Niall

Chmátnu vedle sebe. Probouzím se s pocitem, že mám vedle sebe krásnou holku, ten slastný pocit však nahradí šok. Druhá polovina postele je prázdná a chladná. Hodiny ukazují něco po čtvrt na deset. Rozčarovaný se hrabu z peřiny a když mi dojde, že tady není, vztekla praštím pěstí do zdi. Kvalitka... Pošklebně hledím na díru ve zdi a hledám oblečení.
Naivně proběhnu kuchyní, jestli mi nenechala nějaký vzkaz. Nic, ani slůvko...

„Ježiši! Jak tobě mohli dát řidičák?!" Vztekle už zařvu z okýnka na mladou holku, která mi vjela do cesty. Tak tak jsem to vybral a zabrzdil půl metru od chodníku. Lidi na něm vyděšeně uskakovali do výloh a já častoval holčinu dalšími slovy. Ona na mě z okýnka zírala, lapala po dechu a pak se zeptala, jestli jsem Niall Horan. Jen s velkým sebezapřením jsem udusal chuť pro gesto „facepalm" a nastartoval.
Na další křižovatce, pro změnu nějaký důchodce čekal, asi na nějakou spešl barvičku na semaforu. Už dvakrát blikla zelená a společně se mnou troubila kolona aut za mým zadkem.

„Není doma." Odsekl mi za zády někdo. „Marně se ji snažím dozvonit. Dluží mi nájem." Za mnou stál chlap, s pivním pupkem, ve vytahaném tílku a trenkách. Ochlasta od pohledu. Smrděl na kilometr daleko nemluvě o zbytku jeho vizáže. Pleš, zbytek mastných vlasů, několik zubů zcela chybělo, nos jak Rudolf... „Kolik?" „Ji pícháš, že to chceš zacálovat?" „Kolik?!" Lekne se, ustoupí a zavrčí částku. Hodím po něm peníze a zmizím na schodech.

Dvakrát obejdu ten blok, u domu se pokaždé zdržím ale je mi jasné, že se tu neukáže. Klub bude teď zavřený... Takže, asi zbývá nějaká kamarádka. Jehla v kupě sena by se hledala lépe.

„Niallere, můžeš se dostavit do studia?" „Co se děje?" „Chtějí s tebou mluvit, ohledně té holky." Liamův hlas zní najednou jinak. „Problémy v ráji?" Ušklíbnu se a vybavím si obličej chlapů z vedení. „Budeme tě bránit. Cos nám řekl, víme, žes měl pravdu. Hele, řekni ji, že se za chvíli vrátíš. Zvládli jsme už horší věci." „Neměj péči, Payno. Zmizela bez jediného slova. Za chvíli jsem tam." Skrývám za lhostejností vztek, zradu, bolest... Chci ji u sebe ale jak to zařídit, to teď fakt netuším.

Sotva dojdu do agentury, ukáže mi Sally z recepce rukou směr, ať vyrazím rovnou k vedení. Řev, výčitky, hromada keců o tom, že jsem se zbláznil, a že kdyby to byla normální holka, neřekli by ani půl slova... Zanechal jsem po sobě celkem spoušť a vzhledem k tomu, že kluci tam být nesměli, dorazili ke mně do bytu asi za dvacet minut. Bez Zayna... Ten nemohl přenést přes srdce, že jsem mu vrazil a distancoval se od všeho, co se Abby a mě týkalo. Podle Harryho slov, žehlil si u Perrie jízdu v baru.

„Proč utekla? Kvůli nám? Slyšela to?" „Jo, slyšela. Ale kvůli vám to není." „Byl jsi za ní?" „To fakt máte zájem? Nebo jen hrajete?" „Rozleželo se nám to... Ostatně, ječely po nás taky, i když to byla „normální" holka... A tys nám vždycky pomohl. Jen nám řekni, co o ní víš?" „Jestli vás zajímá, zda je to kurva v pravém slova smyslu, tak není." Trojička si vymění pohled a já protočím panenky.
„Pochází z Mullingaru, vychovali ji prarodiče, protože ji rodiče umřeli. Sem se odstěhovala, když umřeli prarodiče a jediná práce, co tu našla, byl ten Strip Bar... Studuje a dělá to jen kvůli tomu, aby mohla být na škole. Až dostuduje, najde si normální práci v oboru a tohohle nechá. Nesnáší to a s žádným zákazníkem nespala. Ani se mnou, i když jsme mohli. A to, že jsem se s ní líbal... Chtěl jsem to. Nebudu říkat, co jsme si v tom baru povídali, ale můžu říct, že tak, jak mi bylo s ní, tak s žádnou ještě nebylo."

Dlouhou dobu se o ní bavíme. Nakonec se kluci obětují a jsou rozhodnutí, dnes se mnou do baru opět jít. Sice pochybuju, že tam bude, ale třeba se nám povede o ní něco zjistit od těch dalších holek.

Sotva se tam ukážeme, kluci se rozprchnou. Dokonce i Liam. Zdá se mi divný, ale momentálně se zmítám ve svém vlastním trápení, než abych řešil jiné.
Nicméně, s pokleslou čelistí sleduji, jak tiskne nějakou polonahou holku na bar, jezdí ji dlaněmi přes stehna po zadek a vrká ji cosi do ouška. Když s ní zmizí, mám čelist kompletně na podlaze.

„Není tady! Vzala si volno." Omotá mi Harry ruku kolem krku. „Ale prý jedna holka, Mercy, se ji říká, o ní něco ví. Ale teď tančí." Střelí pohledem k polo roztáhnutému závěsu. Vrtí se tam holka, s havraními vlasy jen v tangách. „Mercy?" Harry kývne a já jdu na jistotu za tím majitelem.
O hodinu později se rozhrne závěs a dovnitř nakráčí černovláska. Ustrne v pohybu a já poklepu na místo vedle sebe.

„Zaplatil sis za povídání?" Přejede mi dlaní po stehně vzhůru. Otrkala se a maskuje svoje rozčarování. „Zaplatím ti za informace. Kde je Abigail?" „Kdo?" „Nedělej hloupou a nenuť mě, abych vyslovil tu hloupou přezdívku." „Nemůžu ti nic říct." „Je v pořádku?" „Jo." Chvíli mlčím a dívám se do blba. Do uší mi proudí hudba a ona vedle sedí jako oukropeček. „Chci ji. Chci ji pomoct. Prosím!"

„Já nemůžu. Slíbila jsem ji to. Věděla, že ji budeš hledat. Jak jsi zjistil, že já o ní něco vím?" „Jeden kamarád to vypátral." „Je mi to líto. Zdáš se jako milej kluk..." Zaječí. Měla se k odchodu a já ji surově narazil na pultík, kde mi měla tančit.