Jong-Hyun

Taeyong mě nejen mile překvapil, ale taky hodně potěšil nečekaným způsobem, jakým se rozhodl Tena potrestat. Byl jsem si jistý, že tento trest měl mnohem lepší efekt, než by mělo jakékoli... třeba i mírné... fyzické násilí a že takto Tae nezpůsobil Teniemu žádnou psychickou ani citovou újmu a to i navzdory faktu, že ho průběžně stresoval celý týden, včetně dneška. Taeho trest mi přišel mírný a zcela adekvátní k Teniemu provinění a Tenie to očividně vnímal stejně jako já. Přestože byl ze začátku zaskočený a zdálo se, že je i naštvaný, nakonec reagoval skvěle... pochopil Taeho záměr a svůj trest s radostí přijal.

Kluci si vzájemně vyznali lásku... na hrdličky byl opravdu krásný pohled, zatím co se mega moc něžně líbali, jejich city jsem vnímal téměř hmatatelně... a já jsem během těchto sladkých okamžiků zpytoval své vlastní svědomí. Bože odpusť... křivdil jsem Taemu, když mě napadlo, že by byl schopen Tenovi nějakým způsobem ublížit. Křivdil jsem mu, když jsem zapochyboval o jeho soudnosti. Vím, že svého přítele miluje upřímně a z celého srdce, přesto jsem mu na okamžik nevěřil tak, jak bych měl a zřejmě se tak stalo jak díky načasování, tak díky Taeho přání mít u Tenieho trestání svědky... zaskočil tím nejen svého kluka, ale taky mě, Min-Kiho a YangYanga, nebyl jsem v té nedůvěře sám.

Naštěstí ani jeden z nás tří svou aktuální nedůvěru nevyslovil nahlas a Taeyong si snad ničeho nevšiml, takže nebyl důvod se mu omlouvat, přesto jsem se mu omluvil alespoň v duchu. Na mém miláčkovi bylo poznat, že i on si uvědomuje, jak našemu kamarádovi svýma obavama křivdil a že ho to mrzí, ale naštěstí u něho převládlo dojetí nad výčitkama svědomí a podobnému dojetí podlehl taky YangYang. Tae mě pak potěšil znovu tím, že dokázal zachovat klid, jakmile YangYang nejen přiznal, že mluvil s Winwinem, ale navíc se za něho začal přimlouvat u Tena. Bylo na něm sice vidět jisté napětí a stejně jako Tenie, taky on by o vytáhlé žížale jménem Winwin raději nemluvil, přesto se omezil pouze na občasné zamračení, jinak byl na YangYanga v podstatě milý.

Stejně tak mě překvapil YangYang svou odvahou, kterou musel mít, když hrdličkám nejen přiznal, že mluvil s Winem, ale ještě navíc dokázal za toho kluka orodovat. Oba kamarádi naštěstí chápali a respektovali YangYangovy důvody k setkání s Tenieho bývalým přítelem, stejně jako chápali jeho důvod k takto nečekané žádosti o smír, ale Tenie stále váhal, jestli dát nebo nedát svému ex další šanci a Tae z té představy nebyl ani trochu nadšený... zřejmě Winovi stále nevěřil a je dost možné, že i skrytě žárlil... přesto se kluci na YangYanga kvůli jeho přemlouvání nezlobili, nebo alespoň nedali najevo, že by byli naštvaní.

U Tenieho mě to vlastně ani trochu nepřekvapilo, zvlášť když YangYangovi slíbil, že se na něho nebude zlobit, ale u Taeho mě to překvapilo víc než jen málo. Ne že bych vůbec netušil, že dokáže být takto tolerantní, spíš šlo o to, že jsem z něho měl pocit, že za důvodem jeho nenaštvanosti je něco jiného než pouhá tolerance. Měl jsem dojem jakoby si už za tak krátkou dobu stihl vytvořit k YangYangovi nějakou citovou vazbu, která mu v naštvanosti bránila a jakoby se na něho... díky této citové vazbě... ani pořádně zlobit nedokázal a to i přesto, že mu jeho naléhání ohledně Winwina bezesporu vadilo, zajímavé.

Ne... Bože chraň... nepodezíral jsem ho z možného poměru s Tenieho znovu blízkým kamarádem... tuto myšlenku jsem zavrhl hned, jak mě napadla (nemínil jsem Taemu takto uboze nevěřit, YangYanga jsem taky nechtěl podezírat a nešlo už pouze o mou jistotu, že by ti dva něco tak odporného Teniemu neudělali z důvodu, že se dostatečně poučili, ale taky z důvodu Taeho pravé lásky, kterou dnes znovu a naprosto úžasně prokázal a YangYangových ryze přátelských citů... už mi to naštěstí došlo)... ale i tak jsem měl pocit, že se Taeyong s YangYangem spřátelil o hodně víc, než jsem si až do teď myslel a že si ho až překvapivě moc oblíbil.

Původně jsem si myslel, že si s YangYangem pouze rozumí a byl jsem rád za to, že spolu ti dva dobře vychází, ale teď jsem si byl zcela jistý, že mezi nimi jde o něco víc. Ne, neviděl jsem na tom nic špatného, pouze mě to překvapilo, protože u Taeyonga nejsem zvyklý, aby se s někým takto rychle spřátelil, natož tak, aby si ho takto moc oblíbil... výjimkou byl pouze Tenie, do kterého se Tae zamiloval na první pohled. Napadlo mě, že v tomto případě si YangYang Taeho získal díky něčemu, co ten kluk má v sobě... je to zřejmě něco, co druhé nutí, aby ho měli rádi... a já vlastně můžu potvrdit, že to něco zafungovalo jak u mě, tak u Min-Kiho... oba jsme si YangYanga dost oblíbili.

Tohle mé převratné zjištění o YangYangových na první pohled skrytých schopnostech, kterými si získává náklonnost lidí, dokonale potvrdil svým chováním Tae a nijak mi to nevyvracel ani Tenie svým odpuštěním a už vůbec pak faktem, že svého znovu kamaráda i přes všechno zlé, co se mezi nimi stalo, nepřestal mít rád a je fuk, že si svou přetrvávající náklonnost v podstatě uvědomil, až v okamžicích, kdy svému ex kamarádovi odpouštěl. YangYang je prostě zlatíčko, které lidi mají rádi, ať už chtějí nebo ne a je jen dobře, že i on má srdce na pravém místě... naštěstí... což dokázal nejen tím, že se přiletěl s Teniem usmířit, ale i tím, že se snaží napravit své dávné chyby.

Byl jsem zvědavý, jestli se mu podaří usmířit Tenieho a Winwina, jestli Taeyong jejich případně obnovené přátelství bude respektovat tak, jak se zdá, že bude... pokud na to doopravdy dojde... a nemálo jsem doufal, že je YangYang skutečně zdravý a že nám v ničem nelže... super, že se ho Ki přece jen zeptal, i když se k tomu před tím neměl. Stejně jako Min-Kiho, Tenieho a Taeyonga, taky mě vyplašil pohled na YangYangovu bledou tvář... absolutně jsem netušil, co se mu v těch okamžicích dělo a čemu vlastně říká bolest hlavy... ale naštěstí to přešlo rychle a já jsem chtěl věřit, že se už zase cítí dobře.

