Ahoj, nechtělo se mi psát o každým, koho odvedou, asi i vás by to časem přestalo bavit.. ;) Snad neva, užijte si část.. :*

______________________________________

Už jsou to tři týdny.. Tři mrtví.. Po Amandě šla Carry. Naposledy odvedli Andyho. Nikdo neví, proč. Jako by je brali za nějakým účelem, pod nějakou záminkou. Ale to, že jsme zůstali zrovna mi tři mi přijde až moc podezřelý.

______________________________________

Seděla jsem na parapetu okna ve společenské místnosti, kam nás všechny přemístili po tom, co odvedli Amandu. Bylo by komický spát v jedné místnosti s mím klukem a dalším klukem, se kterým jsem nějakým způsobem propojená. Ale není to komický. Není to komický, protože dneska jeden z nás zemře. A buď to bude Matthew nebo já společně s Thomasem. Proč společně? Protože jsme zjistili, že cítíme bolest toho druhého. Jak jsme to zjistili? Jednoduše- Thomas byl drzej na Stephena, ten mu vrazila pěstí do břicha a složili jsme se oba. A necítíme jen tu fyzickou bolest, ale i tu psychickou. Když odváděli Andyho, rozbrečela jsem se. Všichni se pak děsně divili, proč brečí i Thomas.

,,Země volá Leah!" objevil se vedle mě Matt.
,,Aaah, té Leah hodně závidím, že se valí někde u moře na Marsu. Ale tahle Leah se asi brzo půdě někam zahrabat, protože to čekání na vlastní smrt je úmorný!" vylila jsem si po dvou hodinách mlčení srdce.
,,Ale co víš, třeba to nebudete vy. Ještě stále je tu varianta Á."
,,Jaká varianta Á?"
,,Já!" zanotoval vesele Matt. Když však viděl můj strápený výraz, objal mě.
,,Jak můžeš být tak děsně v klidu?" zamumlala jsem mu do hrudi.
,,Já nevím, Leah. Já nevím..." přitiskl si mě k sobě ještě víc.
Mojí odpovědí byl první přidušený vzlik.
,,Ale notak, Leah. Už zase?" ozval se za námi Thomas a otíral si slzy z tváří.
,,Eh, promiň." vymanila jsem se Mattovi z náruče a taky si je utřela.
,,Budem v cajku."
,,Ne nebudem." odsekla jsem Mattovi.
,,Ne nebudem, jen jsem chtěl odlehčit to napětí." Matthew se sklamaně sesunul po stěně dolů na podlahu.

,,Myslíte, že je opravdu zabyli?" prořízl po chvíli Thomas ticho.
,,Jasně, že jo." odsekl mu Matt naštvaně. Neměl Thomase moc rád. I když to nikdy neřekl nahlas, ale všichni tři jsme to věděli. Jen se ke mě Tom přiblížil a Matthew byl hned ve střehu. Za daných okolností by to bylo roztomilé. Jenže tak nějak postrádáme ty dané okolnosti.
,,Copak vám to nepřijde divný?" začal zase Thomas.
,,Co máš na mysly?"
,,No, prostě mi přijde divný, že se o nás, teda vás, tady rok starají, dávají nám jídlo a dopujou nás tím svinstvem a pak nás jednoduše pozabíjí? To je přece ujetý!"
To dávalo smysl. Teda nedávalo. Thomas měl pravdu. Proč by to dělali? ,,Možná nám tím jen vyhrožují, možná -"
,,Možná je to jenom bouda!" dokončila jsem to za Toma. Téma mě tolik zaujalo, že jsem nevědomky slezla z okna a sedla si naproti něj.
,,Tak počkej, co se každý pondělek opakovalo?"
,,Stephen se nás pořad na něco ptal."
,,Ano. A kdo nejvíc odpovídal? " ptal se Thomas, jako by už měl odpověď na jazyku.
,,Mi tři."
,,Přesně!" ukázal na mě prstem. ,,Andy minule ani nepromluvil."
,,Amanda poprvé taky nevěděla žádnou odpověď."
,,A Carry odpověděla jen na jednu."
,,Takže nás odebíral podle toho-"
,,- kolik toho víme." dokončil.
,,Takže, kdyby jsme dneska všichni mlčeli-"
,,- nabourali by jsme jim rutinu."
,,Bingo!" zaradovala jsem se. ,,Matthew, co si o tom myslíš?"
,,Super." zamručel.
,,Nechám vás o samotě." zašeptal Tom a přešel do nejvzdálenějšího koutu místnosti. Jasně, samota...
,,Matthew, co se děje?" pomalu jsem se k němu v sedě došoupala.
,,Nic." zamumlal a dál si zíral do klína. Nervózně si u toho mnul ruce.
Přisunula jsem se ještě blíž. ,,Notak, Matte..."
,,No, já jen- já.." zdrceně si povzdechl. ,,Nedokážu se na vás dva koukat, aniž by se ve mě něco hnulo."
,,Na koho?"
,,No na tebe a Thomase. Na to, jak báječně si rozumíte!" rozhodil rukama. Pak si složil obličej do dlaní.
Soucitně jsem se na něj usmála. Natáhla jsem k němu ruku a chytla ho za tvář. Otočila jsem si jeho obličej k sobě a chytla ho i za tu druhou.
,,Matte, ty si vážně myslíš, že bych to udělala? Měla ráda někoho jiného, než tebe?"
,,Ne." šeptl.
,,Tak proč si děláš starosti?"
,,Nevím, Leah. Já nevím."
Soucitně jsem se na něj usmála a políbila ho.
Bylo to úžasné. Jako by konečně zmizel ten divný opar samoty, který obaloval mou duši po celou tu dobu, co jsem tady. Jako bych znovu začala žít. Jako by Matt byl půlka mě duše, kterou jsem tak dlouho postrádala a bez ní jsem to nebyla já.
Pak ale najednou vše zmizelo, protože jsem si vzpomněla, co nás čeká. Dneska večer asi bude jeden z nás mrtví. Pokud ovšem nevíde náš plán.
S mlasknutím jsem se od Matta vzdálila. Opřela jsem si svoje čelo o jeho a znovu ho pohladila po tváři.
,,Miluju tě. " šeptla jsem.
,,Já tebe taky."

