Min-Ki

Civěl jsem na stále plačícího Hana, kterého nepřestával objímat Min-Ho, zatím co slzy dojetí stékaly po mé tváři. Nemohl jsem uvěřit, že Min-Ho doopravdy nahlas přiznal, že Hana miluje, ale současně mě jeho dost nečekané vyznání hřálo u srdce a taky nemálo dojímalo, což způsobilo, že další a další slzy opouštěly mé slzné kanálky. Taky Felix dojatě slzel a Hyunie na tom nebyl jinak než my dva, o Hanovi ani nemluvě. Zřejmě ani on nemohl uvěřit, že z Min-Hových úst zaslechl přesně ta krásná slova, která tak moc potřeboval slyšet, ale ani maličko nedoufal, že se jich někdy dočká. Vždyť ještě před chvílí brečel díky zoufalství, zatím co teď se jeho usedavý pláč evidentně změnil v dojatě nevěřícný a to i přesto, že setrvával v konejšivě něžném objetí majitele tří čičin, alias svého mnohem víc než jen crushe.

„No tak, Ji-Sungie..." konejšil Hana rozechvěle Min-Ho. „Přestaň už konečně plakat, rve mi to srdce." dodal sklesle, když se jeho snaha i po dalších okamžicích stále míjela kýženým účinkem. „Co... co jsi mi to... před chví... chvílí řekl?" vysoukal ze sebe s námahou mezi vzlyky Han, aniž by se k Min-Hovi přestal tulit. „Co jsem řekl?" odtušil nervózně s viditelně rudnoucími líčky tázaný. „Že mě taky moc miluješ?!" vyhrkl Han, na což se od Min-Ha prudce odtáhl, jen aby mohl přes slzy vidět do jeho očí. „Je... je to pravda?" ujišťoval se s novým přívalem slz, který už zase smáčel jeho totálně rozpálenou tvář. Já, miláček i Felix jsme jen mlčky civěli a stejně jako Han se snažili pokud možno trpělivě čekat, jestli Min-Ho potvrdí své předchozí vyznání. Bože... myslel svá slova vážně, že jo?

„Myslíš si snad, že něco takového říkám jen tak ze srandy... že jsem ti ohledně svých citů lhal?!" pokroutil se totálně rozhozeně majitel tří čičin. „Myslíš si..." „Minie, prosím." přerušil ho ještě víc rozhozeně Han, aniž by setřel slzy, které v dalším mega velkém proudu stekly po jeho už tak mokré tváři. „Já... já si teď vůbec nic nemyslím..." pokračoval trhavě. „Já teď ani ne... nedokážu myslet, já jen..." „Už nic neříkej, Ji-Sungie." přerušil ho tentokrát Min-Ho, ale už ne pouze rozhozeně, ale navíc i s láskyplnou něhou v hlase. „Fajn... asi tě už chápu." nervózně se na Hana pousmál. „Miluju tě... doopravdy tě miluju! Tohle jsi chtěl znovu slyšet?" „Hmmm..." vzlykl Han. „Já... Minie... já tě taky moc mi... miluju... vážně tě miluju, já..." zasekl se.

Nedopověděl, protože mu v dalších slovech úspěšně zabránily silné vzlyky, které jakoby si v těchto hodně emočně vypjatých okamžicích naprosto podmanily celou jeho bytost. Štěstí, dojetí a láska... v jeho pláči byly rozpoznatelné všechny možné pocity, včetně jeho upřímných citů. „Nemohli byste nás alespoň chvíli nechat o samotě?! Prosím." podíval se na nás tři se slzami v očích Min-Ho, který si Hana znovu přitiskl k sobě, ale tentokrát zřejmě nejen proto, aby ho mohl konečně utěšit. „Jo... jasně, že můžeme!" odtušil rádoby klidně Hyunie, který se vzpamatoval dřív než má téměř nahlas brečící maličkost a taky dřív než stále dojatě slzící a popotahující Felix.

Aniž by miláček cokoli dodal, popadl mě za ruku, Lixe popadl za ruku a oba nás doslova vytáhl z Hanova pokoje. Zavřel dveře. „Tak co... jak to tam proběhlo?" vyzvídal Hyun-Jin, jakmile jsme všichni tři vešli do obývacího pokoje. „Nedopadlo to?" zarazil se, když si v dalším okamžiku všiml mého a Felixova psychického rozpoložení. „Han je ožralý a Min-Ho už dávno vzal kramle, je to tak?" naštvaně, ale i přesto s náznakem zklamání odtušil Chang-Bin. „Ne a ne." ozval se rozechvěle Lix, na což konečně setřel slzy ze své tváře, aniž by řešil, jestli si takto nesetře i make-up. „OMFG..." pokračoval pořád stejně rozechvěle. „Pořád nemůžu uvěřit, že se tohle po všech těch trablech s Hanem děje, ale..." uculil se, zatím co Hyun-Jin s Chang-Binem jen civěli a čekali, co řekne dál. Hyunie se taky prozatím nevyjadřoval a já jsem ani přes vlastní dojetí úplně nemohl. Bože, pořád jsem taková cíťa.

