„Honey?" otočím se. Zayn se usmívá a jazykem si přejede po rtech. „Co tak Lap Dance? Loučím se se svobodou a chci si to užít." „Je tu plno dívek, které ti zatančí, ale mě zaplatil on." Kývnu k Niallovi. Nemůžu tančit jinému, když jiný platil. Leda by to řekl on sám, ale o tom se raději nezmiňuji. „Půjč mi ji." Pohlédne mu zpříma do očí. „Ne." „Na jak dlouho sis ji zaplatil?" „Celou noc."  Div nespadnu. Na rezervování holky si po celou noc, účtuje šéf hodně velké peníze. Kdo k sakru je, že má v tak mladém věku prachy na striptérku?!

„Kdyby to bylo opačně, taky bych ti ji půjčil." „Není věc. Jestli chce, ať ti zatančí, ale jinak se ji nedotkneš!" zachytí mu zápěstí a natáhne se přes stůl. „Rozumíš?" Zayn cosi zavrčí a zvedne oči. „Tak co, Honey?" „Nechci. Tobě ne." Niall se vrátil zpět na místo, nohou jsem odsunula skleničku s čirým obsahem a posadila se před něj. Sklouznu ze stolu a posadím se mu na klín. Zayn si odfrkne a zvedne se. S ním i nějaký kudrnatý kluk, zatímco modroočko, které sedí po pravici vyholeného s ním zavede řeč. „Tobě zatančím." Zašeptám, aniž bych nad tím moc přemýšlela. Chci to udělat, pro něj ano. Cítím, jak váhá, jeho dlaně mi stisknou zadeček. „Před chvílí tě málem znásilnil..." „Nebyl první ani poslední, kdo to zkusí. Zaplatil sis mě, nějak moje služby využít musíš. Nebo tu mám jen sedět vedle tebe?" „Chci jít jinam." Za ruku jej odvedu k sobě. Zamknu a zatlačím mu dlaněmi do hrudě. Posadí se na postel, bundu hodil na zem.

Natáhnu se a zapnu písničku. Ztlumím světla a koutkem oka na něj pohlédnu. Vypadá nervózně, ale pochybuju, že je panic, když by došlo na věc. Spíš mu jen vadí tohle prostředí. „Proč si vůbec tady? Nelíbí se ti tu." Sjedu mu mezi nohy na kolena, dlaněmi jej hladím po stehnech. „Zayn se bude ženit, tak loučení se svobodou. Jeho nápad... Mě a Liama sem víceméně dotáhli násilím." „Liam je je ten skoro vyholený?" „Ty nás neznáš, viď?" „Neumím si vás zařadit. Někoho mi ale připomínáte." „One Direction." Usměje se a ztuhnutí jeho těla povoluje. „Nemusíš to dělat." „Proč ne?" „Můžeme si klidně jen povídat." „Zaplatil si tolik jen pro povídání?" „Nechtěl jsem, aby ti někdo zase ublížil. Kolik ti vůbec je?" „Za pár dnů sedmnáct." Zarazí se a čelist mu poklesne. „Proč tohle děláš? Vždyť jsi ještě malá holka." „Pro peníze." „Co tvoje rodina? Tohle ti dovolí?" třeští dál ty nebesky modré oči. „Nemám rodinu..." „Každý ji má." „Každý ne..." Naskočí další písnička. „Ale - " snaží se něco namítnout.

Položím mu dlaň na pusu a otočím se k němu zády. Vrtím boky, v odrazu zrcadla vidím, jak mi užasle zírá na zadek. Pomalu rozepínám sáčko a nechávám jej sklouznout na zem. Obrátím se k němu, pootevře ústa v údivu, když z mého těla klouže i sukýnka. Jeho ruce se náhle zvednou a stisknou mi boky. Prudce je oddělám. „Pro-promiň. Neuvědomil jsem si to..." naráží na incident s tím úchylem. „Nesmíš se dotýkat." Potlačím smích. „Smíš se jen dívat." „Proč ne?" „Protože je to pravidlem v tanci. Až když ti to sama dovolím..." Zapřu se mu dlaněmi o kolena a skloním se. Marně se snaží nepohlédnout mi na prsa, ale udělá to. „Jsi nádherná." Zachraptí vzrušeně. Jak málo stačilo, aby se mu džíny napnuly... Zatlačím jej do postele. Odevzdaně se položí, očima sleduje každý můj pohyb. Obkročmo se na něj postavím. Nechám podprsenku, aby se svezla z mého těla na jeho. Odhodí ji bokem a skousne si ret. Poprvé za celý půl rok, co tu jsem, si tanec užívám. Líbí se mi, jakým hladovým pohledem zkoumá moje tělo. Posadím se mu na stehna a vyhrnuji mu triko. Nazvedne se a triko mizí na koberci.

