Zabalená v látce teplého kimona, které mi padalo z ramen, jsem se dívala na zimní zahradu našeho dvorku, na kterou se pomalu sypaly vločky. Někdy říkali, že mám pleť jako „teplý sníh", ale co se jim líbilo ještě víc, tak bylo, že mi na ní nezůstávaly jizvy.

Nevadilo mi, když mě bili, kousali mě nebo škrábali. Vždycky jsem si představovala, že to dělá ona. Vždycky, když jsem si ji představovala, byla jsem poddajná a krotká. To se klientům vždycky líbilo a pak se mnou zacházeli jako se svojí manželkou nebo milenkou – něžně a laskavě. Jako kdyby mě opravdu milovali.

Bylo to krásné, ale stále to nebylo ono. Nikdy. Vím, že by to bylo dokonalé jen s ní, ale o tom jsem si mohla nechat jen zdát. Aby prostitutka milovala? A ještě ke všemu ženu? Neodpustitelné! Ale nikdo mi nezakazoval na ni myslet a představovat si ji.

Pamatuju si ten den, kdy jsem ji viděla poprvé. Bylo mi sedmnáct a zrovna mě sem přivedli, do tohodle bordelu. Byla jsem tenkrát neuvěřitelně nespolečenská. V každém jsem viděla nějakou hrozbu a když jsem se ocitla tady, nebyla jsem ani překvapená. Necítila jsem nic, dokonce ani radost. Neměla jsem žádný cíl, smysl existence, motivaci žít, stejně tak ani motivaci umřít.

Stála jsem za dveřmi a snažila se neposlouchat rozhovor mezi bordelmámou a strýcem, kteří vyjednávali cenu, za kterou mě měl můj strýc sem prodat.

Chápala jsem, že tady začne něco jiného, ale od mého dosavadního života se to moc lišit nebude. Před tím mě šukal jen otec a teď to budou jen různí týpci. Nepatrná změna, nic víc.

Nezamýšlela jsem se nad ničím filozofickým, nebrečela jsem a neprosila jsem, aby mě strýc sem neprodával. Chápala jsem, že má dluhy a ještě ke všemu mu na hlavu padne neteř, jejíž otec zemřel na infarkt. Rozumnější bylo prodat mě sem, když už jsem měla s mrdáním zkušenosti a když tím zároveň získá peníze. A jak tak jsem nad tím vším přemýšlela, opřená zády o zeď, zaslechla jsem, jak popojely dveře, ale ne ty, které byly vedle mě, ale ty opodál – vchodové dveře. Tenkrát taky sněžilo.

Dovnitř vešla žena v nádherném červeném kimonu s motivy květin a kolibříků. Na rukávech a okolo krku měla přišitý bílý kožíšek, jako kdyby ho vzali přímo z posvátné kitsune. Na ramenou měla další kožich, tentokrát hnědý. Na rukou měla černé kožené rukavičky a na nohou dřeváky s teplými bílými ponožkami. Do obličeje jsem jí v tu chvíli neviděla, protože ta druhá dívka, která byla její služka a která byla o něco menší, nad ženou držela deštník, pokrytý vločkami.

Když byly vevnitř, dívka dala deštník pryč a zavřela ho, přičemž se sama začala zbavovat vloček ze svého prostého oblečení. Ta žena měla krátké černé vlasy po ramena a pak jsem spatřila, nakolik je krásná. Tenké růžové rty, bledá měkká pleť, černé oči – mohla jsem v nich utonout. Dívala se na mě. A usmála se. Já zase zrudla.

„Ičigo," oslovila dívku a sundala si ze svých ramenou hnědý kožich. „Tady máš, zahřej se." Přehodila huňatou látku dívce přes ramena.

„Ale, Mikaso-sama, to nemusíte."

„Ale já chci a zároveň chci, aby ses zahřála a nechytla nějakou nemoc. Půjdu si promluvit s Yoko-san a ty zatím počkej tady, dobře?"

Dívka přikývla a já jí najednou záviděla. Měla možnost vidět tuhle krásku prakticky každý den.

„Ahoj. Je Yoko-san uvnitř?" zeptala se mě ta nádherná žena a já se znovu zadívala do těch černých očí.

Zmohla jsem se jen na přikývnutí. Ztratila jsem z její krásy dar řeči.

Žena se na mě přívětivě usmála a pak vešla dovnitř, kde hned utichla konverzace mezi mým strýcem a bordelmámou. Teprve teď jsem začala bedlivě poslouchat.

„Dobrý den, Yoko-san, doufám, že jsem vás nějak nevyrušila," pronesla kráska, když za sebou zavřela dveře.

„Ale ovšem že ne, Mikaso-dono. Oribe-san už je na odchodu."

„Ale co –"

„Kolik je potřeba tomu muži zaplatit?"

Yoko-san pověděla na jaké ceně se shodli a když mému strýci byla částka vyplacena, tak se s ženami rozloučil, otevřel dveře a odešel. Ani na mě nepohlédl, ani se se mnou nerozloučil, ale to mi nevadilo. Ta krásná žena pro mě byla důležitější.

„Poměrně vysoká částka za tu dívku," poznala jsem hlas krásky.

„Je opravdu krásná. Jsem si jistá, že brzy bude vydělávat deset krát víc."

„To doufám, ale musím s vámi souhlasit, Yoko-san. Ta dívka má potenciál stát se nejvýznamnější kurtizánou, ale o tom později. Chtěla jste se mnou pohovořit, tak jsem tu."

„Rebecca a Hana už měsíc vyžadují rozšíření bordelu o lázně."

„Prvně si vyžádaly týdenní volno a teď tohle," slyšela jsem, že z úst vydechla kouř. Možná jen povzdechla. „Víte, že mě názory těch dvou nezajímají, nehledě na to, že přinášejí tak velký zisk."