„Je to tak... děje se to." ještě víc se uculil Lix. „Ti dva klokani si vzájemně vyznali lásku... doopravdy si oba řekli, že se milují!" vyhrkl nadšeně v závěru. „Vážně?" zajásal Hyun-Jin, když jsem i já potvrdil Felixova slova jako pravdivá. „Vážně!" přikývl Hyunie. „Nechali jsme je tam teď o samotě, ať si můžou v klidu promluvit." dodal nejspíš proto, aby snad Hyun-Jina nebo Chang-Bina nenapadlo chodit za klukama do pokoje a rušit je. Mně, miláčkovi i Felixovi bylo víc než jen jasné, že Han a Min-Ho potřebují být pouze spolu bez naší rušivé společnosti, ale upozornit na tento fakt taky Hyun-Jina s Chang-Binem bylo nejspíš na místě. „Myslíš si snad, že spolu právě teď jen mluví?!" ušklíbl se dost perverzně Chang.

„Ty jsi vážně pako, Changu." zamračil se na něho Felix. „Je fuk co právě teď dělají, ale já osobně nevěřím, že by zrovna Min-Ho u nás doma toužil po nějakých intimnostech, obzvlášť když jsi tady i ty. Myslím si, že si spolu s Ji-Sungem pořádně promluví, ale k žádnému sexu dnes... a už vůbec pak v našem bytě... nedojde." „Já si taky myslím, že se ti dva spolu objímají a třeba i líbají, ale nic víc." přidal jsem se k Felixovu názoru. „Když myslíte?!" pokrčil s pořád stejným úšklebkem rameny Chang, aniž by jakkoli reagoval na Felixovo vyrypování ohledně jeho přítomnosti. „Co takhle se vsadit?" uculil se. „Co takhle sklapnout?!" zamračil se na něho taky Hyun-Jin. „Nejdřív si všechno srovnej v hlavě a pak mluv!" ještě víc se na Changa zamračil. „Před pouhou chvílí sis myslel, že se Han opil a Min-Ho odešel a teď se chceš trapně sázet ohledně jejich možného sexu?!"

„Pche..." odtušil podobně zamračeně Chang-Bin. „S váma vážně není žádná sranda... je s váma jen příšerná nuda!" „Taky tě máme rádi." ušklíbl se Felix už jen na Chang-Binova záda, protože se jeho spolubydlící bleskově zvedl a uraženě opustil obývací pokoj. „Ze všech těch nervů jsem dostal hlad." vydechl Lix hned na to. „Nedáme si něco dobrého?" mrkl na Hyun-Jina, na mě i na Hyunieho. „Chci tím říct..." pokračoval mírně nejistě. „Nechystáte se ještě odejít, že ne?" změnil svůj hladový pohled, který už věnoval jen mně a mému miláčkovi na prosebný. „Přece byste teď nemohli odejít a nezjistit tak, jak to s těmi klokany doopravdy dopadne." nabádal nás s pořád stejně prosebným výrazem. „Jak by to s nimi mělo dopadnout?!" pousmál se Hyunie.

„Už si přece řekli, že se milují, tak snad spolu začnou konečně chodit, ne?" doplnil jsem ho i já. Bože... pořád jsem nemohl uvěřit, že jsem se stal svědkem happy endu zaláskovaného Hana, ale současně jsem byl mega moc šťastný a vlastně i dojatý, jen ne až tak moc jako před pár okamžiky, to největší dojetí mě už naštěstí přešlo. Věřil jsem, že teď už všechno dopadne dobře, že přece neexistuje nic až tak hrozného, co by mezi těma dvěma mohlo cokoli pokazit. Han a Min-Ho si spolu v klidu promluví a stane se z nich pár... nebo ne?! Určitě jo!

„Han je sice naprosté tele, ale určitě si to s Min-Hem nijak nepokazí... určitě ne." zadoufal Hyun-Jin, jako kdyby snad četl mé myšlenky. „I tak bych byl moc rád, kdyby tady Ki a Hyun ještě zůstali." nedal se Felix, takže mně a Hyuniemu nezbývalo nic jiného než mu vyhovět. Beztak je pravda, že bych moc rád viděl happy Hana spolu s happy Min-Hem. Rád bych ty dva viděl jako pár a to ještě dnes, ne až někdy.

Jong-Hyun

Napadlo mě, že už beztak nemáme žádný důvod kdoví jak spěchat domů. Bylo mi totiž jasné, že Ki má aktuálně plnou hlavu obou zaláskovaných telat a rád by je viděl spolu jako pár, z čehož přirozeně vyplývalo, že si přeje zůstat. Kecal bych, kdybych tvrdil, že ani já jsem nebyl vůbec zvědavý, jak dopadne rozhovor Hana s Min-Hem a jestli už dnes spolu začnou chodit, aniž by musel Han Min-Hovi předem cokoli dokazovat. Nezdálo se mi však, že by Min-Hovi Hanovo vyznání nestačilo, no a protože si lásku vyznali vzájemně, neměly by už snad existovat jakékoli překážky pro jejich partnerský vztah.