Jeho tělo je doslova holé, od těl jeho kamarádů. Nemá ani jedno, maličké tetování. Vytáhnu se nad něj, lokty položím kolem jeho hlavy a mlčky mu hledím do očí. Kolem nich má slabé vějířky vrásek. „Jak se jmenuješ?" „Honey." „Chci tvoje pravé jméno." „Jména nejsou důležitá." Prohnu se a otřu se o jeho rozkrok. Zachrčí a skousne si ret. Posadím se, opřu se dlaněmi o jeho kolena a zatímco mu pohlížím do očí, pohybuji pánví. Z úst mu vyjde sten. Jeho ruce opět vystřelí. „Nialle!" „Nemám rád, když jsem submisivní." „Tady jsem ale dominantní já." Opět se přesunu k jeho tváři. „Nenuť mě k tomu, abych tě spoutala." „Nikdy by mě nenapadlo, že budu ležet v baru pod holkou a budu toužit po tom, aby mi tancovala a já se ji směl dotýkat!" strhne mě pod sebe. Slabě zapištím, ale nebráním se. On mi neublíží...

„Tvoje jméno!" šeptá mi naléhavě do ucha. Jeho levá ruka mi slouží jako polštář, tou druhou se zlehka dotýká boku. „Není to důležitý. Až odejdeš, zapomeneš." „Nezapomenu. Jsi nevinná, vůbec bys tu neměla být!" jeho hlas se třese. Svou dlaní kloužu přes jeho napnuté džíny. „Stejně jako ty. Kolik ti je?" přestanu jej dráždit a dotknu se jeho ruky. „Jednadvacet." Přejede mi dlaní přes tělo a spočine ji na tváři. „Povídej si se mnou." „Myslíš, že je to tady vhodné?" „Zaplatím ti to." „O to nejde! Jen... Jsi první, kdo tohle chce. Je to nezvyk." „Jsi šíleně krásná a to jak mě vzrušuješ, sama cítíš." Koutky úst se mu zvlní v dalším úsměvu. „Netvrdím, že nechci, abys mi tancovala. Ale..." „Tak co chceš vědět?" „Kde je tvoje rodina a proč tohle děláš?" „Musím. Platím si školu a byt. A Londýn není zrovna levná lokalita." „A rodiče?" „Nikdy jsem je nepoznala. Táta umřel, než jsem se narodila a máma při porodu. Vychoval mě děda s babičkou. Ale ti před časem také zemřeli." „Promiň... Neměl jsem se asi ptát." „To nevadí, ještě něco?" „Pořád chci znát to jméno." „Abigail." „Můžu ti říkat Abby? Honey se mi nelíbí." Začnu se smát. Každá z nás tu má přezdívku a všechny jsou na jedno brdo. Honey, Candy, Sweetie, Sugar,... Mohla bych pokračovat. „Taky se mi nelíbí." „Tak proč zrovna Honey?" „Majitel nám je vybírá. Každá z nás má přezdívku. Je to i naše ochrana proti mužům. Nemusí o nás nic vědět." „A já? Nejsem muž?" Opět smích. „Chci si s tebou povídat. Je to milé, jiné, příjemné. A nemyslím si, že bys to, co víš, nějak zneužil." „To nehrozí." „Řekni mi něco ty. Já vím, jste slavní a něco bych vědět měla, ale..." skoro omluvně se pousměju. Mluví a já ho nepřerušuji. Popsal mi svůj život od chvil, co si pamatuje až doteď. „A já myslela, že slavní mají život jednoduchý." „Jak v čem. Něco je fakt super a neměnil bych. Třeba ten pocit, když stojíš v aréně a všude kolem jsou fanoušci. Řvou tvoje jméno a zpívají s tebou. Hází plyšáky, občas i nějaká ta podprsenka přiletí." Sklouzne pohledem k odhalenému hrudníku. Potlačím výbuch smíchu, nevinně se mi zahledí do očí a pokračuje. „Jenže pak jsou chvíle, kdy mám chuť to vše pověsit na hřebík. Někam chceš jít, ale nejde to. Fanoušci jsou všude, novináři taky. Pařit do klubů chodíme s ochrankou. Ta si sedne někam bokem a nechá nás řádit, dokud se na nás nepověsí uječená fanynka a jen co vylezem ven, tak jsou všude novináři. Ráno rozklikneš internet a první co vidíš, tak jsou tvoje fotky, jak na chodníku před klubem tak i uvnitř. Vždy se totiž najde nějaká krysa, co nás na tajno vyfotí a za prachy to pošle do novin. Soukromí nejen tvoje ale i členů rodiny je kolikrát pěkně nahnutý. Několika novinářům se povedlo vypátrat, kam chodí Theo do školky. Museli jsme ji změnit..." Zavrtí hlavou a po chvíli ticha se opět pousměje. „Odkud ty vlastně jsi? Podle přízvuku bych řekl, že Irsko?" „Mullingar." Zaculím se a jemu sjede čelist. „Jako vážně? Kruci, proč tě neznám?!" Opět smích.