Min-Ki

Všichni jsme se vzájemně představili nejen kvůli Ren-Junovi, který nezná ani jednoho z nás... zajímavé, že hned věděl který z nás tří je Tenie, protože než promluvil, já jsem neměl tušení, kdo z těch dvou je Winwin a kdo jeho přítel... ale i kvůli tomu, že Hyunie a Tae nikdy nebyli řádně představeni Winwinovi. Já jsem se s tím klukem setkal poprvé a musel jsem uznat, že Tenieho ex je hodně pohledný a stejně tak se mi líbil Ren-Jun, ale nějak víc jsem se jejich vzhledem nezabýval. Hned po mírně rozpačitém představování se Taeyong spěšně omluvil, že prý musí zkontrolovat YangYanga v kuchyni a nikdo z nás mu to v tom nebránil.

Napadlo mě, že se raději zdekoval, jen aby třeba neřekl něco nevhodného, což by se podle jeho výrazu mohlo stát. Neuniklo mi totiž, že ještě před tím, než doslova zdrhl z předsíně, sjel Winwina hodně podezíravým pohledem a stejně tak mi neuniklo, že se Winwin nepřestává tvářit plaše a že Tenie znovu vypadá nervózně. Ren-Jun se mile usmíval a my dva jsme se culili taky. Netušili jsme co říkat, tak jsme raději mlčeli.

„Jak jsi vlastně mohl tak moc jistě vědět, že zrovna já jsem Ten?" vydechl Tenie s pohledem upřeným na Ren-Juna. Očividně ho tato záhada zajímala ještě víc než mě a nejspíš se rozhodl, že všichni zůstaneme v předsíni tak dlouho, dokud si zrovna tohle neujasní. „Otevřel jsi nám dveře?!" pousmál se Ren-Jun, což mně a Hyuniemu znělo jako docela logické vysvětlení, i když... dveře jim mohl klidně otevřít Taeyong nebo YangYang. „A taky..." pokračoval, aniž by se přestal mírně usmívat. „Winie mi prozradil, že jeho bývalý přítel je krásný kluk s roztomilým nosem a labutí šíjí, takže mi hned bylo jasné, že jsi Ten zrovna ty."

Po jeho odpovědi Winwin viditelně zrudl, navíc do Ren-Juna šťouchl, jako by mu tím chtěl dát najevo, že měl mlčet a tuto informaci vůbec neříkat nahlas a Tenie se zatvářil nejdřív užasle, ale hned na to se jeho výraz změnil na hodně podezíravý. „Krásný kluk s roztomilým nosem a labutí šíjí?" opakoval po něm tónem, jako by se za těmi slovy snažil najít nějaký tajný význam. „Vážně jsi o mě svému klukovi řekl něco takového?" zaměřil se tentokrát na Winwina s pořád stejným výrazem. „Proč?"

„No... já..." začal koktat totálně rudý Winwin, jenže Ren-Jun mu pohotově skočil do řeči. „Klid, ano?" znovu se uculil na Tenieho, který v těchto okamžicích působil dojmem, jako by zvažoval, jestli má Winwina pozvat dál do bytu nebo ho raději vykopat ze dveří. „Winie mi řekl všechno o vás dvou, znám téměř detailně vaši společnou minulost a ano, popsal mi tě přesně takto. Byl jsem totiž moc zvědavý, jak vypadáš, jenže Winie už dávno smazal všechny vaše společné fotky a neví o žádném tvém profilu na sociálních sítích, který by mu byl přístupný, takže mi tě nemohl ukázat, proto mi tě popsal nejen stručně, ale taky naprosto přesně. Vadí ti to? Jestli ano, tak řekni sám... jak jinak tě měl popsat, když tento popis na tebe dokonale sedí?"

„Jako fakt?" nechápal Tenie. „Myslíš si, že tento popis na mě dokonale sedí? A tobě to nevadí?" Zřejmě se ani trochu nepozastavil nad informovaností Winwinova aktuálního kluka, stejně tak neřešil, že Winwin už nevlastní žádné fotky z jejich společné minulosti, jen ex přítelův popis jeho osoby mu nepřestával připadat divný a krajně podezřelý... vlastně, tohle přišlo trochu podezřelé mně i miláčkovi. Teda, ne že bychom nesouhlasili s Winwinem a Ren-Junem... Tenie je vážně krásný, jeho nos je roztomilý, i ta labutí šíje na něho sedí... ale... je správné, aby něco takového říkal Tenieho ex a jeho současný přítel s tím v klidu souhlasil? Netušil jsem, co si mám teď o Ren-Junovi a Winwinovi myslet. Vážně se Win přišel s Teniem usmířit jako pouhý kamarád? Vážně Ren-Jun a Winwin tvoří milenecký pár? Dá se těm dvěma věřit?

Poznal jsem, že Hyunie netuší, co si má myslet stejně jako já a Tenieho důvěru ti dva taky nějak moc nepodpořili, spíš naopak, ach jo. „Nevadí mi to." odtušil Ren-Jun s pohledem zabodnutým do Tenieho očí. „Vlastně jsem rád, že můj kluk byl ke mně zcela upřímný a ohledně tebe mi nelhal, Tene. Já jsem na tebe byl zvědavý, on mi řekl, že jsi krásný, měl pravdu a víc už to nemusíme řešit... nemyslíš?" „Hmmm... fajn." přikývl nejistě Tenie, na což se pokusil o úsměv. Ren-Jun se znovu uculil a totálně rudý Winwin se nepřestával propadat do podlahy. „Tak si běžte sednout do obýváku..." mávl už jistěji rukou směrem do útrob bytu Tenie. „a já... zaběhnu se podívat za Taeyongiem a YangYangem do kuchyně, pak přijdu za váma."

S tím mě chňapl za ruku, aby mě mohl odtáhnout sebou do kuchyně a na Hyuniem tedy zůstalo, aby jako jediný dělal klukům společnost... jaká to čest. „Ještě že ty kecy neslyšel Taeyongie... třeba by se na Winwina kvůli tomu hodně naštval." zašeptal mi do ucha Tenie, jakmile jsme stanuli kousek od dveří do kuchyně. Hyunie a ti dva zapadli v obývacím pokoji. „Vadilo by ti, kdyby se na něho naštval?" zašeptal jsem nazpět. „Nechci tady žádné konflikty." odpověděl pořád šeptem. „A taky chci zjistit, jak je to mezi těma dvěma doopravdy... nejsem si totiž jistý, jestli jen nepředstírají, že jsou pár." „Myslíš, že by to na tebe mohli hrát?" zarazil jsem se. „A co YangYang? Jel by v tom s nimi?"

