Min-Ki

Od okamžiku, kdy jsem se probudil a zjistil, že jsme s Hyuniem zaspali, až do naší návštěvy YangYanga v Kunově bytě, jsem byl dost mimo a jistě za to nemohl jen fakt, že jsme se s miláčkem trestuhodně vykašlali na školu. Nebyl jsem prostě ve své kůži, ale to se rapidně změnilo, jakmile jsem se stal svědkem usmíření Tenieho a YangYanga. V těchto okamžicích jsem byl nejen dojatý, ale taky moc šťastný. Ulevilo se mi, že Tenie svému znovu kamarádovi věří, že nic nestálo v cestě jejich vzájemnému odpuštění a největší radost jsem měl právě kvůli Teniemu, který byl dojatý stejně jako já a vlastně taky YangYang. Na Teniem bylo dost dobře vidět, že ze svého srdce shodil obrovské břímě, které ho v posledním týdnu prázdnin tížilo a mega moc trápilo.

Teď už jsem věděl jistě, že za Tenieho tajemným smutkem stály i jeho vlastní výčitky svědomí, ne pouze údajná nenávist. Měl totiž naprostou pravdu, když řekl, že se tenkrát v San-Mingu nezachoval jako správný kamarád... s tím jsem bohužel musel souhlasit... a byla velká chyba, že si se svým ex kamarádem nepromluvil mnohem dřív, ale tohle už naštěstí nemělo smysl řešit. Ti dva si přece promluvili dnes a je fuk, že se tak stalo víc jak po čtyřech letech od té nešťastné události, která zničila jejich přátelství. Bože... usmířili se a nejvíc důležité je, že k tomu vůbec došlo. Lepší později než nikdy, ne?

Tenie odpustil YangYangovi jeho dávnou zradu a YangYang odpustil Teniemu, že ho po jeho zradě tak moc zbil. Konečně se mezi nima všechno urovnalo a my všichni jsme byli moc rádi, že obnovili své přátelství. Já s Hyuniem jsme ochotně přijali YangYanga za našeho kamaráda, dokonce i Taeyong s tím neměl žádný problém a zdálo se, že všechno už bude jen v pohodě a zalité sluncem. Nespěchali jsme domů. Hned jak mě, Tenieho a YangYanga přešlo největší dojetí a potom, co se ti dva ještě mockrát ujistili, že všechno zlé co mezi nimi bylo, je smazáno, uvelebili jsme se všichni v obývacím pokoji. Tentokrát ani jeden z nás neodmítl nějaké to občerstvení, ať už čaj nebo kafe, které nám náš nový kamarád ochotně přichystal.

Dlouho jsme si pak povídali. YangYanga moc zajímalo, jak si Tenie žije v Seoulu a jestli je šťastný s Taeyongem na což ho Tenie... k Taeho neskonalé radosti a YangYangově taky... ujistil, že je mega moc šťastný. Očividně nemínil vytahovat jejich rozchod... nebyl žádný důvod o něčem takovém mluvit... a stejně tak nemínil zmiňovat události posledních dnů, respektive rozebírat trest, který mu Taeyong slíbil. Prohlásil, že studium na taneční fakultě v Koreji je jeho splněný sen a že nemíní odjet ze Seoulu a už vůbec pak nemíní opustit svého miláčka Taeyonga... přeje si s ním zůstat navždy, sweet... a Tae k dojetí nás všech prohlásil, že i on chce zůstat s Teniem navždy.

Já s miláčkem jsme našemu novému kamarádovi jen stručně sdělili, že nám oběma „chvíli" trvalo, než jsme se spolu dali dohromady jako pár, ale že se milujeme stejně moc, jako se milují „hrdličky" a že i my dva spolu chceme zůstat navždy, z čehož neměli radost jen naši dlouholetí kamarádi, ale k našemu překvapení taky YangYang. Byly to opět dojemné chvíle, moc pěkné. Od YangYanga jsme se pro změnu dozvěděli, že po střední škole nastoupil na universitu přímo v Taipei, kde žije se svou rodinou a že tam studuje obor zahraniční obchod spolu s obchodním právem. YangYang prohlásil, že ho to moc baví a to i přesto, že na tuto školu nastoupil pouze kvůli tlaku ze strany jeho rodiny.

Nejdřív si na univerzitě zvykl, pak se mu tam zalíbilo a teď rozhodně míní pokračovat ve studiu na stejné fakultě, takže ho tedy čeká třetí ročník. Řekl nám, že se korejštinu začal učit mnohem dřív, než zjistil, že náš jazyk bude potřebovat a to díky své velké lásce ke K-popu a našim úžasným dramatům, kterým chtěl pořádně rozumět, což se mu naštěstí podařilo... tohle Tenie věděl a připomněl mu, že se přece začali učit spolu. YangYang měl ze svých pokroků velkou radost, zvlášť když se mu pak korejština hodila pro jeho vysokoškolské studium, kde rozhodně musí ovládat více jazyků než jen mandarínštinu a kantonštinu, respektive další důležité asijské jazyky, jimiž je japonština a neodmyslitelně taky korejština, případně i thajština. K tomu ještě musí ovládat angličtinu a základy francouzštiny... on sám a zcela dobrovolně si přidal taky němčinu... no a znalost korejštiny ve škole nejen uplatnil, ale navíc se v ní zdokonalil.

Dozvěděli jsme se, že s Winwinem nebyl celou tu dobu v žádném kontaktu, s Kunem si občas napsali a občas si i zavolali... neřešili však nic ohledně Tena nebo Winwina... a taky nám YangYang přiznal, že od osmnácti, kdy se vyspal s Winwinem, neměl žádný milostný vztah. Prohlásil, že je to v naprosté pohodě, že žádný vztah nechtěl... s klukem ani s dívkou, které ho přitahují taky... ale na konci minulého semestru mu prý začalo docházet, že se mu zřejmě víc než jen líbí jedna dívka, která je shodou okolností studentka stejného oboru, ale o ročník níž.

