My tři venku jsme se mezitím culili jeden na druhýho. Kyubok si myslel, že nás má v hrsti, ale neměl.

„Do toho," přikývl jsem.

Tak jsme se otočili zpátky a vykročili zpět do původních pozic. „Pustíme Songila," kývla Mira na Kyuboka. A potom... se mělo rozhodnout. „Ovšem nejdřív to musím zkonzultovat s vůdcem."

Kyubok se nechápavě zamračil. „Konzultuj si, co chceš," odsekl. Ovšem správně měl říct: „Všichni tři na kolena, jste zatčení. Mám vašeho vůdce a nezbývá vám než se vzdát." Proč by se hnal do válečnýho konfliktu uprostřed demokratické země, kdyby nemusel?

Miře se znatelně ulevilo. Jimin se na mě s jiskrami v očích usmál a já mu to opětoval. Tak jsme věděli, že Mira má pravdu.

„Máte čtyři minuty," ukázal Kyubok na prstech.

„Tak co navrhujete?" zeptal se Hyunshik guvernéra. Na to, že stál celou dobu naší porady takřka vedle mě, jsem na jeho existenci velmi rychle zapomněl.

„To jediné, co zbývá," umínil si guvernér kulišácky a myslel tím: „Uspořádat útěk." Hyunshik za ním nasucho polkl. Ale jakmile si tento starej pán něco usmyslel, hodlal tomu dostát. „S deseti, patnácti nebo dvaceti rukojmími."

„Domluveno," Mira před sebe natáhla pravici. Kyubok chvíli váhal, ale nakonec ji stisknul. Pochytil jsem o jeho osobě jenom pár věcí, ale za to užitečných: Za prvé hloupej. Za druhé zbrklej. Za třetí arogantní. Za čtvrté nezdravá barva kůže, buď potřebuje volno, nebo má žloutenku či cirhózu jater. Za páté nesnese sobě podobný lidi tedy takový, jako jsem já. Akorát já teda žloutenku nemám, pokud vím.

„Odveďte je do bezpečí," zamumlal guvernér na Hyunshika a loupnul očima především po Dalhwovi a Dalrae na druhé straně.

Mira se otočila jako první. Jimin se potutelněusmíval, ale otočil se k odchodu jako druhý, když mu Mira položila ruku narameno. Já a Kyubok jsme si zůstali hledět do očí o trochu dýl, než bylo nutný.Jeho pohled měl možná znamenat: Na co čumíš? Běž se chopit zbraně a modli se.Já se však jen zašklebil a drze se uklonil, než jsem se otočil, abych se přidalke svým kumpánům.

Nyní jsem si byl poměrně jist, že tím, že jsem nestrávil dětství jako jeho syn, jsem nepřišel o žádnou lásku, kterou on stejně není schopnej dát nikomu. Nebyl jsem ten problém, to on. A to bylo to jediný, co jsem potřeboval vědět.

Rukojmí se rovněž otočili a následovali nás. „Vždyť uvnitř nikde není bezpečno," ucedil Hyunshik na guvernéra.

„Ale je," opáčil guvernér, který šel obloukem s Dalhwou zase první, a všichni ostatní opisovali stejný postup. Dalrae se tiskla Dalhwovi na záda.

„Už se neotáčejte," špitla Mira Jiminovi i mně, přičemž nechápala, čemu se tolik culím, když právě začíná opravdová válka. Neuměl jsem to vysvětlit. Ale ta svoboda, kterou jsem celou dobu hledal a po které jsem nejvíc toužil, přišla právě teď, když jsme byli nejvíc na dně, sama od sebe.

„Všechny čtyři trezory se otevřou na můj otisk prstu," instruoval mezitím guvernér Hyunshika.

„Tak do mě," vyzval PSY nachystaného Songila. „Jen do toho. Vraz mi." Ušklíbl se na něj. A co na tom bylo nejvtipnější? Songil ho poslechl. Dal mu pěstí do pravé tváře.

Jungkooka to znepokojilo, a tak stál dvěma kroky opět u j-hopa. 

