Jong-Hyun

Dost se mi točila hlava, navíc jsem měl pocit, že budu zvracet. Na okamžik jsem proto zavřel oči a jen jsem se pokoušel rozdýchat zvětšující se nevolnost. Nechtělo se mi zvedat z pohovky, která mi jako jediná zajišťovala bezpečnou stabilitu. Určitě bych sebou sekl, kdybych se teď pokoušel vstát. „Jestli si myslíš, že jsi kokot, protože ses tady takto ožral, tak za mě žádný kokot nejsi." ozval se pobaveně Taeyong. „Klidně bych se ožral s tebou, kdyby mi to Tenie dovolil, ale sám víš, že mi to nedovolil." dodal mírně zklamaně.

Až po jeho zmínce o kokotovi jsem si znovu uvědomil, že jsem s ním vlastně chtěl mluvit a že bych se tedy měl zvednout, dokud je k nějakému mluvení příležitost. Ne že bych po tomto rozhovoru až tak moc toužil, jenže mi to přišlo jako nutnost, zvlášť když jsem opravdu netušil, jak se zachovat dál. Jestli mi Tae něco rozumného neporadí, bude to v naprosté prdeli. Já budu v naprosté prdeli! Teniemu bych se svěřit nemohl, protože by určitě neměl žádné pochopení pro debila, jako jsem já. To už by bylo mnohem lepší promluvit přímo s miláčkem, až na to, že jsem stále nevěděl co přesně a hlavně jak bych mu to měl říct.

Navíc jsem se případného rozhovoru s Min-Kim bál jako čert kříže, proto jsem přece chtěl mluvit nejdřív s Taeyongem. Možná mi neporadí, ale může to pro mě být něco jako malá příprava, ne? „Ne... tohle jsem nemyslel." odpověděl jsem rozhozeně s pořád stejně nepříjemným pocitem a to nejen v hlavě. Bože... tahle ožralost se mi ani trochu nelíbila. „Jde o něco mnohem horšího." dodal jsem tónem nejzločinnějšího zločince pod sluncem. S námahou jsem rozlepil víčka, abych se mohl podívat na kamaráda, který postával vedle a už zase se tvářil dost nejistě, jako by vůbec netušil, jestli se mnou na téma „něco mnohem horšího" mluvit chce.

Chápal jsem, že se mu do toho nejspíš nechce, zvlášť když jsme tady až do té pitomé sms od Bo-Ra měli naprostou pohodu. Ani já jsem sakra nechtěl. Já jsem musel. „Neotravuju tě tím?" vydechl jsem nervózně. „Neotravuješ mě." odtušil už s větší jistotou Taeyong. „Přece jsem ti už řekl, že můžeme jít do Kunova pokoje, tak konečně zvedni tu svou ožralou prdel a jdeme." „Hmmm..." zamručel jsem se směsicí smíšených pocitů, aniž bych se hnul. Zvedni prdel a jdeme... to se lehko řekne, ale hůř se to dělá. „Tak pojď." popoháněl mě netrpělivě, zatím co mi přátelsky podával ruku. Podávanou ruku jsem samozřejmě přijal.

Hlava se mi začala točit mnohem víc, než když jsem ležel a nebýt Taeho, který mě zachytil hned, jak jsem byl na nohách, hodil bych držku. Nejdřív jsem ho poprosil, aby mi pomohl doplazit se do koupelny, kde jsem si pak důkladně propláchl ksicht studenou vodou, jen abych se trochu vzpamatoval a naštěstí to zabralo, alespoň co se toho pitomého motáku týká. Okamžik na to jsme už zavírali dveře v Kunově pokoji, kde jsem sebou bez ptaní švihl na Kunovu postel. Hlava se mi už sice netočila tak moc jak před tím, přesto jsem se vůbec necítil dobře. Tae se posadil vedle mě.

„Tak o co jde, Hyune?" zajímal se po nějaké chvíli, kdy jsem se usilovně pokoušel zapojit svou stále dost ožralou hlavu, jen abych ze sebe nějak dokázal dostat ten hnus. Taeyong až do teď mlčky čekal, co ze mě vyleze. Kdybych jen věděl, jak to Taemu všechno říct, aby pochopil, o co jde. Nechtěl jsem začínat Young-Minem, což bych asi měl, jenže to by pak mohlo vyznít jinak, než se to doopravdy stalo. Aby to vyznělo jinak... ještě debilněji než to je... jsem si fakt nepřál. Jsem sice kokot, ale ne nějaký podělaný záletník, sakra. „Provedl jsi snad něco?" ptal se dál, na což jsem si zmučeně povzdechl. Jo, provedl... bohužel.

