Když jsem byla menší, Tris mi navykládala, že když se budu s někým líbat vždy bych měla mít zavřené oči, jinak tvář té osoby budu vidět ve snech až do konce smrti. Ať už to znělo jakkoliv hloupě a neuvěřitelně, od té doby pokaždé co jsem se s někým líbala jsem si na to vzpomněla a držela oči pevně zavřené. Jenže tentokrát to bylo jinak. Mé oči byly otevřené jak nejvíc jsem jenom dokázala, moc dobře jsem věděla proč. Musela jsem vidět jakoukoliv reakci v Jasonově tváři nebo jeho postoji.

Ti, kteří by se na něj dívali by řekli, že se nic nestalo, jenže já ho sledovala upřeným pohledem, znala jsem ho, dovolím si říct, že tak jak nikdo. Věděla jsem až moc dobře, že dokáže před okolním světem skrýt to co cítí, pokud tedy neběsnil vzteky to pak neskrýval nic a že v tom byl sakra dobrý.

Jenže já ho už dávno prokoukla.

S pohledem upřeným na jeho tvář jsem si všimla menší změny barvy jeho očí a zatraceně jasně jsem si všimla toho jak se mu napnul sval na čelisti když zatnul zuby a tím se mu víc vyrýsovala už tak ostře řezaná čelist.

Nepotřebovala jsem slova, tohle mi naprosto stačilo k tomu abych jasně věděla, že žárlí, že je naštvaný a že má chuť přiskočit a zbytek si můžu jenom namýšlet ale hádám že bych si pak večer musela chladit zadek nebo rozkrok, jedno z toho určitě.

Nemusím doufám říkat že se mi chtělo nadšením skákat, ať už to znělo jakkoliv zvráceně.

„Takže to mám brát jako ano?" Mattův hlas mě pohladil po tváři sotva se odtáhl, né daleko ale odtáhl.

Pohled který jsem měla celou dobu upřený na Jasona, který vypadal že vypálí celou školu a Matta pověsí za koule do průvanu, nechci vědět co by udělal nebo udělá až zjístí, že jsem s ním vlastně spala, jsem přesunula na Matta.

„Cože?" Nechápavě jsem se zeptala protože jsem vůbec netušila o čem to sakra mluví, protože jsem ho od momentu kdy jsem uviděla Jasona přestala ty jeho kydy poslouchat.

„No," naklonil se k mému uchu, rty se o něj jemně otřel a mě z toho ztřáslo. Nebylo to takové to zatřesení jaké mi způsoboval přesně takhle Jason. S ním to byla lavina chladu přejíždějící po mé páteři a mé tělo se třáslo vzrušením, nedočkavostí. Zatímco s Mattem to bylo spíše hrůzou.

„Jestli budu mít možnost vyzkoušet tvojí broskvičku," políbil mě na ucho, „ někdy příště." Ztěžka jsem polkla a rychle se snažila přijít na nějakou správnou odpověď, která by mě zachránila, jenže můj mozek zpracovával jenom jednu věc, nebo spíše slovo ‚broskičku'

„Zdá se mi to nebo jsi právě mojí kundu nazval broskvičkou?" Zeptala jsem se zděšeně.

Mattovi modré oči se vytřeštily, věřím tomu, že kdyby tohle byl nějaký animák vyskočily by mu z důlků, jo, to by rozhodně byla bomba.

„Ježiš Jaden, na severním pólu tě neslyšeli. Nemůžeš mluvit trochu tišeji?" Netušila jsem jestli to myslí vážně nebo si dělá srandu, navíc jsem byla naprosto zhrozená tím ,že něco jako můj klín nazval něčím takovým jako je mé oblíbené ovoce, myslím že už si nikdy nebudu moct vychutnat tři plechovky zavařených broskví aniž bych si na to nevzpomenula, díky kreténe.

„Nikdo to neslyšel." Založila jsem si ruce na prsou.

„Ale mohl by a to by bylo trapné." Takže šeptat mi to do ucha je v pohodě ale jakmile by někdo zjístil, že chce něco takového dělat bylo by to trapné? Sakra kolik ti je? Dvanáct?

Štiplavou poznámku, která mi klouzala z hrdla na jazyk jsem ztěžka polkla zpátky. Pokud jsem chtěla s Mattem počítat v mém plánu, jak dostat Jasona zpět, musela jsem držet všechny svoje názory pevně za zubama jinak by šel můj plán do kytek, slušně řečeno.