Vážně jsem mu chtěl věřit a moc by mě zklamal, pokud by nám ohledně svého zdraví lhal. Naprosto jistý jsem si však byl tím, že ten kluk nelže ohledně Winwina a jeho... pro nás zatím neznámého... přítele Ren-Juna. Věřil jsem, že nejde o žádné intriky těch dvou, kterými by snad chtěli zničit vztah hrdliček. Věřil jsem, že jde o čistý záměr a YangYang si očividně nezískal jen mou důvěru, ale důvěru nás všech. Tenie slíbil, že bude o možném usmíření s Winwinem přemýšlet a Tae prohlásil, že s Teniem všechno v klidu probere, že s tím nemá žádný problém, což nepotěšilo pouze YangYanga, ale taky mého miláčka, který si už jistě... velice nadšeně samozřejmě... představoval, jak se ti dva usmiřují. No, ani já bych nemohl být proti, jen ať se Winwin a Tenie usmíří.

Nikdo z nás pak neměl problém s tím, že Ki přišel se změnou téma, navíc se atmosféra díky němu značně uvolnila. Miláček totiž poprosil YangYanga, jestli by mu znovu neukázal fotky jeho kočičích miláčků a YangYang mu je velice rád ukázal... očividně se mu ulevilo, že se už nemíníme strachovat o jeho zdravotní stav... podle něho zcela přehnaně... a Taeyong s Teniem zase nemínili nadále řešit Winwina... prozatím... navíc se Tenie podíval na fotky kocourků stejně rád, jako se na ně podíval můj miláček, možná že i mnohem raději než on.

Očividně ho Louis a Leon mega moc okouzlili, takže díky svému okouzlení neměl sebemenší problém nadhodit, že se za nimi někdy přiletí podívat na Tchaiwan, což pak musel YangYangovi potvrdit jako slib zcela závazný, ze kterého se už nesmí vykroutit... samozřejmě, že by tam letěl spolu s Taeyongem, jak jinak, že? Svou návštěvu v Taipei pak závazně slíbili oba, jen zatím netušili, kdy tuto návštěvu podniknou, ale i tak měl YangYang z jejich slibu nemalou radost.

Min-Ki... telátko... mě mega moc pobavil, když okamžik na to zmínil, že je opravdu velká škoda, že ani jeden z kluků neviděl fotky kočiček, které vlastní Min-Ho... že jsou Dori, Soonie a Doongie roztomilé podobně jako YangYangovi kocourci s čímž samozřejmě souhlasím... navíc hned na to klukům povykládal, jak se nám Han zamiloval do majitele těchto tří čičin a jak si myslí, že má u něho reálnou šanci, protože jo, taky dnešní sms od Min-Ha nezapomněl zmínit... fakt telátko.

Tenie samozřejmě až do teď netušil, že je Han zamilovaný, protože už nebyl v aule, když o tom Felix poprvé mluvil a na zahajovací party taky přišel až později, takže nevěděl nic o Hanově opilecké akci, ale zdálo se, že i jeho Hanova zamilovanost zajímá... taky by rád viděl fotky Min-Hových tří kočiček... navíc měl stejný dojem jako Ki a to ten, že má zřejmě Han u Min-Ha reálnou šanci, když ho ten kluk takto mile pozval k sobě domů. Přál Hanovi štěstí. Taeyong se pouze culil, nijak se nevyjadřoval a YangYang, který ani jednoho z těch dvou kluků pořádně nezná, taky neměl problém vyslechnout si Min-Kiho veledůležité sdělení až do konce.

„To je cute." uculil se. „Myslím..." pokračoval pořád s úsměvem. „že je možné, že si Min-Ho není svým postojem k Hanovi úplně jistý, ale i tak ho chce znovu vidět, což je rozhodně super. Možná ho chce líp poznat... možná jde i o to, že se s ním cítí dobře a že by chtěl víc než jen přátelství, jenže se bojí, že by mohl něco uspěchat... je opatrný a pro zatím se schovává za své kočičky, aby nemusel hned přiznat své osobní sympatie, ale třeba se pletu a není správně žádná z možností, které jsem řekl. Ani jednoho z těch dvou neznám, neviděl jsem je spolu nějak moc dlouho, takže... můžu se plést." „Chang-Bin řekl něco podobného." uculil jsem se i já. „Myslím si, že jsi toho kluka odhadl naprosto skvěle... že by to mohlo být tak, jak říkáš."

„Přesně!" přikývl Ki a Tenie to viděl naprosto stejně, neměl žádné pochybnosti. „Min-Ho je očividně stejná trubka jako Han, Felix, Hyun-Jin a Chang-Bin, takže bych se vůbec nedivil, kdyby využil své kočky jako pouhou záminku k tomu, aby se mohl znovu vidět s Hanem." ušklíbl se Taeyong, čemuž jsme se všichni pobaveně zasmáli... prý trubka, hehe. „Proč by měl být trubka?" pousmál se hned na to YangYang. „Je to náhodou skvělý tah, pokud to je tak, jak si myslíme a já bych se jím třeba mohl inspirovat." „Jakože bys do školy namísto kytky přitáhl oba kocoury, nebo bys před tou holkou vytáhl tablet a ukázal jí lepší fotky, než které máš v mobilu a ona by pak s radostí přijala pozvání k tobě domů, jen aby se s nima mohla pomazlit?" znovu se ušklíbl Tae.

„Kytka rozhodně bude!" odtušil s úsměvem YangYang. „Přece bych nemohl zvát holku svých snů na rande pomocí fotek Louise a Leona, ještě k tomu na první rande, to by asi řádně neocenila." zasmál se a my tři jsme se zasmáli s ním... fakt vtipná představa... jen Taeyong se culil způsobem, jakože proč ne. „Svou vlastní kocouří taktiku... samozřejmě inspirovanou tou, co nejspíš použil Min-Ho... můžu použít až později..." dodal už s méně jistým úsměvem YangYang, navíc s červenajícími se líčky. „Pokud to bude někdy nutné a pokud mě teda FengMian rovnou nepošle do háje a tu kytku mi neomlátí o hlavu." dodal spíš pro sebe.

„Byla by blbá, kdyby ti omlátila kytku o hlavu." konejšil ho Tenie. „Určitě nic takového neudělá." „Jo." přikývl s úsměvem Tae. „Byla by pitomá a na hlavu, kdyby tě odmítla." dodal s významným mrknutím, které věnoval Teniemu... zřejmě narážka na Tenieho hlášku týkající se fotek Louise a Leona, na což do něho Tenie s úsměvem šťouchl, ale hned na to mu věnoval něžný polibek na rty. Já spolu s Ki jsme s názorem hrdliček samozřejmě souhlasili. Oba jsme se totiž shodli na tom, že YangYang je nejen krásný, ale taky sympatický, nemusela by ho ta holka hned odmítat a ona to určitě neudělá... fakt, kéž by podobnou pitomost neudělala, ten kluk si přece zaslouží dostat šanci.