„YangYang?" zarazil se taky Tenie. „Věřím, že něco takového by mi neudělal." povzdechl si. „Ale klid. Třeba je skutečně pravda, že Winwin chodí s Ren-Junem... oba jsou až po uši zamilovaní a mě chce Win pouze jako svého kamaráda... nic víc." dodal s nadějí hned na to. „Yangu?!" ozval se v tu chvíli Taeyong čímž mi zabránil cokoli odpovědět. Okamžitě totiž upoutal nejen mou, ale i Tenieho pozornost. „Vážně jsme tam dali všechno, co je potřeba?" pokračoval Tae nejistě. Když jsme pak oba nakoukli do kuchyně, naskytl se nám pohled na mírně zaraženého Taeyonga, který ochutnával nějakou směs přímo z pánve. „Má to vypadat takto? Chutná to..." znovu ochutnal. „Fuj... tohle by ani pes nežral... nebo pes možná jo, ale pro lidi to rozhodně není." dodal s nadmíru zklamaným tónem.

YangYang seděl poblíž, sledoval ho a pobaveně se culil.

„Netuším, co jsme udělali špatně, ale jak se zdá, tobě to i tak chutná." zasmál se, jakmile zaznamenal, že vidlička se soustem jídla, které by... podle Taeho vlastních slov nežral ani pes, nebo pes možná jo... opět skončila v jeho ústech. „Vole." zamračil se na něho Tae hned jak dožvýkal a polkl. „Vůbec mi to nechutná, jen se jako správný kuchař snažím přijít na to, proč je to tak hnusné." „Myslíš, že na to přijdeš dřív, než to celé sníš?" nepřestával ho popichovat YangYang. „Co kdybys ochutnal taky a zkusil na něco přijít?" znovu se na něho zamračil Taeyong, na což významně zamával vidličkou před kamarádovými rty. „Ne, díky." bránil se této žádosti YangYang, jak jinak než s úsměvem. „Nejsem pes, víš?" „Takže já jsem podle tebe pes?" vykulil na něho oči Tae. „Tohle mi říkáš? Nejsem kuchař, ale pes?"

„Možná?!" zasmál se YangYang, na což Tae s naprosto kamenným výrazem odhodil pánev i vidličku, aby se hned na to mohl vrhnout na YangYanga a pořádně ho zlechtat za jeho drzost. Nejdřív jsem samozřejmě netušil co má v plánu a stejně tak to netušil ani Tenie, ale jakmile Taeyong začal s lechtáním... už se smál taky... a YangYang s obranou... smál se ještě víc než Taeyong... nám oběma to samozřejmě došlo. Tae a YangYang si vůbec nevšimli, že postáváme ve dveřích, blbli jako dvě malé děti a my jsme je nechali. Přišlo mi krapet zvláštní, že YangYang nespěchá přivítat hosty a že Tae jakoby zapomněl, že Winwin a Ren-Jun jsou tady a stejně tak se tomu divil Tenie, jenže dívat se na ta dvě telata nás bavilo... zvlášť když šlo o absolutně nevinnou záležitost... proto jsme je nechtěli rušit.

„Dost... dost..." naléhal po docela krátké chvíli YangYang, který už doslova šílel... taky bych na jeho místě šílel... na což se Tae překvapivě smiloval a nechal ho být. „Říkal jsem ti, že nemáme zkoušet vařit, když to ani jeden z nás neumí." ozval se se zardělou tváří a se slzami od smíchu v očích YangYang, jakmile se Tae posadil vedle něho. „Jo, říkal jsi to." povzdechl si Tae... i jemu hořela tvář. „Chtěl jsem překvapit Tenieho, to přece víš. Miláček totiž vaří pořád, tak jsem chtěl pro změnu vařit já a tím překvapením měla být úžasně lahodná specialita... až na to..." hodil zklamaný pohled na pánev. „že se mi to vůbec nepodařilo."

„Nám se to nepodařilo." povzdechl si taky YangYang. „Mrzí mě, že jsem ti s tím nedokázal pomoct a že Tenieho nepřekvapíš dobrým jídlem, ale buď v klidu, svého miláčka určitě nezklameš, tím jsem si jistý." „Jo, jasně." odfrkl si frustrovaně Tae. „Můj miláček totiž počítá s tím, že jsem kuchařské poleno, takže ho mé psí žrádlo rozhodně nepřekvapí." „Ty jsi vážně telátko, Taeyongie." ozval se v tu chvíli Tenie, který jejich dovádění i rozhovor až do teď sledoval téměř mlčky... nejdřív zvědavě a nakonec s pobaveným úsměvem... na což vešel do kuchyně, aby mohl svého kluka políbit na rty.

„Oh... ty jsi mě slyšel?" zarazil se Tae, který okamžitě vyskočil ze židle. YangYang zůstal sedět a jen se usmíval. Já jsem zůstal stát ve dveřích. „Slyšel jsem vás oba." přikývl s úsměvem Tenie. „YangYang má pravdu... nemůžeš mě zklamat podobnou kravinkou, navíc snaha se cení." „Snaha rozhodně nestačí!" ohradil se Tae, čemuž se nezasmál jen Tenie, ale taky YangYang a já. „Snaha rozhodně stačí, zvlášť když ty nikdy nevaříš a nikdy ses vařit neučil." oponoval mu Tenie hned jak jsme se přestali smát. „Kašli na to, jestli se ti jídlo podařilo nebo ne. Já jsem vařil už včera, jídla máme dost a překvapit nějakou specialitou mě můžeš někdy jindy. Teď..." zatvářil se maličko nejistě. „Máme tady Winwina s Ren-Junem... pamatuješ?"

