Dovedlo ji to až mimo město, vlastně do úplného centra. Hlavní město. Bylo to jako hledat jehlu v kupce sena, jenže její slova ji vedla dál až ke kostelu, o kterém jí říkala. Byla věřící stejně jako její rodiče, ale přesto v ní čpěl duch rebelky.

Pokaždé sedávala ve stejné lavici. Byla to nepsaná tradice. Jenže tady určitě nic nenajde, Vždyť je to veřejné místo. Poté si vzpomněla na poslední slova z papírku.

Před Jeho očima se leccos schová, když to dáš za něj.

Pousmála se pro sebe. I toto jí Beck často vyčítala. Byla moc zbrklá a věděla to.

PS: už jen dvě části a bude tu konec :(