Tedy, Han rozhodně musí Min-Hovi vyjasnit okolnosti svého občas přehnaného chlastání, to je jasné. K jeho štěstí však majitel tří čičin nepůsobí dojmem zatvrzelé cihly, nevypadá jako někdo, kdo absolutně nedokáže pochopit, co toho kluka vedlo k chlastání a podle mě nemá žádný reálný důvod myslet si, že je Han nějaký závislý alkoholik, no ne?! Bože zachraň Hana s Min-Hem i nás ostatní... snad si ti dva rozumně pomluví o všem důležitém a začnou spolu okamžitě chodit nejen pro Hanův klid, ale i pro klid nás všech. Neměl jsem žádný důvod nevyhovět Felixovu přání. Rozhodl jsem se, že dnešní den tedy může skoro celý patřit telatům druhákům a taky Hanovi s Min-Hem... i tak jsem se už v bytě u telat s miláčkem zdržel o kotel dýl, než jsem původně plánoval... ale zítřek už bude jen můj a Min-Kiho, nic a nikdo nás nebude rušit!

„To se chystáš sežrat všechny naše zásoby, Sunshine?" ptal se vykuleně Hyun-Jin jakmile Felix začal řádit v kuchyni, respektive vytahovat všemožné zásoby jídla jak z lednice, tak ze skřínek. Samozřejmě jsme se už zase všichni čtyři přesunuli do kuchyně, aby mohl pihovatý kamarád zahnat svůj hlad. „Copak jsem nějaký pes Dingo, že podle tebe žeru?" oplatil mu dotčeně otázku svou vlastní otázkou Lix. „Oh... tak pardon." zvedl v mírovém gestu ruce Hyun-Jin, aniž by se ubránil pobavenému úsměvu. „Samozřejmě, že jsi moje milované zlatíčko, ty papáš... ani náhodou nežereš, přeřekl jsem se." ujišťoval své zlatíčko s pořád stejně pobaveným úsměvem.

„Kreténe!" šťouchl do něho se smíchem Felix. Já a miláček jsme oba naše kamarády s pobaveným úsměvem sledovali a raději se do jejich „veledůležité" debaty nezapojovali. Jsou oba naše potrefená telata... co naplat... ale je mnohem lepší, když si své záležitosti vyřeší sami, navíc Felix ani ničí pomoc nepotřebuje, on svého přítele zvládne setřít sám, hehe. „Abys však věděl..." znovu se na Hyun-Jina zamračil Felix. „já tohle všechno přece nechystám jen pro sebe, ty jeden zatracený škrte! Je už dávno večer, neměli jsme večeři a taky..." sypal ze sebe jako kulomet, takže se pro změnu dotčeně tvářící Hyun-Jin nestihl vyjádřit k jistě velice nespravedlivému osočení ze škrťáctví, k čemuž by se pravděpodobně vyjádřil, jen kdyby dostal tu možnost.

„Mám obrovskou radost z těch dvou... myslím z Hana a Min-Ha... takže právě teď chystám menší oslavu na jejich počest... jen pro nás, co už tady jsme... a nejsou povoleny jakékoli námitky!" dokončil Lix rázně své hlášení. „Chystáš oslavu?" už zase na něho vykulil oči Hyun-Jin. „Oprava." uculil se Felix. „Ty taky chystáš oslavu a Ki s Hyunem se můžou v klidu posadit, jsou přece naši hosté." „Víš opravdu jistě, že už je co slavit, zlato?" ujišťoval se pořád dost překvapený Hyun-Jin. „Ty jsi ty dva neviděl..." odtušil rozněžněle jeho miláček. „Kdyby jo, věděl bys, že rozhodně je co slavit. Vždyť si vzájemně vyznali lásku! Jsou oba strašně moc cute... málem jsem se totálně roztekl, když jsem je viděl spolu, tak přestaň pochybovat, zlato..." znovu do Hyun-Jina šťouchl. „a do práce!" zavelel už zase s happy úsměvem.

„Vážně jsou ti dva mega moc cute spolu." pousmál se rozněžněle Ki. „I mě jejich vzájemné vyznání mega moc dojalo a myslím si stejně jako Felix, že spolu právě začínají chodit a že rozhodně je co slavit." „Přesně tak!" přikývl pihovatý kamarád. „Jo... bylo to hodně dojemné." přidal jsem své prohlášení a to i bez nutnosti mučení. „Bylo to vlastně až moc dojemné, když Han pořád brečel, Min-Ho málem brečel, Felix málem brečel, Ki taky..." „A ty jsi málem brečel taky, Hyunie!" skočil mi důležitě do řeči můj miláček. „Všichni jsme málem brečeli." přikývl jsem, protože vyvracet jeho slova by bylo jako pokoušet se o lež, navíc zcela zbytečně. „Teda až na Hana, ten brečel doopravdy." dodal jsem podobně důležitě jako Min-Ki před tím.