„Byl jsem čím dál víc mimo, hodně mě mrzelo, že už nejsme s Teniem kamarádi a potřeboval jsem se s ním konečně usmířit." povzdechl si. „Neřešil jsem proto nic jiného než setkání s Teniem, plánoval jsem svou prázdninovou cestu do San-Mingu a přemýšlel pořád dokola o tom, co a jak mu řeknu, až ho tam... snad... po tak dlouhé době potkám a přestože jsem si skutečně začal všímat, jak je FengMian krásná a milá, šlo to v podstatě kolem mě. Ale teď..." pokrčil rameny po naší otázce, jestli se svou možnou zamilovaností míní něco dělat a co přesně. „když už můžu být konečně v pohodě díky našemu usmíření..." usmál se na Tenieho a on mu věnoval úsměv nazpět. „když jsem si uvědomil, že jsem do FengMian vážně zamilovaný, tak... asi..." roztomile se začervenal.

„Asi koupím kytku a pozvu ji na rande... teda, udělám to hned, jak se vrátím do školy a potkám ji tam." dokončil svou odpověď na naši mírně všetečnou otázku. „Skvělý plán!" mrkl na něho Taeyong a já s Hyuniem, včetně Tenieho, jsme nemohli jinak, než s Taeyongem souhlasit. „Jsem moc rád, že už nestojím v cestě tvému milostnému životu." uculil se mírně provinile Tenie. „Doufám, že tvé pozvání na rande neodmítne." dodal rychle, nesjpíš proto, aby zamaskoval obnovený pocit viny. „Taky doufám." přikývl ještě víc se červenající YangYang. „Pravdou je, že v tomto směru nemám žádné zkušenosti... možná to bude naprostý trapas a fiasko." přiznal rozpačitě.

„Ale ty se tím vůbec netrap, Tenie, ano?" znovu se pousmál na Tenieho. „Co bylo, to bylo a já jsem tě taky mohl vyhledat dřív, nemyslíš? Je to jen můj problém, že jsem se tak dlouho trápil a nic s tím nedělal, ale tohle je už naštěstí pryč, už nemá smysl se tím zabývat. Teď je přece důležité jen to, že jsme se spolu konečně usmířili, já jsem si i díky našemu usmíření přiznal, že jsem zamilovaný, a jak to s FengMian dopadne..." pokrčil rádoby lhostejně rameny, pořád s ruměncem na tváři. „to se teprve uvidí a pokud to nedopadne dobře, nejspíš to přežiju... teda, doufám." dodal s nejistým úsměvem. „Budu ti usilovně držet pěsti, jen abys byl moc šťastný." odtušil s něhou v hlase Tenie a YangYang se moc hezky zasmál. „Já už jsem šťastný." popotáhl dojatě hned na to. „Jsem vážně moc šťastný, že tě mám zpět ve svém životě, Tenie... jsem strašně moc šťastný!"

„Taky jsem moc šťastný, že tě mám zpět." popotáhl Tenie, který současně YangYanga mega moc vroucně objal, čemuž se YangYang ani maličko nebránil. Taeyong ty dva mlčky a s úsměvem sledoval, já jsem utíral další slzy dojetí a Hyunie se taky spokojeně culil. Zrovna v tom okamžiku přišel domů Kun, takže se i on směl zapojit do naší společné radosti ohledně usmíření těch dvou telat, což mega rázně... i když současně s neskrývanou radostí v hlase... okomentoval slovy, že už bylo na čase. Kdyby prý měl na tohle usmíření čekat třeba jen o den dýl, asi by ty dva k tomuto kroku musel dokopat s použitím hrubého násilí a je prý fuk, že o trablech mezi nimi ví až od minulého týdne, kdy si s YangYangem vážně promluvil a něco málo z něho vytáhl.

I přes tento docela krátký čas by prý neměl ždibec trpělivosti navíc, ještě když musel skoro celý týden sledovat, jak je YangYang smutný a mimo, což se prý úplně nezlepšilo ani potom, co ho ten osel jako malý a totálně praštěný kluk neposlechl a jel na sobotní setkání s Teniem kvůli své údajné a naprosto pitomé revanši. „Popravdě..." ušklíbl se Kun. „Kdybych v sobotu zjistil, že jste se vy dva..." zamračil se na Tenieho s YangYangem. „spolu nějak víc pobili a ještě k tomu bez naděje na usmíření, ty Yangu..." zamračil se už jen na YangYanga. „padal bys zpět do Taipei, skončil bych s tebou a to samé platí pro tebe, Tene!" zamračil se znovu na Tenieho.

„Myslel jsem vážně, že bych s vámi oběma nechtěl nic mít, zklamali byste mě a ne málo. Když jsem však zjistil, že všechno bylo jinak a že je tady naděje na vaše usmíření, snažil jsem se být trpělivý... zatraceně moc trpělivý." zvedl významně levé obočí a pravý prst. „Je vážně super, že už k vašemu usmíření došlo a že nemíníte dál pokoušet mou trpělivost a taky mé... díky vám oběma... hodně pocuchané nervy." dodal s úsměvem. „Jsem vážně moc rád, že mám zpět oba své kamarády, kteří jsou už zase přátelé a že všechno bude jako dřív, i když už brzy budeme všichni tři daleko od sebe." Na což si je oba přitáhl k sobě, oba je současně objal a nastaly další chvíle dojímání, ach jo. Ach jo proto, že jsem už zase nestíhal utírat slzy a Hyunie mi s tím musel pomáhat.

