Min-Ki

Spolu s Hyuniem jsem ležel na posteli a už jen mlčky jsem se k němu tulil. Měl jsem hlavu na jeho hrudníku a on měl své ruce volně položené na mých zádech. Stejně jako já mlčel. Už jsme neměli potřebu pořád o něčem mluvit... o tom, jak si přejeme, aby to vždycky fungovalo mezi náma dvěma (jestli jsou naše představy reálné můžeme jen doufat a snažit se, aby reálné byly) a stejně tak se ani jednomu z nás nechtělo pořád dokola rozebírat něco, co není v naší moci zcela pochopit a už vůbec pak vyřešit.

Jak to bude dál, záleží pouze na Min-Hyunovi a Ah-Young, jen oni dva mají ve svých rukách jak svou budoucnost, tak i svůj vztah. Smutně jsem si povzdechl. Slíbil jsem sice miláčkovi, že se nebudu trápit a mínil jsem svůj slib dodržet, přesto jsem měl pocit, jakoby kamarádovy problémy byly mými vlastními problémy. I když jsem o tom pořád dokola nemluvil, nešlo na to nemyslet. V těchto okamžicích jsem vůbec netušil, jestli mám víc chápat Minieho nebo spíš Ah, plácal jsem se ve svých myšlenkách i pocitech jako ryba na suchu.

Opravdu se mi nelíbilo, že Ah dala svému klukovi ultimátum, to se nezměnilo, ale... měla vlastně na výběr? Kéž by tato situace byla aspoň o maličko jednodušší, jenže tohle není jednoduché ani trochu, bohužel. Bože... kdo z nich dvou ve skutečnosti dělá chybu? Kdo z nich dvou by měl být víc empatický a přizpůsobit se přání svého partnera? Dá se tohle nějak vyřešit, aniž by byl některý z nich nešťastný? „Nemáš už hlad, lásko?" ozval se z ničeho nic miláček, čímž naštěstí přerušil tok mých naprosto zbytečných, navíc dost smutných úvah. „Mám." přiznal jsem upřímně, protože to byla pravda pravdoucí.

Netušil jsem sice kolik je právě teď hodin, ale probudili jsme se hodně pozdě, navíc bylo jisté, že už uplynula nějaká ta hodina od chvíle, co jsme vstali a taky od chvíle, co odešel Minie, no a my jsme zatím vůbec nic nejedli. Měl jsem ukrutný hlad a bylo mi jasné, že Hyunie je na tom stejně jako já. „Tak... co kdybychom s tím hladem něco udělali?" pousmál se miláček, když jsem vděčně zvedl hlavu a podíval se do jeho tváře. Kdyby se nezeptal, plácal bych se dál ve svých myšlenkách a zřejmě bych umřel hlady.

„A nemyslím tím, že ho budeme hladit a říkat, že je malý." dodal s větším úsměvem. „No..." odtušil jsem, než jsem si skousl spodní ret. „Já... já bych ho hladil a říkal, že je velký!" dodal jsem hned na to rudý až za ušima. Netuším, co to do mě vjelo, ale Hyunieho slova mě k tomu přímo vybízela, musel jsem to říct, přestože jsem se za svá slova nemálo styděl. Bože... od kdy jsem takový? Od kdy naprosto nevinné hlášky obracím ve zcela vinné? „Cože?" vykulil na mě oči miláček, který mou hlášku zjevně nepochopil.

„Jak jsi to myslel?" zajímal se zmateně, i když taky s notnou dávkou pobavení v hlase, protože samozřejmě viděl můj rozpačitý výraz, stejně jako viděl červeň, která stále okupovala mou tvář. „Ne... nijak jsem to nemyslel." vydechl jsem ještě rozpačitěji, zatím co jsem uhýbal pohledem, jen abych se nemusel dívat do jeho očí... moc jsem se před ním styděl. Snažil jsem se svou trapnou hlášku nějak zakecat, jen abych Hyuniemu nemusel odpovídat podle pravdy... bože... takový trapas. „Jen tak plácám... asi z hladu... neřeš to, Hyunie, a... pojď raději něco sníst, jo?" přesvědčoval jsem ho.

