Když jsem se mohla konečně pořádně nadechnout a mé tělo se jakž takž začalo vracet zpátky do reality, odlepila jsem své zpocené čelo od dveří a se stále stáhnutýma legínama a kalhotkama jsem se otočila na Jasona, který si zrovna zapínal jeho černé kalhoty.

„V pohodě?" Zeptal se jakoby se bál o to, že mi ublížil, přitom věděl, že to není pravda, že jsem si to užila a kdyby byl tvrdší, teď nemyslím jeho ptáka, rozhodně by mi to nevadilo.

Věděla jsem jak dokáže být sex příjemný, jenže díky Jasonovi jsem objevila nové možnosti, které se mi rozhodně zamlouvaly a já byla rozhodnutá objevovat je dál a dál, pokud mi v tom bude Jason pomáhat rozhodně si nebudu vůbec stěžovat.

„V naprostém," odpověděla jsem, zatímco jsem si začala natahovat legíny.

Cítila jsem jak mám na rtech spokojený úsměv.

Vlastně jsem se po dlouhé době cítila uvolněná a spokojená. Věřím tomu, že nemusím říkat proč.

Několika týdenní frustrace zmizela a já si jenom potvrdila věc co jsem už dávno věděla. Sex léčí. Tedy né všechno, ale emoční problémy řeší perfektně, nebo aspoň sex s Jasonem.

„Prosím slečnu Willson ať se okamžitě dostaví do ředitelny, okamžitě!" Z reproduktorů, které byly umístěné po celé škole se ozval naštvaný hlas naší ředitelky.

Neříkala jsem nedávno, že jsem tam víc jak na hodině?

„Vypadá to, že naše tajné místo budeme muset opustit." Povzdechla jsem si.

Popravdě jsem nechtěla odejít, nikdy. Tak nějak jsem totiž pořád netušila jestli je zase všechno v pořádku nebo ne, to že jsme si to jako králíci rozdali na záchodcích pro Jasona nic znamenat nemuselo. Nepřekvapilo by mě to kdyby tohle nebyl jeho první zářez na záchodech, rozhodně nebyl, né pokud číslo jeho zářezů bylo tak vysoké jak tvrdil.

„Asi jo," byla celá jeho odpověď. Jestli mě to znepokojilo? Rozhodně.

Nechtěla jsem otevřít dveře a vrátit se zpátky na začátek toho jak mě ignoroval a já z toho šílela, nechtěla jsem se vrátit zpátky k nechávání si lézt Matta do zadku, protože on v ní byl zatracená osina, a taky jsem se nechtěla vrátit zpátky tam kde je skupina McCannek, která je posilněná jednou, která byla Jasonem obšťastněna dvakrát, mělo by mi to být jedno, protože já ním byla obšťastněná několikrát, přesto mi to ale vadilo. Obšťastněná, jak krásně to zní.

Zatřásla jsem hlavou a zasmála se, mé naprosto nepochopitelné myšlení po sexu s Jasonem bylo zpět, ach jak jsi mi chybělo.

„Otevřeš už ty dveře?" Ozval se Jasonův pobavený hlas když jsem stála opět čelem ke dveřím, oblečení zpátky na místě na jakém bylo ještě před našim divokým kolem, a s rukou na klíči, kterým bych dveře odemkla.

Tiše jsem si povzdechla, otočila klíčem, popadla kliku a otevřela dveře.

Ticho.

Chodbou se neslo hrobové ticho a mě ztuhla krev v žilách, kurva.

Hned jsem věděla proč jsem zase očekávaná v ředitelné a řekla bych, že s tím fakt že jsem se vypařila s Jasonem nemá nic společného.

Zase jsem nedošla na hodinu.

Tentokrát to neukecám, tohle bude sakra průser.

Bez dalšího slova jsem se rozběhla k ředitelně. Látka legín se mi při tom rychle třela o stále rozbolavěnou kůži mého zadečku, na kterém jsem stále měla obrysy Jasonovy ruky a ačkoliv to připomínalo skvělou chvíli, v tento moment to moc skvělé nebylo.

Popadajíc dech jsem doběhla k ředitelně, kterou byl mohla popsat už i ze spánku, zaklepala a vešla dovnitř.

„Posaď se," řekla ředitelka sotva uviděla, že jsem to já. Dneska žádný pozdrav? No, řekla bych, že teď je to opravdu už vážné, jako bych to už předtím nevěděla.

„Jaden, co s tebou mám dělat?" Položila mi otázku, podle všeho řečnickou, protože než jsem stihla otevřít pusu odpověděla za mě. „Několikrát jsem tě upozorňovala na tvou docházku do hodin, ale ty to stále ignoruješ." Sundala si z očí brýle, tak jak to dělávala vždy než si začala masírovat nos.

„Opravdu chceš aby tvá teta měla kvůli tobě problémy?" Nechtěla jsem, ale přece nemůže nahlásit mojí tetu za to, že chodím pozdě do hodin kvůli, no příjemným záležitostem, přece když musíš tak musíš ne?

„Jsi v maturitním ročníku a co jsem se dívala na tvé záznamy na předešlé škole jsi byla vzorná studentka, co se stalo?" Jason McCann se stal. On, jeho rty,jazyk, prsty, péro. Jenže to jsem nemohla říct.

