Já například přecházel po pánské umývárně ověšenej municí, j-hope si přede mnou umýval ruce a oplachoval si obličej, a moje intuice říkala velmi nahlas, že už jsem všechno svoje štěstí v tomhle životě vyplýtval. Divil jsem se, že to j-hope neslyšel.

Jenom se na mě usmíval skrz zrcadlo a pokusil se zůstávat i nadále tou nadějí, kterou se zavázal být. „Promluvíme si, až se vrátíš," navrhl mi.

Hryznul jsem se do rtu. Tohle mu nemůžu udělat. Pokusil jsem se na sobě nedát nic znát, opřel se o stěnu a mírně se pousmál. Prohlížel jsem si jeho obličej v zrcadle. Tak krásnej. Tak něžnej. A hodnej. Jak se mohl dostat až sem?

„A co... a co, když se nevrátím?" nadhodil jsem opatrně.

j-hope se stále pokusil usmívat, ale moje oči byly i v zrcadle tak vážný, že sklopil zrak do umyvadla a nechal ještě chvíli proudit teplou vodu na svoje ruce. „V tom případě ti chci dát pusu," prohlásil vážně, když znovu vzhlédl k zrcadlu. Já si ho nepřestával prohlížet. „První polibek," dodal šeptem.

Odlepil jsem se od stěny. „Ale první pusa je jen poprvý, proto se tomu tak říká," namítl jsem. „A první pusu jsi mi dal tehdy naši první noc v tvrzi, kdy jsi mě škrtil. A vojel." Vzpomínal jsem, ušklíbl se a přistoupil blíž k němu. Potom jsem se přitisknul na jeho záda. I přes tohle všechno tak moc krásně voněl.

j-hope se zamyslel nad mými slovy a utáhl kohoutek. „Tehdy to byli SUGA a j-hope, co ani neznali svoje jména, když si dali první pusu," vzpomínal. „Co kdybychom si dali první pusu jako Yoongi a Hoseok?" navrhl.

Cítil můj dotyk na svých zádech, moji bradu opřenou o jeho rameno, moje propletené ruce svírající jeho pas a potom si uvědomil, že naše těla jsou něco velice pomíjivého a poprvé ho začal jímat strach, že jsem to možná myslel vážně, že se už nemusím vrátit.

Proto se na mě velice vážně podíval v zrcadle a snažil se tu chvíli vrýt do své mysli už navždy. „Krom toho, nechci ti dát poslední pusu," zašeptal. „Raději ti dám druhou první. Jako se líbají páry poté, co se usmíří." Pousmál jsem se. „Takovou chci." Pokýval zasněně hlavou a potom se ke mně otočil. Dal jsem mu ruce kolem krku, on mně kolem pasu. „Kdo kurva může říct, že líbal velitele přepadení?" pousmál se a zahleděl se mi do očí.

Jeho ruce na mým pasu začaly hladit moje záda, jako by si chtěl zapamatovat každej můj obratel. Potom sjel rukama níž a položil je na můj zadek. Nemyslel to zase tak úchylně, chtěl si prostě jen zapamatovat moje tělo, než se navždy rozpadne.

Zašklebil jsem se, když jsem ucítil ten dotyk, zhluboka se nadechl a smířlivě přiložil svoje čelo na to jeho. Naše nosy se dotkly a naše dýchání se synchronizovalo stejně jako tlukot srdce. Bylo mu dobře, když se mnou byl, protože si připadal, že se mnou je v bezpečí a že ho ochráním za jakoukoliv cenu.

Položil jsem ruce do jeho vlasů. Přitáhl mě blíž k sobě. A potom, když jsme oba zavřeli oči, on našel cestu k mým ústům a začal mě líbat – pomalu a něžně. Byl to přesnej opak toho dne v tvrzi.

Stál jsem tam a nechal se líbat, zatímco jsem cítil, že on se mě nemůže nabažit. Zaryl svoje rty do mých jednou. Dvakrát. Třikrát. A čím víckrát to udělal, tím víc se musel usmívat. Přivinul jsem ho k sobě, jak jen to šlo, on položil svoje ruce na moje lopatky. Chvíli jsem si myslel, že mě chce celýho vtáhnout do sebe. A na tom taky nehledejte nic úchylnýho. Protože on jenom chtěl, aby část mě, kterou tak moc miluje, mohla žít navždy v jeho srdci.

Když se ode mě potom odlepil, ještě notnou chvíli jsme tam stáli a jenom se objímali, a oba jsme si přáli, aby v tuhle chvíli někdo namaloval obraz a my v něm takto mohli žít navždy.

Tohle. Tohle všechno se dá stihnout cítit za pár minut. A já přísahám, že jsem v těch pár minutách prožil celej další život.