„Já vím, Mikaso-dono, říkala jsem jim to, že budete neoblomná, ale ty pitomé husy neposlouchají."

„Pokud si budou stěžovat, zůstanou bez večeře a pokud se nebudou dostatečně dobře uspokojovat klienty, vyhodíme je."

„Zdá se mi, že jsou to moc radikální rozhodnutí, Mikaso-dono."

„Yoko-san, dokážu najít dívky, které mají velký potenciál. Ta dívka za dveřmi vydělá víc, než tyhle dvě dohromady. Nebojím se toho, že bordel Shirayuki-san by se mohl proslavit víc než ten náš. Myslím, že se to ani nikdy nestane."

„Ano, moc dobře vím, Mikaso-dono a nepochybuji o vašich slovech. Vyřídím dívkám to, co jste mi řekla."

„Děkuji, Yoko-san. Pokud si nová lady povede velice dobře, dejte mi vědět. Sejdu se s ní."

V ten moment, jsem se rozhodla, že si takhle budu říkat – Lady. Zároveň jsem se rozhodla, že počínaje tím dnem se budu maximálně snažit, abych byla nejlepší, abych nepůsobila žádné problémy, byla skromná a abych se tak co nejdřív sešla s tou Jamato Nadešiko.

Ta krásná žena, jak jsem zjistila, byla také dříve kurtizánou a doposud byla v celém Kobukičo nejžádanější. Někteří muži byli stále ochotni za jednu noc s ní dát skoro majlant. Předešlá bordelmáma Tanaka-san jí svůj bordel odkázala a původně ho měla řídit Mikasa-dono, jenže po tom, co se zjistilo, že je jediným potomkem ohromného bohatství jakého si Ackermana-san z Německa, tak už nepracuje a tento podnik řídí jen na dálku. Byla jsem překvapená tím, jak úspěšnou ženou Mikasa-dono je. Zjistila jsem taky, že jí v té době bylo 22 a teď už jí bylo 24. Narodila se pod šťastnou hvězdou.

Z počátku jsem si moc dobře nevedla. Nejpopulárnější kurtizány – Rebecca a Hana – ve mně viděly velkou konkurenci a tak se snažily všechny problémy shodit na mě. Taky mi ničily věci a stávalo se, že jsem kvůli nim zůstávala bez jídla, ale já byla trpělivá. Chápala jsem, že nemá smysl si na ně stěžovat a že si ani nepomůžu pomstou. Jednoduše jsem dospěla k tomu, že pokud se dál budu chovat skromně a příjemně, vyplatí se mi to. Stále jsem zůstávala mlčenlivou, skromnou a nevinnou, jak mě klienti nazývali, nehledě na to, že se mnou každý den či noc spali dva nebo tři lidi. Pak jsem pomaličku byla populárnější a žádanější. To už Rebecca s Hanou pukaly vzteky a rozhodly se na mě nastražit léčku v podobě ukradených peněz, za které jsem údajně podplácela klienty, aby se mnou spaly. A na scéně se znovu objevila ona.

V ten den taky padal sníh. Seděla jsem na zemi u zrcadla a nechala si mladou dívenkou Haruhi česat vlasy. Nečekaně se otevřely dvířka, co vedly na zahrádku a v nich stála ona. Mikasa-dono. Hned jsem se jí uklonila a doufala jsem, že se nebudu červenat, když spatří můj obličej.

„Ráda tě vidím, Lady. Mohla by jsi prosím za mnou ven?"

Jak bych jí mohla říct ne?

Měla na sobě krásné bílé kimono s motivy černých květin a okolo krku měla červenou šálu, která byla neuvěřitelně dlouhá. Z toho dne si pamatuju, jak mě vzala za ruku. Byla teplá a já zrudla. Ona si myslela, že mi tváře zrudly zimou, ale nebylo to tak. Usmála se. Měla strašně krásný úsměv. Pak jsme se spolu pomaličku vydaly po engawě k pokoji Rebeccy. Nevěděla jsem, proč tam jdeme, ale měla jsem starost, že je žena mých snů na jejich straně. Jenže jsem si nedokázala představit, že by ta žena, která dávala malé dívce kožich okolo ramen, aby se zahřála, mohla být tak krutá a zlá. Snažila jsem se uvěřit v možnost, že by byla na mé straně. A byla to pravda.

Když Mikasa-dono otevřela šódži a my uvnitř pokoje Rebeccy spatřili jí samotnou a Hanu jak se objímaly a evidentně líbaly, vzhledem k tomu, jak rudé byly jejich líce a rty. Vedle nich na zemi ležela poměrně velká suma peněz, které, jak jsem se dozvěděla později, mi měly podstrčit a na základě nich mě obvinit v krádeži.

„Kdybych neslyšela váš rozhovor před několika minutami, jistě bych si pomyslela, že chcete utéct."

Dívky od sebe rychle odskočily a snažily se blíž ke svému tělu přitáhnout svá kimona. Obě zarytě a poníženě mlčely.

„Dopřeju vám volnost a tuto částku peněz, kterou jste chtěly dneska schovat v pokoji Lady." Mikasa-dono pokývla k penězům a pak se posunula trošku stranou, abych byla vidět. „Ovšem pokud se omluvíte Lady a přiznáte se, co jste ještě provedly."

A tak Rebecca s Hanou mluvily a omlouvaly se mi. Válely se mi před nohama, brečely (nevím, jestli vinou nebo radostí, že budou volné) a prosily mě o odpuštění. Když pak obě ztichly, prosebně na mě upřely své uplakané oči. Mikasa-dono se na mě taky dívala. Čekala, co udělám.

Usmála jsem se a klekla si, abych byla na jedné úrovni s dívkami.

„Všechno je v pořádku, nezlobím se na vás. Hlavně, že jste obě našly svoji lásku a že budete volné. Jsem za vás velice šťastná."

Byly v šoku. Já bych možná taky byla, kdybych dělala konkurentce takové věci a ona by pak na mě vyvalila něco takového, co jsem právě řekla.