„Matka chce, abych se oženil se sestrou mého bývalého spolužáka ze základky." vysoukal jsem ze sebe, protože mi to zrovna takto přišlo jako nejlepší úvod. „Cože chce?" vykulil na mě užasle oči Tae. „Jak jako chce?" „Prostě to na mě vybalila a ještě si snad myslela, že se okamžitě rozejdu s Min-Kim a opravdu se ožením." sypal jsem ze sebe nasraně při vzpomínce na hádku s matkou. „Abys to líp pochopil..." pokračoval jsem pořád stejně nasraně. „Byl jsem minulý týden v Kangnungu... jen já, bez Min-Kiho... a matka neměla nic lepšího na práci, než mi dohazovat mou bývalou kamarádku, jestli ji tak můžu nazvat." „Ty vole, jako fakt?" nechápal Tae. „To je teda nečekaný šok."

„Jo, taky jsem z toho měl šok." povzdechl jsem si. „Tak velký šok, že mě nenapadlo nic lepšího, než se ožrat." „Jo, to chápu." přikývl chápavě. „Kdo by se nechtěl na tvém místě ožrat, že? Ale proto přece nejsi kokot." „No..." znovu jsem si povzdechl, ale tentokrát ještě zmučeněji. Kéž bych se jen ožral a pak třeba zalezl do pelechu... teda, Bože zabij mě, u nás doma, ne u toho pitomce Young-Mina... jenže já jsem se víc než jen ožral, sakra. „Popravdě... jsem kokot." dodal jsem frustrovaně s mega velkýma výčitkama svědomí. Proč se to všechno... kurva... nestalo jinak? „Ožral jsem se v baru jako prase a pak..." soukal jsem ze sebe s námahou, protože přes nemalou touhu, aby mi Taeyong jakkoli poradil, nelezlo mi to přiznání přes pysky.

„No... potkal jsem tam toho bývalého spolužáka, víš? Zrovna jeho sestru bych si podle mé matky měl vzít." vyprávěl jsem s ještě větší námahou. „Vzal mě ožralého k sobě domů a tam mi nabídl marihuanu." „Počkej." vydechl zaraženě Taeyong. „Směřuješ těmi kecy tam, kam si myslím, že směřuješ?" „Kam si myslíš, že směřuju?" ušklíbl jsem se s pocitem, že se opravdu pozvracím, ale ne už z vína, ale sám ze sebe. Takže Taeho hned napadlo, že se u Young-Mina stalo něco, co se nikdy stát nemělo? To je tak očividné? Nešukal jsem s ním... teda snad... jenže jsem neměl dovolit, aby mě ten debil podrazácký políbil a už vůbec jsem neměl dopustit, aby mě svlékl do naha.

Jenže já jsem to dovolil, navíc mi to v těch okamžicích přišlo hrozně moc vtipné a je sakra fuk, že za to mohla ta zpropadená marihuana, kterou jsem ani za nic neměl hulit. Stejně tak je fuk, že bych trávu rozhodně nehulil, kdybych nebyl ožralý jako prase. Neměl jsem se ožrat jako prase! „Já vlastně nevím." pokrčil nejistě rameny Tae. „Nerad bych ti křivdil." dodal rychle, čímž mi vážně nijak nepomohl. Bože zabij mě... prý by mi nerad křivdil. Beztak není daleko od pravdy, pokud si myslí to, co si myslím, že si myslí. „Raději mi už konečně řekni, co se tam u toho borce všechno stalo." popoháněl mě netrpělivě. „Vážně si nechci nic domýšlet, prostě mi to řekni."

„Byl jsem ožralý a pak taky zhulený a..." odtušil jsem provinile, protože jen tak to na něho vybalit jsem zatím nedokázal. „Takže jsi s ním šukal?" vyhrkl šokovaně, přesto ne nějak moc překvapeně Tae, aniž by mě nechal mluvit dál. Bože... a to si prý nechce nic domýšlet. „Tohle je ono? Šukal jsi s ním stejně jako jsi kdysi šukal se mnou... tenkrát, když jsme se oba ožrali jako hovada... je to tak? Podvedl jsi Min-Kiho, tak proto jsi kokot?" pokračoval se směsicí mírného pobavení a nemalé účasti v hlase, zatím co já jsem už jen tupě čuměl. Jistěže jsem věděl, že jeho předpoklady musím uvést na pravou míru, jenže kamarád mě nemálo zaskočil tím, jak rychle byl se vším hotový.