„Hlídal jsem Taeho psí žrádlo a úplně jsem zapomněl, že už jsou tady!" vyhrkl YangYang, na což se smíchem vyskočil ze židle, protože po něm Tae hodil utěrku se slovy, ať mu okamžitě zmizí z očí, jinak ho něčím přetáhne. Bylo evidentní, že to myslel pouze ze srandy, ale i tak se YangYang urychleně dekoval z kuchyně, nejspíš proto, aby se mohl přivítat s Winwinem a vlastně taky s Hyuniem a seznámit se s Ren-Junem, pokud se s ním ještě nesetkal. Já jsem pořád postával ve dveřích, takže mě mile pozdravil hned, jak do mě málem vrazil, hihi. „Je občas příšerný, ale mám ho moc rád." uculil se Taeyong. „Taky ho mám moc rád." přikývl Tenie. „Ale tebe moc miluju, Tae." dodal s něhou v hlase. „A já moc miluju tebe, Tenie." odtušil stejně něžně Tae. Něžně se políbili.

„Nerad vás ruším, ale... nechcete už jít do obýváku?" ozval jsem se nervózně. Za jiných okolností bych se rozplýval nad tím, jak jsou „hrdličky" úžasný pár, jenže teď nebyly ideální podmínky na nějaké rozplývání. Nechtěl jsem nechat Hyunieho dlouho samotného... chápal jsem Tenieho potřebu svěřit se mi se svými pochybnostmi, ale i tak, měl bych už být se svým miláčkem... a taky mi nepřišlo jako vhodné, aby se Tenie a Taeyong cukrovali v kuchyni, když mají v bytě hosty. „Půjdeme?" povzdechl si Tenie s nejistým pohledem na Taeho. „Hmmm..." přikývl Tae. „ale moc se mi tam nechce."

Mírně se zamračil. „Viděli jste ten Winwinův výraz?" obrátil se na nás na oba. „Nemůžu si pomoct, ale ta jeho pokora mě totálně vytáčí! Když jsem ho viděl naposledy, choval se arogantně a taky ode mě schytal jednu po tlamě a teď se tváří, jako... nevím jako co, ale mám chuť ho znovu praštit." „Třeba skutečně lituje, že se v minulosti choval jako kretén." vydechl jsem dřív, než něco odpověděl Tenie. „Nemůže se přece tvářit arogantně, když se přišel usmířit." „Jo... to zní logicky." ušklíbl se Tae, zatím co Tenie se raději nevyjadřoval. „Jenže... já mu zatím nevěřím a je fuk, že má kluka... sere mě, že je tady." „Vždyť jsi souhlasil s tím, že přijde a..." špitl Tenie.

„Klid, miláčku." zarazil ho Tae. „Souhlasil jsem kvůli tobě i kvůli YangYangovi, a jo... měl by sis s ním promluvit, taky proto jsem souhlasil, ale... teď aktuálně mě sere, že je tady, přesto míním jeho přítomnost u nás v bytě akceptovat a neboj se... nebudu dělat žádné problémy, slibuju." „Takže Wina nepraštíš?" pousmál se Tenie, který si své vlastní pochybnosti raději nechal pro sebe. Nejspíš mu bylo jasné... tak jako mně... že kdyby něco zmínil před Taeyongem, nebylo by to dobré. „Praštím ho jen tehdy, když to bude nutné." znovu se ušklíbl Tae, čímž jen potvrdil, že lepší je prozatím mlčet. Doufal jsem však, že Winwin a Ren-Jun vyvrátí pochybnosti „hrdliček" a že se Tenie a Win skutečně usmíří. Nebo... a to jen v tom horším případě, doufám... nedojde k žádným konfliktům, nedej Bože k fyzickému násilí.

„Blbl jsem tady s Yangem a byl jsem díky němu v relativním klidu..." povzdechl si Tae. „Teda, to psí žrádlo mi můj klid tak trochu pokazilo..." ještě jednou se ušklíbl. „jenže teď už v klidu nejsem vůbec, tak si dám panáka na uklidnění." rozhodl se a Tenie mu v tom nejen nebránil, ale ještě k tomu navíc dost překvapivě prohlásil, že on si dá taky. Okamžik na to jsme já a Taeyong pomohli Teniemu odnést do obýváku nějaké mňamky, které uvařil už včera a taky tác s pitím a skleničkama. Party mohla začít.

Jong-Hyun

Hned jak jsem zjistil, že přišel taky Ren-Jun, byl jsem si jistý, že jsou skutečný pár. Brzy na to jsem začal pochybovat... díky Ren-Junovi a jeho hlášce o tom, jak mu Win popsal Tenieho (přišlo mi divné, že před ním zmínil Tenieho krásu a že byl Ren-Jun ohledně takového popisu v naprostém klidu)... ale když jsme se my tři usadili v obýváku a nějakou tu chvíli jsme tam seděli, napadlo mě, že mé pochybnosti byly totálně zbytečné. Zřejmě ani jeden z nás netušil, co říkat, proto jsme seděli mlčky, ale ti dva se k sobě tulili a já jsem měl čím dál větší pocit, že si jsou skutečně blízcí.

Winwin Ren-Junovi nevyčetl, že se před Teniem prokecl... pokud to teda bylo prokecnutí a ne záměr... a Ren-Jun se mu za to neomluvil, přesto jsem mezi nima nevnímal sebemenší napětí. Winwin se konečně uvolnil a přestal se tvářit jako ztělesnění pokorné plachosti, jen se rozněžněle usmíval, zatím co hladil Ren-Junova záda a taky vtiskl občasný polibek do jeho kuřátkových vlasů. Znovu mě napadlo, že jestli ti dva nejsou pár, zasloužili by cenu za herecký výkon, což mi přišlo dost směšné. Co by z něčeho takového Winwin měl? Tenie přece není tak naivní a hloupý, aby mu skočil na špek. Winwin by přece nemohl doufat, že ho Tenie pustí zpět do svého života a on pak zapracuje na tom, aby ho odloudil od Taeyonga. Mohl by být tak blbý? Bože zachraň nás... to snad ne.

Netuším, jak dlouho jsme takto seděli, než se do obýváku přihnal YangYang, aby se mohl s oběma přivítat. Očividně měl radost, že Win přišel i s Ren-Junem, se kterým se hned seznámil... zřejmě se ti dva až do dnes nesetkali... a konečně přestalo vládnout mírně trapné ticho, ale i tak se mi nejvíc ulevilo, jakmile se za mnou vrátil miláček Ki spolu s hrdličkama, navíc s kopou dobře vypadajícího jídla a s tácem plným pití a skleniček. „Tohle jsi vařil ty?" uculil jsem se na Taeho, na což se na mě bez vysvětlení zamračil a oznámil, že ještě přinese víno a nějakou whisky. Ok, proč ne.