„Pořádně," zavrčel PSY. Songil mu teda znovu vrazil zleva i zprava. Kyungji, která to pozorovala ze schodů, se zhluboka nadechla. „No tak dělej!" zařval PSY a praštil Songila do hrudi, až musel udělat tři kroky vzad. Songil opravdu po tom všem nebyl v nejlepší kondici, ale ne že bych měl právo mu do toho kecat. Vrazil PSYOVI ještě jednou, až začala téct krev.

j-hope vytřeštil oči Jungkookovým směrem. Jungkook jen pokrčil rameny. Pokud mu paměť sloužila dobře, byl to přece j-hope, kdo s tím předtím souhlasil.

Songil se chystal PSYOVI vrazit znovu, ale on ho tentokrát popadl za týl a přimáčkl ho k sobě čelo na čelo. „Víš, proč tě zabiju?" zasyčel PSY.

„Protože jsem ohrabával tvýmu klukovi zadek?" odtušil Songil.

„Ne," ucedil PSY. „Protože jsi fašoun. Mizernej nácek." Zasyčel a praštil Songila dvakrát do břicha. Songil se před ním málem skácel k zemi. Nechci nic říkat, ale když ti hrozí ochrnutí, není to úplně ideální doba na rvačku.

Jungkook pozoroval Songilův vyjevenej výraz, z pusy mu ukapávala krev a jinak momentálně na PSYOVI visel.

„Jakmile pozvedneš zbraň, abys chránil svou zem, nazve tě nějakej pitomec fašistou," bránil se funící Songil nyní raději slovy. Strčil do PSYE, kterej to nečekal. Když se po něm ale ohnal, PSY se stačil skrčit, zvednout ho do vzduchu a hodit na druhou stranu.

Songil bohužel dokázal přistát na chodidlech, a to dokonce na obou.

„Otevřete!" zařvala do vysílačky Mira, a tak se Jungkook kontrolující souboj rozeběhl ke dveřím. Už netušil, kam dřív skočit, ale doufal, že alespoň my budeme schopní PSYOVO pobláznění zkorigovat, a proto šel otevřít bránu.

„Jen fašista by někoho nazýval ‚póvlem'," odsekl PSY a uhodil už dost domlácenýho Songila znovu.

A když Jungkook znovu otočil manuální pákou a dveře se otevřely, tak jsme my tři v doprovodu rukojmích přišli doprostřed bitky. Mira popadla svoje boty. PSY Songilovi vrazil. Já a Jimin jsme popadli svoje boty a začali se obouvat. Mira vytřeštila oči na dva bijící se muže před sebou.

„Co to kurva...?" neudržela se. „Zavřete ty dveře!" zhrozila se a otočila se. „A do řady!" štěkla na rukojmí.

Okamžitě jsem se otočil a šťouchnul do Hyunshika. „Všichni zpátky, slyšeli jste?!" pokusil jsem se je zahnat do kouta. „Dělejte!" Stačilo udělat pár kroků, aby je všichni udělali se mnou.

„Přestaň si na mně vybíjet zlost, protože jste nahraní, panáčku," odfrkl si bojovně Hyunshik.

A víte, na koho jsem měl náladu asi tak nejmíň na světě? Jo, na něj. Výhružně jsem se na něj podíval. „Řekl jsem zpátky, kruci!" napomenul jsem ho. „Takže stůj kurva na místě a drž hubu. Čelem ke zdi a ruce na zeď." Začal jsem organizovat i ostatní rukojmí. Fakt tu nejsem jen kvůli němu, to se dost přepočítal.

Mira slyšela moje rozkazy, ale pořád jen zoufale zírala na ty bojující pošuky. „Přestaňte!" křikla.

Ale PSY nehodlal přestat. „Tahle je za Kyungji!" praštil Songila přes obličej. „Nikdo nebude mý parťačce říkat ‚jednooká transka'!" Zuřil.

„Dost!" zaječela Mira a chtěla se vehnat mezi ně, ale Kyungji jí zastoupila cestu.

„Nech je!" zavrtěla hlavou.