Vážně Tae automaticky předpokládá, že jsem s Young-Minem šukal? Může za to jen naše společná zkušenost, nebo by to stejné napadlo taky Min-Kiho? On přece taky ví, že jsem kdysi v opilosti šukal s Taeyongem. Jak mu to mám teda jednou podat, aby hned nedospěl ke stejnému závěru, aniž bych to stihl říct celé? Mám snad rovnou říct, že jsem se ožralý zhulil a pak se probudil u Young-Mina nahý, ale ono to není tak, jak to asi vypadá? Vážně to tak není?

„Já se z tebe picnu." mlel jako splašený Tae, aniž bych měl sílu nějakým způsobem ho zastavit. „Ty by ses měl oženit s nějakou holkou, tak jsi jako projev vzdoru ojel jejího bráchu?" Tae se plácl do čela, zatím co vypadal, že neví, jestli se má smát nebo brečet nad mou ubohou existencí. „Opravdu jsi šukal s jiným?" znejistěl, když jsem pořád mlčel. „Opravdu jsi podvedl Min-Kiho, nebo to celé chápu špatně?" „Cože?" ozval se najednou od dveří Tenův zvučný hlas. Netuším, kdy stihl vejít a dokonce za sebou zavřít dveře. Jeho náhlá přítomnost byla totálně nečekaná, takže jsem se nelekl jen já, ale taky Taeyong.

Oba jsme sebou překvapeně trhli, ale to už si to Ten mířil k nám. „Ty jsi podvedl Min-Kiho, Hyune? Šukal jsi s jiným?" ptal se vytočeně, zatím co mě téměř doslova vraždil svým pohledem. „Počkej... vysvětlím ti to!" vyhrkl jsem rozhozeně. Sakra, kurva, sakra! Kde se tady najednou vzal Ten? Tohle rozhodně neměl slyšet, do prdele! Prudce jsem vyskočil na nohy, div jsem sebou nešvihl, jak se mi znovu zatočila hlava. „Tohle bys měl sakra vysvětlit Min-Kimu." zamračil se na mě Tenie, aniž bych stihl říct cokoli dalšího. „Ví o tom?" Založil si ruce na hrudníku a dál mě propaloval svým pronikavým pohledem, jímž mě nejen soudil, ale rovnou na místě popravoval.

„On přece neřekl, že šukal s jiným." ozval se naléhavě Tae, který už taky stál. Chytl svého miláčka kolem ramen, snad aby ho tím gestem uklidnil, zatím co já jsem od Tena raději o krok ustoupil. Kecl jsem na zadek a mimoděk jsem se přikrčil, protože z toho nasraného kluka šel opravdový strach. „Ne?" nepřestával se mračit Tenie. „Tak co teda řekl? A proč o tom mluví s tebou? Proč o tom nemluví s Min-Kim?" Po jeho oprávněných otázkách jsem se ještě víc přikrčil, zatím co se má hlava marně snažila přijít na to, co bych měl vlastně říct. Pravda, proč o tom nemluvím s Min-Kim? Mám k tomu sice své důvody, ale dají se ty důvody nějak obhájit? Jak?

„Tak mluv sakra, Hyune!" obrátil se Ten zase na mě. Bohužel nevypadal, že by se nějak uklidnil. „O co teda jde, když jsi nešukal s jiným? Ki nic z toho, o čem tady mluvíš s Taeyongem neví, že?" „Ne... neví." hlesl jsem potichu tak, že mě téměř nebylo slyšet. „Vysvětlím ti to, Tenie." dodal jsem už o maličko hlasitěji, se srdcem tlukoucím až někde v krku. Bože... tohle je snad zlý sen. „To si piš, že mi to vysvětlíš!" nepřestával se mračit Tenie, zatím co Tae se na mě povzbudivě usmál. „Tak mluv a nic nevynechej, nebo si mě nepřej!" pobídl mě přísně Ten.