„Taemu se vaření nepovedlo." zašeptal Ki, který samozřejmě zaujal místo vedle mě. „Raději se ho na to neptej." dodal s pobaveným úsměvem a já jsem se uculil stejně pobaveně jako on. „To se dalo čekat." odtušil jsem potichu tak, aby mě Tae, který se překvapivě rychle vrátil i se dvěma flaškama zpět do obýváku, ani náhodou neslyšel. „Ale..." nepřestával jsem se culit. „nepomáhal mu s tím YangYang? Jak je teda možné, že se jim to vaření nepovedlo?" „YangYang taky neumí vařit." ještě víc se uculil. „Oba dva jsou telata." „Jo, to teda jsou." přikývl jsem mega moc pobaveně. Nemělo však smysl rozebírat Taeyongovu snahu o vaření a YangYangovu nezdařenou asistenci, zvlášť když o tohle tento den ani zdaleka nešlo.

Byl jsem mega moc zvědavý, jak tato rádoby party bude pokračovat dál a kdy... jestli vůbec... si Tenie promluví s Winwinem. „Už jsme tady všichni?" pousmál se YangYang na Tenieho. „Felix, Hyun-Jin, Chang-Bin a Han teda nepřijdou?" Po jeho otázce Ki viditelně zbystřil a mě taky dost zajímalo, jak to s klukama vypadá, jestli jsou očekávaní nebo ne. „Ne... nepřijdou." povzdechl si Tenie, který stále působil nervózním dojmem. „Volal jsem Felixovi kolem poledne, jenže on se za sebe a za Hyun-Jina omluvil, že už bohužel mají své plány, navíc potřebují trochu klidu po minulé party, což samozřejmě chápu... navíc jsem mu zavolal dost pozdě." ještě jednou si povzdechl. „Chang-Bin prý odmítá vylézt z postele a Han..." pousmál se.

„Han se prý už dopoledne vytratil z bytu... nafintěný jako nějaký model a navoněný, jako by na sebe vylil parfém namísto sprchového gelu... Felixova slova." dodal s ještě větším úsměvem. „Asi šel za Min-Ho... konečně!" vyhrkl s radostí v hlase Min-Ki a my všichni... i Winwin s Ren-Junem, kteří Hana a Min-Ho neznají a nejsou ani trochu zasvěceni... jsme se jeho nadšení zasmáli, ale hned na to jsme my, kteří ti dva znají aspoň trochu a o jejich situaci mají malý přehled, s Min-Kiho přesvědčením souhlasili. Kam jinam než za Min-Ho by Han šel, že?

„Tak doufám, že to Han s tím parfémem skutečně moc nepřehnal, protože to by se Min-Hovým kočičkám při mazlení vůbec nelíbilo... mají hodně citlivé čumáčky." uculil se YangYang. „Já naopak doufám, že to s tím parfémem přehnal hodně." uculil se ještě víc než on Taeyong. „Han by tak mohl mít super záminku, proč se namísto koček pomazlit s Min-Hem. Úplně Hana vidím, jak se na toho kluka vrhá a mazlí se s ním s prohlášením, že nechce, aby chcíply kočky kvůli jeho příliš silné vůni, ale že bez jakéhokoli pomazlení nemůže existovat." dodal se smíchem.

„Zajímavá představa." uculil jsem se i já, Tenie a YangYang se Taeho prohlášení smáli, jen Ki mírně zklamaně poznamenal, že takto odvážný Han nejspíš nebude a že by ani nebylo dobré, aby to potom, co předvedl minulý týden, znovu uspěchal a nějak víc přeháněl... telátko Min-Ki, vzal to až moc vážně. Winwin a Ren-Jun se pochopitelně nechytali a vůbec netušili, o čem je řeč, proto se jen usmívali a nijak se nevyjadřovali. „Ki má pravdu." potvrdil pak miláčkova slova Tenie. „Není kam spěchat ať už se záminkou nebo bez... ale já věřím, že i na to jejich mazlení jednou dojde, určitě."

„Snad." pousmál se rozněžněle Ki. „Taky tomu věřím." přitakal YangYang a protože se Win a Ren-Jun pořád nechytali, povykládal jim ve stručnosti všechno, co se před tím dozvěděl od Min-Kiho, vtipné. Winwin se pak jen culil a Ren-Jun prohlásil, že je Hanova zamilovanost cute a že mu i on drží pěsti a je fuk, že Hana nikdy neviděl ani z dálky, že ho vůbec nezná. Bylo by prý fajn, kdyby se ti dva sblížili a stal se z nich pár, s čímž jsme všichni souhlasili. Bylo by to víc než jen fajn, bylo by to super! Bože... i v tomto jsem se očividně nakazil od miláčka, dřív bych něco takového až tak neřešil a netoužil bych po novém páru stejně jako on... taky vtipné, vážně jsem se v tomto ohledu změnil.

„Když jsme u toho sbližování..." poprvé se ozval Winwin. „Nemohli bychom si konečně promluvit, Tenie?" podíval se nejistě na Tenieho. „Nebo..." „Klid, jo?" přerušil ho mírně neurvale Taeyong. „Na nějaké vaše rozhovory je času dost, navíc..." sjel ho vážným pohledem. „mám na vás dva pár otázek a byl bych moc rád, kdybyste mi na ně odpověděli..." sjel pohledem taky Ren-Juna. „ a to ještě před tím, než ti dovolím nějaké „sbližování" s mým přítelem." naznačil vzdušné uvozovky u slova sbližování, zatím co se znovu zaměřil pouze na Winwina. „Co chceš vědět? Klidně se ptej." pousmál se Ren-Jun... Tenie raději mlčel a my ostatní jsme se do aktuálního rozhovoru těch tří taky nevměšovali.

„Všechno možné." odtušil vážně Tae. „Ale to nehoří." pousmál se mírně na silu. „Co takhle se nejdřív trochu uvolnit a pak pokecat o něco víc v klidu?!" „Jsem pro." přikývl s úsměvem Ren-Jun a Win souhlasil taky, nic jiného mu ani nezbývalo, i když na něm bylo vidět, že je z odloženého rozhovoru docela nervózní. Buď to chtěl mít co nejdřív za sebou, aby mohl vypadnout nebo se bál, že úplně ztratí odvahu, čert ví, co se mu honilo hlavou. „Taky mě pár věcí zajímá." přidal se ke svému miláčkovi s vážným výrazem Tenie, na což Ren-Jun znovu potvrdil, že s tím nemá problém a Win jen mlčky přikývl. Felix, Hyun-Jin a Chang-Bin byli z naší malé party omluveni a Han pak nejvíc, pokud teda šel za Min-Ho, hehe a bylo teda na nás přítomných, abychom se aspoň trochu bavili.

