Jimin držel Songila za bradu, naposledy stisknul sešívačku na ráně na jeho obočí a celou dobu se mu u toho díval do tváře. „Hotovo," oznámil, aniž by od Songila odvrátil zrak. Rozhodl se, že se ho nebude bát.

PSY tedy popadl Songila za svázané ruce a neurvale ho postavil na nohy. „Polez," zavrčel a vláčel ho za sebou až před dveře haly.

Tou dobou Hyunshik ještě neustal se svým běsněním. Plameny šlehaly po celé chodbě.

Jungkook přimhouřil oči a kývnul Kyungjiným směrem. Kyungji se podezřívavě otočila ještě na Miru, protože nechápala, co chce Jungkook dělat. Mira pochybovačně nadzdvihla obočí, ale ona i Kyungji na sebe kývly, což bral Jungkook jako jasnej signál.

On i Kyungji se v jedné vteřině vyklonili do kleku, Yeonjun a Mira nad ně a takhle začali střílet ve čtyřech, což Hyunshik nečekal, takže se vyplašeně skryl za roh ke dveřím.

Ty obrněnce venku se davy snažily vypískat. Házely po nich vejce a rajčata. Major Jung uvnitř druhého vozu si pomyslel, že Jihokorejci jsou naprostí barbaři, a proto on a jeho lidi musí být ještě větší.

Rukojmí začali opět střílet z oken, takže se čtveřice obránců opět musela ukrýt.

Kyungji zaúpěla.

Jungkook se nasral. „To je ale hajzl!" zařval nahlas, než padnul hlavou na Yeonjunova záda. Pravda byla taková, že byl vyčerpanej.

Mira se hryzala do rtu. A Kyungji, která seděla vedle ní, pochopila, že by měla jednou zkusit to, co jí moc nešlo – vyjednávat. „Hyunshik-ssi!" zařvala do chodby. „Věříš v reinkarnaci?!" Zeptala se.

Palba neustávala. Jungkook se nalepil zády na stěnu vedle Yeonjuna a klel už jenom v duchu, ale byl kurevsky nasranej.

„Protože pokud ne, měl bys radši vyjednávat, nemyslíš?!" zakřičela Kyungji do chodby. Hyunshik se zarazil. V duchu se ptal sám sebe: Opravdu bychom byli schopní ho zabít?

Nuže, to uvidíte za chvíli.

PSY stál nyní před Songilem s bombou omamného plynu v ruce a Jimin podupával nohou za jeho zády. Už to vymyslel. Už věděl, jak Songila předat, aniž by cokoliv řekl.

„Jak dlouho zvládneš zadržet dech?" zeptal se Songila PSY.

„Dost dlouho na to, abych vojel tvou mámu do zadku," zahleděl se mu do očí Songil.

PSY se posměšně ušklíbl. „Jen jestli to bude stačit," zamumlal a ukázal bombu omamného plynu Songilovi. Ten na ni zkoumavě hleděl.

Dva obrněný vozy se blížily tak rychle, že by byly schopný rozrazit dveře.

PSY přilepil omamnou bombu Songilovi na hrudník. Songil protočil oči. PSY se na něj znovu opovržlivě ušklíbnul.

Jimin doběhl k bráně a otočil manuální pákou.

„Je to fentanyl," poučil PSY Songila. „Támhle můj chytrej parťák Jimin říkal, že bychom ti měli nějakej dopřát." Loupnul očima směrem k bráně.

„Otevírají dveře," upozornil Kyuboka Krteček jako vždy na to, co bylo očividné.

Dva vozy se začaly přibližovat rychleji. Možná že budou muset na poslední chvíli uhnout, aby je nesejmula nějaká naše raketa.

My jsme jim však tentokrát hodlali poslat svým způsobem něco horšího než raketu.

PSY nasadil Songilovi masku Dalího na temeno hlavy. „Uvidíme, jestli to odrovná i takovýho chlapáka, jako seš ty," zašeptal Songilovi do ucha.