„Min-Ki?!" zasmál se. „Myslel jsi tím snad to, co si myslím, že jsi tím myslel?" „Co si myslíš, že jsem tím myslel?" zarazil jsem se, i když ptát se takto rozhodně nebyl dobrý nápad... teda, asi to nebyl dobrý nápad, když jsem vážně neměl v plánu rozebírat co jsem tím myslel... až na to, že jsem byl až moc zvědavý, jestli miláček opravdu ví, co jsem tím myslel nebo si jen myslí, že to ví. „Chtěl jsi hladit tohle..." odpověděl rozverně, aniž bych věděl, co tím chce říct.

Pochopil jsem však hned, jakmile mě skulil vedle sebe, vzal mou ruku a položil ji klidně na svůj klín, kde jsem i přes oblečení zřetelně cítil jeho vyvinuté přirození. „Je to tak?" uculil se. Poznal jsem pouze z jeho hlasu, že se culí, protože jsem se pořád neodvážil podívat do jeho tváře... doopravdy jsem se před ním moc styděl a to i navzdory faktu, že můj stud byl totálně zbytečný. Díval jsem se jen tam, kam miláček položil mou ruku, zatím co jsem mimoděk přejel prsty přes bouli, která se v jeho klíně rýsovala, navíc se pod mými doteky začala rapidně zvětšovat.

„Tak... trefil jsem se?" naléhal spolu se zavzdycháním, zřejmě proto, že já jsem se nějak neměl k odpovědi, až na to, že jsem aktuálně netušil, jestli díky přetrvávajícímu studu nebo víc kvůli okouzlení a taky nemalému vzrušení, které ve mně jeho klín vzbuzoval, když jsem se ho v těch místech dotýkal. Zadržel jsem dech. Bože... jak někdo může být až takto nehorázně moc sexy a vyvinutý? Bože... jak je možné, že i po tak dlouhé době, co spolu chodíme a pravidelně spolu spíme, mě Hyunie dokáže tak moc okouzlit, vzrušit a svým způsobem taky zaskočit tím, jak moc vyvinutý je?

„Lásko!" zakňoural s námahou, když jsem neodolal nutkání jeho přirození i přes látku pořádně zmáčknout. „Ne... nemusíš mi odpovídat, ale... nech toho, pokud... pokud to nemíníš dotáhnout... aaach... bože..." zasténal, když jsem svůj čin maličko škodolibě zopakoval. Až po jeho slovech jsem se mírně vzpamatoval a taky jsem zvedl hlavu, abych se mohl střetnout s jeho zoufale vzrušeným pohledem. Hyunie ztěžka dýchal a ty jeho oči... bože... V tu chvíli jsem zapomněl na jakýkoli stud, vnímal jsem pouze miláčkovo nemalé vzrušení a taky právě to naprosto zbytečné zoufalství, které se v jeho nádherných očích zračilo.

Ne, neměl jsem v plánu Hyunieho vzrušit. Svou hlášku jsem plácl totálně bez rozmyslu, jen tak a pak jsem se ho dotýkal, protože to prostě nešlo jinak, když on sám položil mou ruku na svůj klín. Jenže teď, když už jsem ho vzrušil a on mě vlastně taky, nemínil jsem ho nechat bez pomoci, zvlášť když se mi naléhavě připomněly úžasné okamžiky, které Minie překazil svým příchodem. Před tím jsem se na Hyunieho tak trochu vykašlal, na své vlastní vzrušení jsem díky Miniemu a následné debatě s miláčkem úplně zapomněl... naštěstí... ale teď jsem věděl s neochvějnou jistotou, že se na něho znovu nevykašlu.

I kdyby třeba přišlo sto lidí a zvoněním se všichni domáhali naší pozornosti, teď už svou pozornost věnuju jen a pouze svému miláčkovi, teď už nám naše intimnosti nikdo nepřekazí! Ano, zrovna teď jsem se rozhodl, že se k těm krásným okamžikům vrátíme a to i navzdory faktu, že oba dva bezesporu umíráme hlady... naše vzájemná touha byla v těchto okamžicích zřejmě mnohem větší než jiné podobně důležité tělesné potřeby... hihi... což mi Hyunie jasně dokázal i svou naléhavou prosbou. Mám toho nechat, pokud to nemíním dotáhnout... ach... to si piš, že to míním dotáhnout.