„Ať kurva přestanou!" vzpouzela se jí Mira.

„A Jungkook je mnohem víc než jenom sirotek!" PSY praštil Songila do břicha.

Jimin třeštil oči, ale pochopil, že tam vepředu nic nezmůže. „Co tady sakra děláte?" obořil se na Jungkooka a j-hopa, kteří stáli v rohu haly. Viděl jen PSYE zařvat: „Seš zkurvenej rasista!" a dál Songila mlátit. „My se tu pokoušíme o zázrak a vy se perete?" Jiminova zloba trochu neúmyslně padla na hlavu těch dvou.

„Zkurvenej šovinisto!" pokračoval PSY a praštil Songila tak, že málem spadnul.

„Kyungji-ssi, buď rozumná!" Mira se mračila na Kyungji, která ji držela za ramena. „Zastav je, prosím!"

„Ne!" zavrtěla hlavou Kyungji. „Slíbila jsem mu to." Špitla.

„Homofob!" zaječel PSY a s touhle ránou se Songil konečně skácel k zemi.

Mira se začala otáčet kolem dokola a hledala nějakou záchranu. „Yoongi-ah!" křikla na mě.

Zjevil jsem se vedle Miry a Kyungji a hleděl na Songila klečícího na zemi, z nosu mu řinčela krev proudem a měl podlitiny. „Co chceš, abych dělal?" nejistě jsem se otočil na Miru.

„Nic," vyhrkla Kyungji.

Mira v tu samou chvíli řekla: „Cokoliv."

Koukal jsem na PSYE, jak chytá Songila vkleče za krkem. Stačí jeden chvat a zlomí mu vaz. Rozhodl jsem se teda do toho vložit, ale to jsem bohužel netušil, že nechat rukojmí pár vteřin o samotě u stěny, kam Jungkook předtím odložil samopaly, o kterých jsem nevěděl, byla osudová chyba.

„A tohle... bude za Vho," PSY ho držel pod krkem a chystal se k závěrečnému chvatu, když jsem si kleknul k Songilovi, abych jemu viděl do tváře.

„PSY-ssi?" oslovil jsem ho nejistě, koukal na jeho šíleně vytřeštěný oči chystající se udělat něco takovýho. „PSY-ssi, nedělej to, slyšíš? Nechceš to udělat."

„Stůj, nebo střelím!" A pak jsem mu to napral mezi oči.

Kurva.

„Ve chvíli, kdy zabiješ člověka, už to nikdy nebudeš moct vzít zpátky," snažil jsem se mluvit pomalu a klidně, zatímco jsem měl ruku na jeho rameni a Songila jsem si moc nevšímal. „A už nikdy to sám před sebou neospravedlníš."

„Zabil Vho," procedil PSY vztekle skrz zuby.

„Kyungji-ssi, ty huso!" odfrkla si Mira. „Policie nemá Namjoona!" Kyungji trvalo asi pět sekund tu informaci zpracovat.

A to byla ta chvíle, kdy si rukojmí s rukama nad hlavou uvědomili, že jsou totálně bez dozoru, že nikdo nehlídá, jestli stojí čelem ke zdi a tak dále, což byl přesně ten samý okamžik, kdy pohledy Hyunshika a guvernéra Parka přistály na těch dvou samopalech, co Jungkook odložil ke stěně.

„Ty nejsi jako on," vrtěl jsem hlavou a pohladil PSYE po tváři. „Nebo já," dodal jsem a hryznul se do rtu. „V by to nechtěl." PSY se mi se zakrvácenou pusou podíval do očí a já mohl vidět, jak pláče.

„Co to meleš?" zamračila se Kyungji na Miru.

„Kyubok o Namjoonovi nic neví," vysvětlila Mira pomalu a jasně. „Tohle není šachmat. Máme šanci. Chápeš to?"

Kyungji vytřeštila oči.

Hyunshik se odvážil proplížit ke stěně a vzít samopal jako první. Pak už se dělo moc věcí naráz. Jungkook a j-hope se otočili směrem k nám. Kyungji se otočila směrem k nám.

