Min-Ki

Všechno, co jsem Hyuniemu řekl, jsem myslel naprosto upřímně. Bylo mi jasné, že bych s ním nemohl zůstat, kdybych nebyl schopen přejít jeho chyby a fakt, že mi ublížil. Kdybych vlastní ublíženost stavěl nad své city, rozešel bych se s ním. Kdybych pro jeho aktuální chyby zapomněl na naši krásnou minulost a na všechno, co pro mě kdy udělal, rozešel bych se s ním. Jenže... copak bych se mohl takto jednoduše vzdát jeho lásky? Copak bych se mohl uboze vzdát všeho, co k němu cítím já?

Copak bych mohl jako nějaký postižený Alzheimerem zapomenout na všechno krásné, co nás dva už tak dlouho spojuje? Nešlo ignorovat miláčkovu lítost, věřil jsem každému jeho slovu a taky jeho slzám. Chtěl jsem mu odpustit. Musel jsem mu odpustit, protože bez mého odpuštění by náš milostný vztah naprosto ztratil smysl. Bez dnešního odpuštění by má láska byla totálně k ničemu! Co bych pak se svými city dělal?

Postavil bych snad své zbytečné lásce pomníček, zapálil tam svíčku a brečel nad její směšnou marností? Ztratil bych Hyunieho navždy. Po tom všem bych s ním nedokázal pouze kamarádit. Beztak by mnou vynucené přátelství postrádalo smysl stejně, jako by postrádal smysl náš aktuální vztah. Copak se z milostného páru můžou jen tak stát kamarádi? Copak může být přátelství tam, kde dřív byla láska? Copak může být přátelství tam, kde setrvává pocit zrady a kde není odpuštění?

Kdybych Hyuniemu neodpustil, všechno mezi náma bych totálně zabil. Jenže ne, nemohl bych přece pohřbít náš vztah, na to svého kluka až moc miluju. Nemohl bych se vzdát naší vzájemné lásky, protože my oba si rozhodně zasloužíme být šťastní. Věděl jsem s naprostou jistotou, že být šťastní můžeme pouze spolu jako milující se pár. S jistotou jsem věděl, že nechci žádný trapný pomníček, chci svého milovaného Hyunieho!

Stejně tak jsem myslel vážně to, co jsem řekl o Young-Minovi. Nebylo mi jedno, že se s ním možná vyspal, to ani náhodou. Žárlil jsem jako pominutý při pouhé představě, že by se Hyunie a on spolu vyspali. Nelíbila se mi ta představa, takže jsem to raději nechtěl vědět. Nechtěl jsem si něco takového vůbec představovat... fuj. Přes mou neochotu nějak víc se v tom šťourat, jsem však musel tuhle možnost vzít v potaz, ještě když se mě Hyunie zeptal takto přímo. Věřím, že se spolu nevyspali?

Opravdu jsem netušil, jestli věřím, že se spolu nevyspali, nebo... a to spíš... jestli si nemyslím, že se to opravdu stalo. Nechtěl jsem, aby se to stalo, jenže jsem nejspíš nedokázal nepochybovat. Vždyť i s Taeyongem se Hyunie kdysi vyspal za podobných okolností, tak proč by neměl souložit taky s Young-Minem, ještě když byl opilý a zhulený tak moc, že nevěděl, co dělá? Jistě, tenkrát, když to dělal s Tae, jsme nebyli pár a teď už pár jsme, takže měl pádný důvod toho kluka odmítnout.

Bože... kéž by ho odmítl, ale udělal to? Vždyť si sám není jistý tím, co se tam ve skutečnosti stalo, jen tomu chce věřit. Možná spolu šukali... vážně je možné, že se to stalo. Co se však mého odpuštění týká, ani možnost jejich společné šukačky, nemohla mít na můj postoj k němu žádný negativní vliv. Myslel jsem vážně, že s tou představou dokážu žít... ne že bych si to chtěl jakkoli představovat, sakra... protože jsem věřil, že kdyby na jejich sex skutečně došlo, což nejspíš došlo, nestalo by se to díky absenci Hyunieho citů ke mně.