„Takže bych málem brečel i já, kdybych tam byl s váma." uculil se Hyun-Jin. „Si piš!" ještě víc než on se uculil Felix. „Už však bylo dost brečení i skoro brečení." pokračoval s úsměvem. „Je na čase pořádně se rozveselit, takže teď nachystáme super oslavu... a... i kdyby třeba Min-Ho vzal zpátečku a do partnerského vztahu se až tak nehrnul... milují se, řekli si to a to je pro dnešek hlavní, ne?" dodal mírně nejistě. „Stejně by tě od tebou naplánované oslavy vůbec nic neodradilo, je to tak, Sunshine?" odtušil s úsměvem Hyun-Jin. „Přesně tak!" vyhrkl už zase s naprostou jistotu v hlase pihovatý kamarád. „Budeme slavit a basta!"

Netuším, kolik přesně uplynulo času, než Felix a přísně zaúkolovaný Hyun-Jin svorně... hezky bok po boku... dokončovali svou práci, zatím co já jsem u stolu v klidu popíjel Lixem připravené kafe a Ki pro změnu své milované kakao. „Zajímalo by mě, co tam ti dva tak dlouho dělají." vydechl nervózně miláček, jakmile pihovatý kamarád prohlásil, že už mají hotovo a nám všem došlo, že je Min-Ho s Hanem zavřený v pokoji víc jak hodinu a půl. „No..." zamyslel se Hyun-Jin. „Možná dělají přesně to, co si myslel Chang-Bin, že dělají?!" uculil se hned na to. „Nebuď blbý." zpražil ho s ledově klidným výrazem Lix. „Podle mě ti dva klokani jen nevnímají čas, protože si toho měli hodně co říct, to je všechno." „Pravda... taky bych na jejich místě nevnímal čas." připustil s rozněžnělým úsměvem Ki.

„Já nejsem blbý, Sunshine... tohle si vyprošuju!" zamračil se na Felixe Hyun-Jin. „Tak nevypouštěj stejné sračky jako Chang a nebudu říkat, že jsi blbý." s pořád s tím stejným klidem se do jeho očí zahleděl Lix, aniž by řešil jejich výškový rozdíl. „Ty si zase nehraj na to, že všechno víš nejlíp ze všech, už mě to vážně přestává bavit." odtušil zamračeně Hyun-Jin, který chladně shlížel do očí svého miláčka. „Oh... vážně?" ušklíbl se Lix. „V tom případě ti radím, abys dnes přespal na pohovce v obýváku." „Na to laskavě zapomeň!" ještě víc se zamračil Hyun-Jin. „Mě z postele jen tak nevyhodíš... nemáš nárok, Sunshine!" „A na co teda mám nárok?" ježil se pihovatý kamarád.

„Třeba na tohle?!" odtušil Hyun-Jin dřív, než jsem ty dva stihl požádat, aby se zbytečně nehádali. Bože, vždyť měli slavit, ne se div nerozcházet. Sotva Hyun-Jin dořekl, vzal Felixovu tvář do svých dlaní a přitiskl své rty na ty jeho. V dalším okamžiku se už spolu vášnivě líbali, jako by se snad nikdy nehádali, hehe. „Krize" byla zažehnána a nejen mně, ale i mému miláčkovi se mega moc ulevilo, i když... popravdě... ti dva se hádali vždycky a je jasné, že už ani jinak fungovat nedokážou. Přes jejich hádky a vzájemné vyrypování však... evidentně... není jejich láska a ani vztah v ohrožení, což je vážně super.

Felix s Hyun-Jinem se uklidnili, už se jen usmívali a tak jsem se mohl zaměřit zpět na výsledek jejich práce. Bože zachraň nás... Felix s pomocí svého miláčka připravil tolik jídla, že by se snad do sytosti najedlo deset lidí, což mi mimoděk připomnělo Tenieho, který v této kuchyni svého času řádil úplně stejně, když mělo dojít na nějakou oslavu, vtipné. Nestihl jsem však úvahy o podobnosti jednání obou svých kamarádů jakkoli rozvést... jde snad o jejich povahu, nebo za to může tato konkrétní kuchyň?! ... protože v tom okamžiku se ve dveřích zjevil usmívající se Min-Ho, který držel za ruku jako ve snách působícího Hana.

Min-Ki

„Chtěl jsem vám jen říct, že se už nemusíte o Ji-Sunga bát, všechno je v pořádku a on už je v pohodě." oznámil nám Min-Ho očividný fakt dřív, než stihl cokoli říct někdo z nás čtyř. „Jo... taky byste asi měli vědět, že odcházíme... Ji-Sung dnes přespí u mě." dodal s pořád s tím stejným úsměvem. Han se jen omámeně culil, červenal se jako růžička a civěl někam do země. „Počkat... co?" vyhrkl Felix. „Jak jako odcházíte?" „No..." zarazil se Min-Ho. „Ne, ne a ne!" pokračoval s rozhodností v hlase náš pihovatý kamarád. „Nikam odcházet nebudete!" „Jak to myslíš?" pořád nechápal Min-Ho. „Tak za prvé..." zpražil ho přísným pohledem Lix. „Celé ty dva týdny byly s Hanem pekelné, už před tím to s ním bylo strašně moc těžké a nám teď má stačit pouhé sdělení, že už je v pohodě? Ani vás dva nenapadne říct nám, jestli už spolu konečně chodíte nebo ne?" nepřestával se mračit.

