LOUIS

Nevím, jak dlouho tu sedím a koukám na to jezírko ale už byla nějak tma. Slyšel jsem za sebou kroky ale neotáčel jsem se. 

,,Ale, ale koho pak to tu máme?'' ozval se za mými zády mě dost známý hlas.

Byl to Stan, opět.

Neodvážil jsem se otočit, a tak jsem zůstal k němu zády. Cítil jsem, že se na mě koukal, jako na kořist.

Upřímně. Bál jsem se, chtěl jsem hned vzít mobil a zavolat Harrymu, ale nechal jsem si ho doma. Mohl bych začít řvát, ale to by nepomohlo, sem nikdo nechodí, je to tu zarostlé a o tomto místě ví jen moji kámoši, kteří někde leží pod stolem a jsou v lihu.

,, Hej Louisi?'' 

Zamručel jsem. 

,,Nechci to dělat-'' odmlčel se na vteřinku.

,,-ale musím, promiň'' dopověděl a já se otočil, v ruce měl nějakou věc a pak mě pohltila tma.

HARRY

Louis je pryč celý den, chápu, že chce klid ale už je divné, kde je tak dlouho. Snažil jsem se mu dovolat ale mobil má doma. 

Pak mě napadlo, že zavolám nějakému jeho kamarádovi jestli neví, kde by mohl být. 

Luke našel jsem první číslo v jeho seznamu a vytočil ho.

,,Ahoj Louisi, co se děje?'' Ozval se Luke.

,,Ahoj, tady Harry, Louiho přítel'' 

,,Em.. ahoj co potřebuješ? ''

,,Pohádal jsem se s Louisem, je pryč celý den, nevíš kam chodí? Nějaké jeho místo? Cokoliv. Prosím'' 

,,No.. Víš kde je ten parčík kousek od Louiho domu? ''

,,No vím'' 

,, Uplně vzadu v rohu je malé jezírko, je to za křovím, není to vidět, bude lepší, když pujdeš podél plotu. Když vejdeš dovnitř, tak se drž na pravé straně. ''

,,Děkuju Luku.'' zavěsil jsem a běžel se obléknout.

Vzal jsem na sebe boty a mikinu, do ruky jsem čapl mobil a klíče. Letěl jsem do parku a doufal, že je v pořádku.

Opak byl pravdou. Když jsem došel na místo, viděl jsem zakrvacene tělo Louise bezvládně ležet vedle lavičky. Doběhl jsem k němu a zkusil tep, byl moc slabý.

Vedle něj leželo poleno a bylo od krve, začal jsem Louise obhledávat a našel jsem ránu na zadní části hlavy. Nečekal jsem a volal sanitku.

Sanitka přijela ani ne do pěti minut. Když Louise naložili do sanitky, tak se rychle rozjeli.

Jen co jsme dojeli k nemocnici, tak ho vezli na sál, protože měl v ráně kousky třísek.

Běžel jsem s nimi dokud mě nezastavila sestřička se slovy, že dál nemohu.

Posadil jsem se na židli a po chvíli mi vlastně došlo, co se stalo a z mých očí se spustily slzy.

Vysílením jsem usl.

---
Slyšel jsem bouchnutí dveří, které patří operativnímu sálu a trhnutím se probudil.

Viděl jsem doktora jak si utírá zakrvácené ruce do nějakého kapesníku či co to bylo.
Nevypadal zrovna šťastně a já se bal co přijde.

,,Pane Stylesi?" promluvil hrubým hlasem a podával mi ruku.

Postavil jsem se a podal mu ruku také.

,,Ano?"

,,Je mi líto. Váš přítel nezvládl operaci"

Jak dozněla tato věta, složil jsem se na zem a brečel. Můj život už nemá význam.

-----
Ahoj, ahoj, ahoj :D Hádejte kdo je zpět? 🤔
Anoo jaa 🙋. Ne okay :D
Mela jsem dlouhou pauzu a taky tak vypadá tahle na nic kapitola, ještě budu vydavat nějaké info :) 

Chci se omluvit, že to tak trvalo, a že je to krátké, ale.. stop vymlouvani :D prostě jsem nemá náladu a nevěděla jak dál pokračovat. No.. tak snad se vám to líbilo :)

PS: omlouvam se za chyby, je to psané na mobilu a mam autokorekci :D zkontroluji to až ráno :D