Nic jsem neodpověděl, přece sám řekl, že nemusím. Jeho přirození jsem znovu zmáčkl, ale současně jsem se natáhl tak, abych mohl políbit jeho rty a Hyunie pak rozkošně zavzdychal do těch mých, hned jak jsem svůj úmysl splnil, aniž bych přestal rukou dráždit jeho... zatím stále pod látkou kraťasů skrytý... penis. Vážně jsem pustil z hlavy jakýkoli stud a soustředil jsem se jen na to, abych udělal svému miláčkovi dobře... vlastně nám oběma. „Min-Ki... co... co to... sakra... děláš?" ptal se mezi vzdychy a vzájemnými polibky, jakoby snad netušil, co dělám.

„Miluju tě?!" nadhodil jsem hravě, zatím co jsem se odtahoval od jeho rtů s úmyslem zaměřit svou hlavní pozornost na bouli, kterou má tam dole. „Moc tě miluju!" dodal jsem už naprosto vážně a taky zcela upřímně. To už jsem vyhrnoval jeho tričko, abych mohl poklást drobnými polibky jemnou kůži na podbřišku, jazykem navštívit jamku pupíku a hned na to stáhnout jeho kraťasy i se spodkama, abych mohl nejen dát svobodu jeho vzrušení, ale taky, abych mu mohl dát mnohem víc...

Hyunie ležel na zádech, už nic neříkal, na nic se neptal a se skousnutým spodním rtem a téměř zatajeným dechem čekal, co udělám dál. Taky jsem zadržel dech... už zase... když se jeho mnou osvobozený penis vztyčil před mýma očima... bože... Skousl jsem svůj spodní ret, jemně jsem přejel prsty po celé jeho délce a taky jsem zavadil o žalud, kde se už třpytily kapičky prejakulátu... Hyunie byl tak moc vzrušený... božeee... a jeho penis byl tak dokonalý, jak jen nějaký penis dokonalý být dokáže.

Pocítil jsem jeho prsty v mých vlasech hned, jak jsem se sklonil k té dokonalosti a on pocítil špičku svého přirození v mých ústech. Miláček úžasně zavzdychal, stiskl mé vlasy opravdu pevně a já jsem se kochal nejen hořko sladkou chutí, která se mi rozlila na jazyku, ale taky jeho úžasnou odezvou, na což jsem neváhal a jeho penis jsem pojal do úst úplně celý. Byl to naprosto dech beroucí okamžik, protože svou velikostí zaplnil celý prostor... měl jsem ho až v krku... ale to mi vůbec nevadilo. Nemyslel jsem na dávící reflex, ale jen na to, abych svého miláčka uspokojil tak, jak si zaslouží.

Jong-Hyun

Byl jsem vzrušný až na půdu a taky víc než jen mile překvapený Min-Kiho chováním. Nikdy dřív by mě nenapadlo, že plácnu podobnou kravinu a že se má hloupá slova stanou důvodem k takto vzrušivě uspokojující činnosti. Bože zachraň mě... nemohl bych si stěžovat, zvlášť když byl miláček naprosto úžasný. Nejdřív se maličko přidusil mým penisem, který už tepající nedočkavostí pojal do svých úst a to až po kořen, aby okamžik na to mohl mé přirození vysunout a svou akci zopakovat, jako by mě snad beze slov vybízel k tomu, abych jeho pusínku pořádně ojel.

Vlastně jsem přes své vzrušení nedokázal nějak víc přemýšlet, jen jsem jaksi automaticky přirazil do jeho pusy, když můj penis vysunul potřetí. Hned na to jsem se posadil na kraj postele a on sklouzl na podlahu, kde si klekl k mým nohám, zatím co se s rozkošným ruměncem zadíval do mých touhou zastřených očí. Jen okamžik jsme se na sebe dívali, ale pak jsem si ho přitáhl zpět ke svému klínu a ještě víc jsem stiskl pramen jeho vlasů, aby se snad nemohl odtáhnout, což stejně neměl v plánu.