Bože jo, vždyť nás všechny mega moc zajímalo, co přesně znamená, že je všechno v pořádku a co přesně znamená, že Ji-Sung už zase přespí u Min-Ha. Přece nemůžou jen tak odejít a nechat nás v nevědomosti plné pouhých domněnek... to by bylo kruté, ne? „Chodíme spolu." špitl stále mimo působící Han. „Vážně?" vyhrkl jsem totálně happy zároveň spolu s Felixem. „Vážně... je to tak." kapituloval i Min-Ho, který zřejmě neměl žádnou potřebu sdělovat nám podobné informace... možná jen prozatím... ale nakonec se přece jen rozhodl pro jistou sdílnost. „Všechno jsme si vyříkali a... jsme pár, chodíme spolu." pousmál se na Felixe. „Už jsi spokojený, když to teď víš?" „Že váháš!" od ucha k uchu se culil tázaný. „Tuto novinku musíme oslavit... prostě musíme!" nepřestával jásat. „Oslavit?" znovu se zarazil majitel tří čičin.

„Jo, oslavit." přitakal pobaveně se usmívající Hyun-Jin. „Budeš slavit, i kdybys nechtěl..." poukázal na všechno to jídlo, které společně se svým miláčkem připravil. „Nic jiného ti nezbývá, Sunshine ti nic jiného nedovolí!" „Oh... aha?!" nepřestával být zaražený Min-Ho a nepřestal být zaražený ani v okamžiku, kdy jsme se my všichni na něho i na Hana vrhli, jen abychom jim oběma mohli pogratulovat k jejich novému vztahu a popřát jim kotel štěstí do budoucna. Bože, v nic jiného jsem ani nedoufal a s ničím jiným jsem ani nepočítal. Věřil jsem z celého srdce, že pokud spolu nezačnou chodit hned, dřív nebo později na to beztak dojde, vždyť se vzájemně milují! Byl jsem mega happy, že se to stalo právě dnes a že smím být u toho. Že smím být u začátku jejich společného štěstí, které jim snad vydrží hodně dlouho... co nejdýl pokud ne navždy.

„Co se tady děje?" ozval se zmatený Chang-Binův hlas, na což jsme ho pochopitelně zasvětili do aktuálního happy dění. „Tak super." napůl se usmál a napůl ušklíbl, když už věděl, co se tady děje. „Čekal bych, že někdo z vás třeba vyhrál milion dolarů v dostizích, když tady tak řvete, ale ok... tohle sice není překvapivá novinka, ale asi chápu vaše veselí, mimochodem, taky gratuluji. Už byl sexík?" mrkl na totálně rudého Hana a na stále zaraženého Min-Ha, který se po jeho otázce zamračil. „Už ti někdo řekl, že jsi totální debil?" zpražil culícího se Changa. „Ne, ty jsi první a beru to od tebe jako kompliment." nepřestával se culit Chang-Bin, na což Min-Ho protočil očima a víc se raději nevyjadřoval.

„Zůstaneme tady, nebo chceš raději jít k tobě podle plánu?" vydechl nejistě Han, jakmile se humbuk kolem jejich osob uklidnil a oni mohli svobodně dýchat. „Zůstanete tady!" oznámil jim oběma rázně Felix. „Ok... tak třeba zůstaneme tady." povzdechl si Min-Ho. „Ale jen v případě, že to tak chceš, Ji-Sungie." podíval se na Hana. „Já asi nevím, co chci." špitl Han. „Teda..." opravil se hned na to. „Moc rád bych šel k tobě, Minie, a byl tam jen s tebou a kočičkama, ale..." hodil nervózní pohled na svého pihovatého spolubydlícího. „Felix by mi to jen tak neodpustil, nemám pravdu?" pousmál se.

„Si piš!" zamračil se Lix, na což se jeho rty roztáhly do mega velkého úsměvu. „No tak... musíte přece oba uznat, že tohle si skutečně zaslouží oslavu, takže vám nezbývá nic jiného než zůstat s námi a slavit... navíc..." poukázal nejen na stůl, ale i na kuchyňskou linku v totálním obležení všemožných mňamek. „kdo by pak snědl všechno tohle jídlo, kdybyste jen tak odešli?!" zatvářil se téměř zoufale, čímž rozesmál nás všechny. „Tak jo, tak my teda zůstaneme." rozhodl k nemalé Felixově radosti Han. Mně i Hyuniemu už bylo jasné, že taky nemůžeme jen tak zmizet, takže se domů dostaneme až pozdě v noci, případně přespíme u telat druháků, ale v podstatě jsme neměli důvod protestovat. Vždyť kolikrát se nám poštěstí být svědky podobně super události, jakou je nově vzniklý pár? Jak často máme důvod slavit něčí lásku?

