Tak a je to tu. Oficiálně pouštím do víru jedniček a nul Prolog k pokračování Černé ovce. Snad to pro začátek stačí a vše pochopíte. Jen upozorňuji na předposlední slovo ,novopečetěný'- neexistuje! Vůbec netuším, jak jsem k tomu slovu přišla. Snad chápete jeho význam. Pokud ne, napište mi komenta.. ;)

O 1 rok, 2 měsíce a kus později...
White Towerem se rozezněla varovná siréna. Moc dobře jsem věděla, co to znamená. Siréna ustála a v rozhlasu to zapraskalo. ,,Žádám všechny členy projektu Němý skřivan, aby se okamžitě dostavili do laboratoře číslo 4."A je to zase tady. Každý den v osm ráno se rozezní siréna, rozhlas řekne jednu a tu samou větu, všichni z toho pitomě pojmenovanýho projektu se zvednou a nechávají si vpíchávat do žil VitaSérum, které je na 2 hodiny vyřadí z provozu a jejich tělo funguje na elektřinu. Dalo by se to srovnat s chemoterapií, jen je to ještě horší.
Dveře mého pokoje zavrzali a objevil se strážný. „Tak pohni, slečinko." Znuděně jsem se zvedla z té věci, které tu říkají postel a líným krokem vyšla ke čtvrté laborce.
„Čau Lí." Ozvalo se mi za zády. „Jak se těšíš na další zombie dopoledne?"
„Už se nemůžu dočkat, Andy." Usmála jsem se na vysokého kluka. Když sem před rokem přijel, byl svalnatý. Dnes byl stejně vychrtlí, jako všichni ostatní z projektu .
„To mi všichni, zlato." Ozval se za mnou Amandin povýšenecký tón.
„Kdo by se netěšil? Jupí!" zajásala jsem ironicky a vydala se spolu s ostatními do laboratoře.
Ano. Nebyla jsem jediná. Všichni členové projektu byly Fiery. Nejstaršímu Andymu je 19. Přijel 2 týdny po mně. Pak je tu 18- ti letá Amanda. Je tu asi rok. Je rozmazlená až to bolí, ale je jednou z nás. Carry, kterou přivezli před 2 měsícema, je 15 a před dvěma týdnama dotáhli (doslova) Violet. Malou křehkou dívenku, které sotva táhne na 13. A nakonec jsem tu samozřejmě já, drsňačka, které táhne na 16 a díky které tohle všechno začalo. Odstartovala jsem nekonečnou sérii experimentů s VitaSérem, které má teoreticky ovlivnit buňky našeho těla a podpořit poslední znamení. Ale tak nějak jim to nevychází a seznam mrtvých se prodlužuje. Bill, Carolina, Martin, Derek, Margaret... Nejsou to ani tři dny, co umřel Marcus- bylo mu teprve 14, ale byl slabý. Kdo je slabý, může si kopat hrob.
I Violet už je na tom dost bledě a to je v laborce teprve 8 dní. Všichni moc dobře ví, že každý, komu bylo míň než 15 let po pár týdnech umřel. Všichni víme, jak to s Violet dopadne. Ale nikdo se to neodváží říct nahlas. Už tak je na tom psychicky dost špatně...
VitaSérum by se dalo srovnat se strachem. Strach spase vše dobré a nechá jen hrůzu a utrpení. VitaSérum vyžere z těla vše dobré a podpoří to špatné. A zůstane jen hrůza a utrpení. Smrt a strach.
O našem osudu je už předem rozhodnuto. S Andym už jsme tu sice dlouho a jsme pořád živý. Ale jsme jak chodící mrtvoly. Bledá pleť, vychrtlá těla, temné oči, splihlé vlasy... Jsem ráda, že tu nejsou zrcadla. Asi vědí, proč je tu nemít. Asi na nás není hezký pohled. A je to tak vždycky. Stačí pár dní a i z nováčka se stává novopečetěný zombie...

Možná trochu depresivní. A nebo tragické? Na tom nezáleží. Asi celé tahle část trilogie bude o 50% smutnější, než první díl. Ale tak to má být.. ;) Jeden veselí, druhý smutný, třetí tragický. No nic. Nevím, co mám napsat. Tak to nebudu okecávat, přeji vám krásné vysvědčení, krásné prázdniny a uvidíme se u dalšího dílu.. ;) -ElenWh