PSY měl sám přeraženej nos a jeho zármutek nad ztrátou Taehyunga ho stravoval zevnitř. Nyní ale popadnul vyjevenýho Songila za krk, vyšel ke dveřím, sám zadržel dech, pustil plyn, stáhnul Songilovi masku přes obličej a vyhodil jim ho ven svázanýho a běžícího jako naprostý překvápko.

Songil vyběhl ven vstříc obrněným vozům. „Rukojmí!" zasípal. Ale nikdo ho samozřejmě neslyšel. „Rukojmí, rukojmí, ..." opakoval a běžel dál.

V policejním stanu viděli pouze oblaka kouře pohybující se směrem k obrněným vozům. „Co to kurva je?" zamračil se Kyubok.

„Rukojmí jsou..." lapal Songil po dechu v oblacích omamnýho kouře. Tlaková láhev se měla každou chvíli vyprázdnit a uspat ho.

Jimin, kterej věděl, že Hyunshik vyvádí nějaký voloviny, začal zprudka oddechovat. Když se mu vybavilo posledních pár minut, kdy řval Hyunshik po Jungkookovi, hrozně ho to naštvalo.

Hyunshik potupně zalezl za dveře, ale alespoň nikdo z nás jeho potupu neviděl.

Jungkook přemýšlel o tom, co s ním kurva budeme dělat.

„Rukojmí..." hekal neustále běžící Songil. Kouř za ním ustával. Obrněné vozy mu jely naproti.

Vojáci měli v plánu vyrazit dveře, ale teď by vyrazili běžícího týpka kamsi do vzduchu. Major Jung vytřeštil oči.

A to byla ta chvíle, kdy velitel Shin kontrolující stav perimetru viděl, že tohle nemůže dopadnout dobře, a poraženecky mávnul směrem ke stanu. „Přerušte zásah!" naléhal na vojáky.

Kyubok ve stanu jen tumpachově zíral. Vím, že to říkám vždycky a velice rád bych vám tady květnatě popsal, co Kyubok dělal víc, jenomže on nic jinýho nedělal, jenom se tvářil, že patří na psychiatrii.

Major Jung byl příšernej člověk, ale dobrej voják. Proto poslušně zastavil vozy jenom proto, že mu to Shin nařídil. Tušil, že nějakej důvod (nejspíš ten kouř, co vidí před sebou) to mít musí. A tak se dva obrněný vozy zastavily ve stejnej okamžik, v jakým přiotrávenej Songil padnul na kolena.

„Rukojmí jsou..." vydal ze sebe znovu Songil, zatímco se okolo něj začali sbíhat vojáci a členové zásahových jednotek, ale plyn, kterej pořád ještě proudil přímo do jeho pitomýho ksichtu, ho začal uspávat. Padnul na záda.

Velitel Shin si k němu kleknul jako první. Sundal z něj tlakovou lahev a sundal mu masku, aby mohl říct Kyubokovi: „Potvrzuji, plukovníku, je to I Songil."

Kyubok si prohrábnul zpocený vlasy. Krteček hleděl na obrazovku, ale strážníka Yo zajímalo, co zatraceně udělá dál. A Kyubok k úlevě nás všech nakázal magorovi Jungovi tohle: „Majore, až do odvolání přerušte operaci."

Major Jung stál ve vojenských chráničích se zbraní přímo pod okny Národní banky. Už byl tak blízko tomu, aby vedl vojenskej konflikt uprostřed velkoměsta.

Kyubok se otočil a vykráčel ze stanu. Krteček se s adrenalinem v žilách opřel o stůl a začal zprudka oddechovat. Na chvíli měl ještě naději, že možná tohle přepadení nebude muset přerůst ve vojenský konflikt.

U páskou oblepenýho Songila válejícího se po zemi byli do pár minut lékaři. On sice pořád mumlal něco o rukojmích, ale bylo mu to houby platný. Za chvíli ztratil vědomí.