On sám si totiž vložil můj tvrdý penis do svých úst a já jsem okamžitě začal s pravidelnými přírazy, zvlášť když se nebránil a nechal mě, ať ho takto ojíždím. Ne, nepřemýšlel jsem... užíval jsem si na maximum vlhkost a teplo miláčkových úst... ale i tak jsem nepřirážel nějak moc prudce a stejně tak jsem se snažil nezajíždět až příliš hluboko do jeho krku. Nejspíš to bylo tím, že jsem měl trvale zafixované ve svém podvědomí, že když už šukám Min-Kiho ústa, musím mít ohledy a nesmím se nechat unést stejně, jako když šukám jeho prdélku... nesmím být znovu totální hovado, ještě když jsem naprosto střízlivý.

Miláček mi krásně držel, zatím co jsem pravidelným tempem zasouval a vysouval přirození z toho úžasného místa plného slasti... nejenže se Ki snažil, aby jeho pusínka byla podobně úzká jak je úzký jeho zadeček, ale ještě si občas k mému většímu uspokojení dopomohl rukou... což jsem si náramně užíval. Tiskl jsem jeho vlasy, občas jsem ho něžně pohladil a při své činnosti jsem vzdychal bez zábran na celý dům. Ještě párkrát jsem přirazil, abych pak všechno nechal jen a pouze na něm.

Ki byl naprosto dokonalý, krásně se na mě vyřádil. Úžasně můj penis sál, hrál si se zoubky i s jazykem, dráždil má varlata... no prostě dokonalost! Užíval si kouření téměř tak moc jak jsem si to užíval já, takže jsem ho s radostí nechal. Odměnou mi pak byl nepopsatelně úžasný orgasmus, kdy jsem se vystříkal do jeho úst a on všechno mé sperma spolykal. „Miluju tě, Ki... miluju tě, lásko moje!" Sotva jsem popadal dech, ale musel jsem to svému zlatíčku říct, zatím co jsem si ho vytahoval na postel k sobě, abych ho mohl sevřít v láskyplném objetí a taky u něho v náruči vydýchat svůj zážitek. „Tak moc tě miluju!"

„Taky tě moc miluju." vydechl potěšeně. Nějakou tu chvíli jsme se k sobě pouze tulili, sem tam jsme se políbili, ale okamžik na to jsem miláčka povalil na postel, abych ho mohl celého svléknout... ze sebe jsem sundal jen tričko... a pak nejen náležitě polaskat jeho překrásné a sexy tělo, ale taky podobně úžasně mu vykouřit. Snažil jsem se mu kouřit, jak nejlíp umím a jeho dokonalé vzdechy mi naštěstí daly znát, že si vedu moc dobře. Tímto jsem však nemínil skončit, přál jsem si regulérně se s ním pomilovat, což se mi k mé neskonalé radosti splnilo.

Hned po Min-Kiho orgasmu, jsem totiž díky jeho stejně velké touze... a taky díky mé obnovené erekci... směl pocítit teplíčko, které skrývá jeho dokonalý zadeček. Bylo to moc krásné milování, byl jsem na vrcholu blaha. Umíral jsem sice láskou k Min-Kimu a naprosto jsem umíral z něho, přesto bych se v těchto okamžicích nemohl cítit líp, zvlášť když si Ki užíval naše milování naprosto stejně, jako jsem si to užíval já.

Min-Ki

S miláčkem jsme se úžasně pomilovali a já jsem se během sexu vůbec nehlídal... vždyť jsme byli doma sami, tak proč bych měl kontrolovat své vzdechy, že? Leželi jsme pak unaveně v posteli... oba totálně zpocení a dost vyřízení... a jen jsme se k sobě mlčky tulili... už zase. Tentokrát jsem však myslel jen a pouze na svého milovaného Hyunieho a mé myšlenky byly plné euforie nejen díky třem super orgasmům, které mi dopřál, ale hlavně kvůli samotnému milování s ním a taky díky tulení k němu.

