Hyunshik stojící za guvernérem Parkem v řadě rukojmích po naší levici si něčeho všimnul. „Guvernére," špitnul. „Co tady dělá armáda?" zeptal se se zamračením.

„Tohle už není civilní konflikt," povzdechl si guvernér Park a znepokojeně pozoroval vojáky pobíhající tam a zpátky stejně jako všechen jejich arsenál ve vozech. „Dva prapory, útočné jednotky, ..." začal vyjmenovávat. „Jdou dovnitř."

Hyunshik vydechl úlevou. „Už bylo načase," zkonstatoval.

„To není dobrá zpráva," opáčil guvernér při pohledu na blížícího se Kyuboka. Hyunshik se podíval doprava, kde naproti stáli Dalhwa a za ním Dalrae. „Pro policii jsme rukojmí, ale pro armádu jsme civilní ztráty." Uvedl guvernér na pravou míru, aniž by se na Hyunshika odvážil ohlédnout.

Dvě řady vojáků stanuly před námi a Kyubok se blížil. Prvně jsem ho viděl jako malou tečku v dálce, ale postupně bylo vidět, že má rukávy nahoře, jde bez kravaty a saka, ale v polobotkách a formálních kalhotech.

„A to má co znamenat?" dotíral Hyunshik netrpělivě na guvernéra.

„Zastřelí každého, kdo má masku," zaúpěl guvernér, kterýmu přišlo, že mluví s úplným blbcem, což je jen tak mezi námi pravda.

Kyubok byl od nás asi třicet metrů. Dvacet.

„Přišli sem zabít únosce, ne zachránit nás," pokračoval guvernér. „A únosci to vědí." Podotkl. „Pokud teď paradoxně bude někdo chránit naše životy, budou to spíš oni."

Kyubok stanul Miře tváří v tvář. Za ním šli dva vojáci, Mira měla za zády mě a Jimina. Na chvíli jsem se zarazil. Bylo divný vidět Kyuboka takhle zblízka? Popravdě nevím. Možná...? Spíš na tom ale bylo divný, jak málo divný to vlastně bylo. Možná jsem měl přehnaná očekávání, ale Kyubok byl prostě... další obyčejnej člověk. A neměl mě zrovna dvakrát v lásce, jak jsem pochopil velice brzy.

Kyubok si Miru pobaveně prohlídl. „Velká grácie se přišla přihlásit k loupeži," odfrkl si. „A vzala sis s sebou sekretáře," loupl očima po Jiminovi, „a vraha," teď loupl očima po mně a s větším opovržením už to snad říct nemohl. Zatnul jsem zuby. „Parádní volba, Mira-ssi." Poznamenal ironicky.

„Odhalili jsme tváře, aby všichni viděli, že nejsem u Národního soudu, nevyslýchají mě ve stanu a nejsem ve vězení," odvětila Mira a jeho sarkasmus přešla.

„Co kurva chceš?" ušklíbl se Kyubok odměřeně.

„I Songil je zraněný," vysvětlila Mira. „Musím ti něco ukázat." Mira sáhla do své kapsy a rázem na ni mířilo deset zbraní zepředu a dalších dvacet z boku. Protočila oči. „Zvedni ruku. Snad chápeš, že nejsem tam blbá, abych na tebe vytáhla zbraň, ne?" zamračila se na Kyuboka.

Kyubok nakrčil obočí a dal ruku nahoru, což všeobecně znamená pokyn pro složení zbraní.

Mira vytáhla z kapsy telefon za skandování davu. Už nevím, co skandovali. Ale byli unešení.

Mira zapnula videohovor. „Ji-ssi? Mohla bys?" otázala se.

Kyungji zůstala stát PSYOVI a Songilovi naproti. „Tak jo, ty podlá zmije," odfrkla si Songilovým směrem. Jungkook a j-hope si stoupli za ni a sledovali, jak natáčí Songilova záda.

Mira ukázala Kyubokovi obrazovku, na jejímž záběru byl klečící Songil a PSYOVY ruce, které ho popadly za krk a otočily na stranu, aby mohla klečící Kyungji natáčet. „No tak. Pohyb," navigoval Songila PSY.

„Má zaražený kusy kovu mezi krčními obratli," vysvětlil jsem Kyubokovi. „Jeden špatný pohyb, a už nikdy nepohne rukou." A to byl přesně ten okamžik, kdy se Kyubok zahleděl mým směrem a prohlídnul si moji tvář. „Nebo plícema," dodal jsem. „Říká se tomu frenický nerv."

„Min Yoongi," Kyubok opovržlivě přežvýkal mý jméno. „Co ty seš teď zač? Kromě lupiče, vraha a teroristy ještě taky doktor?" Uhodil na mě.