Cítil jsem a věřil, že by to neudělal vědomě a schválně, přestože by ho jeho opilost vůbec nemusela omlouvat. Jenže já jsem chtěl jeho jednání omlouvat, přál jsem si vzít v potaz všechny „polehčující" okolnosti. Navíc jsem opravdu moc věřil jemu. Věřil jsem, že mi Hyunie nelže, když tvrdí, že si je dost jistý tím, že se to nestalo. Věřil jsem, že by mě s nikým nepodvedl sprostě a záměrně a stejně tak jsem věřil, že by mi o tom všem nedokázal uboze lhát.

V jeho očích jsem viděl nejen upřímnost, mega velkou lítost, ale taky nepopsatelně velkou smršť citů ke mně, takže oproti všemu tomuhle totálně bledla jakákoli představa nějaké ubohé šukačky s jiným klukem. Chtěl bych stejně jako on věřit, že s tím Youg-Minem nesouložil, což mi bohužel až tak moc nešlo, ale přesto jsem dokázal jakýmsi způsobem přijmout i možnost, že s ním opravdu souložil. Cítil jsem v sobě ohledně toho zmatek, ale současně taky nemalou jistotu. Mnohem víc než tohle... nejspíš dost reálné provinění... a mnohem víc než miláčkovy ostatní chyby, kterých se v poslední době dopustil, je rozhodně naše vzájemná láska.

Čert vezmi všechno, co se stalo a čert vezmi nějakého Young-Mina... miláčka se kvůli nějakému cizímu pitomci nikdy nevzdám! Nedovolím nikomu, aby nás rozdělil, a už vůbec to nedovolím sám sobě. Byl jsem opravdu mega moc šťastný, když mi Hyunie upřímně a od srdce slíbil, že mě nikdy nepřestane milovat. Vždycky bylo úžasné něco takového slyšet z jeho úst, ale teď, v této bolestně sladké situaci, to bylo mnohem mnohem úžasnější. Ani já přece nepřestanu Hyunieho milovat... nikdy!

Hodil jsem za hlavu všechny nežádoucí myšlenky, které by snad na mě chtěly dotírat a stejně tak jsem vypustil všechny negativní pocity, které by snad chtěly nějakým způsobem pokazit naše krásné usmíření. V těchto okamžicích, ve kterých jsme si s Hyuniem vyznávali své upřímné a hluboké city, jsem byl jen a pouze šťastný. Byl jsem pak ještě šťastnější, když jsem viděl a naplno vnímal, že on to cítí stejně jako já. Můj miláček Jong-Hyunie... můj přítel, láska, život... moje naprosté všechno.

„Už o čemkoli z toho nebudeme nikdy mluvit, ano?" ozval jsem se po delší chvíli, kdy jsme se k sobě pouze mlčky tulili, protože jsme přes obrovskou sílu pocitů nedokázali nic víc. Nezvládli jsme se líbat ani cokoli dalšího říkat, šlo to až teď. „Dnešním dnem to úplně uzavřeme a už se k tomu nebudeme nikdy vracet... slibuješ, miláčku?" ujišťoval jsem se, že smím na všechno hnusné zapomenout a že mi Hyunie jakýmkoli způsobem nepřipomene to, na co raději nechci znovu myslet a to, co jsem si nikdy nemínil představovat... hlavně pak tu možnou soulož.

„Hmmm..." povzdechl si, na což si za bradu pozvedl mou tvář, aby mohl vidět do mých očí a já jsem jeho pohled relativně klidně opětoval. „Moc rád na všechno zapomenu... ani nevíš, jak moc rád." pousmál se, aniž by se přestal vpíjet hluboko do mých očí. „Popravdě..." pokračoval o poznání vážnějším tónem. „Spíš jsem se bál, že by se mohlo stát, že se k tomu jednou vrátíš zrovna ty, ale... Ki... zlatíčko... nepřeju si nic jiného, než to všechno úplně uzavřít a dnešním dnem totálně smazat, opravdu. Budu mega moc rád, když se k ničemu z toho, co nám oběma tak moc ublížilo, nikdy nevrátíme a já slibuju, že už něco podobného nikdy neudělám... už ti nikdy takto uboze neublížím!"

„Ach, Hyunie... věřím ti!" popotáhl jsem dojatě, protože mě jeho slova zas a znovu zasahovala přímo do srdce. Věřil jsem mu, tak moc jsem mu věřil. „Tak už o tom přestaneme mluvit a to teď hned, ano? Hned teď to všechno úplně uzavřeme a navždy pustíme z hlavy, protože já moc miluju tebe, ty moc miluješ mě a probírat od teď můžeme třeba... třeba naši vzájemnou lásku, souhlasíš?" Do mých očí už zase vyhrkly slzy, protože ty pocity byly stále mega moc silné, na což dost stačil pouhý pohled do Hyunieho nádherných očí, ještě když říkal tak úžasné věci.