„Nepočítal jsem s tím." povzdechl si však okamžik na to Min-Ho. „Zlato..." podíval se nervózně na svého... konečně... přítele. „Odešel jsem fakt narychlo a měl jsem v plánu co nejdřív se vrátit, chápeš. Potřebuju nutně zkontrolovat Soonie, Doongie a Dori, dát jim masovou kapsičku, čistou vodu, přisypat granule a uklidit záchodky a taky se převléct." „Chceš teď jet domů, že?" podobně jako on si povzdechl Han. „Mám jet s tebou?" „Ne, to je v pohodě." pousmál se Min-Ho. „Já se u sebe nezdržím moc dlouho, klidně na mě počkej tady." dodal, na což něžně pohladil Hanovu tvář. „Neutíkáš teď ode mě, že ne?" ujišťoval se zcela zbytečně Han, telátko. „Proč bych od tebe měl utíkat, blázínku?" mírně křečovitě se uculil Min-Ho. „Ne, nikam neutíkám, já jen..." znovu si povzdechl.

„Vlastně..." ještě jednou si povzdechl. „Všechno se to seběhlo tak strašně rychle a já... asi se potřebuju na okamžik pořádně nadechnout a všechno si srovnat v hlavě... uklidnit se mimo dosah celé této bandy." „Takže doopravdy utíkáš." konstatoval suše Han. „Možná, že doopravdy utíkám." přiznal přece jen Min-Ho. „Ale rozhodně neutíkám od tebe, jasné?" ještě jednou pohladil Hanovu už zase smutnou tvář. „Postarám se o kočičky, dám si sprchu, převleču se... zklidním se... a..." líbl Hana na líčko. „než se nadáš, budu zpět u tebe a taky u té tvé bandy kamarádů, ať můžeme společně slavit, když už to Felix tak moc potřebuje... miluju tě, Ji-Sungie." dodal něžně, na což Hana zlehka líbl přímo na rty. „Taky tě miluju, Minie." pousmál se Han, který Min-Hův polibek samozřejmě něžně opětoval, na což si on sám podmanil rty svého kluka, ale o mega důrazněji a taky na dýl.

„Tak já teda jdu... pa." vydechl trhavě Min-Ho jakmile Han uvolnil jeho rty, na což se spěšně rozloučil i se mnou. V kuchyni jsem tak zůstal jen já a Han, kterému se na tváři už zase rozhořel totální požár. Už zase se usmíval, totálně mimo. Bože, zapomněl jsem zmínit, že Hyun-Jina, Chang-Bina i mého miláčka stihl zapřáhnout Felix, takže všichni pilně přenášeli jídlo z kuchyně do obýváku a v těchto okamžicích už vlastně měli hotovo. „Neříkejte mi, že ten klokan Min-Ho zdrhl." zaúpěl Felix, který právě vešel do kuchyně a zjistil tak, že Min-Ho s náma není. „Co se stalo?" děsil se. „Ne... nic se nestalo." klidnil jsem Felixe já, protože Han se v těchto okamžicích roztékal po podlaze a očividně nebyl schopen slova. „Min-Ho potřeboval odjet domů, ale brzy se vrátí." vysvětloval jsem aktuální situaci. „Snad se vrátí hodně brzy, už teď mi moc chybí." i přes úsměv popotáhl Han.

„Tak co, kdy už začne ta slavná party?" ozval se od dveří Chang-Bin. „Až se vrátí Minie?!" odtušil nejistě, ale současně i zasněně Han. „Fajn." přikývl Chang, jakože chápe, na což se uculil. „Takže teď už nebudeš na nervy, jestli se skutečně vrátí... už nebudeš chlastat a tvrdit, že nepřijde, že?" „Proč máš tak pitomé otázky?" zamračil se na něho Felix. „Protože mě to zajímá?!" pokrčil rameny Chang. „U Hana jeden nikdy neví." ospravedlňoval se. „Nebudu chlastat!" ohradil se rázně Han. „Už nikdy nebudu chlastat a nemám žádný důvod Miniemu nevěřit... teď je všechno jinak, jsme teď spolu... chodíme spolu, on mě miluje a já mu z celého srdce věřím! Když řekl, že se za mnou brzy vrátí, tak se brzy vrátí!"

Jong-Hyun

Konferenční stůl v obýváku byl pečlivě nachystaný...

... a čekalo se už jen na oba oslavence včetně mého miláčka, kteří zůstali trčet v kuchyni, proto pro ně zašel Felix, jenže brzy na to jsem zjistil, že Min-Ho odjel domů, aby se prý mohl postarat o kočičky. „Oslava bude, jen později a ty spolu s Min-Kim přespíte u nás, nedá se nic dělat." culil se na mě klidně Felix hned potom, co mně i Hyun-Jinovi oznámil, že Min-Ho odešel. „Jako bych s tím snad vůbec nepočítal." ušklíbl jsem se. „Nevadí ti to, miláčku?" ujišťoval se Ki, který už... konečně... zaujal místo na pohovce hezky vedle mě. „Kdyby mi to vadilo, řekl bych to na rovinu, nemyslíš?" upozornil jsem ho na fakt, který jaksi zapomněl vzít v potaz. Copak já mám nějaký důvod se přetvařovat a dělat cokoli úplně na silu? „Ale hned jak se zítra probudíme, vrátíme se domů... souhlasíš, lásko?" nadhodil jsem, na což se miláček krásně usmál a taky prohlásil, že si nic jiného nepřeje.

