,,Leah?"
Hlasy mi hlavou zněly jako ozvěna.
,,Leah, slyšíš mě? "
Bolest. Tak nepředstavitelná bolest. Jako by mi hlavu provrtal šíp.
Nech toho, prosím, nekřič tak...
,,Nekřič tak." zamumlala jsem a obrátila se na druhý bok. Najednou jsem vyděšeně vykřikla a přistála zadkem na kamenné podlaze. Leknutím jsem otevřela oči tak, že mi snad musely vypadnout.
,,Je vzhůru!" zavolal Andy. Za chvíli se sem s óbrovským nadšením (ironie) došoural doktor a začal mi svítit do očí.
Rozhlédla jsem se kolem. Byli jsme na chodbě před mím pokojem.
,,Můžete se přestat kochat okolím?! Nic nevidím! " nadával doktor. Chvíli jsem to vydržela, ale jakmile sklonil baterku, začala jsem opět těkat očima po chodbě.
,,Co se stalo?" zeptala jsem se. Andy a Carry mi pomohli vylézt na nemocenskou postel, kterou sem asi přistavěli.
,,To vlastně nikdo neví. Ty a ten novej ste se najednou prostě složili. Byli jste mimo celej den."
,,A kde je?"
,,Kdo?" zeptal se Andy nechápavě.
,,Ten novej."
,,Aha. Ten je o dvě uličky vedle. Probral se před chvílí. "
Chodbou zarachotěl rozhlas.
,,Žádáme Leah Ashwoodovou a Thomase Wooda, aby se dostavili do Hlavní síně." ozvalo se.
,,Kdo je Thomas Wood?" zeptala se Carry.
,,Nevím. Asi ten novej." slyšela jsem ještě Andyho za mími zády, protože už jsem odcházela. Teda aspoň jsem se pokoušela.
Pomalu jsem se potácela chodbou, uprostřed schodů se mi podlomily nohy a zbytek jsem sjela po holeních. Bolestivě jsem sikla a vyhnula si nohavice. Po celé délce holení se mi dělaly modřiny.
S naštvaným mumláním jsem se zvedla a došoural a se posledních pár metrů do Hlavní síně.

,,Dále!" ozvalo se po zaťukání.
Místo pozdravu jsem se na ženu, co s námi vždy jednala, jen zamračila.
,,Také vás ráda vidím, slečno Ashwoodová."
,,Já vás ne." řekla jsem odměřeně.
,,Hmm.." pokývala hlavou. ,,Tak asi půjdeme k věci."
,,Myslím, že tu nejsme všichni. " zkonstatovala jsem.
,,Ale jsme." usmála se. ,,Stoupněte si tamhle k té zástěně, prosím. "
,,A jakej to má účel? "
,,Účel? Proč by to mělo mít nějakej účel?! "
,,Vy se mě pořad bojíte." došlo mi to.
,,Bojím? No jasně, že bojím. Si jedna z dvou nejmocnějších Fiery v téhle místnosti! " zmateně jsem na ní koukala.
,,Jak můžu bejt nejmocnější, když kvůli tomu vašemu sajrajtu už ani neuzvednu peříčko?!!" pak jsem se seklá. ,,Jedna ze dvou?" došlo mi.
,,Ano." kývla, ale úplně mě ignorovala. ,,Leah, pamatujete si barvu svých očí?"
,,No ovš-"
,,Jakou měli barvu?" přerušila mě.
,,Měli?"
,,Jakou barvu!" vykřikla.
,,Modrou." vyjekla jsem vyděšeně.
,,Takovou?" podala mi zrcátko. Opatrně jsem si ho od ní vzala a podívala jsem se na sebe.
Střepy se rozlítly po podlaze.
,,Co to mám s očima?! " řekla jsem přidušeně.
,,To by mě taky zajímalo." přešla k zástěně. ,,Máte to oba."
Pohled do jeho modrých očí mě ochromil...

Další čáást!! Zase jsem to sekla v tom zajímavým, no.. Chtěla jsem ji udělat delší, ale já si prostě nemůžu pomoct.. XD
O nováčkovi blíž v příští části.. ;)
Jinak, snad se vám část líbila.. ;)

PS: asi jste si všimli, že jsem nedávno začala psát novou story ME, about me.. :* Chtěla bych poprosit všechny, kteří by se mě chtěli na něco zeptat ohledně mého života mimo Wattpad, tak mi napište sem do komentu svoji otázku (otázky) a až jich bude víc, přidán novou část ME, kde na všechny odpovím.. ;)
Vaše ElenWh♥♥♥