Bože, ano... zapomenout, to jsem si přece z celého srdce přál i já. Nejen miláčkovi odpustit, ale taky na všechno zapomenout a nikdy víc cokoli z toho, co se mezi náma dvěma stalo, neřešit. Nikdy už neřešit cokoli z toho, co Hyunie provedl, nebo snad neprovedl. Jednoduše se můžeme tvářit, jako by se to nikdy nestalo. „Nebo..." pousmál jsem se a do mé tváře se nahrnula nemalá horkost, když jsem si právě teď vzpomněl na své intimní touhy, které předcházely našemu... mnou neplánovanému... rozhovoru a které se právě teď s velkou silou vrátily.

„O naší lásce taky nemusíme vůbec mluvit..." pokračoval jsem rozechvěle, aniž bych přerušil náš oční kontakt, zatím co se má tvář ještě víc začervenala požárem, který mě celého komplet pohltil... bože... „Jak to myslíš?" zeptal se tónem, jako by přes svou otázku moc dobře věděl, kam tím mířím, což zjevně věděl. „Myslíš to snad takto?" uculil se dřív, než jsem stihl něco říct, na což něžně políbil mé rty. „Nebo snad takto?" vydechl hravě do mého levého ucha, hned potom, co mě prudce povalil na záda a své hebké rty přitiskl na mou silně pulzující krční tepnu.

Teď aktuálně se skláněl nade mnou a rozechvělý očividnou touhou mi dýchal do ucha, až na mé kůži vyskočila příjemná husina. „Nebo snad takto?" zavrněl smyslně, aby pak mohl zlehka skousnout můj citlivý ušní lalůček a hned na to pro změnu zlehka políbil můj krk těsně pod uchem. „Hmmm..." odpověděl jsem mírně opožděně spolu se zavzdycháním, když se svými rty... aniž by je přestal v polibcích pokládat na mou rozpálenou kůži na krku... ladně přesunul až tam, kam mu to má ne moc rozepnutá košile dovolovala.

Teda, vlastně si ještě rozepnul nějaký ten knoflíček navíc, jen aby se mohl dostat až na mou klíční kost, což se mu, bez jakýchkoli protestů z mé strany, díky jeho snaze podařilo. Zavřel jsem oči a zvrátil hlavu, když mou klíční kost počastoval nejen drobnými polibky, ale taky opatrnými kousanci. Sotva jsem dýchal díky vzrůstajícímu vzrušení a síle přetrvávajících pocitů, přesto jsem ho nechal, ať si dělá, co jen bude chtít. Bože... myslel jsem to přesně takto... ano... jedině takto!

Abych dal miláčkovi i beze slov najevo, že má rozhodně pokračovat tam, kde tak slibně začal, zapletl jsem prsty do jeho vlasů a pevně jsem si ho za ně chytl. Chtěl jsem ho tím udržet v blízkosti mého prudce se zvedajícího hrudníku, kde divoce tlouklo mé srdce a Hyunie nejen pochopil, ale s očividnou touhou po tom stejném mi vyhověl. Lehl si vedle mě a já jsem pak nešetřil vzdechy, když rozepnul další knoflíčky a odhalil tak vrchní polovinu mého těla. Začal se totiž s něžně vášnivou péčí věnovat nejen mé obnažené kůži, ale taky mým dost velkým vzrušením ztvrdlým bradavkám.

Hyunie mě ochutnával, hladil po těle svýma úžasně silnýma a přesto jemnýma rukama a dostával mě svým jednáním do naprostého varu. Vnímal jsem mega velké vzrušení... to své i miláčkovo... a umíral jsem touhou nejen dostat od něho mnohem víc, ale sám mu při našem milování dát všechno, co jen dokážu. Jeho laskání bylo naprosto dech beroucí, i když se zatím nedělo nic extra speciálního. Je možné, že můj prožitek byl takto umocněn speciálností naší situace... šlo přece o naše krásné usmíření... přesto jsem současně pomalu ale jistě zapomínal na všechno smutné, co se mezi náma před tím stalo.