„Tak doufám, že FengMian není pitomá a na hlavu." pousmál se mírně pobaveně, i když současně taky hodně nejistě YangYang... stále se červenal. „Doufám, že se mnou půjde alespoň na jedno rande a taky doufám, že Han bude mít štěstí a že se brzy dočká nějakého osobního vyznání z Min-Hovy strany, protože už teď vím, jak se asi cítí." „Já věřím, že to vyjde Hanovi i tobě, YangYangu." pousmál se na něho s nadějí vepsanou ve tváři Ki. „Teda..." opravil se rychle. „Nejsem jasnovidec, ale chci tomu věřit." „Kéž bys byl jasnovidec, Ki." odtušil YangYang. „Taky tomu chci věřit." „Tak tomu věř a pak se tvé přání splní." uculil jsem se i já. „Tohle by ti určitě poradil Bang-Chan... pozitivní myšlení, chápeš?"

„Bang-Chan má pravdu!" vyhrkl důležitě Ki. „Věřil, že se Dori najde, říkal ať se Min-Ho uklidní a myslí pozitivně a Dori se pak doopravdy našla, takže má rozhodně pravdu." Jo, samozřejmě měl Bang-Chan ohledně pozitivního myšlení pravdu, to se nedalo popřít. Všichni jsme se pak shodli na tom, že pozitivní myšlení je základem všeho, že bez pozitivního myšlení to nejde, když chce mít člověk úspěch v jakékoli oblasti ať už studijního, pracovního či osobního života a YangYang slíbil, že se bude snažit o sobě nepochybovat a že dívku svých snů nepozve na rande se strachem z odmítnutí, ale s nadějí na úspěch... skvělé rozhodnutí, které jsme mu jednomyslně schválili.

Mě i miláčka to u hrdliček bavilo, s YangYangem nám bylo taky dobře... ještě jsme si dlouho povídali o všem možném a byla sranda... jenže v případě školní docházky nám pozitivní myšlení nestačilo... bohužel... takže nám nezbývalo nic jiného, než se ještě před večerem s kamarády rozloučit, jen abychom nepřišli domů moc pozdě, abychom se stihli dobře vyspat a zvládnout pořádně odpočatí pondělí plné přednášek a seminářů, vlastně celý ten perný týden, který nás čeká. Bože... nějak tento semestr přežijeme... musíme... a ten příští snad bude lepší... fakt, kéž by byl.

Jediný z obliga byl Taeyong, protože Tenieho samozřejmě čekalo stejné školní peklo jako nás dva, no a YangYang taky neviděl svůj rozvrh úplně růžově, až na to, že tohle mu starosti nedělalo, jen ta FengMian pořád ještě jo... snad jen prozatím... a taky se nemohl dočkat, až uvidí své chlupaté poklady, ale i tak trval na tom, že je v pohodě a že je rád, že zůstal v Seoulu. O Winwinovi pro jistotu nemluvil, i když mu zřejmě nepřestalo dělat starosti, jak dopadne jeho a Tenieho usmíření.

Taeyong a Tenie raději znovu nezmiňovali obavy o YangYangovo zdraví, i když si je s velkou pravděpodobností nepřestali dělat, tak jako Min-Ki a já... zbývala jen naděje, že s ním všechno je a bude ok, zvlášť když se nezdálo, že by ho znovu rozbolela hlava... pozitivní myšlení. S Teniem jsme se tedy rozloučili s tím, že se uvidíme ráno ve škole a s Taeyongem i YangYangem se slibem, že se spolu rozhodně potkáme v den YangYangova odletu, tedy v sobotu... nemohli bychom na letišti chybět, to ani náhodou... a hned na to jsme doopravdy opustili byt, abychom mohli ruku v ruce vyrazit na metro směr Gangnam... domů.

Min-Ki

Do přednáškového sálu jsme přišli o hodně dřív tak, jak jsme zvyklí. Nesnáším sice ranní vstávání, ale stejně jako Hyunie, ani já nechodím do školy rád na poslední chvíli a myslím, že je mnohem lepší, když se člověk může trochu rozkoukat, než mu začne profesor valit všechna ta moudra do hlavy. Dnes jsem naštěstí vstal v pohodě a stalo se tak nejspíš díky tomu, že jsme se od „hrdliček" nevrátili až tak pozdě. Doma jsme si dali rychlou večeři, osprchovali jsme se a před spaním... už v pelíšku samozřejmě... jsme se jen nevinně pomazlili. I když jsem byl plný dojmů, nechal jsem svého miláčka spát a já jsem usnul brzy po něm, naštěstí. Vstávání sice nebylo příjemné, ale dalo se to přežít, navíc mě nakopl hrnek kakaa a Hyunieho hrnek kávy.

Seděli jsme na svých místech, jen to Tenieho bylo zatím prázdné. „Doufám, že Tenie nezaspal." povzdechl jsem si s pohledem na místo, kde by měl sedět náš kamarád. Přednáška už měla brzy začít a on pořád nikde, ach jo. „Určitě se tady za chvíli ukáže." pousmál se Hyunie a sotva to dořekl, přihnal se jako velká voda mnou pohřešovaný Tenie. „Neříkal jsem to?" smál se miláček, zatím co se Tenie sáčkoval na své místo, uřícený jako by celou cestu od metra běžel. „Myslel jsem, že to nestihnu, ale stihl jsem to... ufff." vypadlo z něho úlevným tónem, jakmile se trochu vydýchal, zatím co já a Hyunie jsme se na něho usmívali, oba rádi, že stihl přijít včas.

„Málem jsem zaspal." vysvětloval rozladěně. „Vlastně, tak trochu jsem zaspal, protože jsem vstal mnohem později než je zdrávo... měl jsem hned po ránu pořádné fofry. Jel jsem spojem na poslední chvíli, protože ten dřívější jsem nestíhal, ale i tak jsem musel na metro běžet a pak zase sprint celou cestu od metra... jsem mrtvý. Příště si raději vezmu taxi." dodal s povzdechem. „Příště?" uculil se Hyunie. „Máš snad v plánu pokaždé vstávat na poslední chvíli?" „Chudáčku." povzdechl jsem si s účastí. „Taky bych byl na tvém místě mrtvý, navíc po zbytek dne nepoužitelný." „Jsem sice mrtvý, ale zatím žiju." pousmál se na mě Tenie.

„A ne... nic takového v plánu nemám." pousmál se taky na Hyunieho. „Dnes to byla výjimka, doufám." Znovu si povzdechl. „Jsem totiž kretén. Taeyongie už dávno spal a já jsem namísto spaní přemýšlel o Winwinovi... asi mi přeskočilo, nebo co." „Přemýšlel jsi o Winwinovi?" vydechl jsem se zájmem. „A přišel jsi na něco?" „Hmmm..." přikývl bez špetky nadšení, což se dalo pochopit s ohledem na jeho perné ráno. „Možná jsem..." nedořekl, protože v tom okamžiku přišel do posluchárny profesor a jeho přísný pohled nejen donutil Tenieho zmlknout, ale nám ostatním... myslím tím všechny spolustudenty nejen mě a miláčka... nedovolil pusu otevřít, ach jo.