Taeyong se rozhodl, že uvolní atmosféru tím, že každému z nás nalil panáka whisky, ani miláček a YangYang se této poctě nevyhnuli. Netuším, kolik panáků v nás všech skončilo a kolik uplynulo času, než se atmosféra uvolnila víc než jen málo. Ki měl červené tvářičky, Tenie se uvolněně usmíval a Tae taky přestal působit dojmem, že se právě chystá podat Winovi jed na krysy. Během těchto uvolněných chvil jsme se pak dozvěděli, že Winwin studuje třetím rokem na University Business School přímo tady v Seoulu a bude z něho vrcholový manažer. Do Seoulu prý přiletěl kvůli Teniemu a i když jejich setkání nedopadlo dobře, rozhodl se, že tady zůstane. Aby vyšel vstříc své rodině, přihlásil se na tuto školu... původně měl studovat tento obor v San-Mingu... a přestupovat už nemínil... samozřejmě ho přijali, jak jinak že?... protože se mu tady mega moc zalíbilo.

„Jsem rád, že jsem zůstal v Seoulu, i když mi to s Teniem nevyšlo." culil se mírně opile. „Kdybych to tady zabalil, nikdy bych se neseznámil s Ren-Juniem." dodal zamilovaně s pohledem na svého přítele. „Takže studujete na stejné škole?" zajímal se Tenie, kterému očividně vadila zmínka, že Winovi ohledně něho něco nevyšlo. „Ne." opověděl s úsměvem Ren-Jun. Ki se jen culil, YangYang taky neměl potřebu nějak se vyjadřovat a já už vůbec. Alkohol už začal mírně otupovat mé smysly. „Mě byznys a nic tomu podobného vůbec nezajímá. Už od dětství strašně moc miluju korejštinu, takže jsem své studium zaměřil právě tímto směrem. Jsem v prváku na státní univerzitě se zaměřením na Korejštinu a korejskou literaturu... jednou chci tyto předměty učit na vysoké."

„Zajímavé." ušklíbl se mírně připitý Tae. „Tak mi teda prozraďte, kde a jak jste se vy dva vlastně seznámili?" „Vážně spolu chodíte?" ujišťoval se Tenie. „Vážně spolu chodíme." vehementně přikývl Ren-Jun. „Řekneš jim, jak a kde jsme se spolu seznámili, Winie?" uculil se na Winwina. „Je to totiž hrozný kýč a já to neumím vyprávět tak dobře jako Winie." oznámil nám všem. „Kecáš, zlato." ohradil se však Winwin. „Mluvíš korejsky mnohem líp než já, navíc studuješ literaturu a tak... takže neříkej, že já něco umím líp než ty." „Jsi roztomilý, Winie." ještě víc se na něho uculil Ren-Jun. „Jenže já jsem to takto vůbec nemyslel... ale ok... řeknu jim to já."

Vyprávěl nám pak, že během studia chodí na brigádu do jisté kavárny, kde se už dřív stal Winwin běžným hostem a kde on pracoval už během střední. „Máme toho ve škole strašně moc a to ještě nezačalo zkouškové." povzdechl si Ren-Jun. „Hodně seminárek, prezentací a podobně, ale i před maturitou toho na mě bylo nějak moc, takže se občas stalo, že jsem se v práci nesoustředil tak, jak bych měl." „Ani nevíte, jak je roztomilý, když roznáší kafe a vypadá, že v tu chvíli netuší, co dělá." uculil se Winwin. „Všiml jsem si ho už dřív, ale nejdřív jsem neměl důvod ho oslovit, protože jsem myslel na Tena..." přiznal bez skrupulí. „jenže později jsem to s Tenem vzdal..." pokračoval klidně, zatím co uši mírně napjatě nešpicoval jen Taeyong, Tenie, YangYang a Min-Ki, ale i já. „no a až pak jsem si všiml, jak je tohle stvoření cute..." něžně pohladil Ren-Junovu tvář. „ale ani tak jsem neměl odvahu ho oslovit."

„Jo." zasmál se Ren-Jun, kterému připomínka... doufejme, že předchozí a už dávno pasé... Winwinovy „posedlosti" Tenem ani trochu nevadila. „Oslovil mě, až když jsem ho polil kávou." „Polil jsi ho kávou?" vykulil užasle oči Tae. „To má být nějaký nový druh seznamování?" zasmál se, na což mrkl na YangYanga. „Můžeš tu svou krásku polít kávou, hned bude tvá." „Osle." zasmál se jeho nápadu YangYang. „Takže jsi ho polil kávou." pousmál se na Ren-Juna Ki, kterého další průběh seznamování těch dvou zajímal mnohem víc než Taeho hlášky. „Co bylo dál?" potvrdil mou domněnku svou otázkou. „Win se na tebe naštval a ty jsi ho pak musel pokorně odprosit, aby svou stížností nezavinil tvého padáka, je to tak?" rýpl si do Ren-Juna Tae. „Jo." zasmál se Ren-Jun. „Klečel jsem u jeho nohou po zbytek směny a pak, když mi teda odpustil, samým vděkem jsem se do něho zamiloval."

„Teď doufám kecáš." zarazil se Tenie. „Jistě že kecám." ještě víc se uculil Ren-Jun. „Winie se na mě vůbec nezlobil, ale i tak jsem ho vzal na toalety, abych mu pomohl očistit z košile skvrnu od kávy a naštěstí to šlo vcelku dobře. Pak jsem mu přinesl novou kávu na můj účet, a když mi večer končila směna, zjistil jsem, že na mě Winie čeká před kavárnou." „Doprovodil jsem ho domů a po cestě jsme si krásně popovídali." doplnil ho Winwin. „Dřív bych si na něco takového netroufl, ale potom, jak usilovně mi čistil tu skvrnu... byl vážně rozkošný a moc milý... odhodlal jsem se, protože jsem chtěl a potřeboval seznámit se s tímto krásným klukem a taky... přiznávám... chtěl jsem s jeho pomocí úplně zapomenout na Tena." nervózně se pousmál na Tenieho.