V těchto okamžicích, kdy jsem se odevzdal do Hyunieho smyslné péče, jsem měl čím dál větší pocit, jako by nikdy neexistovala žádná bolest, která nás oba ještě dnes dopoledne sužovala. Všechno jsem vytěsnil z hlavy a zůstala jen obrovská touha a vzrušení, ještě když miláček své horké rty přesunul na můj podbřišek a jedna jeho ruka zajela až pod mé spodky, kde stiskla mé silně tepající přirození. Byl jsem díky jeho akci nucen pevně skousnout svůj spodní ret, abych tak alespoň maličko ztlumil hlasitost svých vzdechů, protože jsem si uvědomil, že vážně nechci, aby mě při tom slyšeli všichni sousedé, jenže Hyunie to zřejmě pochopil jinak.

„Miláčku?!" vydechl, zatím co se posunul tak, aby se mohl starostlivě zadívat do mých očí. „Asi jsem se nechal moc unést." pokračoval rozechvěle. „Strašně moc po tobě toužím, lásko, ale... uvědomuju si, že to nejspíš teď nechceš, ještě když je v domě tvá máma, tak... nechám toho, pokud si to přeješ." „Hyunieee!" zakňoural jsem s pocitem, že když nebudeme pokračovat v naší úžasné činnosti, dočista se zblázním. „Nesmíš přestat, miláčku! Nepřestávej, ano?" „Ale tvá máma..." „Máma už nejspíš není doma." přerušil jsem co nejrychleji jeho nesmyslné řeči.

„A i kdyby byla..." uculil jsem se, na což jsem znovu skousl svůj spodní ret, aniž bych se přestal vpíjet pohledem do jeho touhou zastřených očí. „... i kdyby ještě doma byla..." pokračoval jsem. „je mi to teď jedno, Hyunie... protože..." „Protože mě právě teď chceš stejně moc, jako já chci tebe." dopověděl za mě s rošťácky úlevným úsměvem. „Tak proč ještě mluvíš, miláčku?" vydechl jsem nedočkavě, protože ano, měl pravdu.

Už jsem nemínil myslet na nějaké sousedy a stejně tak jsem nemínil myslet na svou mámu... ne že by nebylo lepší, kdyby už opravdu odešla... chtěl jsem jen jedno a to naprosté a dokonalé splynutí s mým milovaným človíčkem. „Proč mě namísto toho nelíbáš... proč..." Svou řeč jsem už nedokončil, protože se Hyunie znovu vrhl na mé rty, které začal líbat tak něžně a procítěně, až jsem byl díky nové vlně omračujících pocitů nucen zadržet dech.

Hned na to jsem však chvějivě vydechl a začal jsem jeho polibky oplácet stejně něžně a stejně procítěně. Své ruce jsem položil na miláčkova záda a víc jsem si ho k sobě přitáhl, takže mě znovu zalehl, zatím co jeho ruce opět laskaly mou kůži pod košilí všude, kde mu to jen tato pozice dovolovala. Líbali jsme se dlouho a pořád stejně procítěně.

Mé srdce přitom plesalo a současně ronilo slzy nemalého dojetí. Znovu jsem si totiž uvědomil, jak mé odpuštění ovlivnilo nejen jeho, ale taky můj budoucí život. Nikdy nechci svého miláčka ztratit, opravdu nikdy. Jak jen bych mohl existovat bez jeho blízkosti a bez jeho úžasného líbání? Jak jen bych mohl existovat bez jeho čisté a upřímné lásky a jak bych mohl fungovat bez jeho doprovodu vším, co mě ještě v životě čeká? Ne, nemohl bych být bez něho! Znovu jsem si naplno uvědomil, že by to nešlo, stejně jako mi bylo jasné, že bych Hyuniemu vlastně nedokázal takto moc ublížit, i kdybych si budoucnost bez něho představit uměl.

Naštěstí... pro nás oba... však nebylo třeba něco takového si představovat. Právě teď bylo nutné jen to, abych se bezezbytku odevzdal té nejúžasnější bytosti na světě, a přesně to jsem taky dělal. „Nemáme tady lubrikační gel... aaach..." dokončil zasténáním svou další zbytečnou hlášku, když jsem přesunul svou ruku do miláčkova klína, kde se silně dmula jeho erekce, až do tohoto okamžiku tisknoucí se na tu mou. „To nevadí." vydechl jsem žádostivě do jeho už mírně napuchlých rtů, aniž bych mu dovolil jakkoli se vzdálit. „Bude tě to bez lubrikantu víc bolet, lásko." protestoval nepřesvědčivě mezi polibky, které směřoval na mé, stejně tak po líbání napuchlé rty.

