Abby

Jen co jsem se od něj otočila, rozbrečela jsem se. Celou cestu jsem si za to nadávala ale ne a ne se utišit. Proč? Do prdele! Co má tohle být? Je to jen zákazník, nic víc... Nebuď pitomá! Káčo hloupá! Přece ses do něj nezamilovala?! Hučí mi v hlavě, až mě rozbolí. Přes slzy pomalu nevidím na cestu. Autobus už skoro odjíždí, ale řidič se smiluje. Věnuju mu uplakaná úsměv a zabořím se do sedadla. Doma rovnou do sprchy. Umývám se ale Niallovi doteky jako by zůstávaly. Opět pláč... Uklidním se po pár minutách a odlíčím se. Natáhnu se po učení, za chvíli mám test a nic neumím... Zachumlaná v peřině s kouřícím hrníčkem čaje a místo pamatování si nádorů v mozkové kůře, si vybavuji každou minutu s Niallem.

Zvonek se rozdrnčí, povzdychnu si. Asi bytný, jestli mu už dám peníze, ten mě snad z okna sleduje, jestli se už vracím domů. Posledně to tak bylo... Natáhnu na sebe tepláky a vyrazím ke dveřím. Dveře sotva pootevřu a hned mi čelist poklesne. Dívám se na Nialla. Vydechnu s neskrývaným šokem jeho jméno. Vypadá poněkud zaraženě. Prohlíží si mou tvář, do které se hrne krev. Otevřu dveře víc a on se opře o futra. „Pod maskou z líčidel se skrývá malá holka." Natáhl ruku a konečky prstů mi přejel po tváři. „Co tu děláš? Jak si mě našel?" „Co chci, tak zjistím. Nepohodl jsem se s kluky... Můžu dál?" Neměla bych souhlasit, ale je uvnitř a zouvá se. Otočím se k němu zády. „Dáš si čaj?" zeptám se přes rameno a chci jít do kuchyně. Trhnutím mě sevře v náručí. Omotá mi ruce kolem těla a tvář mi zaboří ke krku. „Co se stalo mezi tebou a kluky?" „Zayn... Urážel tě a mně ruply nervy." „Nemůžeš se kvůli mně rvát s kolegy a kamarády..." „Pokud tě budou urážet, tak to dělat budu." „Nialle..." obrátí mě k sobě. „Můžu tady přespat?" Kývnu a on se skloní. Zakloním hlavu a dovolím mu, aby mě políbil.

V tom, co jsme začali v klubu, nepokračujeme. Učení jsem hodila na zem a jen se k němu přitiskla. Svíral mě pevně a sevření polevilo až ve chvíli, kdy usnul. Ještě chvíli jsem počkala a pak zmizela v kuchyni.

S hrnkem kávy jsem si do hlavy lila učivo a najednou to šlo líp. Vědomí že Niall je tady a spí vedle, mě uklidňovalo. Na poslední půl hodinu jsem si k němu lehla. Zavrněl ze spánku a usmál se.

Další káva, lehké líčení a když jsem chtěla tiše odejít, chraplavě mi promluvil za zády. „Kam jdeš?" „Musím do školy." „Nechoď..." je jako malej. Div mě nerozdrtí v náručí. „Mám test, musím tam. Vydrž dvě hodiny, pak přijdu." „Jen dvě hodiny? Mmm, dobře. Vyzvednu tě a zajdeme někam na procházku a pak oběd, co ty na to?" „Myslíš, že to je dobrej nápad?" pochybovačně zvednu obočí. Upřímně, děsím se, že jen co vyjdu ven tak první co uvidím, budou naše fotky ve všech novinách. „Já mám jen dobré nápady." Zamrká, poznačí si adresu školy a díky jeho polibkům mi málem ujede autobus.

Kousek od školy je trafika, s váhavostí k ní zamířím. Nemýlila jsem, kolem ní postává hromada pubertálních holčin a všechny řeší jedno téma: Niall Horan byl spatřen ve Strip Baru Millenniu. Co tam dělal a s kým jsou otázky, které padají kolem mých uší neustále. Koupím si výtisk a urychleně zmizím ve škole. Ve třídě ještě nikdo není a mám čas si vše přečíst. Je tam hromada fotek od Niallova příchodu, přes můj tanec na jejich stole, následně fotky jak mu sedím na klíně a i to, jak si jej odvádím pryč. Spousta smýšleného textu, který obsahuje jen a pouze spekulace. Novináři zašli tak daleko, že „popsali" co se dělo za zavřenými dveřmi. Fotky, které vznikly po opuštění klubu i ty, pořízené uvnitř, ukazují jen mou postavu. Tvář naštěstí ne... Zírám dál. Fotky, navazující na sebe ukazují, jak Niall vrazil Zaynovi a pak zmizel. Zbytek stránky jsou další spekulace. Se znechucením schovám časopis do tašky a vytáhnu si raději učení.

Jen co se třída naplní, v každé lavici se řeší zase jen Niall a ta kurva. Uchechtnu se. Nasadím si sluchátka a celou první hodinu si opakuji, pak test a rychle odtud. Před školou stojí tmavý Range Rover. Stejně jako tmavý lak, i okna jsou tmavší než je zvykem. Nejistě na něj pohlédnu a pak mi dojde, jak vlastně Nialla poznám, jestli tu teda opravdu někde je. Určitě sem nenakráčí jen tak. Číslo na něj také nemám... Seběhnu schody a šlapu po chodníku. Auto se pomalu rozjede, jede krokem. Moje srdce naráží do hrudi, dech se zrychluje.

„Nechceš svést?" ztuhnu a pohlédnu do staženého okýnka. Na místě řidiče se zubí Niall a zastaví.

„No tak, pojď." Oběhnu auto a vklouznu na místo spolujezdce. „Co test?" „Snad to mám..." „Stalo se něco?" „Neviděl jsi dnešní noviny?" Povzdechne si a zavrtí hlavou.