I v té nejkrutější válce existujou chvíle, kdy se na okamžik všechno zastaví. Občas prostě svýmu dementnímu ex rozechvělýma rukama od krve rozepínáš kombinézu, a ať je to sebevětší trotl, ty mu dáváš srdeční masáž a umělý dýchání. Bylo to dlouho, co jsi naposledy přiložil rty na ty jeho, ale dneska to vůbec neřešíš. Venku se všechno hroutí, ale to není tak hrozný, protože ty cítíš tu změnu v sobě – jak se z tebe postupně stává vrah.

Tak se nyní cítil Jimin, kterej klečel u umírajícího Hyunshika obklopenej námi, svými parťáky. Jungkook stál nejblíž u něj, ale otočenej čelem k betonové stěně, do které bušil pěstí. Po chvíli se na Jimina bezmocně podíval. Takhle to nechtěl. Nechtěl z něj udělat vraha.

Na druhou stranu, Jimin se jím snažil ze všech sil nestát. A my jen koukali na to, jak brečí a zprudka oddechuje. Tentokrát i j-hope se zamračením vrtěl hlavou a neviděl to moc pozitivně. Já jsem stál u stěny naproti Jungkookovi ověšenej granáty a jinou municí a myslel jsem jen na to, že jsme přišli pozdě. Neuchránili jsme Jimina před tímhle zvráceným osudem.

Koukal jsem na nehybného Hyunshika a Jiminovy paže od jeho krve snažící se rozproudit tu zbývající v jeho žilách. „Raz, dva, tři, čtyři," počítal si pro sebe Jimin a nevzdával to. Mira vedle mě si skepticky povzdechla. Kyungji se na ni podívala a zavrtěla hlavou. Za nimi klečeli dva rukojmí za štíty a už se neodvažovali hnout brvou poté, co viděli, co Jimin udělal Hyunshikovi.

Jimin přiložil dva prsty Hyunshikovi ke krkavici. Zhluboka se nadechl a zpanikařil. Věděl ale, že na paniku není čas. Je potřeba jednat. „Pomozte mi!" zařval proto. „Lékárničku! Musíme to krvácení zastavit!"

Yeonjun, kterej vedle sebe držel guvernéra, Dalhwu a Dalrae se zaúpěním pozoroval, jak si Jungkook jako první kleká naproti Jiminovi.

Jungkook se naklonil k Jiminovi tak blízko, že se jejich nosy skoro dotkly. „Nemá puls," povzdechl si.

„Rychle! Dělejte!" nevzdával se Jimin.

Kyungji se ohlídla po jednom z rukojmích, kterej udělal hluk tím, že se pokusil vstát. „Na kolena, parchante," zavrčela výhružně a namířila na něj samopal. Guvernér dal ruce nad hlavu, i když to nebylo na něj. Tohle se teda fakt nepovedlo, pomyslel si.

Yeonjun nechápal, proč tohle dělá, ale rychlými kroky se odebral do zbrojnice pro lékárničku. Ještě kdyby tak věděl, kam jsme ji dali. Chvíli se rozhlížel a potom ji paradoxně našel zasunutou za krabicí granátů.

„Vydrž, prosím," plakal Jimin na Hyunshikův obličej.

„Dělej!" zařval Jungkook na Yeonjuna směrem ke zbrojnici, zatímco vlastníma rukama držel ruce na Hyunshikových ranách a nemohl uvěřit, že tohle fakt dělá.

„Už běžím!" ohradil se Yeonjun, protože už běžel, podal Jungkookovi lékárničku a kleknul si vedle Jimina.

„Podej mi nůžky!" poručil si hned Jimin. Jungkook mu nástroj pohotově podal a on rozstříhal Hyunshikovo triko. „No tak!" zaúpěl, když látku nastřihl a s Jungkookovou pomocí ji roztrhl vejpůl. Ovšem mohl vidět jen to, jak z Hyunshikovy rány pod ramenem kanou prameny krve. V tu chvíli se neudržel a začal hystericky plakat.

Jungkook na tu spoušť vyvalil oči. „Bože..." vydechl.