Bylo to sice jen něžné, přesto dlouhé a taky mega moc intenzivní líbání, takže se nejspíš nebylo čemu divit. Jeho starost o mě jsem mu sice věřil, přesto jsem cítil, že je jeho momentální touha mnohem silnější než nějaká starost, navíc jsem právě teď nemínil dopustit, aby našemu pomilování bránily jakékoli starosti, těch už přece bylo víc než jen dost... stačilo! „Mám... aaach... mám nápad..." zavzdychal, když jsem jeho chloubu dost silně stiskl. „Tak nemluv a dělej... prosím." znovu jsem zakňoural, protože nejen má touha spolu s mou erekcí, už začínala být k nevydržení.

„Jak si přeješ, Min-Ki." uculil se, na což se odtáhl, aby mohl slézt z mé maličkosti, a já jsem ho zmateně sledoval, ale jen do okamžiku, kdy se ke mně znovu sklonil, na což jsem nečekaně skončil vyzvednutý v jeho náruči. „Co to děláš?" vypískl jsem udiveně, protože tohle jsem vůbec nečekal. Okamžitě jsem se k němu přitiskl jako nějaká koala a on se mému počínání pobaveně zasmál. „Uvidíš." odtušil, zatím co přitiskl své rty zpět na ty mé a současně se vydal směrem do mé koupelny, jak jsem zjistil, když už jsme byli tam. Po krátkém líbání mě postavil na zem.

„Miluju tě, Ki." šeptal pak během pomalého až k zbláznění smyslného svlékání všeho mého oblečení. Políbil snad každý milimetr mé kůže, kterou mega pomalu odhaloval... ramena, boky, stehna... zatím co já jsem se chvěl vzrušením a taky nedočkavostí. Přesto jsem už nic neříkal a nijak jsem ho nepopoháněl. Všechno jsem nechal na Hyuniem, ať si se mnou dělá, co jen bude chtít. Nakonec políbil i špičku mého penisu a já jsem měl pocit, že se vážně zblázním, ještě když vstal a mému problému už nevěnoval žádnou další pozornost. „Můžeš si mě taky svléknout, lásko?!" zavrněl provokativně.

Vůbec jsem nepobíral, kde se v něm najednou bere tolik sebeovládání, když já jsem už totálně šílel, zvlášť když to bývá zpravidla on, kdo se přestává ovládat. Jak to, že se zrovna dnes takto drží a ještě mě tím mučí? Že by mě snad chtěl potrestat za to, že jsem já před tím hodně potrápil jeho? Potvůrka! To on by měl přece trpět, ne? Hned jsem však tyto myšlenky zahodil, jako by to byl papír, který jsem kdysi pomyslně házel v prostranství A5Blocku do koše... trápení už bylo přece dost a toto milostné „mučení" má dnes Hyunie povoleno!

Přesto jsem se rozhodl, že nebudu pozadu, takže jsem jeho počínání napodobil dokonale a bezezbytku tak, že doslova tekl pod mými opatrnými, ale současně dobře cílenými doteky a polibky, které jsem věnoval jeho úžasnému tělu během podobně pomalého svlékání, jaké on předvedl u mě. Pokladl jsem drobnými polibky jeho hrudník a bříško, hned jak měl dole tričko... opravdu to svlékání trvalo dýl, než by bylo třeba, ale mě to začalo bavit, hihi... a taky jeho stehna, když jsem opravdu pomalu stahoval jeho kalhoty, jenže to už Hyunie zjevně nedokázal vydržet a mou hru totálně pokazil tím, že si kalhoty netrpělivě skopl z nohou on sám.

„Umřu, lásko... umřu, když to bude trvat jen o sekundu dýl." ztěžka zasípal, když jsem na něho hodil rádoby vyčítavý pohled. „Ach..." vydechl jsem s pocitem, že už to ani já dýl nezvládnu. „Dobře... končím." špitl jsem poraženě. On mě mučil dlouho, já jeho tak moc dlouho ne, ale na tom vlastně vůbec nesešlo. Tady přece nešlo o to, kdo koho bude dýl „týrat", šlo o milostnou předehru a té právě teď odzvonilo. Nebo alespoň předehře tohoto „mučícího" typu. „Ne, ty teprve začínáš." odvětil miláček tónem, který mi sliboval všechno krásné, co nás spolu v příštích okamžicích čeká.

