Chaewon si v bolestech sedla na palandu a netušila co dál.

RM se odvážil podívat jejím směrem a jediný, co viděl, bylo utrpení. Hromada utrpení. „Chaewon-ssi, poslouchejte," oslovil ji. „Dobře víte, že nemůžete do nemocnice. Ale když nás pustíte, pomůžeme vám. A vy pomoc potřebujete." Zhodnotil její bídnej stav.

Když se na něj Chaewon znovu podívala, oči už jí pomalu lezly z důlků. Ale neměla v plánu se vzdát a ještě nějakou dobu to mít v plánu nebude. „Budu rodit sama!" zařvala, popadla prázdnou mísu, stáhla z palandy matraci a obojí si přitáhla před tři svázané muže. „Když to zvládla moje babička a stovky dalších žen v historii, zvládnu to taky." Mumlala si cestou. Potom ztěžka dopadla na záda na matraci a mísa spadla někam vedle ní. „Takhle!" zvolala.

Namjoon na ni s hrůzou vytřeštil oči a pomyslel si, že to není dobrej nápad. Stovky žen sice samy porodily úspěšně, ale některé z nich takto neporodily děti živé, ač by s lékařskou péčí mohly, a některé dokonce samy zahynuly.

Radši znovu odvrátil pohled, aby nemusel tu tragédii vidět. Pan Choi zvědavě otáčel krk, aby mohl nakukovat a Soobin přivázanej zády k němu poklimbával. Tohle ho fakt nezajímalo.

„Vítejte na představení života!" zakřičela Chaewon, když začala tlačit.