Myslím, že se těm dvěma hodně ulevilo, že se na ně Kun nevykašlal, i když Tenie před tím machroval, že je mu to prý jedno... tele. „Kdy vlastně odlétáš do San-Mingu?" zeptal se s povzdechem Tenie, jakmile se ti tři přestali objímat. „Už tuhle sobotu." povzdechl si taky Kun. „V pondělí mi začíná škola a víš sám, jak je let do Číny časově náročný." „Hmmm, vím." přikývl chápavě Tenie. „Ty taky odletíš už tuto sobotu?" podíval se pro změnu smutně na YangYanga. „No..." znejistěl tázaný. „Původně jsem měl v plánu, že se tady zdržím maximálně týden, ale... kdybys chtěl, Tenie, můžu na Tchaiwan odletět až příští týden... myslím tu další sobotu, protože škola mi začíná čtrnáctého... nemusím tak moc spěchat."

„Tak super!" uculil se už veseleji Tenie. „Zůstaneš v Seoulu o týden dýl a rovnou s námi můžeš jít na party, kterou pořádají naši kamarádi druháci. Může jít s námi, nebo ne?" podíval se nejistě na Taeho, na mě i na Hyunieho, aniž by čekal na YangYangovu odpověď. Zřejmě mu nemínil dovolit jakékoli protesty, byla to zkrátka hotová věc. „Jsem si jistý, že to nikomu z těch trubek nebude vadit." ujistil ho Taeyong a my dva jsme souhlasili s jeho pohledem na věc, až na to, že nám současně docvaklo, že zrovna dnes jsme se měli s klukama potkat v kantýně a konkrétněji domluvit naši zahajovací party, jenže díky naší absenci ve škole se naše setkání jaksi nekonalo.

Hyunieho proto vůbec nepřekvapilo, když jsem okamžitě hrábl po mobilu, abych mohl zavolat Felixovi a omluvit se mu, že jsme nešli do školy a že jsme si až do teď na něho a na kluky ani náznakem nevzpomněli, fakt trapas. „V pohodě." culil se do mobilu Felix, jakmile přijal hovor a vyslechl mou omluvu. Tentokrát byl na kameře, takže jsme ho všichni viděli i slyšeli a on zase viděl a slyšel nás. „Mně, Hyun-Jinovi i Hanovi s Changem šla ze všeho hlava kolem a bohužel, úplně jsme na naši domluvu zapomněli, takže jsme vás v kantýně nehledali." přiznal klidně. „Já to vidím tak, že bude těžké se někde setkat..." zamyslel se.

„Takže se rovnou domluvme, že naši úžasnou party spácháme v sobotu a to v obvyklém čase, souhlasíte?" mrkl nejen na mě, ale i na ostatní. „Souhlasíte." oznámil nám rychle, aniž bych stihl já, nebo někdo jiný, cokoli říct. „Což znamená, že musíte přijít k nám do bytu tuto sobotu později odpoledne... jak říkám, v obvyklém čase... a musíte přijít se super náladou a připravení na srandu." sypal ze sebe dál Lix. „Přijdeš ty, Min-Ki..." mrkl jen na mě. „samozřejmě s Hyunem a taky Ten s Taeyongem a každý, kdo bude chtít jít s vámi." poukázal s milým úsměvem na oba „přebývající" kluky, z nichž ani jednoho nezná, ale jak se zdálo, rád by je poznal.

„Takže domluveno." ještě jednou na nás mrkl. „Teď mě omluvte, prosím. Jinie na mě volá, že mu došel toaletní papír, musím ho jít zachránit." pobaveně se zasmál, na což hovor bez dalších řečí a nejspíš totálně zbytečného loučení ukončil. „Hmmm, takže domluveno." uculil se pobaveně Taeyong a Tenie se významně podíval na YangYanga. „Slyšel jsi, co říkal?" pousmál se. „Jo, slyšel jsem, že někomu došel toaletní papír a ten pihovatý kluk ho šel zachránit." ušklíbl se YangYang, čemuž jsme se všichni zasmáli.

„Ten pihovatý kluk je Felix." odtušil klidně Hyunie. „Jo, jmenuje se Felix." přikývl Tenie. „Jenže já jsem vůbec nemyslel nějakou záchrannou akci, ale jeho hlášku, že máme vzít na tu party každého, kdo bude chtít jít taky, což ty rozhodně chceš, Yangu, a teď je už zcela jasné, že tam s námi jít můžeš." „Neboj se, Tenie, však on tam s vámi milerád půjde." pousmál se Kun, na což YangYang mírně váhavě, přesto s úsměvem přikývl, jakože souhlasí. „Půjdu tam s vámi moc rád." vydechl zcela upřímně, čímž nepotěšil jen Tena, ale taky mě a Hyunieho.

Jong-Hyun

U Kuna v bytě jsme se zdrželi téměř do večera a dobře jsme se bavili. Min-Ki a Kun se spolu nikdy řádně nepředstavili, ale i tak se oba chovali, jako by se znali už dlouho. Já sice znám Kuna stejně dlouho jako Tena, ale v podstatě jsem měl až dnes pořádnou příležitost poznat ho blíž a víc si s ním pokecat. Už při prvním setkání na jeho party mi přišel moc fajn, později mi mou představu o něm nijak nevyvrátil, ale až dnes se mi skutečně potvrdilo, že je moc milý a fajn kluk. Z YangYanga se vyklubalo veselé a mírně potrefené tele a já jsem byl ještě víc happy z jeho usmíření s Teniem a taky jsem se moc těšil, že přijde na Felixovu party... bude sranda.

Tenie celou dobu zářil štěstím, smál se s YangYangem, tulil se k Taeyongovi a Taeyong měl z jeho štěstí mega velkou radost. Miláček se taky uvolněně bavil, tulil se ke mně a já jsem si užíval jak jeho blízkost, tak uvolněnou atmosféru s klukama. Bylo to super odpoledne. Kdyby nás druhý den nečekala škola, zdrželi bychom se tam dýl, jenže nás bohužel škola čekala a my jsme tentokrát nemínili zaspat. Tenie a Tae se rozhodli, že ještě dnes přespí u nás v bytě, ale že se hned zítra po přednáškách vrátí k sobě do bytu, aby si ještě chvíli užili Kuna, než v sobotu odletí a taky, aby Tenie mohl trávit víc času s YangYangem. Bože zachraň nás... přes týden nás čekal pekelný rozvrh a málo času, takže jsem rozhodnutí hrdliček chápal a Ki to viděl stejně jako já.