Nechtěl jsem jim do toho kecat, ale protože jsem stál nyní nejblíž a viděl to taky, rozpačitě jsem se poškrábal na hlavě. Byl jsem si jistej, že zachránit takhle raněnýho člověka by byl i pro doktory zázrak. Ale neříkal jsem nic.

„Tu máš," Yeonjun podal Jiminovi diodu, kterou Jimin okamžitě začal lepit Hyunshikovi nad srdce.

„Vezmi si pádla," poručil Jimin Jungkookovi. „No tak, Hyunshik-ssi," zamumlal na raněného.

Skepticky jsem se podíval na Kyungji. Ta jen zavrtěla hlavou.

„Tři, čtyři," odpočítal Jimin.

Jungkook nažhavil defibrilátor. „Dobrý," houkl na něj Yeonjun, kterej kontroloval obrazovku.

„Ustupte," nakázal Jimin, vzal od Jungkooka defibrilátor a dal Hyunshikovi jeden šok.

„Miláčku, buď tak hodný, nech toho, jen pálíš mrtvolu," napomenula ho Kyungji se zamračením. Jimin si jí však nevšímal. „Jimin-ah!" zvýšila hlas.

„Přineste adrenalin," Jimin se frustrovaně podíval na Jungkooka. „Rychle!"

Jungkook se zahleděl na prstýnek na svým prsteníčku, načež oběma rukama vytáhl lékovku s adrenalinem. Yeonjun držel defibrilátor a kontroloval obrazovku, která v tuhle chvíli neukazovala žádný puls.

„Mám to," oznámil Jungkook, kterej natáhnul adrenalin do injekční stříkačky. Zvednul jehlu nad Hyunshikovu hruď a nejistě se zahleděl Jiminovi do očí. Ten jen horlivě kýval hlavou. A tak Jungkook píchnul Hyunshikovi dávku adrenalinu přímo nad hrudní kost a dal mu plnou dávku. Potom se stejnou vervou stříkačku zase vyjmul.

Žádná změna. Přístroj pořád ukazoval, že puls je na nule. Jungkook se hryznul do rtu a podíval se na Jimina, kterej začal plakat.

„No tak jsi ho zabil, prostě se s tím smiř!" zaječela Kyungji.

Koukal jsem se na plačícího Jimina a viděl sám sebe plakat nad mrtvolou. Věděl jsem přesně, jak se cítí. „Takhle s ním nemluv," pokáral jsem Kyungji, aniž bych se na ni podíval a kleknul si k Hyunshikovi po Jungkookově boku.

„Yoongi-ah, kurva už!" rozezlila se Kyungji taky na mě. „To bys nebyl ty, kdybys mě jednou kurva poslouchal!"

Ale já... no... neposlouchal jsem ji. Nikdo z nás ji neposlouchal. Popadnul jsem dýchací vak a přiložil ho Hyunshikovi k ústům.

„Kyungji má pravdu!" zvolal zoufale j-hope někde za mými zády. „Vlítne na nás armáda, tak toho kurva už nechte!"

Guvernér Park, Dalhwa a Dalrae se na něj zděšeně podívali. Je to pravda? Najde nás tady armáda? Takhle?

Chvíli jsem se zarazil, když jsem slyšel Hoseokův tak moc zoufalý hlas. Tohle není pro něj. Opatrně jsem se podíval na Yeonjuna, a ten mi nejistý pohled opětoval, zkontroloval však přístroje a znovu nažhavil Jiminovi defibrilátor. Já jsem dvakrát vehnal vzduch do Hyunshikových plic, které už jsem považoval za mrtvé.

„Ustupte," nařídil nám Jimin, načež jsem odtáhl dýchací vak a zůstal se v dřepu dívat, jak Jimin znovu dává Hyunshikovi šok.

A potom... se stal ten zázrak, o kterým jsem mluvil. Hyunshikovi se vrátil puls. Yeonjun ohromeně zíral na obrazovku s PV diagramem.

