Druhý den ráno jsem se našla jak hodinu předtím, než měl můj budík do školy zazvonit, ležím ve své posteli a přemýšlím, v poslední době přemýšlím až překvapivě hodně. Přemýšlela jsem nad tím jak se všechno změnilo po mém příletu do Kanady a taky jak se věci po včerejšku změnily. Mohla bych napsat knížku, ze které by se stal světový trhák, mám už i jméno. ‚Život před a po Kanadě', jenže jsem z nějakého důvodu byla přesvědčená, že lepší nápad by byl název ‚Můj život před Jasonem a po něm.'

To by totiž bylo mnohem výstižnější.

Můj život před Jasonem byl, pokud mám být upřímná, nudný. Všechen čas jsem trávila s Mikem a ten se radši učil, chtěl být doktor, nejsem překvapená, než aby šel někam na párty, tak jak to dělávaly holky. Byla jsem typická podpantoflácká přítelkyně, která dělala co přítel chtěl. Sex? Jednou za týden a to na misionáře. Žádné vzrůšo, žádné naplácání na zadek nebo tahání za vlasy nebo pěkně zezadu. 

Tělo se mi zatřáslo při vzpomínce na všechen ten sex s Jasonem.

Při vzpomínce na Jasona jsem zatřásla hlavou, snažejíc se ho z ní dostat, přestože jsem věděla, že i kdybych si hlavu otřískala do zdi tak silně, že by v ní zůstal důlek a má hlava krvácela pořád by tam ten parchant zůstal a tak se dostává k té části mého života po něm.

Ten parchant mě stál stovky vypadaných vlasů díky toho jak mi lezl na nervy, vytáčel mě a sral mě, taky jsem si díky němu prodloužila život a zhubla několik dekagramů, možná to byly i kila, toho sexu bylo opravdu hodně.

Jestli jsem věřila, že sex prodlužuje život? Těžko říct, moc dobře jsem věděla že všechno co si člověk vsugeruje, že je pravda pak nějak funguje, takže jsem se to snažila vsugerovat no uvidíme jestli se dožiju té stovky nebo chcípnu jako sexy padesátnice díky mrtvičce z toho, že se mému chlapovi ze mě a mých povadlých prsou už nepostaví ten jeho kul.

Ta představa byla úděsná, přísahám.

Poté co se Jason McCann vřítil do mého života jako hotovej kulomet, který kolem sebe stříkal, teda střílel..do prdele.

Povzdechla jsem si, tohle je marné, já jsem marná.

Skopla jsem ze svého těla peřinu, zvedla se z postele a při zjištění, že mám ještě dost času na to, než bych se vlastně musela díky budíku zvednout z postele jsem popadla do ruky župan, ručník a mířila si dát sprchu. Po poslední zkušenosti, nebo spíše srážkou s Maxem, který byl pro mě pořád nějak záhadou, jsem se rozhodla začít používat župan, který jsem kdysi dostala k vánocům ale nikdy ho nepoužila, a ne nebylo to protože měl na kapuci roh jako mají jednorožci a vzadu byl duhový ocas. 

Co můžu říct, pro tátu jsem prostě pořád ta malá princezna co miluje jednorožce.

°°

Že já blbá radši nezůstala doma jak mi nabízela Mirabell. Teď bych byla pěkně zabořená v posteli s laptopem na klíně, hromadou jídla nebo popkornu či čipsů a horem dolem bych to do sebe cpala zatímco bych sledovala nějaké filmy, ta představa byla teď jako ráj. Jenže já byla tak hloupá, že jsem měla potřebu, když nad tím tak uvažuju netuším proč, jít do školy, opravdu špatné rozhodnutí.

Jenže jsem si to uvědomila až když bylo příliš pozdě, další hodina tělocviku, další dvě hodiny plné umučení.

Pokud je na světě něco co jsem ze srdce nesnášela byl to volejbal a né nebylo to protože jsem ho vůbec neuměla, plácat do balónu dokáže každý, pohmoždit si ruku při plácání přece každý ne? 

PLÁCÁNÍ! 

Zadek mě začal okamžitě pálet sotva se to slovo projelo mou myslí.

Jakoby nebylo už tak dost těžké držet oči všude možně jenom na né na něm.