S Kunem jsme se rozloučili s vědomím, že se v brzké době jen tak nepotkáme... škoda... s YangYangem zase s vědomím, že se potkáme v sobotu u našich telat na party a Tenie s Taeyongem jeli spolu s námi do Gangnamu. „Jsem vážně moc šťastný, že se Tenie usmířil s YangYangem." vydechl s úsměvem Ki, když jsme už leželi v naší posteli a on se ke mně sladce tulil. Kluci už taky byli v hostinském pokoji a chystali se na spaní. „Byl to moc pěkný den, že?" dodal rozněžněle, zatím co já jsem něžně hladil jeho vlásky. „Souhlasím se vším." uculil jsem se. „Ale teď už spinkej, lásko, nebo zase zaspíme." upozornil jsem ho zcela vážně.

Bylo mi jasné, že by ještě rád probíral události dnešního dne... já bych rád probral i události dne včerejšího... jenže to by se pak protáhlo na dlouho a jen čert ví, jak bychom pak ráno vstali. Tentokrát jsme sice měli nastavený budík, jenže lenora a nechuť vstávat jsou svině, takže by nebylo dobré ponocovat a naši vůli vylézt z postele včas bez sebemenšího zaspání pokoušet. „Hmmm... tak jo." povzdechl si. „Dobrou noc, miláčku... moc tě miluju." Zvedl hlavu a něžně políbil mé rty. „Dobrou noc, lásko... taky tě moc miluju." odpověděl jsem, než jsem ho pro změnu políbil já. Pak už jsme se oba uvelebili... on samozřejmě s hlavou na mém hrudníku... a brzy na to jsme navštívili říši snů.

Ráno jsme k naší velké úlevě vstali v pohodě a všichni čtyři jsme se v klidu společně nasnídali. Taeyong pak odjel i se sbalenýma taškama do Dongdaemun-gu s tím, že se uvidíme na party a Tenie jel s námi na fakultu, kde nás čekal celý den zabitý přednáškama. Bože... už po prvním přednáškovém dni jsme všichni tři byli totálně grogy... fakt super začátek posledního ročníku. Jediné štěstí bylo, že nám prošly omluvenky, protože na studijním nikdo nic neřešil přesně, jak nám Tae říkal. Tenie pak spěchal za svým miláčkem a taky za oběma kamarádama s tím, že se uvidíme zítra na tréninku a my dva jsme se odploužili k nám do Gangnamu. Bože... už aby byl víkend.

Jediné, co jsme ten večer dokázali, bylo to, že jsme si konečně promluvili o Min-Kiho pondělním žárlení na Hong-Giho a já jsem musel uznat, že jsem se mýlil, když jsem miláčka podezíral, že mi nevěřil. Uznal jsem, že podobné pocity přichází samy, že nemají až tak racionální důvod a znovu jsem připustil, že byla chyba i na mé straně. Mohl jsem ty dva seznámit a mohl jsem se Min-Kimu víc věnovat. Hlavně jsem nemusel vychvalovat Hong-Giho japonštinu, nebo jsem mohl pochválit i tu miláčkovu, ale v tom Ki prý žádný problém neviděl. Ujistil mě, že on žádné vychvalování nepotřebuje, že skutečně ví, jak ho vnímám a to mu ke štěstí stačí... skromné zlatíčko. S mým „trestem" taky prý neměl až takový problém, i když zvládnout nevzdychat bylo téměř nad jeho síly a já jsem uznal, že jsem měl být ohleduplnější, ještě když došlo k nedorozumění z mé strany. Tohle se naštěstí uzavřelo ke spokojenosti nás obou, nebylo už co ohledně toho dál řešit.

Nejspíš nemusím zmiňovat, že čtvrteční a páteční trénink byl totální masakr, ještě když ani jeden z nás tří celé prázdniny pořádně netancoval a necvičil, no a základy baletu ani jednoho z nás nebavily. Bože zatrať balet... byla to makačka a totální opruz, i když našemu tělu a studijním potřebám opruz dost užitečný. Ki se v pátek rozhodl, že tento semestr kašle na Taekwon-do, přestože jeho původní plán byl, že se tomuto bojovému sportu bude znovu věnovat. Bylo mu totiž jasné, že s tímto šíleným rozvrhem a makačkou v tanečním studiu by Taekwon-do už nedal a já jsem jeho rozhodnutí absolutně schvaloval. Nepřál jsem si, aby se můj miláček přetěžoval. Nebyl k tomu žádný důvod ještě, když jsem si byl naprosto jistý, že si i bez dalších tréninků dokáže poradit s úchyly a násilníky líp než kdysi. I s tím kreténem ve vlaku to přece zvládl na áčko s hvězdičkou.

V pátek večer jsme byli všichni tři naprosto odrovnaní. „Zítra doprovodíme Kuna na letiště a pak přijdeme i s YangYangem na tu party, ano?" loučil se s námi bez špetky života Tenie. Už jsme byli osprchovaní a převlečení, ale totálně neschopní zvednout rozlámaná těla, proto jsme seděli jak pecky v šatně. „Jestli teda vylezu z postele." povzdechl si jako unavenost sama. „Vidím to stejně." povzdechl si stejně unaveně Ki a já jsem jen zmoženě pokýval hlavou. Bože dej mi sílu... neměl jsem pocit, že se zvládnu doplazit do postele, ne tak, abych z ní ještě někdy vylezl. Doma jsme si pak dali rychlou sprchu, ani jsme nevečeřeli a v posteli jsme oba vytuhli hned, jak jsme zalehli.

