Otevři oči... Otevři oči, mé dítě... Tak je otevři... Otevři je!!!

Prudce jsem se posadila.
Chodba. Ta chodba. Všichni... Všichni byli mrtvý a... a Matthew a...
,,Leah!" slyšela jsem vzdálený výkřik.
Skvěle. Už mám i slyšiny...
,,Leah, slyšíš mě? " ozval se tlumený hlas znovu.
Zavřela jsem oči. To se ti jen zdá. Sevřel a jsem je ještě pevněji. Není to skutečné. Viděla jsi přece, že jsou mrtví. Všichni. Až na...
Prudce jsem otevřela oči. Matthew!
Rozhlédla jsem se kolem sebe. Byla jsem na samotce. Malé prosklené místnosti, jejíž sklo má v sobě jen pár malých dírek pro přísun vzduchu.
,,Leah! Otoč se!" ozvalo se. Poslechla jsem hlas, otočila se a-
,,Matthew!" připlpla jsem se tělem na sklo. Lepší pohled na chodbu mě však donutil couvnout. Byli tam. Všichni. Úplně všichni.
,,Co to-" připlpla jsem se zpátky ke sklu. ,,Vy máte být mrtví! "
,,Pff, to je od tebe milý." rozeznala jsem Amandin nafoukaný hlas.
,,Leah," otočila jsem se za hlasem. ,,Já to taky viděl."

†††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††

,,Takže ty a Thomas jste měli vidinu." snažil se to Matt vše pochopit. ,,Po tom, co jste se spolu dotkli." už asi po dvacátý jsem kývla na souhlas. ,,A ta vidina byla o tom, že jsme všichni natáhli bačkory?"
,,Ne. Ne všichni." řekla jsem unaveně. ,,Sebe, tebe a Thomase jsem tam nenašla."
,,Ale proč?"
,,To bych taky chtěl/a vědět." řekli jsme s Thomasem zároveň.
,,No paráda." rozhodil Andy flustrovaně rukama. ,,Už i mluvíte stejně. "
,,Musíme zjistit, co se to mezi váma děje. " ozval se vedle ze samotky Tommy. ,,A to nám tohle moc neulehčuje." slyšela jsem, jak praštil do skla. Chodbou se nesl tichý zvuk. Jako by se třásl vzduch a vytvářel tak dunivý zvuk.
,,Já to nechápu." zavrtěla jsem hlavou. ,,Proč by zavírali i vás?" ukázala jsem na Matta naproti.
,,Asi jsme viděli příliš." pokrčil rameny.
,,Ale mi jsme bezcenní. " slyšela jsem Nathalii vedle Matta. ,,I kdyby VitaSerum fungovalo, trvalo by jim věčnost, než by z nás udělali Endemondy. Jsme Piery."
,,Ne všichni z nás." Ozval se Mike. Zmateně jsem se podívala na jeho odraz v Nataliině skle. Máchl rukou k Mattovi.
,,Matte, o čem to mluví?" Matthew však jen provinile sklopil hlavu.
,,Emm.." ujala se slova Rossie, která až do teď mlčela. ,,Víš, Leah, po tom, co si zmizela se dost věcí změnilo."
,,Jak to myslíš?" stále jsem nechápala, o co jde.
,,Matthew a jeho máma strávili několik týdnů v base, protože neměli žádné aliby na to, že tě neunesli oni. Pustili je teprve tehdy, co už jste byly tři. Jedna dívka a dva chlapci."
,,Andy, to jsme-"
,,Jo." přerušil mě Andy. ,,Já, ty a Bobby."
,,Zemřel dva týdny po příjezdu." zamumlala jsem.
,,Matt a paní Freemanová byly propuštěni. Od té doby se tě Matthew snažil najít.
,,Matthew, ty jsi-"
,,Byla jsi už půl roku nezvěstná, Leah." skočil mi do řeči. ,,Myslíš, že bych po tom všem dokázal jen sedět na zadku a koukat do zdi?"
,,Matte, já-"
,,Změnilo mě to, Leah."
,,Jak to myslíš?"
,,Jsem Triery."

†††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††

Piery za život, Diery za vůli, Triery za lásku...

Seděla jsem na zemi zády k ostatním a pořad dokola si opakovala tu mantru.

Piery za život, Diery za vůli, Triery za lásku...

Matthew je Triery. Paráda! Diery asi dostal za vytrvalost. Jeho charakter se zřejmě projevil v tom vězení. A Triery? Možná za to, že chránil svou mámu, nebo přátele nebo... Ach. Pochybuju, že by mě měl rád tak moc, aby se stal Triery. Takovou lásku ke mě cítit nemůže. Nebo že by přece jen... Ne! Dost!