„Zabil ho. A ne v sebeobraně. Prostě ho zabil," plakal PSY se zakrvaveným ksichtem a co hůř? Stále mohl Songilovi pohnout krkem a usmrtit ho tak.

„Já vím," povzdechl jsem si a hladil ho po tváři. „Ale teď ho pusť. Prosím."

Hyunshik začal řetězcově podávat zbraně a masky dál rukojmím. Bylo tam toho ještě mnohem víc, než si myslel. A to byl ten samej den, kdy Hyunshik se zbraní v ruce začal být opravdu nebezpečnej.

„Nech ho, dobře?" prosil jsem PSYE, kterej plakal, jednu ruku v Songilových vlasech, druhou na jeho krku, ale jeho stisk povolil. Rychle Songila pustil, vstal a odpotácel se stranou. Zamžikal jsem, ale zdálo se, že tohle je realita. Opravdu se to stalo.

Jimin a Jungkook překvapeně pohlédli na sebe a potom na PSYE, kterej se procházel vzadu v hale a trucoval, ale nechal Songila naživu. Mira a Kyungji zíraly stejně tak.

Já jsem vstal, protože jsem se nevydržel dívat Songilovi do očí ani minutu. Zjistil jsem, že pohled na něj mi vhání slzy do očí. „Pořád tě rajcuju, že se mě tak zastáváš?" vzhlédl ke mně, zatímco já se otočil bokem. „Jen to všem řekni. Řekni jim, jak jsi chtěl, abych tě šukal, zatímco jsem propálil tvýmu kamarádíčkovi čelo kulkou."

„Drž radši hubu, dobře?" navrhl jsem mu, zatímco jsem zatínal pěsti, abych neplakal.

„Yoongi-ssi," oslovil mě a já hlupák se na něj podíval.

„Co je?" odsekl jsem.

„Víš, že tohle je tvoje chyba, viď?" ušklíbl se na mě. „Kdybys mě lépe sváděl, možná bych ten prachbídnej póvl nechal na pokoji."

Nevím, jestli mu šlo o to, abych ho dorazil, ale pokud jo, tak se mu to povedlo. V ten okamžik jsem to byl já, kdo ztratil všechny zábrany. Nikdy v životě jsem nezbil nikoho v afektu. Až doteď. Kopnul jsem Songila vší silou do obličeje, on se skácel na záda a já si na něj kleknul a mlátil jsem ho a mlátil, zatímco jsem brečel, protože V si sakra nezasloužil, aby se o něm takhle mluvilo, jako o nějaké věci, kor po jeho smrti. A myslím, že nakonec i já jsem si zasloužil něco lepšího, než bejt před svými přáteli nazývanej bezcitnou kurvou. Kdybych tehdy věděl, co udělal, už bych se na něj ani nepodíval, natož abych mu šil rány. Ale momentálně mě nenapadalo nic lepšího než rozmašírovat jeho dementní ksicht na kaši.

Rukojmí si mezitím podávali zbraně a neprůstřelný vesty, někteří z nich je měli už i na sobě. Já jsem ječel, brečel a dával Songilovi do držky, dokud mě PSY nepopadnul kolem pasu a nepostavil na nohy.

Kyungji vytáhla pistoli a dvakrát vystřelila do vzduchu. „No tak, vážení! Přestávka skončila!" zaječela. Songil se válel po zemi, zatímco PSY mě vláčel dál od něj. Mira tam stála uprostřed toho všeho chaosu a koukala na něj. Tak takový to bylo? Takový to bylo být tady uvnitř?

„Jimin-ah, mazej mu to zašít!" zamračila se Kyungji dozadu.

Ale já si byl jistej jen jednou věcí, kterou chcu na tomhle zkurveným světě udělat. „Zabiju tě, ty zkurvenej kreténe!" řval jsem na Songila. „Přísahám, že tě zabiju, slyšíš?!"

PSY se snažil mě uklidnit.

Jimin si k Songilovi okamžitě loajálně kleknul. „Viděl jsi, jak mě sundal, macho?" zahalekal Songil skoro v bezvědomí na PSYE.