Min-Ki

Bože... první týden školy a já jsem byl totálně vyšťavený. Nejdřív jsem měl výčitky svědomí, že jsme se v úterý ulili, ale pak už jsem za to byl jen rád. Jeden den volna navíc nám fakt bodl, navíc to byl moc pěkný den, protože se usmířil Tenie s YangYangem a já jsem zjistil, že on i Kun jsou moc super kluci. Taeyonga jsme po zbytek všedního týdne neviděli, ani Kookieho jsem nepotkal... nebylo kdy, ach jo... a ve škole jsem přežil jen díky mému miláčkovi a taky díky Teniemu. V sobotu dopoledne, když jsem se probudil, mě bolel snad celý člověk. Nechtělo se mi vstávat, i když party jsem rozhodně nemínil vynechat. Těšil jsem se, až se uvidíme s Felixem a ostatními, zvlášť když jsme ani je nikde ve škole nepotkali.

Byl jsem zvědavý, jestli tam dorazí ten Min-Ho a jestli Han přizná, že je do něho zamilovaný. Byl jsem mega moc zvědavý, jestli se dozvím, kdy se do něho vlastně zamiloval a jak to má ohledně něho majitel tří čičin... tak ho přece označil Felix, hihi. Hyunie byl natěšený na party ještě víc než já. Dokonce se mu podařilo vstát dřív a nachystat pozdní snídani a já jsem se tak mohl jen válet a odpočívat. Hyunie je prostě mega velký miláček, krásně se o mě stará. Kolem půl paté jsme už oba stáli před dveřma Hyunieho starého bytu, kde aktuálně žijí naše telata druháci. Telata jsme sice původně říkali Felixovi s Hyun-Jinem, ale později jsme se s Hyuniem shodli na tom, že telata jsou i Chang-Bin s Hanem... naše shoda byla jednomyslná, hihi.

„Super, už jste tady!" jásal Felix hned, jak nám otevřel dveře. Měl stále blonďaté vlasy, od pondělí si barvu nijak nezměnil, hihi. „Bál jsem se, že se na nás všichni vykašlali... že nikdo nepřijde." dodal dramatickým tónem, zatím co já jsem si se zalíbením prohlížel jeho makeupem nezakryté pihy a taky králičí ouška, která zdobila jeho blond účes... sweet. „Nikdo tady ještě není?" podivil se Hyunie a já jsem taky těžce nechápal, když mi došlo, co Felix řekl. „Představte si, vůbec nikdo tady ještě není. Teda... je tady Jinie a taky Chang s Hanem, ale nikdo další zatím nepřišel." sypal ze sebe rozhořčeně, zatím co nás dva postrkoval dál do předsíně. „Jsou to nespolehlivá paka, fakt děs!" zamračil se.

„První hosté, party může začít!" ozval se vesele Hyun-Jin, který nás taky přišel přivítat. „Jak vypadám, zlato?" obrátil se na Felixe. „Jsem dostatečně ready?" uculil se s oušky, které zřejmě ukradl Mickey mousovi, na což předvedl pózu, která jeho připravenost skvěle podtrhla...

„Nádhera, zlato." ohodnotil jeho vzhled nadšeně Lix, ale hned na to znovu posmutněl. „Však ostatní přijdou taky, neboj se." klidnil Hyun-Jin svého miláčka. „Všechny tvé balónky, super jídlo a mega úžasné pití neocení pouze Hyun a Ki... určitě ta paka přijdou." „To doufám, už kvůli Hanovi." znovu si povzdechl Felix. To jsme už zaujímali místo v obýváku, který se taky vůbec nezměnil, jen lustr byl jiný a samozřejmě přibyla party výzdoba, na kterou si Felix tak moc potrpí. Chang-Bina s Hanem jsme zatím nikde neviděli, zřejmě oba zůstali zalezení ve svých pokojích. Netušili jsme, kde se zdrželi Tenie, Taeyong a YangYang, ale pro zatím jsme jim nechtěli volat. Doufali jsme, že ti tři dodrží slovo a dřív nebo později přijdou.

„Han je už od rána na nervy..." pokračoval nervózně Felix. „a já z něho nedokážu vypáčit, jestli volal Jeonginovi, kdy ten klokan míní přijít a jestli s ním teda přijde Min-Ho nebo ne." povzdechl si. „Jsem si jistý, že mu Han volal." pousmál se Hyun-Jin. „Jinak s ním není rozumná řeč, takže nemá smysl cokoli z něho páčit." „To je až tak moc zamilovaný?" pousmál jsem se s pochopením pro chudáčka Hana. „Jak se to stalo?" „Je do toho kluka strašně moc zamilovaný." uculil se Felix. „Víc než sám sobě i nám dokáže přiznat, ale já to vím naprosto jistě, protože už jen fakt, že mi to přiznal, svědčí o jeho obrovské zamilovanosti."

„A jak se to stalo?" doplnil ho s úsměvem Hyun-Jin, zatím co já jsem zvědavě špicoval uši a Hyunie se taky tvářil, že ho to zajímá. „Han trávil celé prázdniny v Seoulu a mockrát se prý sešel s Inem... jako s Jeonginem... a tak se stalo, že se současně potkal i s Min-Ho. Už tenkrát, jak se opil a Min-Ho ho musel uložit do postele, už tenkrát přeskočila velká jiskra, minimálně z jeho strany, ale nejvíc si to prý uvědomil, až s ním mluvil střízlivý a víckrát... chápete." „Je nějaká naděje, že to Min-Ho cítí stejně?" vydechl jsem s náhlým uvědoměním, že už tenkrát... když se ti dva setkali poprvé... by se mi moc líbili jako pár, chtěl jsem rozhodně vědět, jak to s nimi bude dál, ale pak jsem jejich možný vztah bohužel... nebo bohudík... pustil z hlavy. Teď se můj zájem obnovil s plnou silou.