______________________________________

,,Stávejte, drahouškové, je čas umírat!" rozezněl se společenskou místností Stephenův hlas.
Zmateně jsem zamžimkala. Musela jsem usnout Mattovi na ramenu.
,,Promiň." zamumlala jsem rozespale.
,,To je dobrý. Taky jsem usnul." na důkaz si zívnul.
,,Ach, mí zlatí, vám to spolu táák sluší." usmíval se na nás zhora Stephen. ,,Škoda, že jeden z vás bude dnes mrtví."
,,Proč jste si tak jistý?" štěkla jsem.
,,No.. Stě jenom tři. A tebe jsem si až moc oblíbil na to, abych tě zabil. Takže je tu už jen Thomas a James (Mattovo druhé jméno). A koho myslíš, že si vyberu?"
,,Tipuju, že mi to za chvíli řekněte." zamumlala jsem si spíš pro sebe.
,,Vyberu si Thomase, o němž vím jen to, že je Thomas, je Fiery, je s tebou propojený a vyloženě je do tebe zabouchlej-"
,,Cože?!"
,,- nebo si vyberu Jamese, syna, který mě nenávidí, je synem své matky, zkazil mi tři tvoje únosy a navíc se stal Triery?? Co myslíš, Leah Elizabeth Ashwoodová? Koho myslíš, že vyberu, hmm??!"
,,Vy jste se zbláznil! " sykla jsem.
,,Odpověz mi!!!" prskal mi do obličeje. Dělili nás teď jen milimetry.
,,Táhni k čertu!" zařvala jsem.
Stephen vypadal, že každou chvíli vybuchne.
,,Seberte je!" nakázal místo toho. Za chvíli u nás byli jedni z jeho goril a už nás tahaly ven z místnosti.
Když jsem se dívala na Thomasova záda, jak jdou těsně přede mnou, vzpomněla jsem si na to, co Stephen říkal. ,,... je s tebou propojený a vyloženě je do tebe zabouchlej...".
Byly to jen žvásty blázna, nebo to byla pravda?
,,Hej, Tome-"
,,Ticho, ženská!" přerušil mě dozorce.
Trhla jsem sebou a vysmykla se mu. Oba jsme se svalili na zem. Bohužel, dozorce zareagoval stejně rychle, jako já. Vztal a chtěl mi jednu vrazit, ale Uhla jsem se natlacila ho na zeď. Jeho výška byla pro jednou nevýhodou a narazil do světla a omdlel. Super, o jednoho otrapu míň..
Všimla jsem si, že Matthew i Thomas dělají to samé, co já. Pomohla jsem Mattovi a spolu jsme vyřídili dalšího dozorce. Thomas mezitím skončil s tím svým.
Všimla jsem si, že už nemá pouta.
,,Jak si to udělal?!"
,,Stephen asi není jediný, co o mě nic neví, co?" úšklíbl se. Rozvázal i mě a Matta.
,,Tak honem, jdeme najít vaše kámoše." řekl Tom a už chtěl běžet, když v tom-
,,Né tak rychle, drahouškové!"
Sakra! - pomyslela jsem si.
,,To si opravdu myslíte, že bych zrovna na vás tři nasadil jen tři chlapy?? Doslova se ďábelsky zasmál. ,,Tak to se šeredně mílíte!"
V tu ránu se v chodbě objevila celá sebranka dvoumetrový plešounů a všichni se hrnuli na nás.