Neviděla jsem, jak se tváří Mikasa-dono, i když bych ji strašně chtěla vidět, ale to nevadí. Postavila jsem se a pocítila jsem, jak mě Mikasa-dono nepatrně vzala za pas.

„Tak pojď, necháme je," řekla a my jsme odešly zpátky ke mně.

Dívka byla evidentně za dveřmi a čekala tam na Mikasu-dono, protože můj pokoj byl prázdný. Tváře mi stále plály, měla jsem pocit, že stále cítím její ruku okolo pasu, i když mě už dávno pustila.

„Zachovala ses ušlechtile, Lady, jako gejša."

„Děkuji, Mikaso-dono." Nepatrně jsem se uklonila a ona se usmála.

„Teď, když Rebecca a Hana odejdou, můžeš konečně plně rozkvést."

Zase jsem trošku zrudla. „Promiňte mi mou otázku, ale proč jste je pustila?" zeptala jsem se jí trošku nechápavě. Bylo mi jasné, že bordelu to moc peněz nejspíš nepřinese, takhle Mikasa-dono jen uškodila svému vlastnímu byznysu.

„Když žena vlastní takový podnik, musí vědět všechno, co se v něm děje. Za prvé jsem si všimla, že Rebeccu a Hanu navštěvuje méně klientů a stálí klienti se začali zajímat o tebe nebo jiné kurtizány. Za druhé neustále způsobují problémy. Za třetí ti nedovolují plně se věnovat práci a neustále tě očerňovaly a za čtvrté – milují se a klienti nemají rádi, když kurtizány někoho milují. U podniků, jako má Watanabe-san, si prostitutka může milovat koho chce, ale klienta uspokojit musí, ať se jí chce nebo ne. My jsme podnik, který se snaží klienty přesvědčit o tom, že každá kurtizána, kterou si vyberou, je miluje, proto je náš podnik ten nejlepší," vysvětlila mi Mikasa-dono.

„A co když se kurtizána z našeho podniku zamiluje?" zeptala jsem se nejistě.

Mikasa-dono se zasmála. „Někoho miluješ?"

Líce mi zrudly. „Ne, Mikaso-dono..." zalhala jsem a snažila se působit jistě. Nevím, jestli to Mikasa-dono prokoukla, když se záhadně pousmála a já nevím, jestli té lži lituji do dneška.

S Rebeccou a Hanou jsme se udobřily a večer ty dvě zmizely. Jejich pravými jmény byly Reika a Jošiko. Slyšela jsem, že se přestěhovaly do Nagasaki. Když Yoko-san slyší jejich přezdívky, tak se neuvěřitelně zlobí a připomíná mi prskající starou kočku, takže všichni předstíráme, že jsme na ně zapomněly.

Od toho dne, co odešly, tak jsem opravdu začala „rozkvétat". Postupem času se o mě zvyšoval zájem a stejně tak rostla i cena za mé tělo a když mě prohlásily za nejžádanější kurtizánu Kobukičo, měla jsem radost, kterou jsem v sobě potlačovala a jen se něžně usmívala. Už jen za můj úsměv byli klienti připraveni sypat ohromné sumy peněz.

Ze vzpomínek mě vyrušilo popojetí fusumy a já rychle otočila hlavu tím směrem, abych se podívala na Reginu – drobnou blondýnku s modrýma očima. Klienti se nás občas ptaly, jestli náhodou nejsme sestry a opravdu jsme si byly podobné akorát já měla víc evropské rysy, zatímco Regina je měla asijské. Od té doby, co se tu objevila, tak jsme se spřátelily. Byla hodně veselá, hodně se smála a nehledě na to, čím si prošla, nikdy na to nemyslela. Klienti ji zbožňovaly za její dovádění, hravost, veselost a jakousi dětinskost. I já ji měla ráda. Málo komu se nedostala do srdce.

„Lady, mám pro tebe novinku!"

Narovnala jsem se a v očích mi asi zazářily jiskřičky. Doufala jsem, že se to týká Mikasy-dono.

„Jsem jedno ucho." Něžně jsem se usmála a pobídla ji, aby se naproti mě posadila.

Regina tak i učinila a pak se ke mně nahnula. „Mikasa-dono se bude vdávat." Začala se smát, ale já její smích neslyšela.

Potemnělo mi před očima. Cítila jsem, jak se mi láme srdce.

„Jak to víš?" Pokusila jsem se znovu usmát, ale měla jsem pocit, že to vypadá divně a tak jsem místo toho vzala do rukou evropské vyšívání, jenže pořádně jsem na svoji práci ani neviděla. Regina si evidentně nic nevšimla, protože mi už popisovala všechno, co věděla.

„Ueda, moje služka, včera byla venku pro nějaké látky a viděla Mikasu-dono s nějakým mužem v jedné restauraci. Tak jí prej strašně zajímalo, kdo ten muž je, šla dovnitř, jakože se chtěla dostat na záchod a pak slyšela, jak probírají jejich budoucí manželství a tak dále."

Každé slovo mi zraňovalo srdce. Bolelo to. Jedna puklinka. Pak další. Střípek, další střípek – padají do hlubin a pak se láme celé srdce na kousky. Je pryč. Zůstala po něm jen bolest.

„Lady, jsi v pořádku?"

Div jsem ještě nebrečela.

Podívala jsem se na Reginu a pokusila se o úsměv.

„Promiň, jen mě nečekaně rozbolelo břicho. Měla bych si odpočinout, dokud ještě nepřišel žádný klient."

„Jo, jasně. Nebudu tě rušit, jen jsem prostě..." Regina zatřepotala rukama a začala se smát. „Jen jsem z toho úplně wow, chápeš?"

Přikývla jsem, ale nic jsem neříkala. Nemohla jsem. Měla jsem pocit, že mě můj hlas vydá, pokud něco řeknu.