„Tohle nikdo neví." pokrčil rameny Lix. „Min-Ho prý nedává najevo, že by stál o nějaký vztah s ním, i když si prý s Hanem pokaždé povídal moc mile... stále ho oslovuje jménem, ne jeho příjmením Han, což je současně něco jako Ji-Sungova přezdívka, abyste chápali. Jeongin se svého kamaráda na jeho postoj k Hanovi neptal, má to od Hana striktně zakázané a Han se dokáže tak maximálně červenat, strašně moc se před Min-Ho stydí." „Několikrát ho prý potkal samotného a raději zdrhl jiným směrem, než aby prošel kolem něho." zasmál se Hyun-Jin. „To je fakt tele." uculil se miláček a já jsem musel souhlasit... Han je vážně totální a určitě moc zamilované tele, podobně, jako byl kdysi Sung-Jae, než se dal dohromady s dívkou svých snů. Snad to tedy vyjde i Hanovi a on získá kluka svých snů, jímž je evidentně Min-Ho.

„Ahoj, kluci." ozval se vesele Chang-Bin, který v tu chvíli přišel do obýváku. „Jestli mluvíte o Hanovi, tak ten zřejmě nevyleze z pokoje dřív, než se tady ukáže Min-Ho." ještě víc se uculil. „Kde sakra všichni jsou?" nechápal hned na to, stejně jako jsme nechápali my všichni. Než jsme však stačili cokoli říct, ozval se můj mobil a já jsem okamžik na to zjistil, že mi volá Tenie. „Sorry..." omlouval se, jakmile jsem přijal jeho hovor. „Kunův odlet má strašně velké zpoždění... pořád trčíme na letišti, ale hned jak odletí, rozhodně přijdeme za vámi." slíbil naprosto závazně. „V pohodě, Tenie." pousmál jsem se s úlevou, že se na nás nevykašlali. „Už se na vás moc těšíme." „Kun se s vámi chce ještě rozloučit." uculil se Tenie, na což nastavil kameru na čínského kamaráda, který nám s mírným úsměvem zamával...

Zamávali jsme mu samozřejmě nazpět... já, Hyunie a dokonce i Felix, Hyun-Jin a Chang-Bin, vtipné. „Dobře doleť." popřáli jsme mu sborově, čemuž jsme se všichni zasmáli. Kun mile poděkoval, na což se s námi Tenie pro zatím rozloučil, s tím, že Taeyong vzkazuje, že nemáme všechno sežrat a že pokud se prý míní Hyunie ožrat, ať to za žádnou cenu nedělá bez něho... tele. Co mu k tomu Tenie řekl, to zůstalo záhadou, protože hovor se přerušil. Já jsem se raději nevyjadřoval a miláček se pouze usmíval. „Jdu zavolat Inovi." povzdechl si Chang-Bin, když zahlédl smutně vypadajícího Hana, který nás napůl pusy pozdravil, ale větší pozornost věnoval alkoholu na konferenčním stolku. Kopl do sebe jednoho panáka a už se chystal, že do sebe kopne dalšího.

„Vážně?" rozzářil se však po Changových slovech a flašku odložil zpět na stolek. „Zeptáš se, kde je a jestli s ním přijde..." zarazil se a jeho tvář se roztomile začervenala. „Však víš kdo." špitl spíš pro sebe, než pro Chang-Bina. „Jo, zeptám se, kde to pako je a taky, jestli s ním přijde tvůj miláček." ušklíbl se Chang. „On není..." ohradil se s naprosto rudou tváří Han, ale už nedopověděl, co měl na srdci, protože se v tu chvíli ozval zvonek. „Min-Ho je tady?" vydechl, na což mu srdce očividně spadlo až někam do kalhot, chudáčkovi. Felix neváhal a s úsměvem běžel otevřít, a my všichni, včetně rozklepaného Hana, jsme ho následovali. „Nazdar, Ine!" zasmál se Felix. „Já o vlku a vlk..." zasmál se taky Chang-Bin, ale hned na to on... včetně Felixe... zvážněl. „Přišel jsi sám?" vydechl zaraženě vykulený Felix.

„Hmmm..." špitl smutně se tvářící Jeongin...

Han v tu chvíli vypadal, že se rozpláče, chudáček...

„Já jsem věděl, že nepřijde." popotáhl. Hned na to se otočil na patě a utekl z předsíně. Bože, bylo mi ho moc líto. „Omlouvám se, že jdu tak pozdě." pousmál se smutně Jeongin. „Byl jsem u Min-Ho, chtěl jsem ho sem přivést, jenže..." „Jenže on nemá zájem přijít, je to tak?" doplnil ho zklamaně Felix. „No..." povzdechl si In. „Myslím, že by se mnou i šel... tak jako posledně, v tom není ten problém, ale dnes nemá náladu na nějakou party." „Neříkal jsem ti, že ho sem máš přivést za každou cenu?" zamračil se na něho Chang-Bin. „Jak jako nemá náladu?" nechápal ještě víc zklamaný Felix.

„Možná vám to přijde vtipné..." znovu si povzdechl In. „jenže... jemu se už dopoledne zaběhla jedna z koček... myslím, že Dori?!" zamyslel se. „Jo... je to Dori a on ji prý marně hledal po bytě, po domě i po okolí... strávil hledáním hodiny a marně, bez výsledku. Je z toho totálně špatný... nemá chuť se bavit a mě i přes dlouhé přemlouvání poslal do háje." dodal tónem, jako by zrovna on naprosto selhal, jako by to byla všechno jeho vina. „Ztratila se mu kočička?" špitl jsem lítostivě. „Tak to je jasné, že nemá náladu, to chápu." „Taky to chápu." přikývl Hyun-Jin. „Jo... já to taky chápu." povzdechl si Felix. „Jenže Han..." rozhodil ještě víc zklamaně rukama. „Han se opije a bude to s ním k zbláznění." doplnil ho duchaplně Chang-Bin. „Han tohle zklamání jen tak nerozdýchá." ozval se Hyun-Jin. „Musím sakra něco vymyslet..." poškrabal se na zátylku Chang...

