Chaewon dovlekla klopýtajícího Namjoona na řetězu, jak kdyby byl její pes, až na ochoz retenční nádrže. Vlastně to byl jen můstek, pod kterým se nacházelo dobrých pět metrů vzduchu, než spadneš do vody, když z něj skočíš. A RM měl velmi brzy skočit nedobrovolně.

„Co ti to připomíná?" strčila mu před ksicht nějakej plán potrubí. „To bude nejspíš přímo tady." Odtušila, když se zahleděla na plán a potom přímo za sebe. RM nic neříkal. Ona dramaticky hodila plány na mřížkovanou podlahu mostu a vlekla ho dál.

Škubla s ním k sobě, popadla ho za rameno a odjistila část zábradlí, která byla posuvná. Jako by to byla malá dvířka uprostřed mostu. RM stál takhle na jejich samém okraji, bál se podívat dolů a celej se klepal.

Nesnášel výšky. „Vydejte mě policii," zaspílal.

„Ne," Chaewon zavrtěla hlavou a s rukou na jeho zádech si ho zkoumavě prohlídla. Mohl z nich bejt dobrej tým. Ale ona na něj byla tak nasraná, že to až bolelo. RM se zahleděl dolů pod sebe a málem se poblil. „Už jsem to pochopila, víš?" uculila se Chaewon. „Když tě odvedu na policii, nebo do vězení, utečeš. Ať tě odvleču kamkoliv, ty vždycky vymyslíš způsob jak utéct. Dostal jsi svou přítelkyni z vězení na střechu banky. Takže už ti nevěřím ani nos mezi očima." Zasyčela. „Řekni mi. Jak se chystáš dostat to zlato ven?" přimáčkla dlaň na jeho zpocený záda a více se k němu nalepila.

RM zatnul zuby. Tohle byla klíčová část plánu. Kdyby ho prozradil, jsme všichni mrtví. „Když mě shodíte, tak svoje jméno rozhodně neočistíte," zamumlal, zavřel oči a představil si, že stojí kdekoliv jinde, jen ne v provlhlé, smradlavé retenční nádrži nad pěti metrovou propastí.

„Cože?" nastavila ucho. „Nějak tě neslyším."

„Co jim dáte? Rozpláclou mrtvolu plnou kulek?" naříkal RM rozechvěle.

„To zlato," naléhala dál.

„Řeknou, že jste blázen," Namjoon spoutanej v řetězech si dál mlel svou. A já upřímně netuším, koho z nich bych momentálně označil za většího blázna.

„Tak se proletíme," pokrčila rameny Chaewon, strčila do něj a pohotově zavěsila konec řetězu na hák, aby se jí Namjoon neutopil. To by byla škoda.

Takže tedy letěl vzduchem, zatímco ječel, načež zůstal potupně viset kousek nad vodou. Když to s ním škublo, zasyčel bolestí, protože měl pocit, jako by mu řetězy trhaly celý tělo na kusy.

Chaewon neohroženě stála nahoře, vytáhla pistoli a namířila ji dolů. Vypadala velice dominantně a naháněla ve všem tom šeru hrůzu, jestli vás to zajímá. „Už se orientuješ?" natáhla znuděně.

„Vy jste ta, co to nechápe," procedil skrz zuby plnej frustrace a bolesti. „Nikdy svoji partu nezradím!" říkal spíš pro sebe než pro ni. „Rozumíte? Nikdy!" řval. „Ten plán je vymyšlenej tak, aby přežili navzdory všem problémům, včetně mojí smrti." To trochu blafoval. Ale potřeboval tomu sám věřit. „Tak do toho." Jeho oči plály zlostí. Věděl, že je bezmocnej, ale hodlal vzdorovat. „Shoď mě!" zaječel na ni. „Nebo mě rovnou zastřel! Vyprázdni do mě celej zásobník! Jen do toho! Střílej!" Takto se svíjel na řetěze a objevil v sobě odhodlání, o kterým netušil, že ho má. V tu chvíli však pocítil tu odvahu. Dokáže to. Když bude nutný se pro plán obětovat, udělá to. Teď už to věděl.

A Chaewon, která se na něj shora posměšně ušklíbala, už to taky tušila. Vypáčit z něj plán ji bude stát mnohem víc úsilí, než si dokázala představit.

Namjoon se hryzal do rtu bolestí.

„Kéž bych jen mohla," zašeptala si pro sebe a takhle ho tam nechala viset.