Mira poslala Kyungji do podzemí. „Všichni pozor!" prošla kovovými dveřmi, postavila se mezi spuštěný pece a rázně dupla. „Měníme fázi! Opakuju: Měníme fázi!" Rozkřikla se po všech pracujících. PSYOVI, kterej se zrovna chtěl jít znovu potopit do trezoru, se to ale nepozdávalo. „Dojděte pro zbylý cihličky a zapojte pumpu!" rozkazovala Kyungji.

On s mokrýma vlasama, těžko říct jestli od vody nebo od potu, se zamračil, ačkoliv stál zády k ní.

„Rychle! Makejte!" Kyungji se opět znepokojeně rozešla uličkou vedoucí k trezoru.

PSY, náš hlavní svářeč, nyní frustrovanej a ještě k tomu v neoprenu, se na ni otočil. Potom se rozhlídnul a prošel až k ní. „Nečum a makej," zavrčel cestou na Kaie, kterej, když už neuměl hlídat rukojmí, dokázal aspoň tavit zlato. Potom se zahleděl Kyungji zpříma do očí. „Stačí osm hodin na plnej výkon a roztavíme všechno." Zamračil se na ni. Nechápal, kde zase vzala, že bychom to zrovna teď měli vzdát.

Ona jen pokrčila rameny. „Hlavní teď je dostat zlato pryč," sdělila mu úsečně, otočila se na podpatku a zase zamířila k východu.

PSY ji nenechal tak rychle odejít. Šel přímo za ní. „Předtím jsme na přežití potřebovali všech devadesát tun, a teď stačí šedesát?" namítl. „Kdes na tom byla?"

Chtěl ji chytit za rameno, ale Kyungji ho setřásla. Obezřetně se rozhlížela na všechny strany a pokračovala v chůzi, hlavně aby se na něj nemusela podívat. „Mira je v bance," povzdechla si. „Tak jako tak to urychlí zásah, kterýmu nezabráníme." Vysvětlila opatrně. Došla až ke kovovým dveřím, kde se uráčila na chvíli otočit PSYOVÝM směrem. „Buď to zlato dostaneme pryč, nebo jsme bez šance." Hryzla se do rtu.

PSY byl ten, kdo se na ni nyní nedíval. Zamyšleně hleděl do země a krabatil obličej. „Věděla jsi, že záchrana Miry ohrozí náš pečlivě připravenej plán?" podíval se na ni za okamžik.

„Hovno jsem věděla!" odsekla. „Stejně tak ty, stejně tak SUGA nebo kdokoliv jinej! Tohle není součást plánu, která se říká přede všema. Tohle je ta část, kterou si říkají milenci v posteli."

„Jak jinak, sakra!" ulevil si PSY. Začít křičet na Kyungji mu přišlo jako dobrý řešení, jak se zbavit vzteku, i když to, co se dělo, výjimečně nebyla její chyba. „Protože kdyby mi to ten mizera řekl do očí, tak bych na to nepřistoupil." Ucedil PSY rozhořčeně. „Když nás má záchrana člověka ohrozit, radši ať zůstane v lochu. A to má platit pro všechny. Protože na rovinu, kdyby šlo o kohokoliv jinýho z nás, tak se na něj RM vybodne." Odfrkl si pohoršeně. Měl pocit, že konec tohoto přepadení už nemůže být horší. Zabili Vho. A chystá se na nás armáda.

„Co ti nato mám říct, PSY-ssi?" povzdechla si Kyungji. „Já už tomu nevelím." Zavrtěla hlavou.

PSY zaúpěl. „Dřív jsi tomu velela," zavrčel na ni. Nejistě na něj pohlédla. „Velela jsi a uměla jsi to. Takže můžeš všem dokázat, že na to pořád máš, nebo dál dělat Miře poslíčka." Sjel ji od hlavy až k patě.

„Já myslela, že jsi chtěl za velitele Yoongiho," ušklíbla se na něj.

PSY se nad tím chvíli zamyslel. „Jedna věc je mít velitele, kterej umí improvizovat," usoudil nakonec. „Ale druhá věc je, že nyní improvizujeme všichni. A nechci ti brát iluze, ale přesně takhle lidi při loupežích umírají." Prohlásil.

Měl pravdu. Smrt při přepadení není nakonec nic moc jinýho než improvizace. Ale co naděláš, když tě prostě baví žit takovej život? Kyungji se na PSYE pochybovačně podívala. Tušila, že na těch slovech něco je. Taky ale tušila, že tohle přepadení už nepotřebuje jenom schopnýho velitele. Potřebuje zázrak. 

***

Bylo od Namjoona chytré zachraňovat Miru? A měla by Kyungji opět velet?