„Osprchujeme se a potom se můžeme jít konečně najíst, co říkáš, miláčku?" vydechl po dlouhé chvíli mlčení Hyunie, který si mě k sobě tiskl, jako bych byl jeho nejvzácnější poklad... to on je můj nejvzácnější poklad. „Hmmm..." odpověděl jsem mírně bez zájmu. Ne že bych už neměl obrovský hlad... měl jsem hlad ještě větší než před tím... jenže právě teď jsem vnímal víc únavu než nějaký hlad, navíc se mi nechtělo zvedat z postele a opouštět jeho náruč jsem nemínil už vůbec.

„Tak odpočívej, lásko." pousmál se hned potom, co si pozvedl mou tvář a svými hebkými polštářky mega moc něžně polaskal mé rty. „Já se nejdřív umyju a potom zaběhnu do kuchyně, kde pro nás nachystám něco k snědku, ano?" pokračoval pořád stejně něžným tónem. „Donesu to jídlo pak sem a až se najíš, můžeš jít taky do sprchy... teď jen odpočívej, miláčku."

„Hyunie..." zakňoural jsem nesouhlasně, jenže on už mě pokládal na postel vedle sebe a rychle se zvedal, aby mohl sám samotinký vklouznout do koupelny. Nejspíš se bál, že jsem moc unavený a že umřu hlady, když si nepospíší. Vůbec mě nepochopil, ach jo. „Jdu do sprchy s tebou!" zavolal jsem za ním naléhavě, na což jsem se bleskově zvedl, abych mohl... už ve sprše... opět vklouznout do jeho milující náruče.

Jong-Hyun

Ki vypadal hodně unaveně, proto jsem ho hned po sprše, kde jsme se spolu samozřejmě pomazlili, zahnal zpět do postele s tím, že má prostě odpočívat a basta. Při našem milování jsem ho docela dost vyždímal... ne že by on vůbec nevyždímal mě... proto jsem chtěl být gentleman a o své zlatíčko se řádně postarat, což právě teď zahrnovalo péči o jeho hladové bříško. „Postel převlečeme až pak, souhlasíš?" pohrozil jsem mu, protože prostě musí odpočívat... ať se ani nehne, telátko moje milované.

„Dobře." kuňkl, na což si pořád nahý lehl na peřinu, asi proto, aby nemusel ležet na vlhkém prostěradle. „Fajn." vydechl jsem, zatím co jsem se při pohledu na miláčka zuby nehty držel, jen abych se na něho znovu nevrhl a namísto péče ho ještě jednou řádně nepomiloval. Bože zachraň mě... raději ne, nechci ho přece zničit. Už tak jsme se milovali hodně dlouho. Měli jsme za sebou nespočet kol, on tři orgasmy... počítaje i s mým kouřením... a já jsem taky měl dvě extáze. Nejspíš by nás další soulož zabila, pokud nás teda mnohem dřív nezabije hlad. Sex člověka totiž dost vyhladoví a my dva jsme měli hlad už před tím, takže...

Raději jsem přestal okukovat Min-Kiho nahé na posteli uvolněně ležící tělo, pustil jsem z hlavy stupidní úvahy, abych se mohl v rychlosti obléct a pak seběhnout do kuchyně, kde jsem zjistil, že je v lednici jídlo od včerejška se vzkazem od Ji-Woo, že máme s miláčkem všechno dojíst. „Super!" zaradoval jsem se. Ohřál jsem oběd v mikrovlnce a pak jsem to donesl do pokoje přesně tak, jak jsem Min-Kimu slíbil. Hned na to jsem zjistil, že je Ki nejen oblečený, ale že navíc stihl převléct postel... nechápal jsem, jak to mohl stihnout takto rychle, fakt jsem nechápal. Nemohl jsem však nic namítat, je prostě moje šikulka.

Min-Ki

Bylo to moc krásné odpoledne. Po našem milování jsem přestal myslet na Minieho trable a jen jsem si užíval miláčkovu blízkost. Nechtělo se nám jít ven, takže jsme po jídle zůstali v pokoji, kde jsme si povídali a taky jsme se mazlili. Jako by nám nestačil předchozí sex a mazlení ve sprše, stále jsme potřebovali co největší vzájemnou blízkost a taky jsme oba potřebovali dávat si co nejvíc něhy a lásky.