„Už jsi Winwina probral s Taeyongem?" zajímal se taky Hyunie, hned jak začala krátká pauza po první přednášce. „Ne." zavrtěl hlavou Tenie. „Taeyongie zatím nechtěl o Winovi mluvit a já vlastně taky ne, jenže... nějak mi to nedalo a já jsem musel o tom kreténovi přemýšlet, i když nejspíš jen proto, že jsem to slíbil YangYangovi." „Vážně?" ještě víc se uculil miláček. „Přemýšlel jsi o něm namísto spánku jen proto, že jsi to slíbil?" „No..." zakroutil se mírně rozpačitě Tenie. „Možná nejen proto... já nevím." pokrčil neurčitě rameny. „A na co jsi teda přišel?" zeptal jsem se konečně na to, co jsem tak moc chtěl vědět a na co jsem musel čekat po celou dobu, po kterou trvala přednáška. „Dáš mu další šanci nebo ne?"

„Nevím, jestli mu dám další šanci." odtušil Tenie. „Ještě to musím probrat s Taeyongiem a pak se uvidí... teď vážně nevím." „Takže jsi nepřišel na nic jiného, než že to musíš probrat s Taeyongem?!" nechápal Hyunie. „A jen kvůli tomuto zjištění jsi ráno málem nestihl přednášku? Zajímavé." „Ne!" vyhrkl Tenie. „Myslíš, že jsem až tak moc mimo, abych nedokázal přijít na nic jiného než na to, co už dávno vím?" „Ne... já..." zarazil se Hyunie. „V pohodě." přerušil ho však Tenie. „Nemusíš nic říkat... vím, že jsi to nemyslel nijak zle." pousmál se. „Vlastně... přišel jsem na to, že..." maličko se zarazil, jakoby hledal vhodná slova, zatím co já jsem zvědavě špicoval uši. „že musím vzít v potaz, jak se všechno tenkrát seběhlo..." pokračoval hned na to. „a nemyslím tím jen tu Winovu noc s Yangem, ale taky okolnosti mého rozchodu s ním a všechno, co se stalo později." ještě jednou si povzdechl.

„No a jak jsem tak o tom všem přemýšlel, dospěl jsem k závěru, že jsem byl k Winovi hodně nespravedlivý." přiznal. „Nedal jsem mu ani maličkou šanci, aby mi všechno vysvětlil." pokračoval tónem, jako by byl naštvaný sám na sebe. „Opustil jsem ho, dlouho jsme se neviděli, ale pak jsme se potkali na Kunově party. Já už jsem byl úplně někde jinde, už jsem chodil s Taeyongiem, jenže on... on si pořád dělal naděje na usmíření, chtěl si se mnou o všem promluvit a chtěl mě zpátky, což teď zpětně chápu víc, než jsem to chápal tenkrát. Ne, nevrátil bych se k němu, ale mohl jsem ho alespoň vyslechnout, jenže já jsem nechtěl a později taky ne. Vlastně, kromě těch pár slov, co mi řekl při našem prvním setkání v Seoulu, nezkoušel už o ničem znovu mluvit a já už vůbec ne a taky jsme spolu nemluvili o YangYangovi. Byl jsem na něho strašně moc naštvaný, že to na mě zkoušel na té stáži, vadilo mi to, i když jsme se s Taeyongiem rozešli..." posmutněl, zřejmě díky vzpomínce na ty smutné časy.

„Možná i proto jsem byl naštvaný víc než bych musel." pokračoval mírně rozhořčeně. „Trápil jsem se kvůli Taemu, přemýšlel jsem, jak to udělat, abychom se k sobě mohli vrátit, taky jsem se snažil nějakým způsobem rozptýlit, jen abych se nezbláznil steskem po miláčkovi a Winovo nadbíhání bylo to jediné, co jsem vůbec nepotřeboval... dělalo mi to fakt zle... ale to už je teď jedno." pousmál se a taky mávl rukou, jako by tím gestem chtěl zahnat zlé duchy z minulosti.

„Zkrátka... dospěl jsem k závěru, že si Win možná další šanci zaslouží, pokud o ni tak moc stojí a pokud se YangYang neplete ohledně toho Ren-Juna... pokud mu Win o jeho údajném příteli nelhal a všechno třeba není jinak, než říká... a taky... myslím, že si jsem dost jistý tím, že chci YangYangovi vyjít vstříc, že i jemu to dlužím... vlastně to dlužím oběma, jsem fakt kretén... ale... jak to bude doopravdy, o tom se rozhodnu, až potom, co si o všem promluvím s Taeyongiem, dřív ne." dokončil svůj proslov s dalším smutným povzdechem.

„Nebuď na sebe tak moc přísný, Tenie." konejšil jsem ho. „Dělal jsi všechno tak, jak jsi to cítil, což se dá chápat a pokud teď máš výčitky svědomí, že jsi něco udělal špatně, máš právě možnost to napravit, tak už si nic nevyčítej, ano?" „Hmmm..." přikývl Tenie. „Ki má pravdu." pousmál se Hyunie. „Nemá smysl, aby ses tím trápil. Promluv si s Taeyongem a on určitě pochopí tvé důvody, proč bys chtěl dát Winwinovi další šanci, teda... pokud mu ji skutečně chceš dát." „Přesně tak." pousmál jsem se i já.

„Tae rozhodně není nějaké pitomé a nechápavé poleno, určitě ti nebude vyčítat, když bys mu řekl, že možná dáš Winwinovi další šanci, ale ty..." upozornil jsem ho už zcela vážně. „hlavně nedělej nic, co bys ty sám nechtěl. Nedělej nic díky pouhému pocitu viny nebo z důvodu, že si myslíš, že to někomu dlužíš. Poslouchej své srdce a pak se v klidu rozhodni, jestli chceš mít Winwina jako svého kamaráda nebo ne." Bože, mám sice rád usmiřování, jenže ne nějaké na silu, musí to být takové usmíření, které není vynucené, musí být od srdce. „Hmmm..." znovu přikývl Tenie. „Promluvím si s Taeyongiem a možná... možná bych si mohl promluvit taky s Winwinem... pokud to nebude miláčkovi ani trochu vadit... a až pak se asi rozhodnu, jestli ho chci ve svém životě nebo ne."

„Skvělý plán!" zhodnotil jeho slova miláček a já jsem samozřejmě souhlasil taky. Nač se rozhodovat nějak unáhleně, že? Promluvit si s Winwinem byl dobrý nápad a já jsem doufal, že s tím nápadem nebude mít Taeyong žádný problém... naštěstí včera nevypadal, že by nějaký problém mít musel a že by nebyl ani maličko otevřený možnosti usmíření těch dvou. Po zbytek přednášek jsme o Winovi nemluvili, jen jsme se snažili přežít ve zdraví až do večera, ach jo. O YangYangovi jsme taky mluvili jen zběžně. Tenie nás ujistil, že se mu už nevrátila bolest hlavy, naštěstí. Po Kunově odletu se prý přemístil do jeho pokoje... až do té doby spal na pohovce v obýváku, protože nechtěl spát v posteli „hrdliček", ale Tenie a Tae mu nedovolili, aby i nadále spal na pohovce a Kun prý neměl problém, aby používal jeho pokoj, taky dobře.