„Proč jsi ho kurva tolik provokoval?! K čemu je ti to dobrý?" zavrčel na něj PSY. „Ještě jsi nepochopil, čeho je tenhle kluk schopnej, když se nasere? Buď rád, že žiješ, imbecile," mračil se dál, nevěřícně kroutil hlavou, táhl mě pryč a snažil se mě uklidnit, přičemž Songila si dál nevšímal.

Jenomže to bylo asi o vteřinu později, kdy se za mými a PSYOVÝMI zády ozvalo Hyunshikovým hlasem: „K zemi, vy teroristi!", načež Hyunshik vystřílel jeden zásobník ze samopalu všude kolem sebe. Já a PSY jsme se stihli skrčit, protože jsme stejně nebyli moc stabilní (zjevně ve všech smyslech), Jimin už klečel, o to to měl snazší. Kyungji a Mira se skrčily, ale všude okolo nás lítalo sklo.

Jenom j-hope a Jungkook to nestihli. A tak Hyunshik trefil Jungkooka do paže a j-hopovi na tváři přistála jeho krev.

Jenomže Hyunshik nezastavoval. Takže složil i dva rukojmí. A způsobil jim mnohem horší zraní než Jungkookovi.

„Do prdele!" zděsil se guvernér Park za ním, když to viděl. Ten den jsme všichni pochopili, že i takovej Hyunshik s M-16 v ruce může být zatraceně nebezpečnej. „Tudy, rychle!" zavelel však, než jsme my mohli stačit reagovat.

„Odveďte je pryč!" zahlásal Hyunshik a ještě několikrát provokativně vystřelil do vzduchu, než se on i zbytek rukojmích (kromě těch dvou postřelených) vydali pryč.

Jungkook se zoufale díval na svou krvavou paži. Hyunshik mu to párkrát našil taky do vesty, takže upadl. Já, PSY, Jimin, Mira i Kyungji jsme se tiskli k zemi. Jenom j-hope zůstal stát, aniž by utržil ránu. A nikdo z nás nikdy nepochopil, jak se mu to povedlo.

Vlastně to netušil ani on sám. „Jungkook-ssi!" klekl si ke zraněnému a podíval se na jeho pravou paži.

„Jungkook-ah!" zhrozil se Jimin, kterej pořád ležel u Songila na druhé straně, když to viděl. Jako první z nás se posadil.

Rukojmí vybíhali halou vpřed. Hyunshik uzavíral průvod a střílel do stropu, aby nás odradil se nyní o cokoliv pokoušet.

Jimin nechal Songila Songilem a přesunul se k Jungkookovi.

„Do prdele!" zařval Jungkook. „Zrovna teď?!" Odfrkl si. Myslel jen na jedno: Jak má kurva střílet s postřelenou rukou?!

„To nic, jen klid," vydechl Jimin a začal zraněného utěšovat. j-hope proběhl kolem po zemi se válející Miry za postřelenými rukojmími. Ona k němu zdvihla zrak, protože nemohla uvěřit tomu, že tohle se fakt děje. Byl to ten nejdramatičtější ze všech dramatických dnů v jejím životě.

Já už zažil dramatických dní celkem dost. Ale když jsem zdvihl zrak a zjistil, že naše veleslavná banda se válí uprostřed střepů, zdrhají nám rukojmí, Jungkook je zraněnej a za dveřma máme armádu, ztratil jsem všechny iluze o tom, že tohle přepadení se zapíše do dějin jako velký vítězství.

j-hope si kleknul ke dvěma zraněným rukojmím a začal je utěšovat. V koutě ale řvali další rukojmí, kteří neutekli s Hyunshikem a guvernérem. Sice nebyli zranění na těle, ale jejich duše zažívaly neuvěřitelný muka.

„Ukaž mi tu ránu," naléhal Jimin, zatímco Jungkooka odstrojil a podíval se na jeho zakrvácenou paži.