Večer přišla domů máma, takže jsme si povídali i s ní. Taky nám zavolal Minie, že ráno odjíždí do Seoulu, ale prý se tam nemíní zdržet dýl jak dva dny... jen má potřebu usmířit se s Ah-Young... a pak že se vrátí zpět do Busanu, aby mohl být co nejvíc s náma dvěma... sweet. Byl jsem moc rád, že se míní usmířit se svou přítelkyní, přestože jsem netušil, co přesně to obnáší. Změnil snad názor a nastoupí na Harvard, přestože ještě neví, jestli dostal stipendium? Nebo jde jen o dočasný smír?

Raději jsem se neptal a stejně tak na něm nevyzvídal Hyunie, jen jsme oba kamarádovi svorně popřáli, aby v Seoulu všechno proběhlo v klidu, za což nám mile poděkoval. Nic jiného si prý nepřeje. Dnes jsme nečekali, až přijde domů Min s tátou. Sice jsme vstávali v poledne, celý den jsme se váleli v domě, ale i tak jsme oba byli hodně ospalí, za což jistě mohlo nepolevující horko, proto jsme to zabalili relativně brzy. „Zítra si něco uvařte sami, ano?" požádala nás máma ještě před tím, než jsme jí popřáli dobrou noc. „Uvaříme, neboj se, mami." uculil jsem se na ni.

„Vařit budu já a ty budeš pouze odpočívat, je ti to jasné, Hyunie?" oznámil jsem mu cestou do pokoje. „Chceš mě snad zítra utahat ještě víc, než jsi mě utahal dnes?" uculil se miláček a hned na to mě pořádně plácl po zadku. Vypískl jsem a taky nadskočil, na což se ozval mámin smích... zjistil jsem tak, že nás z nějakého záhadného důvodu následovala ke schodišti... takže jsem okamžitě zrudl jako přezrálá jahoda. „Ne, na to zapomeň!" vyprskl jsem rozhozeně. Sakra... vážně se tak moc stydím před vlastní mámou a to jen proto, že mě miláček před ní bezostyšně plácl po zadku?

Kdyby nás snad někdy načapala při... bože... raději na to nemyslet, jinak bych asi hanbou na místě umřel. „Jak myslíš." odtušil Hyunie a taky se pobaveně zasmál, zatím co já jsem už bral schody po dvou, jen abych neviděl, jak se máma tváří, a nebo... a to spíš... aby ona už neviděla mě. Nevydržel jsem však trucovat moc dlouho, vždyť bych se na miláčka nemohl doopravdy zlobit za takovou kravinku, jakou je plácnutí po zadku, i když to udělal před mou mámou. Už „usmíření" jsme si popřáli dobrou noc a taky jsme se sladce políbili, abychom mohli usnout přitulení jeden ke druhému.

Probudili jsme se až dopoledne, lenošili jsme bez snídaně... už zase jsme se mazlili, hihi... a já jsem pak kolem poledne rozhodl, že je načase jít vařit oběd. Už zase jsem měl velký hlad i bez milování a nemínil jsem ustoupit ze svého přání, že budu vařit já. Chtěl jsem se postarat o svého miláčka, navíc jsem měl chuť pořádně si v kuchyni zařádit. Vůbec jsem však netušil, co bych měl vařit, když jsem bezduše civěl do lednice a stejně tak to netušil ani miláček, který si nedal říct a chtěl jít mermomocí do kuchyně se mnou. Musel však sedět na židli, kde civěl střídavě do mobilu a střídavě se bavil nedostatkem mých nápadů ohledně vaření.

„Mám to!" vypískl jsem nadšeně, až Hyunie úlekem nadskočil na židli. Dostal jsem totiž geniální nápad, že uvařím špagety, což je opravdu jednoduché, navíc rychle uvařené jídlo. Možná je jednoduché a taky vypadá obyčejně, ale já jsem už měl jasnou představu o tom, jak bude můj jedlý výtvor vypadat a rozhodně nebude vypadat obyčejně, hihi. „Příště mě varuj, Min-Ki, než se rozhodneš, že mi způsobíš infarkt." zabručel Hyunie, zatím co já jsem se spokojeně culil. Nebyl jsem rád, že jsem svému miláčkovi způsobil infarkt, radoval jsem se pouze díky tomu, že už nemusím jako pitomec civět do lednice a přemýšlet, co bych měl uvařit.