Tenie ještě prohlásil, že maximálně věří svému miláčkovi a že věří taky YangYangovi, takže není důvod, aby si dělal starosti, co se děje doma, zatím co on trpí ve škole, což jsem mu schvaloval nejen já, ale taky Hyunie. Nejen jemu, ale taky mně už bylo jasné, že by Tae svému miláčkovi nevrazil kudlu do zad, že ho upřímně a mega moc miluje, takže by ho nedokázal s někým podvést a YangYang by taky nic takového neudělal, protože má Tenieho upřímně rád a moc lituje své minulosti, přece by něco takového neudělal znovu... jen ta představa mi přišla jako naprostá kravina a stejně tak to viděl nejen miláček Hyunie, ale vlastně i Tenie.

Po přednáškách jsme se rozloučili s tím, že si Tenie ještě dnes zkusí promluvit s Taeyongem a že až se zítra uvidíme, poreferuje nám výsledek, pokud se k nějakému dopracují a my oba jsme věřili, že jejich rozhovor proběhne v naprostém klidu. Já a miláček jsme se těšili na klidný večer doma, nic jiného jsme si nepřáli.

Jong-Hyun

Už jsme byli oba dávno po večeři, osprchovaní a s umytýma zubama jsme se chystali do postele, když začal zvonit můj mobil. „To je Su-Hee." vydechl jsem překvapeně, jakmile jsem zjistil, kdo se takto pozdě domáhá mé pozornosti. Bylo už dávno po dvanácté, tedy dost pozdě na nějaké hovory. S Min-Kim jsme se totiž rozhodli odpočívat u seriálů a nějak jsme zapomněli hlídat čas, což však nevysvětlovalo, proč mi ségra volá takto pozdě. „Tak to zvedni." pobídl mě nervózně miláček, kterého očividně napadlo... stejně jako mě... že se nejspíš něco stalo v Kangnungu. „Ahoj, bráško!" zahalekala však klidným hlasem Hee, jakmile jsem přijal její hovor, jen náznak mírné provinilosti byl slyšet v jejím hlase. „Ahoj, Ki." dodala zřejmě kvůli jistotě, že miláček poslouchá, v čemž měla naprostou pravdu... byl vedle mě a poslouchal.

„Omlouvám se, že volám tak pozdě, ale dřív mi to nevyšlo... neruším?" dodala už vážněji. „Ty nikdy nerušíš." ujistil jsem ji zcela upřímně. „Super!" zajásala, než jsem jí stihl říct, že chápu její pracovní vytížení... napadlo mě totiž, že právě proto nemohla zavolat dřív, ale nezdálo se, že by bylo nutné, abych jí něco takového říkal, navíc hned na to začala mlet, takže ji ani Ki nestihl pozdravit a já jsem se nestihl zeptat, jestli se něco stalo, nebo jestli volá jen tak. Téměř na jeden nádech na nás vysypala, že toho mají v divadle strašně moc, že s Kangem nestíhají, proto ani za Young-Minem nemohli chodit tak, jak slíbili... Bože zachraň nás, já i miláček jsme Mina totálně vypustili z hlavy a teď v nás obou hrklo, jestli je v pořádku, nebo ne... ale Hee nás uklidnila, že dnes se jim to prý o obědové pauze podařilo a že je Young-Min v relativní pohodě, teda... už zase je v relativní pohodě.

„Woo-Jin prý odešel na konci prázdnin..." vyprávěla. „Musel nastoupit do školy a tak, takže Young-Min tam zůstal sám a podle pana doktora Lee si prošel menší krizí... nesl to fakt špatně a nijak mu nepomohlo, že mu tam ten kluk nechal svou plyšovou veverku." povzdechla si s náznakem pobavení v hlase a já s miláčkem jsme si povzdechli taky, jen ne nějak pobaveně. Dokázali jsme se totiž vcítit do Minieho a bylo nám jasné, že mu nebylo ani trochu dobře, když tam zůstal sám a to i navzdory faktu, že mu... podle jeho vlastních slov... lezl bláznivý Woo-Jin na nervy. Zřejmě ho přece jen vnímal jinak, nebo se ti dva sblížili ještě víc, když jsme my dva už nebyli v Kangnungu, i to je možné.

„Young-Min se prý uzavřel do sebe... odmítal brát předepsané léky, s nikým nechtěl mluvit a byl strašně moc smutný..." pokračovala ségra. „trvalo to prý několik dní, ale nakonec se vzpamatoval a teď už je na tom zase líp, naštěstí." „Chudáček." vydechl smutně Ki. „Vážně je na tom líp?" „Dnes jsem s ním mluvila, takže můžu potvrdit, že se cítí líp, i když Woo-Jin mu tam hodně chybí." odpověděla. „Nedá jeho veverku z ruky... sweet." „Že by se do Woo-Jina doopravdy zamiloval?!" pousmál se rozněžněle miláček a já jsem se uculil taky. „Tak snad Woo-Jin dodrží slovo a občas za ním zajde." povzdechl jsem si při představě, že by další kamarád musel trpět kvůli lásce a ta představa se mi vůbec nelíbila. Pokud se teda Minie zamiloval a nejde o jiný důvod, proč mu tam Woo-Jin chybí.

„Takže je tam teď sám, jo?" vyptával se miláček. „Pořád je na tom stejném pokoji?" „Pořád je na tom stejném pokoji." potvrdila. „Nebyl to náhodou nadstandard?" podivil jsem se. „Kdo mu to platí? Woo-Jin? Jeho matka určitě ne... to je hrozná kráva." odfrkl jsem si pohrdavě v závěru. Bože zabij ji... paní Lim nesnáším, je to totální megera stejně jako Bo-Ra... obě dvě nesnáším. „Myslím, že něco takového by Min od Woo-Jina nechtěl, i když..." na sekundu se odmlčela. „pochybuju, že zrovna tohle ten kluk řešil, byl fakt mimo, ale..." znovu zajásala. „podržte se, mám úžasnou novinku, která se týká Mina."

Hned na to na nás už zase na jeden nádech vysypala, že se z ničeho nic objevila Minova teta, která pochází z Busanu, ale dlouhou dobu... v řádu let... žije v USA. Je to prý nejmladší sestra paní Lim, ale se svou sestrou se vůbec nestýká, nerozumí si ani se svými rodiči a dalšími sourozenci... vlastně s nikým z rodiny... proto odešla do Ameriky, ale teď se na čas vrátila do Busanu a když se od matky dozvěděla, co se stalo Young-Minovi, jak nejdřív to šlo, jela do Kangnungu, aby se s ním mohla setkat. „Jmenuje se Soo-Hyang, vypadá moc mile a dnes se tam ukázala poprvé, zrovna když jsem odcházela od Mina, takže jsme se tam potkaly a rovnou jsme hodily řeč." informovala nás tak překotně, až jsem se divil, že se jí ještě nezasukoval jazyk. Mohla by být raperka, hehe.

„Říkala mi, že už prý před týdnem mluvila telefonicky s panem doktorem Lee a to ona zaplatila nadstandard, aby se ten chudáček nemusel stěhovat do jiného pokoje... nadávala na jeho matku, vůbec ji nemá ráda, tak snad její setkání s Minem proběhlo dobře, když je na jeho straně a... možná tam nezůstane dlouho sám... možná k němu pan doktor někoho přeřadí, ale tohle je ještě v jednání, navíc si není jistý, kdo by se tam k Minovi hodil, aby si sedli a tak... chápete." končila své sdělení. „Wow, ségra." neodpustil jsem si obdivné hvízdnutí. „Tolik informací, to jsem vůbec nečekal."