„Nebuď na něho zlý, miláčku." pokusil se ho znovu klidnit Tae. „Víš přece, že Hyun není žádný hajzl a že Min-Kiho moc miluje, ne? Tak se prosím uklidni, zlato, a neděs ho, nebo ti s takovou nic neřekne." „Vím, že Hyun není žádný hajzl." povzdechl si Tenie. „Tak co se stalo?" podíval se na mě a dokonce se pokusil o úsměv. „Řekni mi to a já se pokusím mít pro tebe pochopení, slibuji." pokračoval už mileji, zatím co si sedal vedle mě. „Snad to pak pochopí taky Min-Ki." dodal s dalším povzdechem, čímž mé srdce rozbušil ještě víc. Bože... bude mít miláček pochopení? I kdyby mě snad pochopil Tenie, on přece není Ki. Jeho to přiznání nezasáhne stejně, jak to určitě zasáhne mé zlatíčko.

Bylo mi už víc než jen jasné, že s Min-Kim musím promluvit, že se tomu rozhovoru už ani náhodou nevyhnu. I kdyby mi snad Taeyong poradil, ať raději mlčím, což by mi teď před svým klukem jistě neřekl, Tenie by mi jednoduše mlčet nedovolil. Jak Tenieho znám, on by se rozhodně postaral o to, abych miláčkovi všechno řekl, nebo by mu to řekl namísto mě, což bych přece nemohl připustit.

Všechno s ním musím na pravou míru uvést já sám. Ale ok, teď to vysvětlím nejdřív Tenovi, teda... spíš se jen pokusím zmírnit dopad Taeho slov. Netušil jsem, jestli mé vysvětlení situace bude u Tenieho hrát v můj prospěch. Stejně tak jsem netušil, jak to dopadne, až se to stejné nějak pokusím vysvětlit svému milovanému příteli. Bože zachraň nás... tohle ještě bude drama...

Min-Ki

Seděl jsem v taxi a tupě zíral před sebe. Nebyl jsem naštěstí tak moc mimo, abych snad nedokázal taxikáři říct, kam chci jet. Taky jsem u sebe... opět naštěstí... měl mobil, klíče od našeho bytu a hlavně peněženku, protože tohle všechno nosím chlapsky po kapsách, jen věci na přespání jsem jaksi zapomněl u „hrdliček." Jenže to mi ani maličko nevadilo. Kašlal jsem na nějaké hadry. Co se však týká Hyunieho, nedokázal jsem stále jakkoli rozumně uvažovat. Netušil jsem ani, co vlastně cítím. Nejspíš to bylo pořád to stejné prázdno, které se ve mně vytvořilo po těch pár slovech, která pronesl Tenie.

Bože... nechtěl jsem o ničem přemýšlet a nechtěl jsem nic cítit. Nechtěl jsem si za žádnou cenu připustit, že by mě byl miláček opravdu schopen podvést a ještě o tom klidně mluvit za mými zády. Kdyby se tohle stalo, nepřiznal by se mi? Kdyby mě opravdu podvedl, šel by s tím zrovna za Taeyongem, ještě když se přede mnou celý týden tvářil, že se v Kangnungu... kromě toho, že by ho jeho máma nejraději oženila... nic nestalo? Vlastně ani o tom jsme už spolu vůbec nemluvili, ach jo.

Můžu za to snad já, že se mi Hyunie nepřiznal? Můžu za to, že šel říct pravdu Taeyongovi a že ji neřekl mně? Řekl mu to snad proto, že mu ten kluk zrovna dnes napsal? Napsal mu vážně on? Opravdu miláček šukal s jiným? Je možné, že v pondělí tak moc plakal díky výčitkám svého svědomí? Bože... a já pitomec jsem si myslel, že pláče hlavně kvůli mně. Jak to sakra je? Podvedl mě Hyunie nebo ne? Proč by měl šukat s jiným a s kým vlastně? Pořád jsem nic nechápal a nic mi nedávalo jakýkoli smysl, ale ne, vážně jsem o ničem z toho nechtěl přemýšlet.

Nechtěl jsem nic vědět, proto jsem přece utekl, ne? Mega moc jsem se bál připustit si možnost, že mě miláček opravdu podvedl, navíc jsem netušil, jak bych s takovým zjištěním měl naložit, kdyby to snad byla pravda. Jak bych se asi měl zachovat, kdyby Hyunie v Kangnungu spal s jiným klukem? Co bych měl cítit, kromě pocitu zrady a zklamání? Co by s náma dvěma bylo dál? Co by se asi stalo s naší láskou? Dokázal bych miláčkovi takovou mega velkou zradu odpustit?