„Promiň, miláčku." omluvně jsem se pousmál, políbil jsem jeho rty, ale hned na to jsem ho pakoval z kuchyně s tím, že chci vařit sám. „Copak, chystáš další překvapení, lásko?" culil se nadšeně, zatím co mi bez protestů dovolil, abych ho tak trochu vystrčil z kuchyně. „Ne, žádné překvapení to asi nebude." klidnil jsem jeho nadšení. „Jen chci, abys odpočíval." Znovu jsem políbil jeho rty. On pak vyběhl do pokoje a já jsem se vrátil do kuchyně. Pustil jsem si písničky na Hyunieho mobilu, který tam zapomněl a při vaření jsem poskakoval a taky jsem se kroutil do rytmu melodie, která zrovna hrála.

Bylo mi moc dobře a taky práce mi šla od ruky. Za necelou hodinu bylo jídlo hotové, zbývalo jen dokončit zdobení, které mi z nějakého důvodu přišlo na špagety vhodné... ne, bylo to přímo nutné! Nevím proč, ale přišlo mi to vtipné... připadal jsem si tak trochu jako ve školce, když jsem zapichával do papriky špejle a na ně umisťoval krevety. Špagety ala Min-Ki...

Byl jsem opravdu moc happy, že se mi špagety povedly. Už jsem chtěl zavolat miláčka, když na jeho mobil zřejmě přišla nějaká sms. Pousmál jsem se, vzal jsem mobil s tím, že pro Hyunieho dojdu do pokoje a zrovna mu telefon předám, jenže to bych nesměl zavadit pohledem o display a tak trochu neplánovaně přečíst část sms. „Hyune, ty zatracený buzerante." četl jsem v duchu, na což mě polil studený pot a mé srdce se prudce rozbušilo. Bože... co tohle má být??? Totálně jsem se vykašlal na fakt, že bych neměl číst sms, které někdo neposlal přímo mně, ale...

„Dala jsem ti víc než týden, abys nějak zareagoval, ale ty pořád nic?" četl jsem rozechvěle zbytek sms, hned jak jsem vypnul písničky a tu sms jsem si zobrazil celou. „Myslíš si, že se můžeš jen tak vychrápat s mým bráchou, že můžeš jen tak v klidu lámat srdce své mámě a nebude to mít žádné následky? Už jsi řekl tomu svému..." zasekl jsem se a nasucho polkl. „svému teplému příteli, že jsi ho podvedl nebo jsi měl koule na ošukání Young-Mina, ale na přiznání své nevěry ne? Ty..." Znovu jsem se zasekl. Víc jsem číst nemínil a taky nepotřeboval.

Celý vyklapaný jsem najel na číslo odesílatele sms s úmyslem neznámé zavolat. Netuším, proč jsem to udělal, asi mi přeskočilo z toho šoku, že někdo dokáže být takto zlý na mého miláčka. Ruka s mobilem se mi chvěla, přesto jsem trpělivě čekal, až začne mobil na druhé straně zvonit. Sotva jsem dýchal, netušil jsem, co chci dotyčné říct a co chci od ní slyšet, ale přesto jsem potřeboval zrovna toto udělat. „Hyune?!" ozval se výsměšně ženský hlas, hned jak nás operátor spojil. „Takže... ty se mi víc jak týden neozveš a teď máš odvahu mi zavolat?"

Rozechvěle jsem vydechl, ale nic jsem neodpověděl, zatím co mé srdce tlouklo jako by se totálně zbláznilo a do mých očí vyhrkly slzy lítosti. Došlo mi, že právě slyším hlas Bo-Ra, sestry Young-Mina, kterého měl Hyunie prý ošukat... bože... tu Bo-Ra, kterou by si podle paní Kim měl můj přítel vzít za ženu. Jak to ale myslí, že se jí Hyunie víc jak týden neozval? Copak on je s tou krávou v nějakém kontaktu, jen já o tom nic nevím? Takže se Hyunie s tím klukem vážně vyspal? Vážně???