„Říkáš, že je Minieho teta milá?" ujišťoval se Ki. „Myslíš si, že spolu budou vycházet dobře a že mu teta pomůže, aby se co nejdřív dostal domů?" „Věřím, že spolu budou vycházet víc než jen dobře a další info až příště." odtušila. „Tak dobrou noc, zlatíčka... doufám, že se budu moct ozvat co nejdřív a že mé zprávy budou lepší a lepší." „Děkuji za zavolání a taky za kotel dobrých zpráv, sestřičko." pousmál jsem se. „Nemáš zač, bráško." odpověděla Hee se slyšitelným úsměvem. „Ty dobré zprávy sice nejsou má zásluha... ale ok, rádo se stalo. Tak už opravdu pa, zlatíčka... dobře se vyspěte." „Taky se dobře vyspi a pozdravuj Kanga." vydechl Ki. „Jo, pozdravuj Kanga." přidal jsem se i já. Su-Hee se ještě jednou zasmála, slíbila, že Kangovi vyřídí naše pozdravy a s tím ukončila hovor.

„Bože... úplně jsem na Young-Mina zapomněl." vydechl zaraženě Min-Ki, když jsem už odkládal mobil na noční stolek a taky jsem zhasínal lampičku. „Tak nějak jsem se zasekl u toho, že je tam s ním Woo-Jin, že se cítí líp a vůbec mi nedošlo, že ten kluk musí odejít a že tam Minie zůstane sám... pustil jsem ho z hlavy... totálně jsem na něho zapomněl." „Nápodobně, lásko." povzdechl jsem si, na což jsem hupsl do postele vedle svého miláčka, aby se ke mně mohl sladce přitulit, což okamžitě udělal. „Ale vůbec se tím netrap, ano?" konejšil jsem ho. „Řešil jsi kotel jiných věcí a nemůžeš pořád myslet na všechny a na všechno, z toho by ses pak musel zbláznit."

„Hmmm..." vydechl. „Máš pravdu, miláčku, ale i tak..." „Min už nemá krizi, a když se tam teď objevila jeho teta, bude na tom ještě líp, uvidíš." klidnil jsem nejen jeho svědomí, ale rovnou taky brzdil možné obavy, aniž bych ho nechal domluvit. „Podle toho, co říkala Hee, je ta jeho teta hustá rebelka... raději utekla do Ameriky, než aby se podřídila trapnému velení své rodiny... určitě mu bude rozumět, podrží ho a Min v ní získá dalšího spojence." „To doufám." pousmál se, na což láskyplně políbil mé rty.

„Tak už pojď spát, Hyunie... je strašně pozdě..." dodal s roztomilým zívnutím. „Bezva nápad, lásko." pochválil jsem ho. Byl jsem happy, že už nemíní cokoli rozebírat, že chce spát stejně jako já... tušil jsem, že je to i díky dobrým zprávám od ségry, jinak by pusu takto jednoduše nezavřel, ale na co řešit co by kdyby. Min bude ok a my dva... Bohu díky... můžeme v klidu spát. Taky já jsem láskyplně políbil miláčkovy hebké rty, vzájemně jsme si vyznali lásku a taky jsme si popřáli dobrou noc.

Min-Ki

Bože... vážně jsem na Young-Mina zapomněl a mega moc mě to mrzelo. Naštěstí jsem však zůstal v klidu... nevyšiloval jsem... a to nejen díky dobrým zprávám od Su-Hee, ale taky díky mému miláčkovi, který měl ve všem pravdu. Nemůžu pořád myslet na všechny a na všechno, to není v mých silách. Věřil jsem a doufal, že se teta o Minieho postará a že ten kluk bude brzy v pořádku tak moc, aby mohl opustit ústav. I díky této naději jsem nepodlehl výčitkám svědomí a dokázal jsem v klidu usnout. Samozřejmě, že se nám ráno vstávalo mega moc špatně a že bylo těžké přežít školu, ach jo. Já jsem však měl dobrou náladu díky zprávám o Young-Minovi a Hyunie se taky usmíval i navzdory faktu, že nám během přednášek padala hlava a zavíraly se nám oči.

Náladu nám pak ještě víc zlepšil Tenie, když prohlásil, že si už promluvil s Taeyongem. „Řekl jsem mu všechno podobně, jako jsem to řekl vám dvěma." uculil se. „Miláček všechno chápe a sám mi navrhl, abych si promluvil s Winwinem. Má jen jednu podmínku, chce být u toho." „Takže půjdete k němu domů?" pousmál se Hyunie, který měl z Taeho pochopení radost. Taky já jsem měl radost, ale Tae mě už svým pochopením nepřekvapil, spíš naopak... moc bych se divil, kdyby najednou obrátil, což se naštěstí nestalo. „Ne, uděláme to jinak." odtušil pořád s úsměvem Tenie. „YangYang si moc přál, abychom se před jeho odletem všichni tři sešli, jako bychom byli znovu kamarádi, tak mu to přání splním. Win přijde k nám."

„Budete si hrát na kamarády?" zasmál se Hyunie, na což do něho Tenie šťouchl. „Na nic si hrát nemíním, jen... chci, aby Win přišel k nám, a já si s ním pak pokud možno v klidu promluvím, ale... aby to ani náhodou nebylo jako nějaká křeč při zácpě, domluvili jsme se, že uspořádáme party." „Počkej... party?" zarazil jsem se. „Neříkal YangYang, že v sobotu odlétá? Chceš pořádat party v pátek, po škole?" „V pátek po škole budu rád, že žiju." ušklíbl se Tenie. „Ne... YangYang odložil let na neděli... naštěstí ještě neměl koupenou letenku a pořád jsou volné lety do Taipei... takže se rezervace obešla bez problémů, z čehož vyplývá, že party bude v sobotu a vy dva jste samozřejmě zváni taky."

„Přijdeme moc rádi!" radoval se Hyunie a já jsem měl radost stejně jako on. Těšilo mě, že s YangYangem strávíme nějakou tu chvíli navíc... samozřejmě jsem chtěl být i s Teniem mimo školu a vidět Taeyonga... a ještě víc mě těšilo, že můžu být u případného usmíření Tenieho a Winwina. Bože... už jsem říkal, že miluju usmiřování všeho druhu? Nemohl jsem si pomoct, ale Tenieho momentálně pozitivně naladěný postoj vůči Winovi mi dovoloval mít naději v jejich skutečné usmíření. Tenie řekl, že se ještě rozmyslí ohledně pozvání Felixe a spol, ale že zatím neví, jestli jim dá vědět. Přece jen, ta party se pořádá nejen kvůli rozhovoru s Winwinem, ale taky to bude v podstatě rozlučková party díky YangYangově odletu na Tchaiwan a je fakt, že YangYang naše druháky skoro nezná.