Regina opustila pokoj a já začala tiše plakat. Všechna motivace, všechno odhodlání být nejlepší, smysl existence – všechno zmizelo. Znovu jsem byla ta Annie v domku za studených dnů, ležící na futonu potřísněná spermatem a krví. I když ne, tenkrát mě srdce nebolelo tak jako teď... Dřív to bylo lepší a jednodušší.

Klient za klientem a každý byl nespokojený. Věděla jsem, že takhle mě brzy navštíví Mikasa-dono, ale nechovala jsem se tak kvůli ní. Neměla jsem motivaci a pokud by za mnou došla a řekla mi, že mě propouští, asi bych se oběsila na látce kimona, které jsem dostala přímo od ní. Bylo nádherné a dostala jsem ho ke svým osmnáctinám. První dárek, co jsem vůbec kdy dostala... Nejspíš i poslední.

Jednoho dne náš bordel navštívila jakási urozená a významná aristokratka z Evropy. Cizinci, zvlášť ženy, se tu neobjevovali často. Jedna z mladých služek se jí anglicky ptala, jestli si náhodou nespletla čtvrť a při tom nervózně pokukovala po dvou cizincích v kloboucích, co stáli za tou ženou jako ochranka, ale žena v klobouku promluvila plynulou japonštinou, že ví, kde se nachází.

Byla hezká a byla to první žena, kterou jsem viděla v kalhotách. Byly dlouhé a široké. Měla do nich zastrčenou košili a na nohou měla černé kozačky na silném podpatku. Něčím mi připomínala Mikasu-dono, ale věděla jsem, že to není ona. Mikasa-dono má černé vlasy, zatímco tahle je měla ohnivě rudé. Nikdy jsem takové neviděla.

„Slyšela jsem, že tohle je nejlepší podnik v Kobukičo a že tu máte nejžádanější kurtizánu, která si říká Lady."

Proběhl mi příjemný mráz po zádech.

„To ano, jsme nejlepší, ale bohužel ženy neobsluhujeme," řekla Yoko-san co nejvíc přívětivě.

„Ani když vám za jednu noc s ní nabídnu částku třikrát větší, než je její cena?"

Yoko-san pochybovala, viděla jsem to na ní.

„Yoko-san," promluvila jsem a vystoupila jsem ze svého úkrytu, kde se schovávalo ještě pár kurtizán a služek. „Nemám s tím žádný problém. Moc ráda s mladou paní strávím noc," usmála jsem se, ale stále jsem viděla, že Yoko-san pochybuje.

Tu ženu jsem hodně zaujala. Prohlížela si mě s rukama v kapsách, jak to obyčejně dělali muži.

„Dobře tedy, ale peníze prosím předem," souhlasila nakonec Yoko-san.

Žena, aniž by se na mě přestala dívat, louskla prsty a jeden muž z její ochranky předal Yoko-san peníze, která poděkovala úklonem a hned na to začala rozhánět ostatní kurtizány a služky.

„Lady se musí připravit, počkejte prosím v jednom z pokojů. Kana-čan vás tam odvede."

Mladá služka se před ženou uklonila a pokynula jí, aby ji následovala. Když rusovláska s rukama v kapsách procházela okolo mě, zastavila se.

Cítila jsem, jak si mě prohlíží a já se s letmým úsměvem dívala na zem.

„Jsi perla tohoto místa, My Lady."

Projel mnou mráz po zádech. Její hlas byl omamný a krásný.

Když se služkou zmizela, zamířila jsem k sobě do pokoje, kde jsem se musela nachystat na noc s ní. Byla jsem trošku nervózní. Bude to poprvé, co budu s ženou. Nebude jí vadit, že jsem nezkušená?

„Kdo ti dal právo přijímat nabídky od žen?"

Můj myšlenkový tok plný otázek a nervozity přerušil známý hlas Mikasy-dono.

Koukla jsem na ni. Dívala se na mě stroze a chladně – takhle se na mě ještě nikdy nedívala. V ruce měla dlouhou trubku zakončenou cigaretou, kterou kouřila. Opírala se o futra šódži, jako kdyby tam už stála nějakou dobu a byla jako vždycky krásná... Jenže já se otočila zpátky k zrcadlu. Srdce mě bolelo. Nemohla jsem se na ni dívat.

„Nabídla za mě trojnásobnou částku. Tolik peněz za mě ještě nikdo nenabízel," řekla jsem jako důvod, i když jsem věděla, že to nejspíš neprojde.

„Nenabízel, tch." Vdechla kouř z trubky. „Víš, kolik bych za tebe dala já?"

Zadržela jsem dech. Bála jsem se odpovědi.

„Za noc s tebou bych dala všechno své jmění."

Slyšela jsem správně?

Koukla jsem na ni, jasná nechápavost v mém obličeji.

Mikasa-dono se tvářila naprosto vážně. „Ale evidentně tě nezajímám, takže..." Otáčela se k odchodu, vypadala zraněně. Proč? Má se vdávat!

Byla to spontánní reakce, když jsem ji chytla za ruku a ona se otočila, aby na mě pohlédla.

„Miluji vás, Mikaso-dono."

Všechno okolo nás se ponořilo do ticha. Mohla jsem jen slyšet, jak sníh dopadal na naši zahradu, jako kdyby tancoval. Dívaly jsme se na sebe. Přišla mi zmatená.

„Proč jsi mi tedy lhala?"

Zabolelo mě u srdce.

„Kurtizány nemají právo někoho milovat a já... já vás miluji už od toho dne, kdy jsem vás uviděla poprvé. Všechno, co jsem tady dělala, jsem dělala jen kvůli vám!"

Stále se tvářila zmateně, než zmatenost opadla a ona si klekla, abychom se na sebe mohly dívat ve stejné úrovni.

„Takže pokud tě teď odmítnu, tak nebudeš mít důvod dál žít, je to tak?"