Viděl jsem, že j-hope netuší, co má dělat jenom s tím jedním týpkem s prostřelenou nohou, natož s tou dámou, která krvácí a hystericky řve. Proplazil jsem se za ní a podíval se na její dlaň. „Zůstaň v klidu, nic to není," pokusil jsem se ji uchlácholit.

„Kulka vyšla ven," zhrozil se Jimin. Jungkookova paže krvácela skrz naskrz. „Potřebuju lékárničku!" houknul na Miru, která pořád ležela ve střepech. Mira na něj koukala, jak tam dřepí u ležícího a klejícího Jungkooka, ještě stále bosky, protože si nestačil obout boty. Všechno kolem ní bylo jako v mlze. „Dělej!" křiknul Jimin.

„Já jdu!" křiknul na něj j-hope. Podíval jsem se na Jimina, pak na něj, poplácal ho po rameni a přikývnul.

„Jdu pro ně," pohodil jsem hlavou směrem, kterým uprchli rukojmí. „Dej mi pistoli. Honem!" nařídil jsem j-hopovi, a ten trochu neohrabaně vytáhl z kapsy zbraň. Rukojmí před námi se váleli v bolestech.

Kyungji a Mira se konečně začaly sbírat na nohy. „Mat-ssi, Yeonjun-ssi, rukojmí utekli," zahlásila Kyungji do vysílačky části týmu, kterej nebyl přítomen v hale. Mira za ní zprudka oddechovala. „Dostali Jungkooka a pár vlastních. Mají zbraně!"

Yeonjun, kterej hlídal s Matem zbytek rukojmích v knihovně a držel vysílačku, znepokojeně vytřeštil oči, ale nedal na sobě nic znát. „Rozumím," ohlásil se. Potom se obrátil na Mata. „Jdeme," kývnul na něj, a tak spolu ti dva bok po boku došli ke dveřím, kde stál už jenom Kai a nic nedělal. „Kai-ssi," Yeonjun mu položil ruce na ramena. „Zůstaň tady. Ať se nikdo ani nehne." Kladl mu na srdce. A tak tam Kai zůstal zachmuřeně stát. Pochopil, že pro něj nikdy nemáme lepší práci.

Mat v neprůstřelné vestě a se samopalem namířeným před sebe vykoukl z místnosti první a otočil se směrem, ze kterýho očekával příchod rukojmích. Yeonjun s revolverem se vynořil naprosto nečekaně neohroženej vedle něj.

Kyungji mi dala ještě jednu pistoli i do levé ruky, sama si nechala samopal. „Jdeme," kývla na mě a rozběhla se za nimi dřív, než jsem byl připravenej. Okamžitě jsem se rozběhl za ní.

PSY si místo mě kleknul ke zraněné dívce. „Ukaž," pokynul jí a začal ji ošetřovat.

Kyungji běžela dopředu, já ji kryl zezadu. Rozhlížel jsem se všude kolem sebe, ale pomyslel jsem si, že nemáme moc šancí. Dneska se totiž mělo ukázat něco naprosto zoufalého, a sice, že my dva dokážeme táhnout za jeden provaz.

Mira neváhala. Popadla samopal.

Jimin zůstával starostlivě klečet u Jungkooka a chtěl ho ošetřit, ale na to neměl Jungkook vůbec náladu. Byl nasranej a svý zranění ignoroval. „Ten parchant," procedil skrz zuby vztekle, v jedné vteřině se posadil, ve druhé vstal a ve třetí už běžel nám pomoct.

„Jungkook-ah," vydechl Jimin zděšeně, ale zastavit ho nedokázal.

Mira vytřeštila oči, když viděla Jungkooka běžet vpřed, ale hned na to se vydala za ním. „Ošetři Songila!" křikla na Jimina, když viděla, že se bosej a neozbrojenej sbírá taky. „Je přednější!" Dodala Mira.

Jimin ji jenom viděl vybíhat zákoutím haly do chodby. „JUNGKOOK-AH!" zvýšil hlas, ale Jungkook se samozřejmě nevrátil. „Kurva," ulevil si a vytřeštěně zíral, jak se všichni čtyři řítíme vstříc nebezpečí.