Chápal jsem, že by se asi nehodilo, kdyby nás tam bylo moc a Hyunie to chápal taky. Tohle rozhodnutí jsme však s radostí přenechali na „hrdličkách" a na YangYangovi... já bych tam kluky uvítal, ale nejspíš přežiju, když tam nebudou. Teda... viděl bych se s nima moc rád, zvlášť když se vůbec nevídáme ve škole... není bohužel čas, navíc máme nekompatibilní rozvrhy... a taky by mi bodlo pozitivní info o Hanovi a Min-Ho, takže... ach joooo... pořád to nebylo na nás, ale na „hrdličkách" a YangYangovi. Felix se mi zatím neozval, což s velkou pravděpodobností svědčilo o tom, že se ještě nestalo nic nového... kdy taky, když je teprve úterý a Han v neděli nevypadal, že by měl odvahu jít za Min-Ho hned... a já jsem našeho pihovatého kamaráda nechtěl uhánět, jako bych byl nějaká drbů chtivá puberťačka, což fakt nejsem, i když zvědavý jsem až moc, to je pravda.

Netuším, jak jsme zvládli přežít další den přednášek a následující dva dny plné trénování, ale nějak jsme to všichni tři zvládli... naštěstí. Felix ani jednou nezavolal... pořád jsem netušil, jestli je pozvaný na party u „hrdliček" nebo ne... ale v pátek večer jsme já a Hyunie dostali info z Busanu, až na to, že si nejsem jistý tím, že šlo o pozitivní zprávy, ach jo. Zavolal nám totiž Min-Hyunie. „Omluvám se, že volám až teď." začal provinile hned v úvodu. „Musel jsem o všem hodně přemýšlet, navíc jsem měl nějaké zařizování." „To je v pohodě, Minie." ujišťoval jsem ho nejen já, ale taky miláček. „Už víš, jestli máš stipendium a jak to s tebou bude dál? Kdy přijedeš do Seoulu?" vyptával jsem se. „Hmmm... už to vím." povzdechl si Minie, na což nám sdělil, že dostal jen poloviční stipendium, takže se rozhodl, že Harvard teda ne.

„Kdybych byl bytostně rozhodnutý, že chci studovat tento obor a ještě k tomu v USA, neváhal bych..." znovu si povzdechl. „jenže já jsem si čím dál víc jistý, že přesně tohle nechci, takže platit půl školného je stejné, jako bych vyhodil peníze z okna, nebo bych je klidně mohl spálit... spláchnout do záchoda a já nemůžu po nikom chtít, aby mi platil školné, bylo by to k ničemu. Navíc se nemíním zavázat Harvardu, protože i poloviční stipendium sebou nese velké závazky... nemohl bych jen tak skončit, i kdybych tam třeba šílel a vlastně... jsem moc rád, že nemám plné stipendium, to bych tu školu teprve musel dokončit za každou cenu a tou cenou by nejspíš bylo mé psychické zdraví, chápete, že?" „Chápeme." přikývli jsme oba, jen já o něco víc nervózně.

„Ah-Young to už ví?" zajímal se Hyunie a mě po jeho otázce píchlo u srdce. Ach jo, Ah-Young. Znamená to, že je mezi ní a Min-Hyuniem opravdový konec? „Ah-Young jsem to jen napsal, nevolal jsem jí." odtušil suše Minie. „Zatím jsme se oficiálně nerozešli, ale vzhledem k tomu, že mi nic neodpověděla, zdá se, že už rozejítí jsme, nebo já nevím..." povzdechl si. „Ona teď řeší stěhování do Cambridge, zápis do školy a tak... možná si nevšimla, že jsem jí napsal a možná teď nemá energii na to mi odepsat... asi bych jí mohl někdy zavolat... měl bych jí zavolat." „Jo, to bys asi měl." souhlasil s ním miláček. „Takže to znamená, že nepřijedeš do Seoulu... zůstáváš v Busanu?" pofňukl jsem, když mi došlo, co jeho slova o zavolání asi znamenají. „Co tam budeš dělat?"

„Zlato..." ještě jednou si povzdechl Minie. „Vím... slíbil jsem ti, že přijedu do Seoulu a že společně něco podnikneme, jenže... musel jsem se definitivně rozhodnout ohledně Harvardu, navíc jsem musel přijít na to, co budu dělat dál a na to jsem potřeboval klid, tak proto jsem zůstal v Busanu. Měl jsem toho hodně na vyřizování a ještě nemám hotovo, takže se moc omlouvám i za to, že nám ta společná akce zatím nevyjde... teda, v dohledné době ne." „Hmmm..." ještě víc jsem posmutněl. Hyunie se prozatím nevyjadřoval, jen mě konejšivě hladil po zádech. „Pamatuješ, jak jsem zmínil, že chci letět do Osaky, když nenastoupím na Harvard?" ozval se po kratinkém tichu Minie. „Pamatuju." špitl jsem.

„Říkal jsi, že je tam úžasný taneční soubor a že by ses k nim rád přidal." „No... tak tohle mi bohužel nevyšlo." oznámil nám. „Ale v pohodě..." zarazil naše slova lítosti dřív, než jsme je stihli vyslovit. „Objevil jsem totiž jeden projekt v Tokiu..." pokračoval rychle a s jasným nadšením v hlase. „Jde o postgraduál pro studenty tamní university, ale v podstatě se tam může přihlásit kdokoli." „Takže chceš přece jen studovat dál?" pousmál se Hyunie. „Naše škola taky nabízí postgraduál, tak... proč zrovna Tokio?" nechápal jsem pro změnu já. „Protože tento postgraduál mi přijde mnohem zajímavější, navíc potřebuju vypadnout z Koreje." opověděl Minie. „Nevím, jestli se ještě uvidím s Ah, nevím, jestli jsem ohledně našeho rozchodu tak v pohodě, jak bych chtěl být, navíc miluju Japonsko... potřebuju změnu."

Hned potom, co jsme ho oba ujistili, že jeho potřebu změny chápeme, povykládal nám nadšeně, že se ten postgraduál jmenuje NBA – Choreographic project, že je zaměřený na studenty, kteří chtějí rozvíjet tvorbu svých vlastních choreografií pod vedením úžasných tanečních mistrů a choreografů a já i Hyunie jsme museli uznat, že to zní mega moc lákavě. „Poslal jsem tam email se svou žádostí a aktuálně čekám na jejich odpověď." nevím pokolikáté si povzdechl náš kamarád. „Moc bych tam chtěl studovat, jenže semestr už začal, nevím, jestli mám nějakou šanci na přijetí a vlastně... i z toho jsem totálně na nervy... takže... to je další důvod, proč pořád zůstávám v Busanu... nezlobíte se?"

„Ne, Minie... nezlobíme se." odpověděl mu miláček i za mě. Měl pravdu, ani já bych se nemohl na našeho úžasného kamaráda zlobit, navíc jsem mu vždycky přál jen to nejlepší. „Držíme ti pěsti, Minie." popotáhl jsem přesto lítostivě. Přeji mu jen to nejlepší, jenže bych ho měl rád blízko nás, ne až kdesi v Tokiu, ach jo a ještě milionkrát ach jo. „Děkuji, kluci... moc si toho vážím." vydechl Minie. Rozloučil se pak s námi s tím, že tentokrát se doopravdy ozve hned, jak bude vědět cokoli nového ohledně případného postgraduálu v Tokiu, dá nám prý vědět, jestli zavolal Ah-Young a na čem se spolu dohodli, popřál nám nejen krásný víkend, ale taky úspěchy ve škole a slíbil, že se uvidíme hned, jak mu to třeba jen maličko vyjde. My dva jsme mu upřímně popřáli hodně štěstí... snad se mu splní jeho přání a on odletí do Tokia... a taky pevné nervy, když bude mluvit s Ah-Young.

