením zaznamenal otevírání dveří.

„Dobrou noc a sladké sny." vydechl potichu i on už napůl spící, přesto jsem však měl pocit, že zní jako by byl mnohem víc happy než během oslavy. Ještě aby nebyl mega moc happy, když má svého miláčka ve své posteli, jeho tělo hezky přitisklé k tomu svému, což je super a mega úžasné a to i přesto, že je to ve vší počestnosti, tedy bez sebemenších intimností. Božeeee, jak já zbožňuju Min-Kiho blízkost, i když je zrovna totálně počestná a nevinná, až na to... hehe... že hned zítra, jak se vrátíme domů, vyžádám si jeho blízkost „nepočestnou", respektive mega intimní a nic a nikdo mě v mém jednání nezastaví!