„Přesně... takto to bylo ze začátku." pousmál se shovívavě Ren-Jun. „Jenže... naše setkávání se stalo pravidlem... Winie na mě totiž čekával téměř každý večer a brzy na to mezi náma přeskočila vzájemná jiskra, která..." „Zažehla velký plamen." doplnil ho Winwin. „Zamiloval jsem se do tebe." mrkl na Ren-Juna. „Já jsem se do tebe zamiloval o něco dřív, ale po naší první noci..." začervenal se. „jsem ti propadl úplně." „Začali jsme pak spolu chodit." culil se rozněžněle Win a podobně se culil nejen Ki, YangYang, ale taky Tenie, Ren-Juna nevyjímaje. Taeyong se tvářil neutrálně a já jsem se culil jen tak.

„No a od té doby... myslím, že od konce června?!" zamyslel se Win. „Jo, poprvé jsme se spolu vyspali po tvé maturitě, Ren-Junie... když už jsi měl po pomaturitní promoci a oslavě s tím spojenou." sám si potvrdil své vzpomínky, na což se znovu uculil. „Byl jsem tam s ním, šel jsem později v noci k němu domů, kde jsem přespal a... od té doby jsme pár." oznámil pak důležitě nám všem. Hned na to věnoval zamilovaný úsměv svému... teď už bezesporu pravému... miláčkovi...

... a Ren-Jun mu úsměv oplatil úplně stejně. „Říkal jsem vám, že jsou Win a Ren-Jun do sebe moc zamilovaní." zahihňal se YangYang, který měl tvář červenější ještě víc než před tím... neměl by už pít. „Jo, říkal jsi to." uculil se na něho Tae, ale hned na to se vážně zadíval na Winwina s Ren-Junem, respektive nejvíc na Ren-Juna. „Takže... jestli se nepletu, ty víš všechno o Winovi a jeho minulosti s mým miláčkem Teniem... je to tak?" „Hmmm... vím." přikývl tázaný. „Takže víš i to, že Tenieho podvedl s YangYangem a víš taky, že se ho snažil sbalit i v době, když už Tenie chodil se mnou... víš to nebo ne?" „Vím všechno." znovu přikývl Ren-Jun.

„Jak ti to může sakra nevadit?" zamračil se Tae. „Tvůj kluk se s tebou začal bavit jen proto, aby zapomněl na Tenieho, přitom ho v minulosti podvedl a teď se s ním chce usmířit, chce ho zpět ve svém životě a ty jsi tak stupidně v klidu? Máš u prdele, že i tebe třeba bude chtít podvést? Jak je to sakra možné?" Nikdo z nás nechápal Taeho náhlou agresivitu a nijak nás neuklidňoval fakt, že jde o pouhý slovní útok. „Tae..." vydechl zaraženě YangYang, ale na víc se nezmohl. Tenie taky nevypadal, že by dokázal cokoli říct a Ki pak už vůbec ne. Bože... já jsem nechtěl dostat od Taeho po tlamě, proto i pro mě bylo mlčení bezpečnější. „Jak jsi přišel na to, že jsem úplně v klidu?" odtušil s vážným výrazem Ren-Jun, který se v tu chvíli odtáhl od Wina.

„A nejsi snad v klidu?" ještě víc se na něho zamračil Tae, na což se Winwin chystal zareagovat, jenže Ren-Jun mu gestem naznačil, že má mlčet, tak zavřel pusu a nic neřekl, pouze se zamračil na Taeho... Winwin, jakého jsem si pamatoval ze setkání v kavárně, kde Taeyong předvedl nehoráznou scénu. Polilo mě horko, jakmile mě napadlo, že se možná schyluje k podobnému dramatu, jaké proběhlo tenkrát, až na to, že tentokrát se Tae očividně rozhodl nasměrovat svou evidentně potlačovanou zlobu na Ren-Juna namísto Winwina. „Každý má nějakou minulost, kterou už nemůže změnit a udělal chyby, které je těžké napravit." pokračoval mírně rozhořčeně Ren-Jun. „Každý má nějaké pocity a touhy, které nedokáže jen tak ovlivnit. Winie byl ke mně od začátku upřímný, všechno mi řekl tak, jak se to stalo a jak to cítil a já mu věřím, ale..." na okamžik se odmlčel, zatím co my ostatní jsme ho mlčky poslouchali, jen Win se tvářil maličko nejistě, jako by se bál, co se od svého přítele ještě dozví.

„Pravdou je, že jsem tady nepřišel pouze proto, že se s Winiem přes týden vídáme dost málo... míň než před tím, takže víkendy mají patřit jen a pouze nám a taky nešlo jen o to..." povzdechl si. „že jsem byl strašně moc zvědavý na Tena, o kterém Winwin prohlásil, že je krásný, ale ne... vážně jsem nelhal, když jsem řekl, že tohle mi vůbec nevadí... je to přece pravda. Jenže... přál jsem si být u jejich případného usmíření, protože ano, Tae... věřím svému klukovi, přesto nejsem úplně v klidu a proto... potřeboval jsem se ujistit, že se k němu Ten nebude chtít vrátit, že je skutečně šťastný s tebou a taky jsem se chtěl ujistit, že Winie znovu nepodlehne jeho kouzlu, že..." „Chtěl ses ujistit, že tě kvůli Teniemu neopustím?" přerušil Ren-Junův mírně zmatený výlev Winwin.

„Hmmm..." přikývl červenající se Ren-Jun. „Zlato." povzdechl si v reakci na jeho souhlas Winwin. „Ty víš, že jsem Tenieho moc miloval, ale taky přece víš, že jsem se moc zamiloval do tebe." naléhavě se podíval do jeho očí a tentokrát i Taeyong raději mlčel a jen netrpělivě čekal, co Winwin řekne dál. „V minulosti jsem si jeden krásný vztah totálně posral díky ubohé chybě, které jsem se dopustil, a ty si přesto myslíš, že bych znovu dokázal posrat všechno to krásné, co máme mezi sebou my dva?" „Já..." vydechl Ren-Jun, jenže Win ho nenechal nic říct. „Ren-Junie!" zarazil ho rázně, přesto pořád mile. „Miluju už jen tebe a na tom se nic nezmění, rozumíš? Chci být s tebou a vůbec to nezávisí na tom, jestli by se ke mně chtěl Tenie vrátit nebo ne, navíc sám vidíš, že Tenie a Taeyong jsou pár, že se milují a nemíní se rozcházet."