,,Je to pravda?" znovu jsem vstala a podívala se mu do očí. Byly plné smutku a nenávisti. A lásky. Bylo v nich tolik lásky, že by se hippie rozpustil blahem. Byla v nich i odvaha. Byly to oči Matthewa Jamese Freemana. Oči kluka, co ve všech vidí jen to dobré. Oči kluka, jehož snem je zachránit svět. Jsou to oči muže, kterého miluju.
,,Chtěl jsem ti to říct co nejdřív, jen jsem nevěděl... Nevěděl jak."
,,To je v pořádku."
,,Cože?" hekl nevěřícně. ,,Copak- Copak ty se ani trochu nezlobíš?"
,,Ne."
,,Ale Leah? Jsme tu už celý dopoledne a řekl jsem ti to až teď!"
,,No, vlastně jsem jí to řekla já-"
,,Rossie, buď zticha." umlčel ji Mike.
,,Nezlobím se na tebe proto, že je na tobě, co mi k tomu řekneš. Nemusel si mi to vlastně vůbec říkat. Je to tvoje věc."
,,Počkej, copak tebe to nezajímá?"
,,A koho by to zajímalo?" odfrkla jsem si. ,,Tak máš teď na sobě víc obrázků, no. To je toho."
,,Leah, co to říkáš?" divil se Matthew.
,,No copak si ji neslyšel?" křikl ze zadní cely Thomas. ,,Řekla, že být Triery ještě nic není. Zkus si být chvíli Fiery. Je dost umorný tu trčet." nadával Thomas.
,,Co to vy dva melete?" vtrhla do toho Amanda.
,,Prosím tě, nech si ty svoje nafoukaný rečičky, jo? Buď tak laskavá." pohodila jsem hlavou.
,,Leah, co to vyvádíš?" optala se Carry.
,,A ty bys taky mohla chvíli držet hubu, co Carry?" usmál se na ní Thomas.
,,Hele vy dva. Nevím, o co vám de, ale musíte toho nechat."
,,A to jako proč, chytrolíne?" rýpl si Thomas.
,,Protože to je nejspíš součást toho vašeho Propojení, nebo co to je."
,,Tak ať mi to Propojení vleze na hrb." zasyčela jsem. Najednou mě něco bodlo do ramene.
,,Au! Co to bylo?"
,,Anestetikum. Sladké sny, kotě." slyšela jsem ještě Stephenův rozčilený hlas, než jsem upadla do naprostého bezvědomí...

†††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††

Běžela. Běžela polem. Co chvíli se ohlížela. Ne, ona neběžela. Ona utíkala. Utíkala před ním...

Zamžimkala jsem do jasného bílého světla.
,,Co se to.. Co se stalo?" zasýpala jsem. Nikdo mi však neodpověděl.
Chtěla jsem si protřít unavené oči, ale nedokázala jsem zvednout ruce. Byly svázané.
Prudce jsem otevřela oči a zjistila, co se děje. Byla jsem v laborce. Ale ne v té naší. Tohle byla jiná.
Najednou někdo zasténal.
,,Hej!" křikla jsem. ,,Hej, kde si?"
,,Leah? Si to ty?"
,,Andy!" Zasmála jsem se. ,,Kde jsi?"
,,Já, já nevím. Někde -" najednou se zasekl. ,,Leah, taky jsi připoutaná k testovací postely?"
,,Cože?" Zmateně jsem se podívala dolů na svoje tělo. A opravdu. Byla jsem připoutaná koženými popruhy k bílé desce, které tu říkali testovací postel. Akorát jsme neleželi, ale ,,stáli "
,,Jo. Jo, taky mě připoutali. "
,,A nejste sami."
,,Thomasy? " byla jsem čím dál udivenější.
,,Jsme tu všichni. Všichni z projektu." ozvala se Carry.
,,Jo." řekla Amanda.
,,A nejen vy." slyšela jsem ho.
,,Matte?"

Další část!!
Tahle kapitola mi přijde taková.. Zmatená. A taky jsem zjistila, jak často tam je někdo v bezvědomí.. :o Došlo všem, co se to dělo, když byli L&T na všechny tak hnusní?? Součást Propojení. Příště se to rozvyne.. ;)
Teď už to začne být drsný.. ;)
@Stela24 - Snad jsem se už v délce polepšila.. ;)
Tak snad se vám část líbila a bude tu zase tolik krásných komentů a votes.. :)
Vaše ElenWh♥