„Půjdu teď do sprchy... musím se na tu oslavu trochu nachystat." kuňkl Han nejspíš proto, abychom se nebáli, že někam zmizel nebo jen proto, aby nikdo nelezl do koupelny, když tam zrovna bude on. „Jo, to je super nápad!" mrkl na něho Hyun-Jin. „Jo, ale..." chytl ho pohotově za ruku Lix. „Můžeš nám nejdřív prozradit, o čem jste vy dva spolu tak dlouho mluvili? Co jste ve tvém pokoji tak dlouho dělali? Prosím, nikdy jsem nebyl zvědavější, navíc si zasloužíme vědět něco víc než jen to, že ty a Min-Ho spolu ode dneška chodíte... nemyslíš?" nepřestával naléhat na rudnoucího Hana. Bože, a to jsem si myslel, že můj miláček je nejzvědavější človíček na světě, ale tentokrát to je Felix, hehe. „Byl sexík, že jo?" culil se Chang-Bin.

„Fajn... asi vám můžu něco říct." pousmál se Han, aniž by jakkoli reagoval na Changovu otázku. Okamžik na to už seděl na křesle obklopený námi všemi. Dozvěděli jsme se pak, že mu prý hodně dlouho trvalo, než se uklidnil... nemohl prý přestat brečet... ale Min-Ho s ním měl i tak trpělivost a už ho jen mlčky objímal, přestal naléhat. „Hned jak to šlo, promluvili jsme si." vyprávěl Han. „Představte si, že jsme se minuli jen o fous... já jsem šel k němu a on zase ke mně, měli jsme oba stejný nápad téměř ve stejnou chvíli, tedy..." povzdechl si. „Mě to napadlo už dřív, ale dlouho jsem se moc bál a pak, prostě jsme se minuli." znovu si povzdechl, na což se zamilovaně uculil. „Ale Minie za mnou přišel, pochopil mě a navíc... miluje mě a já jeho, tak jsme se shodli, že není žádný důvod spolu nebýt, i ty dva týdny hodně pomohly k tomu, že si Minie uvědomil, co ke mně doopravdy cítí a věří mi... věří, že ho taky miluju!"

Znovu se zamilovaně uculil. „Vlastně... měl bych vám asi poděkovat za to, že jste snášeli mé nálady a příšerné chování." pokračoval dřív, než stihl kdokoli z nás cokoli říct. „Hlavně tobě, Felixi..." pousmál se na pihovatého kamaráda. „Tobě chci upřímně poděkovat a taky se ti za všechno omluvit. Moc mě mrzí, že jsem byl totální pitomec." „Zamilovaný pitomec." pousmál se dojatě Lix. „Budiž ti odpuštěno." „Jen já se díků ani omluvy nedočkám, co?" zamračil se na Hana Chang-Bin. „Proč by ti asi tak měl děkovat?" nechápal Hyun-Jin. „Třeba proto, že nebýt mě a mého geniálního nápadu zahrát si flašku, ještě by spolu ti dva zřejmě nechodili?!" nafoukl se Chang.

„Jsem si jistý..." pokračoval důležitě. „že by se k čemukoli jen tak nerozhoupali, to já jsem je svým nápadem... tím, že jsem přiměl Hana, aby Min-Ha políbil, nasměroval oba tam, kde teď jsou... jen díky mně na druhý den Min-Ho přiznal, že je do Hana zamilovaný a Felix mu to pak mohl říct, jenže..." zachmuřil se. „já si nejspíš zasloužím jen to, aby na mě byl Han naštvaný, ignoroval mě... a..." „Fajn... já ti teda moc děkuji a odpouštím ti." přerušil ho rázně Han, na což překvapeného Chang-Bina vroucně objal. „O... odpouštíš mi?" zakoktal se Chang, zatím co se Hanem nechal objímat. „Cože?" nechápal. „Jak jako mi..." „Jo, odpouštím ti." už zase ho přerušil Han.

„Byl jsem na tebe hrozně moc naštvaný, protože já sám od sebe bych Minieho nikdy takto nepolíbil, ale..." pokračoval, na což se od zmateného Chang-Bina odtáhl. „uznávám, že je to i má vina, neměl jsem se tak moc opít a neměl jsem se tebou nechat vyprovokovat, teď už to vím, jenže..." pousmál se. „na druhou stranu máš pravdu, že nás to oba rozhýbalo tím správným směrem, takže za tohle ti upřímně děkuji, jen..." zamračil se. „odpusť si laskavě všechny ty kecy o sexu, nic nebylo a až bude, tobě to rozhodně hlásit nemíním!" „Fajn, fajn... chápu." zvedl v obranném gestu ruce Chang. „No a nemáš zač." uculil se. „Takže... mezi náma je všechno dobré?" ujišťoval se ještě. „Jo, všechno dobré." přikývl Han. „Tak tohle chce předčasný přípitek!" vypískl nadšeně Felix.