Znovu ta bolest.

A hněv.

„Jenže vy jste mě už odmítla, Mikaso-dono. Budete se vdávat a moje srdce zemřelo společně s tou novinou."

Zachmuřila se. „Odkud to víš?"

„Služka Reginy vás viděla s mužem. Procházela okolo vás, bavili jste se o manželství!"

Mikasa-dono chvíli vzpomínala, než se začala smát. „Ach, to byl můj bratr. Bydlí v Evropě a přijel si se mnou probrat určité detaily jeho svatby."

V tu chvíli mé srdce bylo posilněno nadějí a já začala doufat, že možná to bude lepší.

„Stále jsi ale neodpověděla na moji otázku, Lady."

„Nebudu mít důvod žít, ale vždycky jsem přežívala a pokud mě odmítnete, půjdu za tou rudovlasou ženou a bude ze mě znovu nejžádanější kurtizána Kabukičo," pronesla jsem odhodlaně.

„Hmm..." Mikasa-dono si znovu dala trubku do úst a po chvíli vydechla obláček kouře. „Přichystej se a jdi za tou ženou. Já se budu dívat, jak ti to půjde."

Počkat, co?

Nestihla jsem ale nic říct, protože Mikasa-dono vstala a už po engawě odešla pryč. Zanechala mě naprosto rudou a zmatenou.

I když jsem se chystala, tak jsem v hlavě měla jen a jen Mikasu-dono a to, že tam bude a bude se dívat... Pak mě něco napadlo. Bylo by to sice v rozporu s mou osobou, ale risknout jsem mohla.

Byla jsem jen v bílém kimonu, co mi padalo z ramen, když jsem došla za rusovláskou. Ona seděla na prostorném gauči před ustlaným futonem. Všechno bylo na svém místě, ostatně tak, jako vždycky.

„Konečně jsi tu, My Lady. Pojď ke mně." Natáhla ke mně ruku a tak jsem poslušně vykročila, zatímco jsem ve stínech pokoje hledala nějaký náznak toho, že tu Mikasa-dono je, ale nikoho jsem neviděla. Že by si jen dělala srandu? Možná... Jenže to neznamenalo, že se nebudu snažit. Budu dělat svojí práci jak nejlépe dokážu.

Pomalými kroky jsem došla za tou ženou a letmo jsem se usmívala. Když jsem byla u ní, obtočila ruku kolem mého pasu a dívala se na mě ze svého sedu. Stála jsem mezi jejíma nohama a vzala její obličej do svých rukou, abych jí mohla pohladit po krásných vlasech.

„Jste velice krásná," řekla jsem a ona políbila mou dlaň. Dotek jejích rtů se značně lišil od doteku rtů muže. Byly tak měkké a jemné, stejně tak jako její pleť. Byla trošku opálená a slušelo jí to.

Zelené oči se v šeru střetli s těmi mými a i když jsem si myslela, že to ve mně něco vyvolá, tak nic. Stejně jako u mužů. A co kdyby se tak na mě podívala Mikasa-dono...?

Zrudla jsem a blaženě vydechla, když žena rozvázala mašli mého kimona a to spadlo tiše na zem. Potěšila ji má reakce. Svými něžnými rty se dotýkala mého bříška – mého citlivého místa – a to mě neuvěřitelně vzrušovalo.

„Krásně sténáš, My Lady," zašeptala, aniž bych přestala cítit její rty na svém bříšku.

Její dech se po mém těle prohnal jako saténový závoj. Nemohla jsem pomalu kvůli tomu ani stát. Ta žena si toho všimla a tak mě pobídla, abych si lehla na futon. Chvíli nade mnou stála a obdivovala křivky mého těla, zatímco si kousala a olizovala rty. Chtěla mě.

Natáhla jsem k ní své ruce v nevinném gestu. Mou prací je vytvořit iluzi, že ji miluji a teď to nebylo vůbec těžké. Těžší bylo si představoval Mikasu-dono na místě mužů, kteří zaplatili za noc se mnou, ale s touhle rudovláskou to bylo jednodušší. Asi protože byla trošku podobná Mikase-dono a protože to byla taky žena.

Žena se spustila ke mně na futon, zatímco si sundavala svojí košili, která brzy skončila stranou v temnotě. Přitiskla své rty na ty mé. Bylo to poprvé, co jsem se políbila s ženou a bylo to nádherné. Natolik se to lišilo od mužských polibků... Zdálo se mi, že s ženami to pro mě bude jednodušší a kdybych mohla, tak bych v budoucnu spala už jen s ženami, ovšem zcela nejraději bych byla jen s jednou ženou...

Horké rty mi spočinuly na krku. Kousala mě a sála mou kůži, zatímco jsem byla vlhčí a vlhčí. Muži se nikdy dlouho nevěnovali předehře, ale s ní jsem měla pocit, že potrvá dlouho a že to bude krásné a procítěné.

Zaklonila jsem hlavu a zasténala, než mi zrak padl na pohozenou bílou košili ženy, co si už hrála s mým klitorisem. Všimla jsem si ve stínu kousek růžové látky s okvětním lístkem bílé lilie. Pomalu jsem zvedala oči, které se mi víc a víc přizpůsobovaly temnotě, co v rohu místnosti panovala a pak jsem rozeznala postavu Mikasy-dono. Byla tam celou dobu? Nebo přišla nedávno? Nevím. Jen vím, že jsem náhle zrudla víc a zároveň jsem najednou byla ještě víc citlivější.

„Jsi tak mokrá, líbí se mi to," zašeptala žena nade mnou, když se na mě podívala a usmála se, než se sklonila k mým rtům pro další polibek. Stále jsem cítila její prsty na své vagíně. Když se znovu nadzvedla, přesunula své prsty v mé šťávě před své rty a smyslně je olízla. „Mmm, sladká. Myslela jsem si to."

Tváře mi bez pochyb zrudly.