Kéž bych jen maličko tušil, co bych měl cítit a hlavně co bych měl udělat, kdyby se doopravdy stalo to, co se nejspíš dost oprávněně bojím, že se stalo, jenže já jsem v těchto chvílích netušil absolutně nic. Bože... Nejraději bych si rozbil hlavu o okýnko auta jen, aby mou mysl konečně přestaly sužovat všechny tyhle naprosto zbytečné úvahy. Vážně jsem na nic z toho nechtěl myslet. Jenže současně... navzdory faktu, že se mi proti mé vůli honí hlavou tyhle protivné myšlenky... nepřestával jsem v srdci cítit až podivně bolestné prázdno.

Jong-Hyun

Nevím, jak se mi podařilo všechno ze sebe dostat, ale nějakým zázrakem jsem to opravdu dokázal. Ne že by mi to šlo nějak dobře. Mluvil jsem dost nesouvisle a to nejen díky alkoholu, který v mé krvi do jisté míry přebil vyplavený adrenalin, ale taky díky obrovské nervozitě, zvlášť když se na mě Tenie celu dobu upřeně díval. Stejně tak na mě civěl Tae, i když on naštěstí ne tak moc přísně, jenže ani on mě nedokázal uklidnit. Blekotal jsem, zatím co jsem se utápěl jak ve výčitkách svědomí, tak obrovském studu před svými přáteli. Přiznal jsem jim všechno, co jsem chtěl jednou přiznat svému miláčkovi.

Vlastně, pravdou je, že jsem to nechtěl, spíš jsem byl okolnostmi tak trochu přinucen Min-Kimu tohle všechno přiznat a to nejspíš dřív, než bylo pro mě momentálně únosné. Bože zachraň mě... je jasné, že s ním o tomto hnusu budu muset mluvit ještě dnes. Jenže teď byly na řadě hrdličky... Oběma jsem znovu povyprávěl o svém chlastání v baru, o hulení na Young-Minově balkóně, o tom jak mě ten kluk políbil a pak mě svlékl do naha i o tom, jak jsem se ráno probudil na jeho pohovce stále nahý, aniž bych si z předchozí noci cokoli pořádně pamatoval.

Řekl jsem hrdličkám, aniž by mě jakkoli přerušovali, o svém pekelném týdnu u ségry a odporných výčitkách svědomí, i o své bezmoci a zoufalství, které stále cítím. Zmínil jsem taky, jak se mi dost živě vybavily všechny vzpomínky, ale že se mi nevybavilo nic o tom, že bych s Young-Minem doopravdy šukal a taky to, že jsme spolu se Su-Hee dospěli k názoru, že se zrovna tohle určitě nestalo. Ne že by mě to až tak omlouvalo, ale přece jen... jestli jsem šukal nebo nešukal s někým jiným, než je můj miláček, je určitě dost podstatný rozdíl. Přiznal jsem taky, že mi dnes napsala Bo-Ra a taky to, co po mě chce.

„Chtěl jsem to Min-Kimu říct hned, jak jsem se vrátil domů, opravdu." dušoval jsem se, zatím co se Ten tvářil, jako by viděl zlého ducha a Taeyong se pro změnu tvářil, jako by netušil, jak se má vlastně tvářit. „Jenže on měl velkou radost, že jsem konečně doma a já jsem mu prostě nechtěl ublížit." „To jsou jen trapné výmluvy, Hyune." zchladil mě Tenie rázně. „Jako jo... chápu, že pro tebe muselo být moc těžké říct svému miláčkovi pravdu." pokračoval už mírněji. „Ale sakra, nemyslíš si, že sis svým mlčením zavařil ještě víc? Ki tomu teď může, ale taky nemusí věřit."

„A ty... ty stejně jako já věříš, že jsem ho nepodvedl, Tenie?" vydechl jsem s pocitem, že se mi nedostává dechu. Sakra, Ki mi teď vážně nemusí věřit... ničemu z mých keců nemusí věřit. „Jo." přikývl k mé úlevě tázaný, jenže hned na to se zamračil. „Ale není jisté, že jsi Min-Kiho nepodvedl jen proto, že jsi odpadl, Hyune. Co kdybys neměl to bušení srdce? Šukal bys s tím Young-Minem, nebo jak se ten kluk jmenuje, nebo bys ho jednoduše odmítl, přestože jsi to už nechal zajít tak daleko?" nepřestával se mračit.