„Mám to!" vyhrkl s happy úsměvem hned na to. „Bang-Chan tady taky ještě není." vysvětloval, když jsme se na něho všichni vyčkávavě podívali. „Nevím, kde a proč se zdržel, ale hned mu zavolám a zjistím to." „Co má Bang-Chan společného s Min-Ho?" nechápal Lix, ale hned na to se taky uculil. „Zavolej mu." Já ani Hyunie jsme nechápali nadšení těch dvou, Hyun-Jin taky nevypadal, jako by chápal, In se nepřestával tvářit smutně a Han se zřejmě opíjel v obýváku, ach jo. „Běžte do obýváku a zachraňte Hana před otravou chlastem..." navigoval nás Chang. „Já vám to pak vysvětlím." Nebyl důvod ho neposlechnout.

Když jsme se vrátili zpět do obýváku, Han už měl půl flašky vypité a Lix mu ji musel násilím vzít. Chang-Bin běžel do svého pokoje, zřejmě pro mobil. „Klapne to, určitě to klapne!" hlásil nám ne dlouho potom, co si zaběhl zatelefonovat. „Chan se prý zdržel, ale to není tak podstatné. Podstatné je, že ví, kde bydlí Min-Ho a po cestě sem se k němu staví a vyzvedne ho." „Proč by to mělo klapnout?" zapochyboval smutně Han. „Protože Chan dokáže přemluvit i mrtvolu, aby ožila, takže zvládne přemluvit i Min-Ho, aby s ním šel na naši party, proto." odtušil klidně Chang.

„Navíc... na rozdíl od Jeongina..." uculil se na Ina. „nebude váhat použít donucovací prostředky, pokud to bude nutné... prostě ho k nám přivede, s tím počítej, Hanie." uculil se pro změnu na Hana. „Protože je to kluk z Austrálie jako já." nafoukl se pyšně Felix. „Nás jen tak něco a někdo nezastaví... Bang-Chan si s Min-Ho poradí stejně dobře, jako by si poradil s rozdivočelým Tasmánským čertem." „Jo, to určitě." ušklíbl se Hyun-Jin. „Hlavně vy kluci ze Sydney máte obrovské zkušenosti s podobnou havětí, tomu tak věřím." „Věř si, čemu chceš, zlato." odtušil s úšklebkem Lix, zatím co my ostatní jsme se pobaveně culili... pouze Han se tvářil zkroušeně, In se konečně uvolnil. „Ale musím ti připomenout, že kdybys zrovna ty nebyl tak moc podělaný z jedné jediné noci v buši, dokázal bych ti tvůj aktuální omyl."

„Kdybys pořádně zapnul stan a ta vačice by nám tam nevlezla, aby mi mohla ukousnout hlavu, nebyl bych podělaný!" zamračil se na něho Hyun-Jin a my ostatní jsme se už zase smáli. „Zapomněl jsi však, že to ty jsi ráno ječel na celou buš, že ti po noze leze malý pavouček a že se chceš okamžitě vrátit do města... já bych až tak nespěchal, pamatuješ?" připomněl mu vážně, bez náznaku humoru. „Můžu za to, že ten pavouk byl tak hnusný, lezl mi po noze a ještě se na mě divně koukal?" ohradil se dotčeně Felix. „Byl hnusnější než ta vačice a prostě fuj!" otřásl se. „Jo, jasně." uculil se Hyun-Jin. „Zřejmě se díval, jak nejlíp by ti mohl ukousnout hlavu... chápu, že ses ho bál." „Ta vačice tě jen očmuchala a šla pryč." zamračil se Lix. „Vyváděl jsi úplně zbytečně. Ten pavouk však..." znovu se zachvěl. „vypadal jako lidožrout a rozhodně měl hlad."

„Bože... už dost!" smál se Chang, div se neválel po zemi. „Vaše story z prázdnin mě nikdy neomrzí, ale sakra... berte ohledy na mou bránici!" „Jo, sorry." zahihňal se Felix, Hyun-Jin se uculil a my ostatní jsme neřekli nic, protože jsme měli práci se smíchem. Jen Han pořád vypadal jako tělo bez duše, chudáček. Nebylo jasné, jestli až tak nevěří v Bang-Chanův úspěch, jestli se bojí setkání se svým crushem, nebo jestli lituje Min-Ho a jeho zatoulanou kočičku, ale nikdo se ho raději neptal, ani já, protože jsem nechtěl být vlezlý. Přece jen ho neznám tak dobře jako Felixe nebo Hyun-Jina, navíc jsem ho nechtěl trápit zbytečnýma otázkama.

Nevím, jak dlouhá uplynula doba, po kterou jsme se společně bavili... po „hrdličkách" a YangYangovi nebylo vidu ani slechu... zatím co jsme se marně snažili rozveselit Hana. Hodina, dvě? Netušil jsem. Už jsme to chtěli s Hanem vzdát... byl mírně opilý, přesto bez nálady, ach jo... když se bytem znovu rozezněl hlas zvonku, respektive se tak stalo podruhé, co jsem byl s Hyuniem tam. Chudáci příchozí pak byli okamžitě zavaleni námi všemi... jsme telata, vím to... a nejen já jsem s úlevou zaznamenal, že jsou to očekávaný Bang-Chan s mrzutě se tvářícím klukem, který nebyl nikdo jiný než Min-Ho.