Začala mě zasypávat polibky postupně až dolů, k mému rozkroku, který po jejím doteku toužil nejvíc, ale ona mě provokovala, hrála si se mnou a s mým libidem, vybičovávala ho na nejvyšší úroveň, dokud jsem ji neprosila, aby se nade mnou smilovala a dopřála konečně mé dívčí svatyni to potěšení, co jsem tak potřebovala. Má slova ji znovu potěšila a když jsem pocítila její jazyk na svém klitorisu, ztrácela jsem rozum. Její jazyk byl obratný, teplý a tak měkký. Měla jsem pocit, že to bylo poprvé, co mi to někdo vůbec dělal, i když to nebyla pravda. Možná jsem ale byla tak citlivá hlavně kvůli tomu, že jsem cítila na sobě pohled Mikasy-dono. Doslova mě pohledem požírala, jako kdyby to všechno se mnou dělala ona a ne ta žena. A možná to byla pravda.

Zabořila jsem prsty do rudých vlasů ženy a víc roztáhla nohy, zatímco jsem vedla boj o každý doušek vzduchu. Její jazyk postupně pracoval rychleji a obratněji. Cítila jsem, že už na mě pomalu doléhají vlny orgasmu až mě z toho vagína bolela. Pak jsem hlasitě zasténala a nechala orgasmus, aby převzal kontrolu nad mým tělem. Chvěla jsem se ve sladké křeči a lapala po dechu. Kdy naposledy jsem měla orgasmus? Možná to bylo před dvěma měsíci, kdy mě jeden muž zpracovával rukou a já u toho myslela na Mikasu-dono.

Když orgasmus polevil a já tam jen tak ležela vysílená, podívala jsem se na rudovlasou ženu, která si olizovala rty a vypadala jako spokojená kočka. Beze slov jsem se zvedla do sedu a přitáhla ji k sobě, abych ji mohla políbit. Teď byla řada na mně.

U polibku jsem otevřela oči a podívala se do stínů, kde stále byla Mikasa-dono. Neviděla jsem, jak se tváří, ale věděla jsem, že se na mě dívá. Přání se předvést v celé své kráse stále nikam nezmizelo.

Bloudila jsem po opáleném těle cizinky a zbavila jí podprsenky, abych se mohla pustit do jejích malých růžových bradavek, které už byly ztvrdlé vzrušením. Poprvé jsem se takhle dotýkala ženského těla, poprvé jsem si ním něco dělala. Nikdy jsem se takhle nedotýkala ani sebe, neměla jsem v tom potřebu a teď...

Kousala jsem její ztvrdlé hrbolky a něžně si s nimi hrála jazykem. Voněla levandulí. Hodilo se to k ní. Po chvíli jsem ji začala zbavovat kalhot společně se spodním prádlem a jakmile přede mnou rozkročila nohy, pocítila jsem... dominanci. Nikdy jsem jí dřív necítila a mě samotné to odporovalo. Byla jsem Lady – něžná, nevinná, skromná, poddajná a krotká a teď jsem najednou chtěla vzít veškeré činy do svých rukou a udělat tak, aby kráska kvůli mě přicházela o rozum. Nikdy dřív jsem nic takového necítila.

Začala jsem si prsty pohrávat s její mokrou vagínou, provokovala ji a ona se trošku chvěla a vzdychala. Vypadala nádherně. Nepatrně jsem zatlačila na její hruď, aby si lehla. Ocitla jsem se na ní. Naše bradavky se o sebe třely a to mě neuvěřitelně vzrušovalo. Víc, než jsem si dokázala představit, ale věděla jsem, že tu stále něco chybí. Něco, co mi tahle krásná aristokratka nedá.

Ponořila jsem do ní dva prsty a spolu s přírazy, jsem se pohybovala i já sama, abych ji tak rozdráždila ještě víc. Mé rty se setkaly s jejím krkem – líbala jsem ji a olizovala, občas trošku kousala. Víc jsem si dovolit nemohla. Náhle jsem pocítila, že i ona se mě začala dotýkat v rozkroku, než do mě taky ponořila dva prsty a začala jimi pohybovat. Bylo to krásné, i když nedokonalé. Točila se mi hlava, bylo mi horko a byla jsem neuvěřitelně vzrušená – zase. A do toho oči Mikasy-dono, co stále spočívaly na mně...

Nevím kdy, ale rudovláska po nějaké době vyvrcholila ve sladkém orgasmu, ale já ne, jenže jsme ještě neskončily. Dováděly jsme potom i dál. Obě jsme se nedokázaly nasytit, nestačilo nám to. Ani nevím, jak dlouho to trvalo, než jsme už zpocené a unavené ležely vedle sebe na futonu a koukaly do stropu. V tyhle momenty, kdy se klient vyležel, tak odcházel a stejné to bylo i tady.

„Jsi skvělá, My Lady. Ráda bych si tě vykoupila a vzala tě sebou do Evropy."

Nebyla první, kdo mi to říkal. Jen jsem se usmála a nechala pak krásku zmizet. Už ji neuvidím. To jsem věděla. Po chvíli se ze stínu vynořila Mikasa-dono. Nádherná, trošku rudá v tvářích, kvůli tomu, že tu bylo horko a vonělo to tu po dívčím sexu. Vytáhla zlatou trubici a na jejím konci si zapálila cigaretu, ze které hned nasála.

„Myslela jsem si to," pronesla, ale já vůbec nevěděla o co jde.

„Pardon?"

„Tvůj květ už uvadá, už tu nemůžeš zůstávat."

Zamrazilo mě. To jsem byla tak špatná? Nebo jsem udělala něco, co jsem neměla? Nevím, pohled Mikasy-dono byl naprosto nečitelný.

Tiše jsem vstala z futonu a oblíkla se do svého kimona.

