Jako většina příběhů je ovšem i tenhle poněkud složitější a rozhodně není příliš přímočarej. Vlastně začíná jednou postavou plížící se retenční nádrží. Byla to žena. Měla na sobě dlouhej kabát, tmavý brýle, splývavý šaty a pistol v ruce. Jo a byla těhotná. Lee Chaewon. Tak se jmenovala.

A trvalo jí jenom pět dní od začátku největšího přepadení v dějinách lidstva, než našla skrýš našeho vůdce – ten si pracovně říká RM. To byl rekord. Našeho vůdce totiž naleznete málokdy jen tak. Bezprizorně. Většinou se schovává. A musíš být sakra šťastlivec nebo sakra vychcanej, abys ho našel.

Takhle si jdeš nádrží, těhotná a těžkopádná. A ve tvých vzpomínkách na tebe mluví hlas. Ten hlas si říká Kyubok. A je to ten samej mizera, kterýmu psávala moje matka milostný vzkazy do deníčku.

„Chaewon-ssi," říká ti, „jediné východisko je vzít to všechno na sebe." Našeptává.

Ty seš ale hodně nasraná. A hodně těhotná. To si zapamatujte. Mira dopadne nohama na půdu státní banky a ty se v tu chvíli otočíš, jako bys to vycítila.

„Vyžereš si to tak jako tak," říká dál ten hlas. Atmosféra v nádrži je dusná. Vlhká. Určitě se tu schovává nějaká krysa. „Buď silná. Jsme s tebou." To nejsou. A nikdy nebyli. Vlastně už nikdo není na tvý straně.

Kráčíš dál, víš, že jsi na správný stopě.

Jungkook. A Mira. Potkávají se na střeše Národní banky. A ty si v klidu kráčíš retenční nádrží, jako by to byla zasraná pohádka.

Přitom jeto horor. A ty sis to zavařila sama. Když jsi řekla, že všichni věděli o tom, že jsi mučila toho amatéra. Úplně všichni. Údajně. Toho amatéra jsem taky šukal, kdyby něco. Ale rozešli jsme se. Nějak to nefungovalo. Údajně. Sám nevím.

Na střeše Národní banky se odehrává fingovaná přestřelka. A Myung Kyubok z toho šílí. Dobře mu tak. „Kam kurva letí ten vrtulník?!" dožaduje se.

Vrtulník řídil týpek, kterej se jmenuje Soobin. A letěl třeba do prdele, jestli to fakt musíte vědět.

Chaewon okolo sebe slyší všechny ty hlasy, které ji varují. Jdou po tobě. Je na tebe vydán zatykač. A ty můžeš udělat jediný: Zdrhat.

My, ty krysy, po kterých jdeš, ostatně můžou dělat jenom to samý. Schovávat se v noře (na střeše banky), sundávat si masky, objímat se. Křičet „Máme Miru!", když za chvíli přijdeme o toho nejdůležitějšího – o náš mozek.

Začneš stoupat po schodech do jeho základny a seš si jistá, že jdeš správně jenom proto, že slyšíš hýkat pterodaktyla. Ten pterodaktyl, to byl ve skutečnosti RM, kterej za náma (se Soobinovou nemalou pomocí) do banky poslal svoji milou, tu borku, co se jmenuje Mira. A nyní ječel, dosyta a nahlas, na kolenou.

A tak ho Chaewon dostala.

„Šachmat, parchante," zasyčela s úlisným úsměvem. A když se pokusil pohnout a utéct pryč, což už tak nemělo žádnou logiku, ona prostě vystřelila do boku, což ho donutilo stát. „Nenuť mě tě zastřelit," procedila skrz zuby, „protože, to si piš, že tě vážně chcu oddělat, ty grázle."

RM, vlastním jménem Kim Namjoon, tam jen stál s neutrálním výrazem. Věděl, že byl právě polapen, ale nechtěl na sobě dávat znát, že je v hajzlu.