„To jsi uhodl, rozhodně se nemíníme rozcházet!" vyhrkl Tenie, za což se na něho Tae krásně uculil. „Tak už jsi spokojený, Tae?" obrátil se Winwin na Taeyonga. „Nebo máš další výhrady k Ren-Junieho vztahu a důvěře ke mně?" „Fajn... nemám." připustil Tae. „Ale mám otázku na tebe, Wine. Když teda miluješ Ren-Juna a netoužíš po tom, aby se k tobě Tenie vrátil... proč se s ním... sakra... potřebuješ za každou cenu usmiřovat?" „Proč ti to tak moc vadí, Tae?" zeptal se ho zaraženě YangYang. „Myslel jsem, že už jsi ohledně Winwina v pohodě, že to chápeš, tak..." „Já jsem v pohodě!" vyhrkl Tae, díky čemuž nenadskočil jen YangYang a Tenie, kteří byli u něho nejblíž, ale my všichni, včetně mého miláčka. „Jen... chci v tom mít jasno." dodal už klidněji Tae. „Víc jasno než já?" pousmál se na něho Tenie, na což se obrátil na Winwina, pořád s podobným úsměvem. „Tak odpověz mému miláčkovi, jak to teda je?"

Winwin na nás pak téměř jedním dechem vysypal, že ho skutečně dlouho trápilo vědomí, že se s Teniem rozešli ve zlém a taky přiznal, že se nedokázal jen tak jednoduše smířit s faktem, že ho ztratil, aniž by měl možnost cokoli mu vysvětlit. Přiznal, že ho dlouho chtěl zpět a uznal, že se o to pokoušel dost nečestně, i když věděl, že už chodí s Taeyongem. Znovu nás všechny... nejvíc Ren-Juna... ujistil, že se jeho postoj k Teniemu rapidně změnil díky jeho nové lásce, přesto by však rád urovnal svou minulost a s Teniem navázal přátelský vztah. „Nejvíc jsem si to uvědomil, když se u mě najednou... fakt po dlouhé době... objevil YangYang." povzdechl si. „Uvědomil jsem si, že i my dva jsme posrali náš vztah, že jsem udělal chybu, když jsem měl YangYangovi za zlé, že hned napráskal Tenovi naši společnou noc a že jsem neměl dopustit, aby YangYang zmizel z mého života." pousmál se na YangYanga.

„Všechno jsme si spolu vyříkali, vzájemně jsme si odpustili a mně i díky němu ještě víc došlo, že se chci usmířit taky s Teniem." nejistě se pousmál tentokrát na Tenieho. „Nejen kvůli YangYangovi a jeho přání, abychom byli všichni tři přátelé, ale i kvůli sobě a kvůli svému svědomí, s čímž Ren-Junie souhlasil... teda... myslel jsem si, že s tím souhlasí a že mi věří." hodil mírně vyčítavý pohled na svého kluka. „Omlouvám se ti." vydechl Ren-Jun. „Já..." „Ne, to já jsem ten, který se tady má omlouvat." přerušil ho však Winwin, který rovnou vstal. „Tímto se chci omluvit hlavně tobě, Tenie." mírně se poklonil jeho směrem.

„Omlouvám se, že jsem pro tebe nebyl přítel, jakého sis zasloužil, a omlouvám se za to, že jsem tě zradil. Omlouvám se i za své pozdější chování... za všechny trable, které jsem tobě a Taeyongovi zřejmě způsobil a ta omluva platí i pro tebe, Tae..." mírně se poklonil pro změnu jeho směrem. „Všechno mě moc mrzí, tak... můžete mi... prosím... oba prominout?" „Doufám, že mu Tenie a Tae odpustí." zašeptal rozechvěle miláček, který celý rozhovor sledoval s nemalým dojetím. „Kéž by mu odpustili." dodal s ještě větší touhou v hlase. „Věřím, že mu oba odpustí." klidnil jsem své zlatíčko, přestože Tenie a Tae prozatím mlčeli.

Min-Ki

Téměř jsem nestíhal pobírat změny nálad, které mezi klukama probíhaly... od nedůvěry, přes pohodu až po Taeho... podle mě naprosto zbytečný... verbální útok směřovaný na Ren-Juna. Bože... chápal jsem jeho přetrvávající nedůvěru i potřebu ujasnit si pravdu o vztahu Ren-Juna s Winwinem, ale i tak... nemusel být na něho tak zlý, tohle se mi ani trochu nelíbilo, zvlášť když Tae slíbil, že nebude dělat problémy. Neodvážil jsem se však cokoli říct, oni dva si to vyříkali sami a do obhajoby svého vztahu se zapojil taky Winwin. Naštěstí se tato diskuze obešla bez většího konfliktu a já jsem za to byl jen rád. Všiml jsem si však, jak zmínka o noci s YangYangem vadila samotnému YangYangovi. Sice mlčel, ale i tak... kopl do sebe dalšího panáka, což by přece neměl, ne?

Moc se mi líbil příběh o Winwinově seznámení s Ren-Junem a já osobně jsem už neměl žádný problém věřit jim, že se skutečně milují. Věřil jsem taky, že by Winwin svého kluka nepodvedl... znovu by něco takového neudělal, i když před tím se to týkalo Tenieho a ne Ren-Juna (jednou podvedl, podvede znovu, podle mě nemusí být vždycky pravdivé a hodící se na každého)... a stejně tak jsem věřil, že jeho další slova, včetně omluvy Teniemu a Taeyongovi, jsou upřímná. Doufal jsem, že vztah Winwina s Ren-Junem dopadne dobře a ještě víc jsem doufal, že dnes a tady dojde ke smíru mezi Winem a Teniem a že mu oba naši kamarádi odpustí, což jsem samozřejmě musel říct Hyuniemu, jen abych na tuto naději nebyl sám.