„Ty jsi totální kokot, Hyune... víš to?" pokračovala nasraně, zatím co já jsem dokázal jen nasucho polknout... kokot? „To mi ani nedokážeš nic říct? Jsi jen zbabělý ubožák, který nechá svou mámu, aby se mi tady hroutila, nemáš žádné výčitky svědomí, je to tak? Měl jsi aspoň odvahu přiznat tomu svému Min-Kimu, že jsi s radostí ošukal mého bráchu?" pokračovala pořád stejně nasraně.

„Udělal jsi z Young-Mina stejného buzeranta, jako jsi ty sám a jako je ten tvůj kretén Min-Ki, jsi rád? Nenávidím tu tvou buzerantskou děvku, abys věděl. Jen kvůli němu totiž nejsi schopen poslechnout svou mámu, jen kvůli němu si mě nechceš vzít za ženu, ale já to tak nenechám, spolehni se. Už si tě nechci vzít, hnusíš se mi, Hyune, ale i tak se ti pomstím... budeš hodně litovat, že jsi ošukal mého bráchu a budeš trpce litovat, že jsi mě odmítl!"

Po jejích slovech plných zloby jsem zadržel dech, ale i tak ze mě vyšel tichý vzlyk. Bolelo mě srdce z tak velké nenávisti, která se na mě i přes mobil z její strany navalila. „Ty nejsi Hyun, že?" ozval se vzápětí na to její zlomyslností protkaný hlas. „Ty jsi Min-Ki, je to tak?" zasmála se, na což jsem típl hovor a mobil odhodil na stůl, jako bych se toho nevinného přístroje snad štítil. Netušil jsem, co právě teď cítím, kromě lítosti a taky bolesti, která ochromovala mé srdce... opravdu dost mě ranila a nejen díky nenávisti, kterou cítí k Hyuniemu.

Netušil jsem, co si mám o všem z toho, co jsem od ní slyšel myslet... nedokázal jsem vůbec myslet. Oči jsem měl plné slz, když jsem se řítil z kuchyně s úmyslem zmizet na zahradě, abych se tam pokusil nějak se hodit do klidu. Ve dveřích jsem se však srazil s Hyuniem, který už zřejmě neměl dost trpělivosti, aby čekal v pokoji na mé zavolání. „Min-Ki... co se stalo?" vydechl zaraženě, protože mu samozřejmě neunikla má od slz mokrá tvář, stejně jako mu neunikl fakt, že vlastně brečím... já jsem své vzlyky téměř nevnímal.

„Nech mě, Hyunie." zakňoural jsem zoufale. Současně jsem se protáhl kolem něho a doslova jsem od stále zaraženého miláčka utekl. Bože... nedokázal jsem mu zrovna teď říct, že mu psala Bo-Ra, že jsem jí jako nějaký totální debil volal a že právě teď znovu zlomila mé již zahojené srdce. Musel jsem od něho utéct, i když jen na zahradu, abych se tam pokusil nějak srovnat splašeně poletující myšlenky a nějak se srovnat se vším, co mi ta kráva řekla. 

Jak s ní mohl Hyunie být v jakémkoli kontaktu a nic mi o tom neříct? Proč je vlastně v kontaktu s takovou odpornou krávou? Jak to vůbec myslela, že mu dala víc jak týden? Je možné, že snad Hyunieho nějakým způsobem vydírala? Bože... Posadil jsem se vzadu na zahradě. Byl jsem v tu chvíli opravdu moc rád, že miláček okamžitě neběžel za mnou. 

Zhluboka jsem vydechl, setřel jsem své slzy a pak jsem se pořádně nadechl. Rozhodl jsem se, že se nejdřív musím uklidnit a až pak si o tom všem znovu promluvím s Hyuniem a zjistím tak, co všechno mi ještě tají... bože... Myslel jsem si, že už tohle máme vyřešené, ale zřejmě jsem se hodně spletl, ach jo. Co se od svého miláčka ještě dozvím? Bože...