Hned na to mě plácl po zadku tak, že jsem vypískl a nadskočil. Nestačil jsem si ani sáhnout na postižené místo, kde jsem dost cítil jeho plácanec, protože si už stihl urychleně svléknout spodky, sundat ponožky a taky mě chňapnout za ruku. Okamžik na to jsme už stáli pod proudem příjemně teplé vody, tiskli jsme se k sobě, vzájemně se hladili a taky krásně líbali. Už jsme nemluvili, nebylo třeba něco dalšího říkat. Stále jsem chtěl, aby si dělal, co chce a on to opravdu dělal.

Odtáhl se ode mě jen proto, aby mohl hrábnout po sprchovém gelu, a já jsem ho nechal, aby nanesl pěnu na mé tělo a to opravdu všude, ale taky jsem nechal jeho ruku, která ladně klouzala od mých lopatek až k zadku, kde pak jemně vklouzla mezi mé půlky. Cukl jsem sebou, když jeden jeho prst hladce vklouzl do mého těla a taky jsem v reakci na jeho průnik dost hlasitě zavzdychal. Příprava mi nepřišla vždycky příjemná, hlavně v těch prvních okamžicích, než jsem si zvykl na přítomnost něčeho cizího v mém těle a stejně tak to bylo i teď, ale já jsem naprosto kašlal na jakýkoli pocit diskomfortu.

Přitiskl jsem se k miláčkovi ještě víc, což způsobilo, že jeho prst vklouzl do mého nitra ještě hlouběji. Znovu jsem zavzdychal, ale tentokrát už znovu do jeho rtů, když mě začal opět s krásnou a procítěnou něhou laskat. Pootevřel jsem rty a nechal jeho jazýček vklouznout do mých úst, zatím co on začal nejdřív zlehka a hned na to mnohem důrazněji pohybovat prstem v mém zadku.

Obmotal jsem své ruce kolem jeho krku a líbal ho jak o život. On mě jednou rukou držel za pas a druhou si nepřestával připravovat mou zadní část tak důkladně, že jsem měl pocit, že už jen z tohoto jeho počínání uletím do hvězdných dálav. Sotva jsem stál na chvějících se nohách, mé srdce se mohlo zbláznit a můj dech se zadrhával, když přidal další prst... už nějakou tu chvíli se i tím jedním dost precizně trefoval do mé prostaty... a si bych už vůbec nestál, kdybych se na Hyunieho netiskl a kdyby mě on pevně nedržel, přestože mě držel jen jednou rukou.

„Hyunie... aaach..." zasténal jsem, když prsty vysunul, otočil mě k sobě zády a hned na to mě opatrně přitiskl břichem na stěnu sprchového koutu. Mírně jsem se zapřel dlaněmi, tvář jsem přiložil pravou lící k vyhřátému obkladu a on hned na to zasunul prsty zpět do mého otvoru, ale tentokrát to byly snad tři nebo možná i čtyři současně. Zatemnilo se mi před očima a raději jsem je hned zavřel, když pak přesunul ruku na má záda, aby mě tak přidržel přitisknutého ke stěně, zatím co dál pilně pracoval na mé přípravě, ale taky začal klást polibky na mou šíji a jemně mě tam kousat. „Aaaach... Hyunie... aaach... já už nemůžu... aaach..." sténal jsem, umíral mega velkou rozkoší a taky nezvladatelným vzrušením.

Všechno tohle mi přišlo „nekonečné", ale současně Hyunie touto přípravou ještě víc vystupňoval mou touhu po našem úplném a nejintimnějším splynutí. „Hyunie... aaaach..." naříkal jsem, když těsně před mým orgasmem k mé smůle přestal. „Miluju tě, lásko moje." zašeptal do mého ucha, zatím co já jsem se snažil popadnout dech a taky jsem se snažil vzpamatovat z toho, co mi celou tu dobu dělal, ale nejvíc z toho, co už mohlo být, ale díky tomu, že přestal, to nebylo... mé úžasné vyvrcholení, ach jo.

„Vím, že je to trapné klišé, Min-Ki, ale..." pokračoval omluvně. Jemně si mě otočil čelem k sobě a s úsměvem se zadíval do mé zardělé tváře, kde se jasně zračila nejen všechna prožitá rozkoš, ale taky jisté zklamání, že přestal v tom nejlepším. Bože... ano, toužil jsem sice potom, aby si mě už konečně vzal, aby mě už konečně pořádně ojel, ale když už dělal všechno proto, abych měl orgasmus takto, měl to přece dotáhnout do omračujícího konce, ne?