Naprosto vážně jsem zavrtěl hlavou. „Stále jen ty první tři věci, plukovníku," odvětil jsem co nejklidněji. „Ale Songilovi by se teď šiknul neurochirurg. A vy jich tu pár máte, nemýlím-li se."

„Na co čekáme?" syknul mezitím Hyunshik na guvernéra Parka. „Doběhneme do stanu. Teď!"

Guvernér Park o tom chvíli uvažoval, ale přišlo mu to dost nerozumný.

„Nezastřelí nás," trval na svém Hyunshik. „Ale do banky se vrátit nemůžeme."

„Ovšem, že můžeme!" procedil guvernér skrz zuby. „Ostatní rukojmí nic netuší." Dodal. Mluvil samozřejmě o těch, který jsme si nechali uvnitř. Byla by fakt hovadina poslat je sem všechny, když jich ještě stále máme dost.

„Nakonec to stejně zjistí," namítl Hyunshik. „Tady každej kope sám za sebe."

„Nyní je ta chvíle, kdy bychom mohli něco udělat," uznal guvernér. „Bude to sice nebezpečné, ale vy jste se sem přišel stát hrdinou, viďte?" Dodal s úšklebkem, kterej Hyunshik bohužel nemohl vidět.

Dalhwa a Dalrae na druhé straně se na ně zděšeně dívali. I oni viděli ty vojáky. A i oni tušili, že jejich přítomnost zde nevěstí nic až tak dobrého.

„Když tam pošlu doktora, počkám čtyři hodiny, než tam pošlu armádu," protočil oči Kyubok. Kyungji, j-hope a Jungkook to nadšeně poslouchali. „A vy moc dobře víte, že tentokrát jste mě nasrali tak, že to fakt udělám."

„Se vší úctou, plukovníku, obávám se, že vojenský zásah uprostřed Soulu vás nasere ještě víc," namítl jsem, co nejzdvořileji jsem svedl.

Bavilo mě si hrát s tím, kolik toho skousne. Ale zjevně jsem narazil na hranici. „Víš, co mě fakt sere, Yoongi-ah?!" zavrčel na mě. Pokrčil jsem rameny. „Tvoje existence." To je vskutku trefný. „Mira-ssi, řekni tomu zmetkovi, ať drží hubu, jinak vás rozstřílíme na cucky a jdeme dovnitř hned! Sama dobře víš, že jste právě použili poslední kartu. Songilovo zranění. Nic dalšího nemáte."

„Kyubok-ssi," zamračila se Mira přísně. „Jsem ráda, že tě stejně jako mě dojímá Yoongiho krásná vlastnost všechny znervózňovat, ovšem opravdu hodláš nechat ochrnout muže, kterýho jsi zneužil pro svůj odboj?"

„Tak ho pusť a my ho ošetříme," ohrnul nad jejími návrhy Kyubok nos.

„Z toho nebudu nic mít," zavrtěla hlavou.

Kyubok udělal krok vpřed. „Ale budeš," prsknul na ni. „A hned ti vysvětlím proč." Zatnul ruce v pěst a zvednul bradu. Já a Jimin jsme se na sebe podívali. „Jestli ho nepustíš, půjdeme dovnitř rovnou a tebe a tyhle dva nechám pro výstrahu zastřelit přímo tady." Odmlčel se.

Mira přimhouřila oči. Jimin udělal s úlekem krok vzad.

„Nic v ústavě vás neopravňuje popravit nás neozbrojené," zamračila se Mira.

„Ale jestli ho pustíš," pokračoval Kyubok a úplně ji ignoroval, „budete mít asi hodinu, než mi Songil prozradí, co tam uvnitř chystáte. Ty se rozhodni."

Kyungji v telefonu všechno slyšela. Hryzla se do rtu.

„Dej mi minutu," vydupala si Mira. „Musím probrat se svými kumpány, jestli se chtějí nechat zastřelit jenom proto, že ty seš vůl, kterej porušuje zákony."

„Samozřejmě," ušklíbnul se na ni Kyubok.

Songil uvnitř to sledoval taky a zazubil se na PSYE: „Tak to vypadá, že budu pryč dřív než ty, macho." Vysmál se mu.

PSY vrhnul pohled plnej zlosti na Kyungji, která pořád ještě stála u nich. Ta jen nepatrně zavrtěla hlavou, aby nedělal, cokoliv má v plánu.

PSY vytáhl kapesní nůž. j-hope vykoukl Kyungji přes rameno a vytřeštil oči. Jungkook tam jen stál a zajímalo ho, co se bude dít dál. Když ovšem viděl, jak chce PSY nůž přiložit Songilovi ke krku, zarazil se.