„Slečno Willson, chápu, že v jiném stavu byste se neměla namáhat, ale pochybuji, že vám volejbal nějak uškodí." Tělo se mi naplo a pěsti sevřely když se z úst mé tělocvikářky dostala věta, za kterou bych jí nejradši vrazila celou svojí nebo ještě lépe, její nohu do zadku tak hluboko až by jí prsty na nohou vylézaly z pusy. Rozhodně to byla zajímavá představa, škoda, že pouze představa.

Tělocvičnou se rozneslo ticho, všichni mlčeli, nikdo nevěřil tomu, že by učitel řekl něco takového, protože pokud to řekl učitel, tedy učitelka, to že má knír neznamená, že není žena, ty vygajdané prsa, pokud se tomu tak dá říkat, říkají že je žena, přestože má pod nosem knírek.

Roznesené drby mezi studenty byla jedna věc, ale pokud se drby dostanou už i mezi učitele, někteří si začnou myslet, že ony drby jsou vlastně pravda, přestože to pravda nebyla.

„Nevím kde jste na to přišla ale těhotná opravdu nejsem." Protočila jsem očima. „Chcete abych se vám taky vyčůrala na jednu z těch těhotenských tyčinek aby jste měla o čem v kabinetě, kde podle všeho neděláte to co máte, mohla drbat život jednoho ze svých studentů, protože si užívá to co vy nemůžete?" Netušila jsem kde se to ve mně bralo, no řekla bych, že měsíce ponižování mého amerického zadku, můj zadek byl stejně kanadský jako ten tvůj ty mrcho, teda samozřejmě byl hezčí, pevnější, řekla bych, že i méně chlupatý a rozhodně né plný strií, si vybral svou cenu a konečně se to dostalo na povrch.

„DO ŘEDITELNY! OKAMŽITĚ!" V Rusku tě neslyšeli ty mamute!

Nemusela mi to říkat dvakrát, vlastně jsem už byla na půli cesty. Po cestě jsem na rozloučenou mávla na Tamaru, mrkla na Matta, probodla očima Jasona a s hlavou vzhůru si to kráčela ven z tělocvičny.

Začínala jsem mít pocit, že v ředitelně jsem byla pomalu častěji než na hodinách.

Díky tomu, že byla hodina, chodba byla prázdná, opět. Vzpomínka na včerejší seznamovací stání s jedním z odpadkových košů se mi připomněla. Zatřesením hlavou jsem se jí zbavila jakoby jí můj mozek vykopl uchem ven. 

„Je to pravda!" Chraplavý, známý, hlas zazněl za mými zády z čehož mi po páteři přejel mráz, dech se mi zadrhl.

No podívejme se koho to tu máme. 

Otočila jsem se a s nejvíce arogantním výrazem jaký jsem dokázala, Bože prosím ať je to arogantní výraz a né jeden z těch výrazů co vypadají jakoby člověk zadržoval prd v přeplněném autobuse, se podívala na Jasona, který stál těsně za mnou, jak je možné že jsem si nevšimla, že jde za mnou?

„Kurva odpověz mi!" Zavrčel naštvaně, takže chlapeček je naštvaný? Nemáš nejmenší právo být naštvaný ty sebestředný bastarde.

Pokud jsem někdy měla chuť praštit ho to toho přihlouplého obličeje tak to bylo právě teď.

„Nemusím dělat vůbec nic." Zavrčela jsem na něho, ‚Nakopej mu tu jeho bílou prdel holka!' mé sebevědomí které najednou vypadalo jako gangsterská černoška rozhazovalo v mé mysli rukama.

„Takže seš nabouchaná?" Svráštila jsem obočí.

„Nabouchaný budeš tak akorát ty až se moje pěst setká s tvým obličejem pokud mě nenecháš na pokoji."

Jeho pobavený smích se roznesl chodbou, „Z někoho se nám tu přes noc stala hotová mlátička." Smál se pobaveně dál.

„Nakopat zadek jednomu chcípákovi ještě dokážu." Pohled mu ztvrdl spolu s čelistí.

„Co jsi to řekla?" Zavrčel, opět se chystáme hrát tuhle hru? Dobře.

„Slyšel jsi mě moc dobře, nebudu to opakovat." Odsekla jsem.

Jason udělal několik kroků mým směrem a já automaticky couvala. A tady to máme, ten známý moment kdy zády narazím do stěny nebo skříňky a chvíli na to se jeho prsty zaboří hluboko do mě, nebo něco jiného z jeho těla se do mě zaboří.