Jimin se s úlevou ohlídnul Yeonjunovým směrem, když slyšel pípání přístrojů. „Má puls," pousmál se a něco v něm se opět otočilo tím správným směrem. „Má puls," zopakoval a podíval se na Jungkooka. Ten trochu nepřítomně přikývnul. Já jsem taky pokýval hlavou a povzdechl si.

Protože ještě pořád jsme se koneckonců nacházeli uprostřed začínající války. A Kyungji naše záchrana Hyunshika pořád připadala nesmyslná. „Má kulku v srdci, moji drazí," prohlásila, když si stoupla nad nás. „Tohle nepřežije." Zavrtěla hlavou.

Jimin si pohotově stoupnul, zatímco já znovu začal vhánět vzduch do Hyunshika skrz vak a Jungkook, kterej se obezřetně podíval Kyungjiným směrem, mu kontroloval tep a zastavoval krvácení.

„Musíme ho dostat do nemocnici. Teď hned!" Jimin se rázně postavil Kyungji naproti.

Kyungji si odfoukla vlasy z čela a povzdechla si. „Ještě před minutou byl mrtvej," připomněla mu. „A bude zas, když mu přestanete vhánět vzduch do plic." Ukázala na naše zoufalé seskupení. Jungkook se na ni stále díval a přimhouřil oči. Na téhle situaci se mu nelíbilo už nic. Myslel si, že když uvidí Hyunshika umírat, konečně dojde klidu, ale opak byl pravdou.

Dal jsem mu do ruky vak, aby pokračoval za mě a stoupnul jsem si mezi Jimina a Kyungji. Potom jsem se podíval jen na něj. „Když ho pošleme ven, uděláme ze sebe před celým světem vrahy, Jimin-ssi," povzdechl jsem si.

„Ne," vydechl Jimin, podíval se mým směrem a zavrtěl hlavou.

„Ale jo," přikývl jsem, ač nerad. „Kyubok a jeho lidi využijí každou příležitost k tomu, aby nás zničili. Nechá dovnitř vtrhnout armádu a zabít nás i rukojmí." Povzdechl jsem si znovu.

Jimin na mě vyvalil oči. „Nemůžeme ho přece nechat umřít!" začal hysterčit.

Nejistě jsem se podíval na Kyungji. „Ten zasranej hajzl si o to říkal," ušklíbla se na Jimina. „Dvakrát jsi do něj vystřelil. Teď máš výčitky. To je normální."

Jungkook zarmouceně koukal na Hyunshika. Měl možná puls, ale to bylo všechno. Založil jsem ruce v bok a koukal na to, jak se Kyungji rozhodne vyřešit tuhle situaci s plačícím Jiminem před sebou a umírajícím Hyunshikem za ním.

A ona to jako vždy vyřešila po svém. „Ale nemůžeš se zbavit pocitu viny tím, že celou bandu pošleš do sraček," zamračila se na chvějícího se Jimina. „To nám nemůžeš udělat." Naléhala. Potom se zahleděla do země a vytáhla pistoli. „Ale jestli chceš mít čistý svědomí, tak si ho měj. Já už ho dávno nemám. Prostě ho popravím."

Vykročila s pistolí v ruce k Hyunshikovi, ale Jimin jí zastoupil cestu a zatlačil do její vesty. Já jsem ji popadl za rukáv. „Ne!" zaječel Jimin.

„Odprásknu ho!" zaječela ona nazpět, ale to už se jí do cesty postavil Jungkook.

„Seš kurva normální, ženská?!" zařval na ni a odstrčil ji dozadu.

Naštěstí tu ale byla ještě poslední členka týmu – Mira. A ji díky bohu napadlo, jak tuhle zasranou situaci vyřešit. Popadla Kyungji za lem kombinézy a praštila s ní o zeď. „Přestaň s tím, do prdele!" seřvala ji. Kyungji na ni zůstala jen zírat. „Klid. To bude dobrý," odfrkla si Mira a tohle říkala jak jí, tak sobě. Stále držela Kyungji za lem kombinézy. Kyungji zaúpěla a protočila oči. „Poslouchej," oslovila ji Mira. Kyungji se jí podívala do očí. „Vezmeme ho ven," prohlásila Mira. „A já ti teď řeknu proč."