„Hyune... vždyť jsi s ním byl nahý a to není vůbec málo a je fuk, že jsi zrovna nebyl při smyslech. Proč ses sakra ožral, když moc dobře víš, že nad sebou v opilosti ztrácíš kontrolu? Proč jsi hulil tu marihuanu? Myslíš, že se tě na tohle Min-Ki nezeptá, i kdyby opravdu uvěřil, že na žádný sex nedošlo?" „Min-Ki!" vyhrkl jsem, aniž bych se stihl pořádně zamyslet nad Tenovými otázkami... ne že bych nevěděl, že má ve všem pravdu, posral jsem to! ... jenže mi až v tuto chvíli naplno došlo, že vlastně nevím, kde je právě teď můj miláček. Zůstal snad sám v pokoji hrdliček, zatím co já tady vykecávám? Po tomto uvědomění jsem naprosto vystřízlivěl.

„Kde je teď Min-Ki?" ptal jsem se rozechvěle. „Nechal jsi ho samotného, Tenie? Proč jsi od něho odešel?" „Zůstal u nás v pokoji." odpověděl rozladěně Ten. „Myslím, že je pořád tam, ale ty se mě vážně ptáš, proč jsem ho nechal samotného? A ty? Proč ses opil, Hyune, a proč jsi šel tohle všechno říct Taemu, namísto toho, aby sis konečně promluvil s ním?" „Protože..." soukal jsem ze sebe s pocitem, že jsem vážně nehorázný kretén. „Potřeboval jsem Taeho radu... nevím... prostě nevím, jak tohle všechno mám Min-Kimu říct."

„Řekni to stejně, jako jsi to řekl nám." poradil mi Tae. „Tak na to zapomeň!" vyhrkl rozhozeně Tenie. „Nemyslím si, že tě nechá mluvit, když začneš tím, že ses opil a hned na to zhulil... to není dobrý nápad!" „Ne?" kuňkl jsem zaraženě, přestože jsem sám dobře věděl, že má Ten pravdu. „Pokud neví o tobě a Taeyongovi, tak by to nemusel být tak špatný nápad, ale... jestli ví, tak..." pokrčil rameny. „Počkej!" vyhrkl taky Tae, aniž by nechal svého kluka domluvit a aniž bych se k tomu stihl jakkoli vyjádřit já. „Ty snad víš... ?"

„O vás dvou?" ušklíbl se klidně Tenie. „I kdybych dnes nezaslechl, jak tady hulákáš, lásko, tak bych to stejně věděl, ale to teď neřeš, ano? Pojďme raději za Min-Kim." „Jo, pojďme." vydechl jsem bezbarvě, zatím co Taeyong už jen užasle civěl na svého kluka. Já jsem zjištění, že Tenie o naší šukačce ví, vůbec neřešil... bylo mi to u prdele. Tak ví, no a? Doufal jsem, že mě rozhovor s hrdličkama alespoň trochu uklidní a já díky nim zjistím, jak s Min-Kim mluvit, jenže Tenie mi pouze potvrdil, že takto to opravdu nepůjde. Jak mu to teda mám všechno říct?

„Ki odešel." kroutil nechápavě hlavou Taeyong, zatím co já jsem pobíhal po bytě a hledal ho snad v každém koutě. V pokoji hrdliček jsme ho totiž nenašli, což pro mě byl dost velký šok, zvlášť když nebyl nikde, jako opravdu nikde. Jenže já jsem si vůbec nedokázal připustit, že by mohl jen tak beze slova odejít, proto jsem ho nepřestával jako idiot hledat a to i na místech, kde by ani být nemohl. Musí tady přece někde být, ne? Jeho taška s věcmi tady byla, jen on záhadně zmizel. Jenže... kam a hlavně proč by odcházel? Copak se tak moc naštval, že tady chlastám jako kretén? Nebo... Bože zachraň mě... mohl snad něco zaslechnout z našeho tajného rozhovoru?