„Omluva přijata." vydechl konečně Tenie. „Neříkám tím, že se z nás teď hned stanou nejlepší kamarádi, vlastně... asi budu potřebovat nějaký čas, abych si zvykl na to, že jsi zpět v mém životě... půjdeme na to pomalu a nenásilně, jo? Ale... ok, věřím ti tvou upřímnou lítost a... odpouštím ti." „Děkuji." vydechl Winwin, na což jsem dojatě neposmrkl jen já, ale taky YangYang. I on vypadal happy díky Tenieho krásným slovům. Taky miláček měl z usmíření těch dvou radost, i když nejásal stejně jako já a YangYang. Ren-Jun se pouze usmíval. „Fajn." ozval se i Taeyong. „Taky ti odpouštím, ale..." zamračil se na něho. „přísahám, že jestli mě zklameš a něco na Tenieho zkusíš, zabiju tě a od pomalé a šíleně bolestivé smrti tě nezachrání Ren-Jun ani nikdo jiný... pamatuj si to, jasné?" „Jasné." pousmál se Winwin. „Stačila mi jedna facka od tebe... pomalou smrt si nechám s radostí ujít."

„Tak už ho nech." uculil se na Taeho Tenie. „Kdyby na mě něco zkusil, zabiju ho jako první, ale já už upřímně věřím, že nic takového znovu neudělá... věřím, že skutečně miluje Ren-Juna." „A já miluju Winieho, takže žádné zabíjení mého miláčka vám nedovolím, jasné?" přidal se k nim Ren-Jun. „Jasné!" zasmál se Tenie, jen Tae se zatvářil, jakože je škoda, že nesmí vraždit... vtipné, hihi. „Chápu, že ohledně Winwina potřebuješ čas." pousmál se na Tenieho pořád hodně dojatý YangYang. „Ale... můžu si už teď myslet, že jsme všichni tři přátelé a že je naše smutná minulost navždy smazána? Můžeme na to hnusné všichni tři zapomenout a jít dál?" „To si piš, zlato." popotáhl po jeho slovech Tenie. „Můžeme jít dál." dodal, na což láskyplně objal nejen YangYanga, ale nakonec objal mile i Winwina.

„A já jsem vosk, miláčku?" vyhrkl naoko rozhořčeně Tae, který Tenieho s mírným úsměvem sledoval. „Mě neobejmeš?" „Ty jsi můj život, Taeyongie... nejsi žádný vosk." uculil se na něho Tenie, na což objal i jeho. Než jsem pak stačil mrknut, skončili jsme v hromadném objetí my všichni. Samozřejmě to neznamenalo, že jsme od teď všichni kamarádi... i Tenie potřeboval čas, aby mohl skutečně kamarádit s Winem a snad i Ren-Junem... ale i tak se atmosféra uvolnila natolik, že mohla začít skutečná party. Taeyong pustil nějakou muziku, konečně jsme taky ochutnali Tenieho mňamky a všichni jsme si společně popovídali. Tenie, YangYang a Ren-Jun... taky Winwin se k nim přidal... později probírali své čínské kořeny.

„Narodil jsem se sice v T'i lin, létám do Číny dost často, ale doma jsem rozhodně v Seoulu." prohlásil Ren-Jun. „To je jasné, když tady žiješ od dětství." pousmál se na něho Winwin. „Já jsem se narodil v Bang-Koku, hodně času jsem trávil v San-Mingu, ale taky jsem doma tady v Seoulu, takže to není jen tím, že Ren-Jun je tady už od dětství, nemyslíš?" oponoval Winovi Tenie. „Ty jsi tady doma díky Taeyongovi, že?" uculil se s pochopením Winwin jakmile Tenie s úsměvem přikývl. „A máš pravdu... taky žiju v Seoulu pouhých pár let, přesto se tady konečně cítím jako doma a to jen díky Ren-Juniemu." věnoval pro změnu úsměv svému klukovi a hned na to něžně políbil jeho rty. „To je milé." culil se YangYang. „No a já jsem doma tam, kde jsou Louise a Leon." dodal nejen vážně, ale taky s nemalou upřímností v hlase, čímž nepobavil jen Tenieho, Winwina a Ren-Juna, ale nás všechny.

Všichni jsme se bavili dál. Dá se říct, že jsme pojali tuto party jako menší oslavu na počest usmíření Winwina, Tenieho a v podstatě i Taeyonga, jen nahlas jsme to raději neříkali. Největší radost z tohoto usmíření měl pochopitelně YangYang, ale daleko za ním jsem nebyl ani já a taky Hyunie se potěšeně usmíval. Dopřáli jsme si nejen Tenieho dobroty, ale záhadně zmizela flaška vína a stejně tak záhadně zmizela flaška s whisky a další lahvičky se Soju, které nám naši hostitelé... tedy „hrdličky"... přinesli. Dost nemile nás pak překvapil YangYang, který se s náma mega moc unaveně rozloučil s tím, že mu není dobře a že si už jde lehnout. Doufal jsem, že se necítí dobře jen díky alkoholu... nikdo ho totiž nehlídal a on zřejmě zapomněl, že nemá pít, ach jo... a brzy po něm se s náma rozloučili taky Winwin a Ren-Jun... chtěli si užít klidný večer, když jich mají tak málo, což jsme samozřejmě chápali.

Mě a miláčka tentokrát přemluvil Tenie, abychom tam zůstali na noc a do Gangnamu se prý můžeme vrátit hned po YangYangově odletu. Byl totiž až moc plný dojmů a přál si s náma všechno v klidu probrat... samozřejmě i s Taeyongem... a my oba jsme s neplánovaným přespáním souhlasili. Další přespávačka, jupí! YangYang tedy šel spát... fakt jsem chtěl věřit, že mu není špatně nějak moc a že nejde o nic horšího než o to, že pil alkohol... a my čtyři jsme zůstali v obývacím pokoji. 

Probrali jsme pak dnešní party... Tenie a Tae se shodli na tom, že není chyba, když se rozhodli dát Winwinovi šanci, ale i tak mínili být ohledně něho opatrní, což jsem jim já... ani Hyunie... nemínil vyvracet a stejně tak jsme probrali Hana a jeho možné rande s Min-Ho. Bylo by fajn, kdyby se ti dva skutečně sblížili. Bylo by moc fajn, kdyby spolu začali chodit a stejně fajn by bylo, kdyby vyšlo plánované rande YangYangovi. Nakonec jsme si všichni čtyři přiťukli... na přípitek nám zbyla už jen pouhá limonáda, ale to přece nevadí. Přiťukli jsme si nejen na usmiřování, na lásku všeobecně, ale hlavně na naději a dobré konce... amen.