„Beze mě." reagoval na jeho slova s úsměvem Han. „Já už odcházím do sprchy... dovolíš mi to, že?" „Padej!" zasmál se Lix. „Jo... tobě taky děkuji, Ki." usmál se už ve dveřích na mého miláčka, protože neváhal a okamžitě „padal". „Ty jsi s Miniem mluvil dřív než Felix, i tobě tedy vděčím za to, že přiznal, že je do mě zamilovaný... i díky tobě mi to Felix mohl říct a zapomeňte oba prosím na to, že..." povzdechl si s provinilým pohledem, který věnoval nejdřív Min-Kimu a pak i Felixovi. „jsem vám nejdřív nevěřil." „To je dobré... netrap se tím." kuňkl dojatě Ki. „Jo, tohle už neřeš a běž se raději udělat co nejkrásnějším pro svého Minieho... padej už!" popoháněl ho Lix. „Už padám!" vypískl Han, na což zmizel z obývákových dveří a v dalším okamžiku za sebou práskl dveřmi od koupelny.

Min-Ki

Felix si moc přál přípitek, takže Hyun-Jin musel zaběhnout pro víno a Chang-Bin ochotně přinesl skleničky. „Tak na lásku a taky na usmíření." mrkl pak na nás na všechny pihovatý kamarád, na což jsme si svorně připili. Podle Lixe jsme ještě nezačali slavit, ale i tak jsme po celou dobu, kterou jsme čekali, až se Han udělá krásným... podle mě je krásný i bez zkrášlování, hihi... a taky při čekání na Min-Ha povinně ujídali ze všech těch dobrot, které on a Hyun-Jin připravili, popíjeli nejen víno a povídali si jak o kravinkách, tak o našich zaláskovaných telatech. Bože, byl jsem vážně mega moc happy, oslavu neoslavu jsem si spolu s kamarády a mým miláčkem Hyuniem náramně užíval. Líbil se mi důvod naší oslavy a pořád jsem nemohl uvěřit, že ten důvod máme. Min-Ho měl pravdu, že se to seběhlo dost rychle, vždyť ještě dnes odpoledne bylo všechno jinak.

„Minie tady ještě není?" vydechl zaraženě Han asi po hodině a půl zkrášlovací procedury. Nejenže se osprchoval, navoněl a samozřejmě převlékl do slušivého svetříku bílé barvy, ale dokonce se i navoněl, jeho tvář ozdobil make-up a taky lehké stíny, lesk zvýrazňoval smyslnost jeho rtů a v uších se mu třpytily náušnice. Byl nádherný! „Vždyť nebydlí za rohem." konejšil ho Hyun-Jin. „Jo... cesta tam i zpátky mu zabere nějaký ten čas, ale určitě je už na cestě sem, však ten klokan se tady brzy ukáže." přidal se k Hanovu chlácholení taky Felix. „Postarat se o tři kočky taky zabere nějaký ten čas..." uculil se Chang-Bin. „no a pokud se doma zkrášluje stejně jako ty..." sjel Hana zkoumavým pohledem. „nemůžeš se divit, že tady ještě není. Mimochodem... jsi to vůbec ty? Nějak podezřele moc ti to sluší!"

„Jo... máte samozřejmě pravdu." pousmál se Han, který se už zase rozhodl ignorovat Chang-Binovy hlášky. „Minie bydlí docela daleko, ale určitě už spěchá zpátky... slíbil mi přece, že se za mou vrátí co nejdřív." „Pojď, posaď se k nám." usmál se na něho Felix. „A hlavně klid, ano? Všechno už bude jen super, vždyť se splnil tvůj sen... už spolu ty a Min-Ho konečně chodíte!" „Jo... konečně spolu chodíme." špitl Han, který se poslušně posadil mezi nás. „Vlastně... toužím po něm tak dlouho a... pořád tomu nemůžu uvěřit, je to jako sen." dodal s totálně zasněným výrazem spolu s jemným úsměvem na rtech.

„Už aby byl Minie tady." dodal s pořád s tím stejným výrazem. „Ale já si na něho v klidu počkám, protože vím, že on dodrží slib... on se tady každou chvíli objeví." dodal zcela přesvědčeně a bez jakékoli nervozity, jen s patrným steskem v hlase. Bože jo, chápal jsem ho. Vždyť pocity všech mega moc zamilovaných jsou stejné! Každý v okamžiku, kdy získá štěstí v podobě opětovaných citů, touží být neustále se svým milovaným a já to tak mám i po letech strávených po boku mé životní lásky... mého miláčka Jong-Hyunieho... Hyunie to má stejně jako já... tím jsem si jistý víc, než že ráno vyjde slunce... a bylo by divné, kdyby to takto neměl taky Han, ještě když je jeho nový vztah tak čerstvý.

Doufal jsem, že se Min-Ho nezdrží dýl, než je nutné, ale o jeho slibu jsem ani já nepochyboval. Věřil jsem, že Han už bude jen a pouze šťastný, tedy až na nějaké drobné starosti, které bohužel přináší život. Nic jiného než štěstí v lásce jsem Ji-Sungovi s Min-Hem nepřál a nic jiného jim nepřál ani Hyunie, Felix, Hyun-Jin a samozřejmě taky Chang-Bin, i když to tak někdy nevypadá. Věřil jsem, že Min-Ho je zrovna ten člověk, na kterého se Han může ve všem spolehnout... on se na Hana jen tak nevykašle.