Měla jsem chuť zavrnět nadšením z toho, že se to děje, jenže jsem si musela udržet jasnou mysl, nemohla jsem toho zmetka nechat mnou manipulovat tak jak se to jemu bude hodit. Hoduje už přece mezi jinýma nohama ne?

Chuť odplivnout si, přestože jsem to v životě nedělala a byla větší možnost, že všechny sliny skončí akorát tak na mé bradě, před něj nebo ještě lépe do jeho tváře.

„Nehraj se mnou tuhle zasranou hru."

„Přestala jsem s tebou hrát hry, teď pokud dovolíš musím jít do ředitelny." Zatlačila jsem do jeho ramene.

„Ale," zachechtal se, „Co tak nejednou." Pokrčila jsem rameny, „Došlo mi, že v tomhle městě je spousta dalších kluků co jsou lepší než ty, jednoduché." 

Jeho oči skenovaly mou tvář, jakoby odhadoval jestli mluvím pravdu nebo si z něho dělám srandu. Hodně štěstí chlapče, skrývat věci jsem se učila od jednoho z mistrů, hádám, že svojí práci poznáš.

„Jako koho? Lantera?" Jeho pobavený smích narážel do mých uší, ušní bubínky se z toho roztančily div se nevlnily jak při rytmu samby.

„Nemáš ani ponětí jakými schopnostmi Matt oplývá." Zašeptala jsem mu do ucha a sledovala jak jeho tvář zhrozením poklesla, pak ztvrdla jako beton a nakonec ztratila barvu.

„Šukala jsi s ním?" Pokrčila jsem rameny.

„Řekla bych, že to už není tvoje věc." Koutky úst se mi pozvedly když jeho tvář nabrala červený odstín.

„Zeptám se tě znova a jestli mi kurva neodpovíš vrátím se tam a toho zmrda budou muset sbírat po kouskách," zavrčel tak silně, že mi z toho ztvrdly bradavky a mezi nohama jsem ucítila ten známý vlhký pocit, „šukala jsi s tím zmrdem, Jaden?" Jeho podhled byl upřený do toho mého.

A tehdy jsem pochopila jednu věc.

Muži se od doby mamutů moc nezměnili. Teda samozřejmě, že se změnili, nejsou tak moc chlupatí, jak kteří, nejsou tak tupí, opět jak kteří, a škaredí, zase jak kteří, chápou co je to hygiena atd, no nebudu to moc obkecávat, hlavní je to že jsou i přes tisíce ba miliony let pořád stejní, jsou to lovci.

Řekla bych, že je to zakořeněno hluboku v nich. 

Chlap potřebuje lovit, loví ženy jako svou kořit, čím je kořist nedostupnější tím je pro ně lov zábavnější.

Došlo mi, že jsem byla pro Jasona až moc snadný úlovek, když si uvědomil, že už nemá co lovit nebo dobývat nechal mě, jenže teď mu došlo, že jsem pořád ta vzpurná osina v jeho zadku jakou jsem byla i na začátku a on má pocit, že někde udělal chybu, že nedobyl své území pořádně, rozhodně bych řekla, že to má hodně společného i s jejich egem, rozhodně má.

Jak jsem na to přišla?

Přiznávám, že to byl ten pohled jakým se na mě díval, to jak si mě po těch slovech skenoval pohledem a nebo, že by to byl fakt, že se jeho tělo tisklo na to mé ve stejnou chvíli kdy byl jeho jazyk vražený hluboko v mé puse spolu s prsty zatnutými do mého zadku?

Popravdě se Jason tak brzo neměl opět zapojit dě dění, jenže tak nějak se mi tam ten bastard prostě připlet, JENŽE, to že se konec části vyvrbil tak jak to je nic neznamená, nezapomínje že cesty příběhu jsou nevyspitatelné :D

BTW potřebuju poradit. K dvacátým narozeniná, komentáře o tom že ve skoro 20 je moje gramatika na úrovni děcka na základce si nechte děkuji :D, si hodlám koupit iphon 6s, moje první splněné předsevzetí na tento rok, wohou! Nějak se rozhoduju mezi zlatým, šedým a stříbrným. Chtěla bych zlatý ale na ten se budou špatně pasovat kryty, nebo ne? Já nevím. Mám z toho skoro deprese :D

Část věnované mojí poslední záchraně která mi zachraňuje zadek pokaždé co jí napíšu. LAFUJU TĚ drewsperson :D Nevím co bych bez tebe 24/7 poradně dělala :D