Chaewon se od pistole ještě kouřilo. „Jsem žena mrtvého muže," prohlásila klidně. „Zdiskreditovaná policistka, co mučí ty, kteří ji milují." Zašeptala. „A to všechno... jen díky tobě." Spojila rty v úzkou čárku. „A věř mi, neproženu ti kulku hlavou jen proto, že je tu s námi někdo, kdo mě bude příštích osmnáct let potřebovat." Ukázala na svoje břicho. „Ale ta hranice je tenká," varovala ho takřka se slzami v očích.

Chcete znát o Chaewon pravdu? Taky je jenom člověk. Člověk, kterej se právě rozhodnul pomstít za všechno, co se mu stalo. Já ji sice nenávidím, ale jen těžko ji můžu soudit. Taky jsem takovej byl. Úplně na začátku.

„Jestli mě donutíš tu hranici překročit, udělám to," výhružně zvedla levej ukazovák, zatímco v pravé ruce stále svírala pistoli. „Bez váhání. A s úsměvem na tváři." Křečovitě se usmívala, zatímco se jí do tváří hrnula krev a do očí slzy. Popravdě byla taky úplně na dně. Jenom neměla ve zvyku to dávat najevo.

Její svědomí už bylo navíc tak černý, že jí nezabraňovalo dělat nic, vůbec nic. I pokud to mělo znamenat, že bude muset mučit dalšího člověka.

„Takže tady bydlíš," pokývala hlavou a rozhlídla se po retenční nádrži. „Tady se skrýváš." Prohlídla si lavice, který tu měl pořád natahaný, a všechny počítače. „Rozumím," ušklíbla se. „Raději budeš třeba v tý nejodpornější díře v Soulu, než abys nastavoval vlastní krk. Na to máš ostatně lidi. Tu svoji tlupu, viď?" Prohlásila zhnuseně.

On jen nasucho polknul a zatnul ruce v pěst.

„Ostatně," Chaewon založila levou ruku v bok. „Hajzl jako ty si stejně nic lepšího nezaslouží." Ještě jednou nakrčila nos při pohledu na provlhlou kovovou místnost s počítačem uprostřed. Kdyby jí v tu chvíli někdo řekl, že tady bude rodit, vysmála by se mu. Ale tenhle příběh je trochu jako černej humor. A věřte mi, vůbec nikdo z nás, postav této směšné historky, si nic moc lepšího nezaslouží.

Namjoon si způsobně popostrčil brýle blíže ke kořeni nosu. Věděl, že tohle je jeho konec, ale chtěl tomu alespoň čelit se ctí. „Co se mnou uděláte?" zeptal se. Hlas se mu chvěl.

Lhal bych, kdybych řekl, že RM byl nějakej neohroženej hrdina. Ale rozhodně byl galantní a mnohem odvážnější, než dával najevo. V téhle části příběhu se to ostatně mělo ukázat.

Chaewon se zhluboka nadechla. „Dostanu z tebe celej tvůj zasranej plán a potom tě vydám policii," prohlásila smrtelně vážně. RM se znovu zachvěl. „Postarám se o to, aby tě obvinili z terorismu a odsoudili tě na doživotí nebo i na dýl. Už nikdy nespatříš denní světlo, ty zkurvenej sráči." Odfrkla si. Tolik se těšila na to, až ho polapí, ale úleva se ne a ne dostavit.

Proto se rozhodla dát volnej průchod svým sadistickým, pomstychtivým sklonům.

„Pozorně poslouchej," zašeptala, zatímco on se snažil zachovat klid a neztrácet kontrolu nad situací, což se upřímně dělalo těžko. „Tvoje odsouzení bude spásou všech." Zasyčela a praštila ho hlavní pistole do čela.

To ho neodrovnalo, takže se hodlal bránit. Popadnul ji za ruku a chtěl jí vyrvat pistol, protože se samozřejmě nechtěl prát s těhotnou ženou, na to byl moc velkej džentlmen. Ale tentokrát se mu to vymstilo.

Chaewon s ním smýkla o stůl a on upadl do bezvědomí. Takže jestli jste si na začátku mysleli, že tohle je příběh o nějakým inteligentovi, tak nyní už víte, že jste se kurevsky spletli.