I mučení má přece své meze, ještě když tady nejde o opravdové mučení, ach jo. „Chci, aby ses udělal, až budu v tobě, víš?" dodal a opravdu to bylo mega velké klišé, ale mi to vůbec nevadilo. Tohle klišé jsem mu s radostí odpustil, aniž bych o tom musel jen maličko přemýšlet. „Tak si mě vezmi, hned, ano?" zakňoural jsem, protože jsem to všechno už nedokázal snést.

Nešlo už zvládat všechny zběsilé pocity, které mě zaplavily jako lavina, a to nejen ty týkající se všech událostí dnešního dne, ale nejvíc ty, které ne a ne odeznět kvůli nedosaženému orgasmu. Praskal jsem a umíral díky až fyzické bolesti, za kterou mohl jen a pouze Hyunie. „Pššššš..." přitiskl prst na mé rty. „Už nic neříkej... nech to všechno na mě, ano?" „Hmmm..." přikývl jsem nejen rozechvěle, ale taky totálně odevzdaně až téměř pokorně. „Dobře... nechám to na tobě, miláčku." slíbil jsem s touhou, že i kdybych mě chtěl zabít, nepokusím se couvnout a dovolím mu to.

Bože... nevadilo by mi umřít při milování s ním... teda, nechci se rouhat, ale... Božeeee... Zas a znovu jsem si naplno uvědomil, že mu patřím a to nejen tělem, ale i duší a taky celým svým milujícím srdcem. Jsem pouze jeho a tak to taky zůstane, nikdy ho nenechám odejít! Ať si teď se mnou dělá cokoli, co uzná za vhodné, dovolím mu to, vážně. Věřil jsem mu jako nikomu jinému na světě. „Jsi vážně úžasný, víš to?" vypískl radostně, na což jsem měl nutkavou potřebu se ohradit, ať už taky mlčí a raději jedná, ale nechal jsem si to raději pro sebe, protože to ani trochu nezapadalo do konceptu mých předchozích myšlenek a přání.

Přestože jsem nic takového neřekl, miláček opravdu zmlkl. Spláchl z nás obou pěnu a než jsem se stačil vzpamatovat, vzal mě do náruče a okamžik na to mě stále mokrého pokládal do peřin na mé posteli. Taky on byl mokrý, ale ani jednomu z nás to nevadilo. Nebyl ani prostor řešit tuto banalitu. Jeho heboučké rty už zase líbaly ty mé... polibek jsme samozřejmě prohloubili... jeho ruce už zase něžně mapovaly mé tělo a to i přesto, že na mě ležel, zatím co já jsem co nejvíc roztáhl nohy, aby mohl zasunout, což k mé neskonalé radosti konečně udělal.

Hyunie slastně zasténal, jakmile opatrně zasunul až po kořen a já sám jsem pocítil, jak jsem se kolem něho stáhl. Taky mé rty opustil slastný sten, ještě když se v mém nitru začal pozvolna a mega ladně pohybovat. Nepřestával mě líbat. Vynášel mě svými pohyby na samý vrchol blaha. Naplno jsem vnímal a cítil každý jeho jemný příraz a taky jeho pozvolný výsun, kterými dráždil mou sliznici, ale ještě víc mou prostatu, zatím co jsem se pokoušel mezi vzdechy spolupracovat při něžné hře našich jazyků.

Hyunie nepřestával být mega moc něžný, zatím co svým mužstvím ladně okupoval mé rozechvělé a totálně rozpálené tělo. Umíral jsem šílenou slastí a taky láskou k němu, což jsem mu dával najevo nejen svými vzdechy, rozechvělými polibky, ale taky nehty zatnutými v jeho hebké kůži na zádech. Umíral jsem díky jeho pomalému tempu a ještě víc pak díky jeho maximální blízkosti. Umíral jsem touhou, aby se ve mně nikdy nepřestal pohybovat, chtěl bych takto zůstat navždy.