„Dobře, tak tedy odcházím." Potlačovala jsem v sobě slzy. Bylo to těžké, zvlášť když jsem k tomu ještě přičetla tu neskutečnou bolest z toho, jak se mé srdce zase rozbíjelo na kousky. Copak to jednou nestačilo? Proč mě musí tak mučit?

Když jsem chtěla posunout fusumu, abych vyšla na chodbu a odebrala se do svého pokoje, Mikasa-dono mi nedovolila to udělat. Prudce položila ruku na fusumu z cílem zabránit mi opustit pokoj. Leknutím jsem skoro nadskočila.

„Kam půjdeš?"

Koukla jsem na ni a pokrčila rameny. „Možná do jiného bordelu. Nemám kam jít."

Mikasa-dono byla mojí odpovědí nejspíš zaskočená.

„Jsi slabší, než jsem si myslela."

Taková krutá slova jsem od ní nečekala. Sklopila jsem hlavu, aby neviděla mé slzy, které mi každou chvíli měly sjet po tvářích.

„Proč jste tak krutá? Copak jsem se vám tak zhnusila po tom, co jsem se vám vyznala? Co jsem udělala špatně?"

„Oddala ses jiné, tohle jsi udělala špatně."

Skoro šokovaně jsme se na ni podívala. „Je to má práce! Jsem kurtizána! Co jsem podle vás měla dělat? Vyhodit ji, když jsem vás uviděla ve stínech pokoje a místo toho se milovat s vámi?! Nejsme v romantické novele!" Neuvěřitelně jsem se hněvala a u toho mi slzy kapaly na zem. Bylo to vůbec poprvé, kdy jsem byla tak neuvěřitelně naštvaná na Mikasu-dono.

„Slyšela jsem dost." Mikasa-dono mě popadla za kimono a přitáhla si mě k sobě.

Políbila mě. Chutnala po cigaretách. I když bych normálně byla šťastná, teď jsem se od ní chtěla odtáhnout. Snažila jsem se jí vysmeknout a pak se fusuma otevřela a tam stála služka, co byla velice překvapená, když nás viděla.

„Minimálně hodinu sem nesmí nikdo přijít," řekla Mikasa-dono v klidu a podala jí trubici s dokouřenou cigaretou a pak fusumu zavřela. Bylo vidět, že na služku a ani na nikoho jiného teď náladu neměla.

Já se jí mezi tím stále snažila vysmeknout a když zrovna zavřela fusumu, podařilo se mi to, ale brzy mě už tlačila zády ke zdi a líbala mě. Mé ruce sevřela nad hlavou, aby mi tak znemožnila jakýkoliv pohyb. Pocítila jsem, jak se její nahé koleno začalo třít o můj rozkrok, kde jsem byla stále vlhká. Začínala jsem být poddajná. Vztek ze mě vyprchával.

Tiše jsem do polibku zakňučela. Byla jsem najednou vzrušenější, než když se mnou byla ta rudovláska. Ostatně, celkové pocity byly jiné, stejně tak, jako doteky a všechno to, co se mnou dělala.

Když mě přestala líbat, stále nás držela ve spojení tenká nitka našich slin. Mikasa-dono olízla dravě můj ret, než pokračovala v polibcích. Nehodlala přestat, stejně jako s těmi pohyby kolenem, kterými dráždila můj poštěváček.

Kimono se mi pomalu rozvazovalo, než pásek skončil na zemi a mé tělo tak bylo prakticky odhalené. Mikasa-dono využila tuto výhodu a začala si jednou rukou pohrávat s mými bradavkami, kvůli čemuž jsem jí kňučela do pusy.

Bylo to tak skvělé a tak... správné. Chtěla jsem se jí strašně obejmout, dotknout se jí – vždyť jsem po tom tak dlouho toužila. Jenže neměla jsem žádnou možnost něco udělat. Mikasa-dono stále držela mé ruce nad hlavou a hrála si se mnou. Pak jsme pocítila její prsty u mého vchodu. Napjala jsem se a prudce se nadechla. Mikasa-dono mě stále líbala a pak jsem měla její prsty uvnitř sebe.

Věděla, co dělat. Pohybovala jimi rychle, zatímco palcem dráždila můj klitoris. Ztrácela jsem rozum, podlamovala se mi kolena a myslela jsem si, že to snad nevydržím, ale snažila jsem se. Z toho blaha jsem prakticky vzlykala, až tak moc to bylo ono...

Vyvrcholila jsem. Byl to snad ten nejsilnější orgasmus, který jsem kdy měla. V tu chvíli mé ruce pustila a já jí padla vysíleně do náruče. Držela mě a hladila mě po zádech, zatímco jsem vdechovala její vůni. Pak mě usadila na zem, abych se opírala o stěnu a políbila mě něžně na rty.

„Dneska po večeři na tebe budu čekat u hlavního vchodu. Nemusíš si nic brát, beru tě k sobě domů. Budeš má vlastní kurtizána, Annie."

Zavzdychala jsem, když jsem slyšela své jméno z jejích úst. Div jsem se nevzrušila. A pak odešla a zanechala mě napospas vlastním myšlenkám a vzrušení, které ve mně zase vyvolala.

Automaticky jsem od sebe rozkročila nohy a stejně tak mi sama sebou ruka sjela k mému rozkroku. Začala jsem se uspokojovat – poprvé. Najednou jsem to potřebovala. Vyvolat v sobě vzpomínku toho, jak její prsty byly uvnitř mě, jak mnula mou bradavku, líbala mě do necitlivosti vlastního jazyka, jak mě tiskla ke stěně, držela mé ruce nad hlavou...

„Mikaso..." vydechla jsem její jméno a představovala si ji, jak se mě dotýká – zase – a jak mě uspokojuje a pak jsem vyvrcholila. Po třetí za ten večer. Nikdy jsem neměla tolik orgasmů za jeden večer, ale bylo to skvělé, i když jsem z toho byla neuvěřitelně unavená.