Skutečně jsem si přál, aby Miniemu všechno vyšlo a on nám příště zavolal, že je happy a to stejné si přál taky Hyunie. Bože... bylo mi jasné, že mi bude moc chybět, chtěl bych ho mít tady v Seoulu, jenže on chce žít a studovat v Japonsku a jen to je důležité a na tom záleží nejvíc... je to jeho život, jeho štěstí. Navíc, Min-Hyunie stále bude můj blízký kamarád, na tom nic nezmění ani sebevětší dálka a já tady přece mám Tenieho a občas taky Jung-Kookieho, takže nebudu sám a nejvíc ze všech je tady pro mě můj milovaný Hyunie. S mým miláčkem nebudu nikdy sám, i kdyby mě opustili všichni kamarádi, které teď mám, budu už jen šťastný a v pohodě... určitě... snad.

Jong-Hyun

Měl jsem radost, že se Young-Min cítí líp, že se o něho zajímá teta... snad jediná příbuzná, která není ubohá a na hlavu, doufal jsem, že to tak je. Byl už sice pátek a Su-Hee nám ještě nezavolala, aby nám mohla říct nové informace... zřejmě jí zase nevycházel čas, aby se stavila za Minem do nemocnice... ale já jsem byl ohledně něho v klidu a Ki naštěstí taky. Chápal jsem Min-Hyuna a jeho potřebu studovat v Tokiu, vážně by mu bodla změna. Hlavně, aby byl šťastný a dělal jen to, co ho baví, to bylo mé přání a stejně tak to cítil taky Min-Ki. Oba jsme doufali, že se nějak dohodne s Ah-Young a že jejich rozchod nebude zlý, pokud se ti dva skutečně rozejdou. Všechno tohle jsme s miláčkem stihli probrat ještě před spaním... naštěstí jsme nemluvili až do rána... a on pak k mé nemalé radosti usnul v klidu s tím, že se těší na zítřejší party u hrdliček.

Taky já jsem se těšil na sobotu, protože mám nejen hodně rád party, ale navíc mám rád dobrou společnost, což Taeyong a Tenie rozhodně jsou, YangYanga nevyjímaje. Tenie nám včera... ještě ve škole samozřejmě... prozradil, že YangYang pozval Wina k nim domů, že ho pozval Tenieho jménem a Winwin prý slíbil, že přijde. Musím přiznat, že i já jsem začínal být čím dál víc zvědavý na setkání s Winwinem a jak všechno ohledně jeho další šance od Tenieho dopadne... nakazil jsem se od svého miláčka, to je jasné.

Sice jsme s miláčkem usnuli dost pozdě, ale oba jsme spali dlouho, skoro až do dvanácti hodin. Nebylo proč spěchat, potřebovali jsme se pořádně vyspat a naštěstí jsme se vyspali skvěle. Společně jsme uvařili rychlý oběd, který nám nahradil snídani a brzy na to jsme vyrazili do Dongdaemun-gu, protože jsme si oba přáli být u hrdliček co nejdýl. „Ahoj, bezva, že jste už tady." culil se Tenie, který nám přišel otevřít dveře. „Teda..." povzdechl si. „Jsem rád, že jste přišli dřív než Winwin... jsem nějaký nervní... ale když už jste tady, budu konečně klidnější."

„Copak, Taeyong tě nedokáže uklidnit?" nechápal jsem. „Ani YangYang?" doplnil mé otázky miláček. „Snaží se o to, ale... nevím, zatím se jim to moc nepodařilo." pokrčil nejistě rameny. „Možná Winwina prožíváš zbytečně moc, nemyslíš?" nadhodil jsem. „Proč ho tak moc prožíváš?" „Neprožívám!" vyhrkl Tenie. „Teda... já nevím." pokrčil mírně nejistě rameny. „Strašně dlouho jsem s ním nemluvil a teď... asi mi to všechno přijde nějaké divné a nevím... úplně se na nějaký rozhovor s Winem necítím a nedokážu být v klidu stejně jako Taeyongie a nedokážu mít radost jako YangYang, který si je naprosto jistý tím, že Wina vezmu na milost." „Aha?!" zarazil se Ki. „Takže s Winwinem nebudeš mluvit? Vykašleš se na rozhovor s ním?" „Ne... to asi ne." odtušil Tenie. „Zklamal bych tím YangYanga, navíc..."

Nestačil však domluvit a bytem se rozezněl zvonek, takže nám poslední slovo „navíc" muselo stačit, co už. „Ahoj?!" vydechl nejistě Tenie, jakmile otevřel dveře od bytu, které za náma před tím zavřel a teď zjistil, že dalším příchozím je právě Winwin. Tímto se nám úžasně potvrdilo, že my o vlku a vlk za dveřmi, vtipné. „Ahoj?!" ozval se s mírně rozpačitým a jakoby plachým úsměvem Winwin, ale nejen mě, Min-Kiho, ale taky Tenieho nejvíc zaujal na blond obarvený a hodně pohledný kluk, který přišel s ním. Zřejmě mu dělal štít svým vlastním tělem, protože stál mnohem blíž ke dveřím než Winwin, evidentně jeho přítel Ren-Jun...

„Ahoj." uculil se mile ten kluk. „Já jsem Ren-Jun." mírně se poklonil. „Ty jsi určitě Chittaphon, kterému všichni říkají Ten, je to tak?" ještě mileji se usmál pouze na Tenieho. „Nevadí ti, že jsem přišel taky?" zeptal se o poznání nejistěji, zatím co Winwin raději mlčel. „No... ano, jsem to já." pousmál se na Ren-Juna Tenie. „A ne... vůbec mi to nevadí, tak... pojďte oba dál." pobídl je. Oba příchozí ho samozřejmě poslechli a hned na to nás všechny přiběhl přivítat Taeyong s omluvou, že prý až do teď něco kuchtil v kuchyni, samozřejmě s YangYangovou asistencí... musela to být sranda, protože Tae nikdy neuměl vařit... a taky nám oznámil, že YangYang se k nám přidá za chvíli, protože jejich společné veledílo hlídá, aby se nespálilo.

Já i Ki jsme se na sebe s úsměvem podívali a zřejmě nás napadlo to stejné, ale netýkalo se to Taeho a jeho pokusů v kuchyni, kterým snad zdárně asistoval YangYang. Napadlo nás, že je moc dobře, že Ren-Jun přišel taky. Bylo evidentní, že chce být s Winwinem co nejvíc, když se odvážil i bez ohlášení přijít k hrdličkám do bytu, takže láska těch dvou se v těchto okamžicích zdála být pravou. My oba jsme si říkali, že je teď o hodně jistější, že i Winwinovy záměry jsou upřímné tak, jak nám v neděli tvrdil YangYang.

Když mi tohle miláček zašeptal do ucha... ještě před tím, než došlo na naše představování... a já jsem se ujistil, že skutečně myslí stejně jako já, shodli jsme se na tom, že by bylo vážně moc fajn, kdyby Tenie dal Winwinovi další šanci. Oba jsme moc doufali, že zdání neklame... snad si Winwin skutečné odpuštění a další šanci zaslouží... opravdu snad.