Han se začervenal jak zralé rajčátko a hrdinně prchl do obývacího pokoje, kam ho následoval skleslý Min-Ho a my ostatní jsme obklopili uculeného Chana, aby nám mohl detailně vysvětlit, jak se mu tento zázrak podařil. „Cukal se a nechtěl se mnou jít." vyprávěl Bang-Chan, zatím co se pomalu a v klidu zouval. „Dalo mi to nějakou práci, ale pak jsem ho přesvědčil, aby se mnou šel dobrovolně a bez mučení." „Ale jak se ti to u všech klokanů podařilo?" zářil nadšeně Felix. „Vážně s tebou šel sám bez potřeby spoutání a roubíku?" culil se Chang. „Vážně." usmál se spokojeně Chan. „Vysvětlil jsem mu totiž..." povzdechl si. „že tu svou kočičku stejně nenajde dřív než pozdě večer... až bude klid... chápete? Pokud je někde venku na ulici, je celá vyděšená a rozhodně nevyleze, i kdyby byla blízko a on ji volal jménem." Ještě jednou si s účastí povzdechl.

Bylo na něm poznat, že i přes radost ze své úspěšné mise cítí účast s Min-Ho a Dori, která je někde vyděšená tam venku, chudinka malá chlupatá. „Řekl jsem mu, že zbylé dvě kočky nikam nezmizí a že by on jen zbytečně seděl doma a trápil se, navíc jsem mu připomněl, že svou účast tady slíbil Inovi." dodal ještě. „Přesně tak, slíbil mi to." přikývl Jeongin. „Jenže já jsem neměl to srdce za každou cenu ho nutit, aby svůj slib dodržel." „Myslím, že máš ohledně hledání Dori pravdu." pousmál se na Chana Hyunie. „Teď nemá smysl ji hledat... neukáže se, když je vyděšená a Min-Ho tady aspoň přijde na jiné myšlenky." „A Han bude happy... teda, doufám." pousmál se Lix.

Všichni jsme se už zase vrátili do obýváku, kde se nám naskytl pohled na smutně sedícího majitele zatoulané čiči, který nevěnoval Hanovi ani maličkou pozornost a taky na Hana, který seděl s rozpačitým úsměvem a zcela rudou tváří nedaleko něho a zrovna do sebe kopal dalšího panáka. Nezdálo se, že by chtěl Min-Ho přijít na jiné myšlenky a že by Han vypadal, kdo ví jak happy, ach jo a ještě stokrát ach jo. Doufal jsem v něco jiného a zřejmě jsem v tom nebyl sám. „Neboj, Dori najdeš... věřím tomu." snažil se ho povzbudit Bang-Chan, který se posadil do křesílka opodál a my ostatní jsme si posedali tak nějak kolem. Já samozřejmě vedle miláčka. Taky jsem doufal, že Min-Ho svou kočičku najde, jinak by to bylo moc smutné.

„Ztratila se ti Dori?" zarazil se Han, jakmile mu došlo, co řekl Chan. „Hmmm..." povzdechl si smutně Min-Ho, aniž by se na něho podíval. Musel jsem uznat, že na blond obarvené vlasy jeho krásné tváři moc sluší, ale ten smutný výraz mu neslušel ani náhodou. Stále se díval někam do země a zdálo se, že tak tak zadržuje slzy. „Oh... to mě moc mrzí." špitl Han, který do sebe okamžitě kopl dalšího panáka. „Hmmm..." odtušil Min-Ho. Ani jeden z nás nevěděl, jak Min-Ho rozveselit a Han taky nevypadal, že by jen maličko tušil, co si s jeho smutkem počít. Evidentně si to takto nepředstavoval. „Musíš ho nějak rozveselit, když už jsem ti ho tady přitáhl." poradil mu po delší době rádoby nenápadně Chan, protože nedošlo k jakékoli změně na straně Min-Ho a on už to zřejmě nedokázal mlčky sledovat.

„Rozveselit?" vydechl Han, kterému se už leskly oči po notné dávce alkoholu a na jeho tváři se usadil trvalý, i když rozhodně ne upřímný úsměv. „Jak rozveselit?" „Řekni mu třeba něco pěkného." poradil mu Hyunie, aniž by upřesnil, co přesně má říct. „Jo... dělej něco, nebo to tady rozpustím." zamával svýma králičíma ouškama Felix... ještě že ta mrkvička je přišitá, jinak by mu spadla na zem. „Tohle není party, tohle je pohřeb klokanů a to jen díky Min-Ho a jeho smutku... i když, chápu, že je smutný a proč je smutný, ale ty s tím musíš..." „Vím, jak ho rozveselím!" vyhrkl Han, aniž by nechal Felixe domluvit. „Vím to!" „Jak?" zajímal se Chan, ale Han mu už neodpověděl. K překvapení nás všech se totiž přesunul za svět nevnímajícího Min-Ha a nejenže si sedl přímo za něho, navíc ho chňapl pevně kolem pasu.

„Nebuď smutný... ano?" vydechl do jeho ucha, aniž by se Min-Ho jeho blízkosti bránil a my všichni jsme civěli jako vyorané myši, jen Bang-Chan se na ně díval v naprostém klidu, i když současně taky zvědavě...

„Zlato..." vydechl Han, když na jeho slova Min-Ho ani maličko nereagoval. „Zlato... prosím..." Všichni jsme zadrželi dech, protože takové oslovení jsme od Hana nečekali a nemálo nás svou odvahou překvapil. Na co myslí Min-Ho, který nechal Hana ve své blízkosti, aniž by jakkoli reagoval na jeho mírně vlezlé objímání, na tož tak aby cokoli odpověděl na jeho nečekaně důvěrné oslovení, pak byla záhada ze všech záhad největší. Nebo možná to ani záhada nebyla. Zřejmě byl až moc ponořený do přemítání o tom, jak a kde bude hledat svou čiči, což však Hana neodradilo. „Bude to dobré, uvidíš." dodal něžně, na což stejně něžně přitiskl své rty na jeho krk...

Ještě víc jsem zadržel dech a nejen já. Byl jsem si naprosto jistý, že jsme dech znovu zadrželi my všichni, včetně smutného Min-Ho. Bože... nepřehnal Han svou přítulnost? Bude Min-Ho nějak reagovat a jak asi?