______________________________________

,,Jau!" křikla jsem. ,,Nech toho, ty hovado!"
,,Přestaň se vzpouzet a nechám toho!" křikl na oplátku.
,,Vzpouzet? Vzpouzet?! Jestli sis nevšiml, jsem dva metry ve vzduchu!" nadávala jsem. Tři holohlavci mě totiž nesli ve vzduchu a čtvrtej do mě rýpal pistolí pokaždé, co jsem se jen pohla. Problém byl, že já jsem se hýbat neodvážila, mrskala jsem sebou, protože ti tři, co mě nesli, běželi. Ostatně jako všichni.
Matt a Tom na tom ale byli líp. Nenesli je ve vzduchu. Ale zase je doslova objímali čtyři holohlavci. A Thomase pět, protože se pořad snažil dostat z jejich sevření.
,,Věř mi, že to nedělám rád. "
,,Eh, vážně?" zeptala jsem se ironicky.
,,Vážně." řekl a podíval se mi do očí. ,,Copak tobě nepřijde divný, proč já do tebe jen šťouchám pistolí?! "
Měl pravdu. Vážně to bylo divný. Pořádně jsem si ho prohlídla. Byl znatelně menší než ostatní a taky vypadal mladší. O hodně. A taky-
,,Brendon?!" šeptla jsem nevěřícně.
On jenom přikývl.
,,Doufal jsem, že se ještě někdy potkáme, ale to, že to bude až tě povedu na popravu, to jsem nevěděl."
,,Ale- ale.. Co tady děláš? "
,,No, víš, když tvůj únos odstartoval projekt, Stephen Freeman potřeboval nový lidi. A nenapadlo ho nic lepšího, než to, že udělal nábor v našem městě. Vyhlídl si určité rodiny a těm pak vyhrožoval, že jestli jim nevydaj svoje děti, všechny je pozabíjí. Kdyby si byla ve městě dýl a znala víc lidí, zjistila bys, že je tu skoro celá škola. Včetně některých učitelů."
,,To jako vážně?!" byla jsem čím dál tím udivenější.
Brendon zase jen přikývl. ,,Všem nám bylo divný, proč ta vaše parta nebyla odvedena. Teď už vím.." pokladmu se podíval na Matta. ,,Ani trochu vám to nezávidím."
Místo odpovědi jsem jen protočila oči. ,,Ale řeknu ti jedno." začal zase. ,,Né všechno je takové, jaké vám řekli." zamumlal a zmizel.

Sestřičky nás už počtvrté připoutali koženými popruhy k skleněným deskám- testovacím postelím. Už tu byli jen tři. Každé pondělí tu bylo o jednu postel míň.
Najednou se pode mnou začala deska hýbat.
,,Co je?" divila jsem se. Za chvíli už mi to bylo jasné. Položili nás do vodorovné polohy. Všichni tři jsme leželi ve tvaru třícípé hvězdice hlavami u sebe. Když jsme s Mattem zároveň natočili hlavy k sobě, dotýkali jsme se čeli.
,,Budeme v pořádku. Pořád ještě můžou odvíst Thomase." zašeptal.
,,Já tě slyším!" ozval se vedle Tom.
,,Já vím." úšklíbl se Matt. ,,Ale je to pravda."
Thomas už jen uznale pokrčil rameny.

,,Takže, mí zlatí," objevil se zase Stephen. ,,Dneska to bude rychlé. "
Nervózně jsem se podívala na Matta. Musím uznat, že mě Stephen vážně děsil.
,,Tušil jsem, že se zase budete bouřit, tak jako minule-"
(Ano, i minule jsme se pokusili o útěk- neúspěšně.)
,,-, tak jsem vás celou cestu pozorně sledoval. A hádejte, kdo to vzbouření odstartoval? Leah? "
Mlčela jsem. Nehodlám se sním bavit. Prostě ne!
,,Leah, popíráš snad svou vinu?"
,,Ne." nic víc jsem neřekla.
,,Seberte ji."
,,Cože?! "
,,Končíš, zlato. Finýto. Je konec. Snad si vážně nemyslíš, že jsem se tě oblíbil? "
,,Ty ubožáku!" křikl Matthew. ,,Okamžitě ji pusťte!"
Ale bylo pozdě. Už mě táhli ven z laborky.
Jako by najednou bylo vše ve zpomaleném záběru. Matthew i Thomas se svíjeli a snažili se vyprostit, ale marně. Matthew zajisté křičel moje jméno, ale neslyšela jsem ho. Nedokázala jsem vnímat nic jiného, než tep svého srdce a zrychlený dech. Nebyla jsem ani schopná zavřeštět i když jsem tak moc chtěla. Nechala jsem se prostě v klidu odtáhnout pryč od Matta a Toma, pryč z laborky, pryč ode všeho. Pryč od života...

Tadá!! Asi mě teď budete nenávidět, co? Leah je v tahu... A co teď?? Teď se bude muset Matthew smířit s Thomasem a- a víc vám neprozradím.
Každopádně to, že Leah odtáhli znamená, že příští kapitoly budou z pohledu kluků. Koho chcete? Matta nebo Toma?? Já osobně bych chtěla spíš Matta, bude tam víc emocí atd. .. ;)
Tak pokud vás tahle kapitola neodradila od dalšího čtení, budu ráda za vaše názory.. ;)

PS: @Stela24 upozorňuji na délku kapitoly- skoro 2K!! Nejdelší v dějinách LK i ČO.. :3

A ještě jsem chtěla poděkovat za krásných 575 reads - jste báječní, I ♥ U, darlings.. :3
A jen zmiňuji 1,6 K na ČO, které mě moc potěšily.. ♥
Vaše ( nenáviděná) ElenWh♥♥♥