„Co to kurva děláš, PSY-ssi?" zeptal se znepokojeně.

Ve chvíli, kdy mě a Jimina Mira popadla za ramena a donutila nás popojít stranou, si uvědomila jednu věc, která nám dvěma unikla.

„Musíme Songila pustit," namítl jsem já. „Tu hodinu potřebujeme. A nejspíš nemá žádnou cenu se tady teď nechat hrdinně zastřelit." Ušklíbl jsem se. Kyubok je horší člověk, než jsem si myslel.

Mira byla zamyšlená. Všimla si drobného detailu, kterej ale zásadně zamíchá pravidly hry.

„Co si o tom myslíš, Mira-ssi?" obrátil se na ni Jimin, kterýmu srdce bušilo až v krku. Nikdy nebyl součástí války a ani jí být nechtěl.

„Kyubok je úplnej dement," vydechla Mira. „Ani se nepozastavil nad tím, že s ním vyjednáváme my tři a ne Namjoon. Ale nedostal ho." Zašeptala a zavrtěla hlavou.

„Cože?" podivili jsme se já a Jimin jednohlasně.

„Dal nám ultimátum, ale nepoužil svůj triumf," pousmála se Mira. „Má šach mat, ale nezahrál ho, čímž o něj v dalším tahu může lehce přijít, a to všechno proto..."

„... že ani neví, že ho má," dořekl Jimin tiše za ni. Oči se mu rozzářily nadějí.

„Přesně tak," přikývla Mira. „Netuším proč, ale Chaewon zjevně jedná na vlastní pěst."

„Ty vole," vydechl jsem a nepatrně se zahleděl na Kyuboka. „S takovou tu mrchu ještě začnu mít rád."

„Připravte Songila," nařídila Mira Kyungji a ostatním do stále spuštěného hovoru na telefonu.

PSY před Kyungjiným, j-hopovým a Jungkookovým zrakem přetnul nožem Songilova lana. Potom ho však uchopil pod krkem. j-hope se zamračil. Jungkook a Kyungji si vyměnili obezřetné pohledy.

„Teď to tomu hajzlovi spočítám," rozhodnul se PSY ve vteřině a vytáhl Songila na nohy.

„PSY-ssi, přestaň!" zaječela Kyungji a zastoupila mu cestu. j-hope se podíval na Jungkooka a pro jistotu se rozběhl za nimi, aby zabránil rvačce. Jungkook zůstal stát na místě, okusoval kroužek ve svým rtu a netušil co dělat. Ovšem chápal, že se PSY chce pomstít. Kdyby někdo vztáhnul ruku na Jimina, nejspíš už by mu zlomil vaz.

„Jsem sice v háji, ale stejně ti nakopu prdel!" začal Songil vyhrožovat PSYOVI, kterej ho držel pod krkem a táhnul ho doprostřed haly.

„Sakra, máme ho pustit!" zvolala Kyungji a snažila se PSYE zastavit. Popadla ho za lem kombinézy a zatřásla s ním. „Nesmíme jim ho poslat po částech, jinak nás zabijou, slyšíš?"

j-hope přeběhl část haly a stál tam netušící, co má podniknout.

„Vynesou jim ho nohama napřed," odbyl PSY Kyungji.

„Tak rychle," doporučil mu Songil, aniž by se výraz v jeho tváři jakkoliv změnil. „Ministr na mě venku čeká s medailí."

„Ty drž hubu, sráči!" okřikla ho Kyungji. „Problém je v tom," obrátila se zpátky na PSYE, „že každou ránu, kterou mu dáš, uštědříš vlastně nám. Tvoje hrdost nám to celý posere."

Jungkook se odlepil od stěny a přistál vedle j-hopa. Takhle na celou tu výměnu názorů hleděli spolu.

„Už jsme v prdeli, nechápeš to?" rozkřikl se PSY na Kyungji. „Armáda nás rozdrtí, ségra," ušklíbnul se na ni. „Taehyung měl vlastně štěstí. Protože my už jsme svým způsobem taky mrtví. Prostě se s tím smiř. Zemřít se ctí, to nám ještě zbývá."

„To, o čem mluvíš, je pomsta, PSY-ssi," Kyungji koukala prosebně do jeho tváře. „Čistá pomsta." Odmlčela se. „A pomsta je sobecká, to přece víš." Připomněla mu.

„Je to projev úcty," zavrčel na ni PSY. „K nám i našemu popravenýmu parťákovi. Tohle to je."

„Má pravdu!" vyjekl bezmyšlenkovitě j-hope, kterej si ještě nepřestal Vho smrt vyčítat.