Jenže, když jsem pocítil, že se ke mně znovu blíží další orgasmus a taky, že se nejspíš blíží i jeho vyvrcholení, miláček k mému zklamání nečekaně vysunul. „Hyunie... co... co mi to zase dě... děláš?" popotáhl jsem, div jsem se díky nemalému zklamání úplně nerozbrečel, ale on mě umlčel dalším něžným polibkem. „Miláčku." zašeptal pak do mého ucha, než ho jemně skousl. „Je tak zlé, že chci tyto naše okamžiky splynutí protahovat, jak jen to jde? Nic nám přece neuteče, lásko... dočkáš se své extáze, ale..."

„Chci." znovu jsem popotáhl, aniž bych ho nechal domluvit, tentokrát ještě víc rozhodnutý nijak neprotestovat a nekazit mu jeho plány se mnou a našim milováním. „Chci to stejné... klidně to protahuj donekonečna... chci to, ano, prosím." zavzdychal jsem, když jemně skousl taky kůži na mém krku. „Chci tebe, Jong-Hyunie... tak moc tě miluju... zblázním se z tebe, ale... aaach... ano... dělej si se mnou co chceš... protahuj to... aaach..." Nemohl jsem už mluvit, jen vzdychat, když se znovu svými rty a taky dlaněmi vrhl na mé tělo.

Šílel jsem z toho, že znovu nepronikl do mého těla, ale současně jsem si užíval krátkou pauzu, kterou věnoval mému laskání. Když se pak posadil tak, že se opřel zády o čelo mé postele, okamžitě jsem se vyhoupl nad něho, abych mohl nejen hladit a pusinkovat jeho sexy hrudník, ochutnávat jeho sladké bradavky, jeho jemnou a voňavou kůži na krku, ale taky ho počastovat polibky kolem pupíku, jen jeho erekci jsem se schválně vyhýbal.

Přesto, že jsem se já chtěl odevzdat jemu, přál jsem si taky co nejvíc si užít jeho dokonalé tělo, navíc jsem měl potřebu svého miláčka přes všechny jeho úžasné úmysly co nejvíc pozlobit a on ze mě opravdu šílel. Jenže ani já jsem to už nedokázal vydržet, nešlo to. Aniž by mě o to musel požádat, posadil jsem se obkročmo na jeho klín, co nejvíc jsem se natiskl na jeho tělo, aby mohl hned na to vklouznout svým penisem do mého nitra. Vnikl tam tak ladně, jako by tam snad měl své trvalé místo, hned po kořen, jako by tam naprosto přirozeně patřil, což zjevně patřil... jedno tělo, jedna duše i bez svatebního obřadu.

Oba jsme současně zavzdychali pod návalem obnovené slasti vyvolané našim nejintimnějším a mega láskyplným spojením. Hyunie si mě pevně chytl za pas, já jsem položil své ruce na jeho ramena a začal jsem s pozvolnými pohyby, zatím co jsem své rty nasměroval nejdřív na jeho krk a pak zpět na jeho hebké polštářky. Líbal jsem ho něžně a pomalu, stejně jako jsem se na něm něžně a pomalu zvedal, jen abych mohl opět něžně a pomalu klesnout zpět a pojmout ho tak na maximum do svého těla. Záměrně jsem nenasadil žádné zběsilé tempo.

Byl jsem si naprosto jistý, že se nám to oběma líbí přesně takto... zatím... a miláček mi svými vzdechy a odevzdáním se dával najevo, že se ani trochu nemýlím. Díky této pozici jsem ho v sobě cítil mnohem hlouběji a nejspíš díky mému pomalému tempu taky mnohem intenzivněji než před tím. Vzájemně jsme si roztouženě vzdychali do rtů, kterými jsme se krásně laskali, hned na to se jemně prolétaly naše jazyky, abychom mohli opět přejít k vzájemnému laskání našich rtů.

Miláček si mě ještě víc přitiskl k sobě, aniž by tím jakkoli omezil můj milostný pohyb a já jsem se na něho nalepil tak moc, jako bych se od něho už nikdy nemínil odlepit. Bylo to s ním naprosto úžasné! Bylo úžasné dostávat rozkoš od svého miláčka, ale ještě úžasnější bylo plnými doušky mu ji dávat. Nejkrásnější ze všeho však je dávat mu svou lásku, vnímat naplno jeho city ke mně a přesně tohle se při našem úžasném sexuálním splynutí... spolu s dech beroucí slastí... dělo. Jedno tělo a jedna duše... V těchto okamžicích existovala pouze naše společná láska a taky naše společná touha... on, já... my...