„Hledáš snad peněženku nebo klíče?" pokusil se o humor Tae, když jsem už po sté nahlédl za květináč a hned na to jsem se podíval pod pohovku. „Zavolej mu." poradil mi Tenie, který byl podobně znepokojený jako já, až na to, že neprohledával místa, na která by mohl zalézt snad jen křeček nebo myš. Hned jsem vytáhl mobil z kapsy a zavolal mu. Teda, pokusil jsem se Min-Kimu zavolat, až na to, že marně, protože miláčkův mobil sice zvonil, jenže Ki na můj pokus o spojení vůbec nereagoval. „Teď to zkusím zase já." vydechl Tenie. Já jsem rozechvěle odhodil mobil na konferenční stůl a taky jsem se bezradně složil na pohovku.

Bože... kdybych jen tušil, jestli Ki opravdu něco zaslechl z mé zpovědi a jestli odešel právě kvůli tomu. Jenže, co všechno by mohl slyšet a kam asi tak mohl jít? Mohl jet domů do Gangnamu? Mám jet co nejrychleji za ním? Bože... co mám teď sakra dělat? „Musím jít za ním!" vyhrkl jsem, když mi došlo, že musím nejen zjistit pravdu ohledně Min-Kiho tajného odchodu, ale hlavně se musím ujistit, že je miláček v pořádku. Nedokázal jsem čekat, jestli se Teniemu podaří s Min-Kim spojit, nebo ne. „Kam bys chodil?" zarazil mě však Tae, který mě rovnou stáhl zpět na sedačku. „Nevíš přece, jestli jel domů... kde ho chceš nahánět?"

„A... kam by teda šel?" kuňkl jsem se slzami na krajíčku. Mé srdce se bolestně až téměř zoufale svíralo, když jsem si představil, že by se šel jen tak někam toulat, ještě takto pozdě večer. Miláček sice oprášil Taekwon-do, není bezbranný, ale... pokud něco slyšel, určitě je rozrušený a... nechtěl jsem ani domýšlet, co všechno by se mu mohlo stát a to jen a pouze mou vinou. Nechtěl jsem ani náznakem pomyslet na to, že by znovu narazil na nějakého kokota, ještě když je rozrušený. Určitě je rozrušený, protože proč by jen tak odešel, kdyby nebyl? Bože, zachraň mého miláčka, prosím.

Vážně jsem teď neřešil svou vinu, bál jsem se jen o něho a nejraději bych se za svou ubohou hloupost zabil. Jak jsem mohl být tak debilně neopatrný? Jak jsem mohl dopustit, aby něco... cokoli... zaslechl? „Min-Ki?!" ozval se najednou Ten, který se mu nějakou tu chvíli pokoušel opakovaně dovolat. „Konečně jsi mi to vzal. Kde jsi, zlato?" V tu chvíli jsem zatajil dech a málem jsem se rozklepal nejen úlevou, že je Ki snad v pořádku, ale taky ještě větší nervozitou, když mi došlo, že miláček s Tenem mluví, ale můj hovor nevzal. Je v pořádku? Opravdu je v pořádku? Bože... kde teda je? „Mám poslat Hyuna za tebou?" ptal se Tenie dál, zatím co se na mě smutně díval.

„Ne? Hlavně klid, Ki... klid, necháme si ho tady... ano... neboj se, je v rámci možností v pořádku a domů ho pošleme až zítra... spolehni se, zlato. Tak... a..." zarazil se. „Položil mi to." vydechl s ještě smutnějším pohledem na mou maličkost. „Co... co ti Ki říkal?" vykoktal jsem zaraženě, přestože jsem z Tenieho slov dost dobře pochopil, že mě miláček dnes nechce vidět. Takže vážně něco slyšel. Bože... tohle se rozhodně nemělo stát! „Ptal se, jestli ti není špatně a taky chtěl, abys rozhodně zůstal tady... nechce tě dnes vidět." odpověděl.

„Tak tohle chce nutně panáka." odtušil Taeyong s pohledem na Tenieho, který k jeho překvapení přikývl, jakože za této situace není vůbec proti. Já jsem raději mlčel, zatím co jsem se pokoušel vnitřně se nerozpadnout. Ki mě dnes nechce vidět. Bude mě chtít vidět zítra? Bude ještě někdy chtít, abych se vrátil k nám domů, nebo je tohle naprostý konec? Ne, nedovolím, aby všechno krásné, co mezi sebou s Min-Kim máme, skončilo dnes a ještě takto uboze. Bože... netušil jsem sice jak to udělat, přesto jsem byl rozhodnutý, že za naši vzájemnou lásku budu bojovat. Svého miláčka se rozhodně takto jednoduše nevzdám!