„Zbláznili jste se?!" vytřeštil oči Jungkook. „Chápu, jak se cítíš, PSY-ssi, ale na tyhle pičoviny nemáme čas! Mira souhlasila, že ho propustí. Ona a kluci nám právě kupují čas!" Připomněl důrazně.

„Miru neznám, ale znal jsem Vho!" utrhl se na něj j-hope frustrovaně a otočil se jeho směrem. „Zničíme ho, než nám všechno posere."

„Vzpamatuj se, brácho!" zaječel na něj Jungkook. „To ho jako chceš zabít, nebo co?" nakrčil nevěřícně obočí. „Možná neznáš Miru, ale znáš Jimina. A Yoongiho. Takže musíš vědět, že když i on vyjednává místo, aby střílel, tak jsme už opravdu v hajzlu!"

j-hope na něj jen výhružně koukal.

„No tak," Jungkook ho poplácal po rameni. „Vážně chceš bejt ten týpek, co zezadu křičí ‚Zabijte ho!', protože to nedokázal sám, když měl šanci? j-hope-ssi, prosím, přestaň blbnout!" Jungkook se stále se zvyšujícím hlasem zamračil.

Kyungji se ne příliš nadšeně podívala jeho a j-hopovým směrem a pomyslela si, že nesnáší muže. Navíc tu byl PSY, kterej pořád držel Songila pod krkem.

A vůbec nejlepší byl sám Songil, kterej prohlásil tohle: „A teď se ti dva porvou ještě spolu."

„Ty si na mě budeš vyskakovat?!" hádal se dál j-hope. „Za prvé: Jsem starší než ty, takže mi laskavě prokazuj úctu. A za druhé. To on je vrah," ukázal na Songila prstem. „To on zmáčknul spoušť. A ten, kdo to celý začal, je právě tento parchant." Zhnuseně koukal na Songila s PSYOVÝM nožem pod krkem a Kyungji, která držela PSYE za rukáv a snažila se mírnit jeho frustraci. „Tak to aspoň přestaň házet na mě," zavrčel j-hope na Jungkooka.

Kyungji popadla PSYE za zápěstí a prosebně vrtěla hlavou.

Jenomže pak si to Songil posral sám. „Co po mně chcete?" ušklíbnul se. „Abych poslal kytku na forenzní?" navrhl. PSY ho zmáčknul ještě víc. „Hádám, že váš kámoš ještě ani nestačil vychladnout." Pokračoval. PSY umocnil svůj stisk. „Jen si to představte. Jak se v něm pitvou."

„Co bys dělal ty, kdyby Jimin umřel?" zamračil se j-hope na Jungkooka. „Dal jsi pěstí i Hyunshikovi, a to zdaleka nikoho nezabil." Připomněl mu, ale měl asi dodat, že nikoho nezabil zatím. Jungkook se hryznul do rtu. Netušil, co mu na to má říct. „Ten parchant zabil jednoho z nás." Jel si j-hope svoje pořád dokola jako zaseklá gramofonová deska. „Znamená to, že ty můžeš mít svoje důvody, kdy je správný uhodit člověka, ale my ne?" zajímalo j-hopa dál.

„Víš co?" Jungkook nakrčil obočí a zvednul ruce nad hlavu. „Dělej si, co kurva chceš, hyung." Utrousil na něj ironicky. „Ale až se to celý posere, tak za mnou nechoď s tím, že jsem tě nevaroval." A s těmito slovy se Jungkook stáhl.

j-hope se otočil na PSYE, Songila a Kyungji. „Vážně ti na tom tak záleží?" ujišťovala se ona.

On jí položil volnou ruku na rameno. „Ségra," zopakoval PSY vážně, „jinak si důstojnost nezachováme."

Kyungji si povzdechla. „Nejspíš toho budu litovat," zašeptala. „Ale je celej tvůj, Jaesang-ssi." Spiklenecky mrkla, pustila ho a ustoupila stranou. PSY rozseknul ještě pouta na Songilových zápěstích. Kyungji to nervózně pozorovala a postupovala vzad.

Že to byla chyba, pochopila ona i stejně nervózní j-hope už ve chvíli, kdy Songil zařval a začal se připravovat na zápas s takovou vervou, jako by byl podělanej boxer. Hulákal a zatínal svaly na všechny strany.

Ale pokud byste měli ještě něco vědět o PSYOVI, tak to, že býval svýho času boxer. A nebyl až tak marnej.

„Budu s tebou hotovej, než se ti tři mírotvůrci vrátí, neboj," ušklíbl se na něj Songil. A tak začal zápas.