Naštěstí bylo neskutečně snadné s Mattem manipulovat, jo, rozhodně se ze mě stává mrcha, nebo běhna, věřím tomu, že kdyby se rozdávaly ceny tak bych jí vyhrála, Cena za největší běhnu roku, jo, s tím by měl rozhodně někdo přijít, ale zpátky k Mattovi. Bylo smutné, že ten chlapec by pro mě skočil i pod rozjetý vlak, kdybych zatlačila na správná místa, rozhodně by to udělal. Což bylo ještě smutnější protože mě v podstatě neznal.

„Takže?" Zeptal se narážejíc na svou otázku, o které si myslel že dostal odpověď.

Můj mozek začal pilně pracovat na nějaké odpovědi, když v tom se chodbou rozneslo zvonění oznamující začátek hodiny.

Záchrana!

„Musím jít," vyhrkla jsem, zabouchla skříňku a protáhla se okolo něj utíkajíc do třídy, volání mého jména, kterým se dožadoval odpovědi.

Když jsem doběhla k učebně kde jsem měla mít další hodinu ztěžka jsem polkla.

Francouzština.

Vzpomínky na hodinu kdy mě Jason přesunul v myšlenkách do jiného světa a přiměl mě vzdychat tak hlasitě že to slyšela celá třída se mi objevila na mysli.

Zavrtěla jsem hlavou, tohle se musí opravdu rychle skončit, jinak mi z toho rupne v bedně, pokud se tak už nestalo.

Vešla jsem dovnitř a sedla si na své obvyklé místo, vytáhla učebnici a otevřela jí s rozhodnutím připravit se na hodinu, chvíli na to přišel učitel a následovala každohodinnová rutina, pozdrav, docházka, téma co se bude probírat, opakování hodiny a pak nová látka.

Trvalo to celé tři minuty než pohár mé snahy o udržení pozornosti přetekl a já postavila otevřenou učebnici před sebe, popadla mobil, otevřela snapchat a ve chvíli kdy naskočila přední kamera jsem začala zkoušet nové efekty.

Chvíli na to mi na vrchu obrazovky vyskočilo upozornění.

Bizzle94 vám poslal snapchat.

Vytřeštila jsem oči a pro jistotu si je ještě opatrně protřela, nechtěla jsem si přece zničit linky, abych se přesvědčila o tom, že na mě páteční joint nemá stále menší dopad. Jenže upozornění bylo stále tam a modrý čtvereček předním naznačoval, že se jedná buď o textovou zprávu nebo obrázek co měl uložený v mobilu.

Překvapeně jsem se otočila, ignorujíc možnost, že na mě zavolá učitel, a vyhledala Jasona v úplně zadní lavici ve třídě. Čekala jsem, že se na mě bude dívat, jenže jeho hlava byla skloněná dolů, jeho dlouhé vlasy tak padaly směrem k desce lavice, a cosi čmáral do sešitu.

Nevím jestli jsem byla víc šokovaná faktem, že má Jason sešit nebo tím že mi poslal snap.

Otočila jsem se zpátky a celá nedočkavá snap otevřela.

Bizzle94

Měla by ses přestat ksichtit do mobilu a radši dávat pozor. Pokud si dobře pamatuju francouzština není tvoje silná stránka.

Vy
Peklo roztálo?

Bizzle94
To seš znovu zkouřená nebo co?

Vy
To ti zase narostly koule nebo tě žere žárlivost?

Bizzle94
Hraješ hru kterou nemůžeš vyhrát.

Vy
To už jsem slyšela.
A taky řekla ti na to, že já si s tebou ráda hraju.
Ale ještě lepší by bylo kdybys se přestal chovat jako sráč, zvedl se, zatáhl mě někam a udělal mi to tak jak to umíš jenom ty.

Bizzle94
Kdy se z tebe stala taková kurva?

Vy
Ve chvíli kdy se z tebe stal takovej přizdisráč.

Bizzle94
Wrrr.

Kočička vytahuje drápky.

Není to nic co by jsi mi už předtím neřekla.

Notak kotě, vím že dokážeš přijít s něčím lepším.

Opravdu jsem měla chuť otočit se a mrštit mu telefon do obličeje, jenže ten vztek který mnou proudil utišoval fakt že se mnou komunikuje, to byl rozhodně pokrok.

Vy
Mohla bych ti ukázat něco lepšího.

Bizzle94
S kurvama se nezahazuju.

Telefon bych vyměnila za židli, ta by rozhodně udělala víc škody.

Vy
Od tebe to sedí.

Bizzle94
Přestaň se snažit se mnou vyjebat, Jaden.
Víš, že to nezabere.
Už hoduju mezi jinýma nohama.
Už lížu jinou kundu.

A to byla chvíle, kdy jsem v krku ucítila žaludeční šťavy.