Mat stále vyhlížel z okna a právě teď se měla začít dít ta pořádná tragédie. A co přesně viděl? Viděl vojáky pobíhající kolem stanu a viděl jednoho z nich – majora Junga – jak je organizuje do dvou řad.

„Vy tři do prvního vozu! Pohyb!" nařídil třem svým mužům.

Mat to sice neslyšel, ale mohl vidět, jak se vojáci dali do pohybu. „Tady Mat," ohlásil proto do vysílačky, kterou Mira pohotově vytáhla z kapsy. „Venku se začali hýbat." Kyungji po Miřině boku třeštila oči na vysílačku. Srdce se jí rozbušilo, když slyšela Matův hlas. Tak naléhající a tak ztracenej. „Zvláštní armádní jednotka," pokračoval. „Mají spoustu různých zbraní."

PSY, kterej měl v ruce další vysílačku, zatímco druhou mířil pistolí na Songila, se s hrůzou podíval na Jimina, kterej toho trotla bohužel musel ošetřovat. Jimin ustrnul v pohybu a vyvalil oči na vysílačku. Takhle to dopadnout nesmí. Takhle ne.

„Raketomet C-90, granátomet, kulomety," vyjmenovával Mat. Kyungji a Mira si vyměnily pohledy a smířlivě zakroutily hlavou. Jedna se druhou se v duchu rozloučily. Jungkook je se zamračením pozoroval. Nechápal to. Proč se na sebe tak dívají?

„Brokovnice a pušky," pokračoval Mat. PSY zádumčivě přiložil vysílačku k uchu, obrátil se od Jimina a postupoval vpřed. Věděl, že tohle je konečná. Naháníme tu rukojmí a začíná válka, kterou nemůžeme vyhrát.

„Rychle, jdeme!" povzbuzovali se vojáci venku.

„Teď sedli do dvou obrněných vozidel," informoval nás o situaci Mat. „Sakra, chystají se zasáhnout!"

Jimin opatrně vstal a přišel k PSYOVI blíž, aby taky slyšel.

Kyungji kývla na Miru. „PSY-ssi, tady Mira," ozvala se do vysílačky. „Okamžitě propusť Songila."

PSY i Jimin se synchronizovaně podívali za sebe na klečícího Songila, do půl těla oblepeného páskou, potom se ustaraně podívali jeden na druhého. PSY přiložil vysílačku k ústům. „Řekne jim, že tady naháníme rukojmí," namítl.

„Pusť ho, jinak sem vtrhnou!" trvala na svém Mira. „Nemáme žádné zbraně. Rukojmí obsadili zbrojnici." Uvedla na pravou míru.

PSY, kterej doteď netušil, že jsme na tom až tak špatně, se s povzdechem opět podíval na šklebícího se Songila. Jimin si nejistě prohlížel PSYOVU tvář. PSY se jen sklonil k vysílačce a pokýval hlavou. Měl pocit, že už je mrtvej. Jimin pochopil, že nezbývá jiná možnost a začal vymýšlet způsob, jak vydat Songila policii tak, aby jim nic neprozradil, nebo lépe, aby ani nemohl.

Vrátil se zpátky k němu a kleknul si před něj s nenávistí v očích. Popadnul sešívačku a začal došívat jeho rány.

„Hej!" křiknul Hyunshik na dva rukojmí v oknech. „Kryjte mě! Všichni!" rozhodl se, než se s plamenometem v rukou vydal ke dveřím.

Jeden z rukojmích opět začal střílet z okna.

„Do prdele!" zařvala vylekaná Mira a sklonila se i s Kyungji na stranu.

„Bože!" naříkala Kyungji.

Rukojmí nepřestávali střílet. A Hyunshik se připravoval. Přetáhl si přes hlavu kapuci, protože to by ho určitě zachránilo před uhořením, kdyby to náhodou posral, a vyběhl ven.

Jimin sešil Songilovi i pravý obočí.

„Proboha!" dovolávala se Kyungji, když do chodby přiletěla další suť. Jungkook se na ni zkoumavě díval, ale s příletem suti si byl nucen zakrýt obličej levou paží, kterou na rozdíl od té pravé alespoň cítil.

Hyunshik s kapucí přes hlavu, neprůstřelnou vestou a nažhaveným plamenometem se pomalu plížil temnou, betonovou chodbou, která byla vykryta palbou jeho spojenců. „JUNGKOOK-SSI!" zařval.

Jungkook se otřásl. Proč na něho ten debžot volá?

„To MNĚ patří Jimin! Jenom MNĚ!" volal Hyunshik dál.

„Ty debile," zavrčel Jungkook směrem do chodby, ale slyšel ho jenom Yeonjun, kterej se k němu mírně naklonil.

„POJĎ MI DÁT PUSU!" ječel Hyunshik. Ne, nemyslím si, že to dává smysl. Ani jedna ze stran o takovej polibek fakt nestála.

Jimin byl se Songilem hotov. Bohužel Hyunshik vymyslel trik – ve zbrojnici měl sám k dispozici náhradní vysílačku, aby i Jimin mohl všechno slyšet.

„Koho teda teď pícháš?" vyjevil se Songil Jiminovým směrem. „Toho sirotka, nebo rukojmího? Nějak to nechápu."

„Drž hubu, nebo ti ji sešiju," zavrčel Jimin a výhružně zvednul sešívačku Songilovi před ksicht.

„POJĎ SEM!" zaječel Hyunshik na Jungkooka.

A horkokrevnej Jungkook, kterýho dožralo, jak se Hyunshik vyjadřuje o něm i o jeho milovaném, se vyklonil do chodby. Kyungji ze zvědavosti udělala totéž. Avšak oba tak učinili jen, aby se setkali s plamenem ohně, kterej na ně Hyunshik seslal, a rychle se zase ukryli.

Kyungji cítila horko na své tváři. Hryzla se do rtu. Mira ji stáhla k sobě. Jungkook schoval hlavu do Yeonjunova ramene.

Hyunshik ječel a vypouštěl před sebe plamen, aniž by na cokoliv myslel. Rukojmí v oknech si zacpávali uši, protože ač se to možná nezdá, plamenomet dělá příšernej hluk. A Hyunshik s ním šel vpřed, jak kdyby hasil. Akorát že hasil ohněm. Takže chytla část zdiva, trubky a části popadaných zářivek, což mohlo být nebezpečný, ale nemám sílu ani náladu do toho Hyunshikovi kecat.