Prohlíží si moje tělo. Na rozdíl od těch šašků vepředu jsem bez kérek. Mám strach z jehel a odběr krve je pro mě noční můrou. Dobrovolně do sebe nic píchat nenechám... Položí mi lokty kolem hlavy a hledí mi do očí. Začínám se topit. Ona si snad ani neuvědomuje, jak na mě působí!

„Jak se jmenuješ?" zachraptím. Chci znát její pravé jméno. Vyloženě to potřebuji. „Honey." V duchu zanadávám. „Chci tvoje pravé jméno." „Jména nejsou důležitá." Prohne se a otře se mi svým klínem o ten můj. Cosi zachrčím a opět si skousnu ret. Chci aby to udělala znovu. Posadí se, prohne se dozadu. Její dlaně se mi zapřou o kolena a ona se začne pohybovat. Tenká látka kalhotek skrývá to co má a já mám šílenou chuť ji svléknout. Zasténám a sevřu zase její boky. „Nialle!" „Nemám rád, když jsem submisivní." „Tady jsem ale dominantní já." Posune se tak, aby mi dobře viděla do tváře. „Nenuť mě k tomu, abych tě spoutala." Zašeptá výhružně. Když by ale došlo na věc, nebránil bych se. „Nikdy by mě nenapadlo, že budu ležet v baru pod holkou a budu toužit po tom, aby mi tancovala a já se ji směl dotýkat!" strhnu ji pod sebe. Slabě zapiští, ale nebrání se.

„Tvoje jméno!" šeptám ji naléhavě do ucha. Levou ruku mám pod její hlavou, tou druhou ji zlehka hladím na boku. „Není to důležitý. Až odejdeš, zapomeneš." „Nezapomenu. Jsi nevinná, vůbec bys tu neměla být!" Hlas se mi třese, dlaní mi klouže přes rozkrok a občas slabě přitlačí. „Stejně jako ty. Kolik ti je?" přestane mě dráždit a mně se vrátí racionální chování.  „Jednadvacet." Dlaní zlehka přejedu přes její tělo a dotknu se její tváře.  „Povídej si se mnou." Nezvyklá prosba pro dané místo. Ale já ji chci poznat. Chci vysvětlení, proč ona je tady. „Myslíš, že je to tady vhodné?" „Zaplatím ti to." „O to nejde! Jen... Jsi první, kdo tohle chce. Je to nezvyk." „Jsi šíleně krásná a to jak mě vzrušuješ, sama cítíš. Netvrdím, že nechci, abys mi tancovala. Ale..."

„Tak co chceš vědět?" „Kde je tvoje rodina a proč tohle děláš?" „Musím. Platím si školu a byt. A Londýn není zrovna levná lokalita." „A rodiče?" Pronese těch pár vět a mně je trapně. „Promiň... Neměl jsem se asi ptát." „To nevadí, ještě něco?" „Pořád chci znát to jméno." „Abigail." „Můžu ti říkat Abby? Honey se mi nelíbí." Rozesměje se. "Taky se mi nelíbí." „Tak proč zrovna Honey?" „Majitel nám je vybírá. Každá z nás má přezdívku. Je to i naše ochrana proti mužům. Nemusí o nás nic vědět." „A já? Nejsem muž?" Opět smích. „Chci si s tebou povídat. Je to milé, jiné, příjemné. A nemyslím si, že bys to, co víš, nějak zneužil." „To nehrozí." „Řekni mi něco ty. Já vím, jste slavní a něco bych vědět měla, ale..." skoro omluvně se pousměje. Dám se do řeči.

Poslouchá, nepřerušuje mě. Jako by hltala každé moje slovo. Popsal jsem vše, od chvílí co si pamatuji až doteď. „A já myslela, že slavní mají život jednoduchý." Vypadá zamyšleně.  „Jak v čem. Něco je fakt super a neměnil bych." Popíšu ji ten pocit, co mám, když stojím na koncertě. Při zmínce o podprsence mi to nedá a sklouznu pohledem na odhalenou hruď.  Koutky úst ji zacukají, ale nezačne se smát. „Jenže pak jsou chvíle, kdy mám chuť to vše pověsit na hřebík." Ve zkratce shrnu problémy s fanoušky i s novináři. Se smýšlenými bláboly v novinách. I to, jak kvůli novinářům musel můj synovec změnit školku. Chvíli mlčím a pak se nadechnu k další otázce, na její osobu. „Odkud ty vlastně jsi? Podle přízvuku bych řekl, že Irsko?" „Mullingar." Zaculí se a mně sjede čelist. „Jako vážně? Kruci, proč tě neznám?!"

Ze smíchu mě vše bolí. Stejně jako ji. Leží v mém tričku a povídáme si. Vypráví o životě s prarodiči a dopracujeme se až k tomu, že po celou dobu jsme od sebe bydleli tři ulice. Paradox? Je po půlnoci, když někdo zaklepe. Kdyby nás nevyrušili, zapomněl bych i na místo, kde se nacházím. Stojí tam nějaký muž, něco ji šeptem říká a ona pak nahlas oznámí, že neodcházím. Povytáhnu obočí, ale ani nemuknu. Upřímně, odejít se mi nechce. Týpek odejde a zámek zase lupne. „Zůstanu?" „Chci tančit." Její oči jsou přimhouřené, čeká na mou reakci. Nemůžu odmítnout, chci aby tančila. Aby tančila jen a pouze mně... Posadím se, rozkročím a přitáhnu ji k sobě.

„Chceš mě vzrušit?" zasměju se a s neskrývaným hladem ji dlaněmi přejedu před zadní část stehen. Přitisknu ji na sebe ještě víc a sevřu zadeček. „Nechceš?" šeptne a její prstíky mi prohrábnou vlasy. Nesnáším to, ale... Její dotek byl jiný než ty všechny, co jsem zažil. Zavrním spokojeností a semknu víčka. Víská mě ve vlasech a já mám co dělat, abych nezačal příst jako kotě.  „Ukaž mi, co s tímhle krásným tělem umíš." „Předtím ti ta ukázka nestačila?" v hlase ji zazní pobavení. Ne, nestačila. Teď její tanec nepřeruším. „Jen malý náznak toho, co mi můžeš ukázat." „Neuplyne ani pět minut a budeš nadržený tak, jako nikdy." „Dokaž to." Ruce sjedou z jejího těla, uvolněně se posadím, dlaněmi se zapřu do matrace. „Zatanči mi, Abby. Ukaž mi, co umíš."

Kašlu na to, že mě kluci možná shání. Co je mi do nich... Zayn mě sem donutil, tak si nemůže ani stěžovat. Zaměřím veškerou pozornost na její tělo. „Chceš abych se znovu oblékla?" „Lap Dance se nemůže začít jen v kalhotkách?" vyhrnu ji triko a na chvíli se postavím. Stáhnu ji ho z těla a dlaň přiložím na kostrč. Přitlačím ji k sobě. Zvedne hlavu a její prsty mi sklouznou od ramene až po konečky prstů. „Může, když to muže vzruší." Mrkne a já jsem opět v posteli. „Neznáš pravidla." Chytí mi bradu a zvedne mi hlavu. „Nesmíš se dotýkat, dokud ti to nedovolím. Ale já... Můžu cokoliv." Polknu a kývnu. Upřímně se děsím toho, co přijde. Ale ne ve špatném slova smyslu... K zbláznění toužím po všem, co mi chce udělat.