Jakýmsi způsobem se mi podařilo se dostat k sobě do pokoje a když jsem se podívala na sebe do zrcadla, nemohla jsem uvěřit, že vidím sebe. Mé rty byly naprosto červené, trošku oteklé. Líce rudé a vypadala jsem... uspokojeně.

Ztěží jsem došla na večeři. Tam už mnozí věděli o tom, že odcházím, ale zároveň nechápaly proč. Prý jsem aristokratku úžasně uspokojila a že vypadala neuvěřitelně šťastně, ostatně stejně jako já. Jenže důvod mého štěstí a uspokojení byl zcela jiný, ale o tom jsem nikomu nemohla říct.

Rozloučila jsem se služkami, kurtizánami, Reginou a následně Yoko-san. Pak jsem konečně po několika letech vyšla na ulici, kde na mě čekala Mikasa-dono se dvěma služkami. Jedna jí držela deštník nad hlavou a ta druhá, jakmile mě uviděla, ke mně přiběhla a otevřela deštník nade mnou.

Dívala jsem se na to, jak se ulice změnila, co nového přibylo a co se naopak propadlo do zapomnění. Byl to pro mě najednou jako jiný svět – kouzelný a zajímavý. Chtěla jsem si ho prohlédnout ze všech stran a poznat ho.

Mikasa-dono mě pobídla, abychom šly a tak jsem ji následovala k ní domů. Žila v domě evropského stylu nedaleko od Kabukičo. Ona sama ten dům prý ráda neměla, ale dokud tu byl její bratr se svým partnerem, tak s nimi bydlela v domě.

„Byla jsem dlouho sama, tak jsem potřebovala společnost bratra, ovšem teď se konečně můžu vrátit do minky." Koukla na mě a já zčervenala.

Stále jsem nevěděla, jak se mám cítit. Z jedné strany jsem byla ráda, že teď můžu být s Mikasou-dono a nemusím s nikým spát, jenže taky jsem pro ni nechtěla být hračkou. Nebo chtěla? Nevím, ale toužila jsem slyšet, co ke mně cítí.

Když jsme přišli do domu, kde zatím žil její bratr s manželem, bylo v něm ticho. Jen služky nás přivítaly a oznámily Mikase-dono, že její bratr odešel se svým manželem do města vyřídit záležitosti ohledně jejich podniku. Mikasa-dono mě pak odvedla k sobě do pokoje, kde mi nabídla sake, ale já odmítla a jen dál stála u dveří jako tvrdé y. Nevěděla jsem, co mám dělat, co smím, co můžu říct a co ne. Necítila jsem se na svém místě.

„Posaď se, prosím, chci si s tebou promluvit." A tak jsem poslechla a posadila se naproti Mikase-dono, která zatím upíjela sake.

Chvíli jsme mlčely a já se cítila ještě víc nervózněji, než jsem kdy byla.

„Vždycky jsem si myslela, že jsem hodně ušlechtilá a štědrá, zvlášť ke kurtizánám a služkám, protože jsem ve své době byla i jedním, i druhým. Když jsem tě viděla poprvé, viděla jsem v tobě jen způsob dalšího velkého výdělku a možnost ukázat světu, jak hodná a dobrosrdečná jsem. Jenže se to zvrtlo," pokrčila rameny a pokračovala. „To, co jsi řekla Rebecce a Haně mě naštvalo a zároveň to ve mně vyvolalo vůči tobě jakýsi... respekt, protože ses nepřetvařovala. Já si uvědomila, že já to dělám neustále. Byl to podivný pocit – nemít tě ráda a zároveň ano."

Byla jsem překvapená z toho, co mi říkala a tak jsem čekala, co mi poví dál.

„Chtěla jsem tě ještě nedávno vyhodit na ulici, protože moc dobře vím, že by díky tobě podnik stále mohl vydělávat majlant, jenže ty jsi už nebyla tak dobrá. Klienti si na tebe začali stěžovat a tak jsem za tebou dneska došla, abych tě vyhodila. Jenže pak přišla ta aristokratka a chtěla s tebou strávit noc. To ve mně vyvolalo... podivné pocity. Najednou jsem cítila vůči tobě hněv a když ses mi vyznala... Nemohla jsem si přiznat, že cítím to samé a tak jsem se na tebe prostě chtěla podívat. Celou tu dobu jsem zápolila s hněvem, vzrušením, žárlivostí a chtíčem. Chtěla jsem tu ženskou od tebe odtrhnout a uspokojit tě sama, ale čekala jsem. A teď jsme tady... popíjím sake, zatímco se utápím v sebe lítosti a zároveň tě obdivuji a snažím se pochopit, jak se vůbec stalo, že... mě miluješ."

Nevěděla jsem, co mám říct.

„Ch-chcete říct, že...?"

„Ano, Annie, miluji tě, ale... nemyslím si, že já si tvoji lásku zasloužím. Jsem podlá, sobecká a sebe lítostivá osoba."

Probudil se ve mně náhle takový soucit, že jsem hned byla u ní a objímala ji.

„Pokud vás miluji, tak je to správně, tak se to mělo stát. Vy tu dobrou stránku v sobě máte, já to vím, a my dvě si můžeme dopomoct k tomu, abychom byly lepší, protože ani já nejsem bezhříšná a dokonalá."

Mikasa-dono se na mě podívala uslzenýma očima. Měla jsem pocit, že se na mě dívá jako na nejcennější poklad, který kdy viděla. Její oči zářily a byla v nich jedna jediná otázka: Jak jsem si mohla tuhle dívku zasloužit?

Odpověď je jednoduchá: Vždycky dostáváme to, co si zasloužíme, ale taky to, na co myslíme. Já myslela na ni a teď ji tady mám. Krásnou, upřímnou a milující. Žádala jsem si jen trošku a dostala jsem víc. Nemám právo se nazývat nešťastnou a ani nebudu, dokud byla ona se mnou.