„Pokud je to ohledně pana McCanna," okamžitě jsem záporně zavrtěla hlavou, téma Jason jsem s ní měla dávno uzavřené a nehodlala ho znovu otevírat. „Tak kde je problém?" Zeptala se zatímco já se snažila vymyslet nějakou lež, jenže jako naschvál mě nic nenapadalo, teda krom toho jak musí být její stůl tvrdý a jak by po něm má kůže klouzala, zatímco by mi to Jason dělal jedním z těch svých způsobů, které tak dobře ovládá.

Otevřela jsem rty, že konečně ze sebe něco dostanu, už jsem se nadechovala, připravená na vypuštění nějaká nesmyslné hlouposti, když se v tom ozvalo rychlé zaklepání na dveře které se sekundu na to otevřely a dovnitř vešel Jason.

Vytřeštila jsem oči. Co tu chceš?

„Dobrý den pane McCanne, přejete si?" Zeptala se zvědavě a zároveň překvapeně.

„Jaden nedošla na hodinu, protože byla se mnou." Věřím tomu, že kdybych byla v nějakém animáku oči mi vyskočí z důlků a budou skákat tam a zpátky jako na pružinách.

Znepokojený obličej naší ředitelky se z Jasona přesunul na mě a já jediné na co jsem se zmohla bylo hlasité polknutí.

Naštěstí to vypadalo, že Jason to má promyšlené a aniž by nechal padnout jakoukoliv otázku pokračoval, „jak jistě víte její teta je bývalá přítelkyně mého bratra," nevím jestli jsem byla šokovaná víc tím, že stojí uprostřed ředitelny, nebo že jsem ho opět slyšela mluvit o Alexovi.

„Chtěl abych se na Mirabell poptal, proto Jaden nepřišla na hodinu." Zdá se mi to nebo mi Jason právě zachraňuje zadek? Ošila jsem se na místě nacož jsem okamžitě bolestně zasyčela.

„Je to pravda?" Tíha pohledu ředitelky Payne byla nesnesitelná jako vyrážka, která svědí a svědí a vy si jí prostě nesmíte poškrabat.

„Ano," držela jsem se lži, se kterou přišel Jason a která vlastně nebyla tak špatná, protože nás ostatní viděli spolu odcházet, takže kdyby se ředitelka poptávala máme svědky na to, že jsem opravdu byla s Jasonem, otázka byla zda skočí na návnadu Alex a Mirabell.

„Buďte tak laskav pane McCanne a své osobní věci si se slečnou Willson řešte až po škole." Řekla s pohledem upřeným na Jasona, poté ho přesunula na mě. „A vy slečno Willson, naposled vás varuji." Po těch slovech mi doslova spadl kámen ze žaludku, hovno kámen, celá skála, tak se mi ulevilo. Neměla jsem totiž nejmenší ponětí jak bych to vysvětlila Mirabell kdyby mě musela ze školy vyzvedávat po zavolání ředitelky, už zase.

„Běžte na své hodiny, než skončí," mávnutím ruky nám slušně naznačila ať vypadneme, „a věřte tomu, že se poptám vašich učitelů zda jste skutečně došli." Po těch slovech za námi Jason zavřel dveře a já konečně vydechla.

Je to oficiální. Jason McCann mi právě zachránil zadek. Můj červený zadeček, který bolí díky němu a jeho ruce.

Cítila jsem jak se mi na rtech rozlévá obrovský úsměv.

Přešla jsem blíže k Jasonovi,položila svou ruku na jeho tvář a své rty přitiskla na ty jeho.

Líbajíc ho jemně, pomalu. Jazykem jsem protančila mezi rty do jeho úst a jemně ho třela o ten jeho, zbožňovala jsem jeho příchuť. S hlasitým mlasknutím jsem se od něj odtáhla, pořád jsem byla ale v dostatečné blízkosti abych mohla cítit jeho dech na mé tváři.

„Za co to bylo?" Zeptal se Jason s nechápavým pohledem.

„Odměna pro mého hrdinu," usmála jsem se na něj a pokrčila rameny.

Jeho pobavený smích setřel můj úsměv z tváře. „Jsem všechno, jenom né hrdina, kotě." Jak moc jsem tu přezdívku normálně nesnášela, teď se stala mou oblíbenou. Proč? Protože přesně ta přezdívka byla známka toho, že je všechno v pohodě, že já a Jason jsme v pohodě. A to bylo vše na čem právě záleželo.

To bylo vše co jsem potřebovala abych mohla udělat druhý krok.

Krok, který mě zavede k Johnu Somersby který mě, ať už se mu to bude líbit nebo ne vezme k Alexi McCannovi. Byla jsem rozhodnutá ukončit mou nevědomost ohledně tajemství, které se kolem Jasona a Mirabell nese a při snaze na to přijít se nebojím vytasit i své esa z rukávu, ať už ty esa budou jakkoliv podlá a špinavá.

Část bych chtěla věnovat vám všem, protože jste naprosto úžasní. Vy, vaše vote a komentáře, padám z nich na zadek. Pokaždé co se číslo přečtení zvedne o další tisíc srdce mi poskočí radostí že moje snaha není marná :) Vidím každý váš komentář kde žádáte o další a popravdě kdybych mohla přidávám části častěji, jenže pracuji 6 dní v týdnu od rána do večera a vetšinou je to do 7 večera a když příjdu jsem unavená a bez chuti na psaní, proto nejsou části častěji, kdybych mohla píšu víc, přísahám.

Doufám že se vám část líbila a prozradím jediné, zítra bude rozhodně část a protože je středa je možné že budu v době kdy už vy všichni budete sladce spinka a snad snít o mém Jasonu McCannovi :)

S láskou, Antis xxx