„Poslední slova, RM-ssi?" vyzvala Chaewon našeho vůdce. RM nepatrně stočil zorničky jejím směrem. Jakkoliv to pro něj bylo těžké, on nežil ve lži, i když si občas možná myslel, že jo. Jediný, na co myslel, byly naše životy, který poslal do záhuby.

Já stále hleděl na Miru, ale čím déle tam stála, tím víc bojovala se záchvatem pláče, až jsem si byl jistej, že tohle není dobrý. Plán šel naprosto a nezvratně do kytek. Nemůžeme vyhrát, pokud se nestane zázrak.

Kyungji hleděla bezmocně před sebe a mohla se jen dívat na to, jak se plán, kterýmu zasvětila život, pomalu, ale jistě rozpadá v prach přímo před jejíma očima.

Jimin a Jungkook se na sebe ve stejnou chvíli podívali. Jak už jsem říkal, dokonce nahlas, tak při přepadeních se láska násobí. Ale naprosto unikátně se láska násobí, když máte jít společně do hajzlu.

Yeonjun hleděl před sebe a myslel na to, jak dramaticky se jeho život proměnil za posledních třicet minut.

Mat se snažil tvářit statečně, ale měl strach. A byl nasranej. Takhle náš příběh přece nemůže skončit. Nebo snad jo?

j-hope si chtěl kleknout a začít se nám všem omlouvat, protože měl pořád pocit, že tohle je jeho chyba, ale ten, kdo se začal omlouvat, byl RM: „Promiň mi to, Mira-ssi," začal. Mira začala plakat. „Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo a moc tě miluju. Odpusť mi to." Mira popotáhla a chtělo se jí křičet.

„Omlouvám se, j-hope-ssi," pokračoval RM. j-hope ustrnul v pohybu. „Chtěl jsem tě zachránit, ale povedl se mi jen pravý opak."

Nad další členkou týmu se RM trochu zamyslel, ale potom to stejně řekl. „Promiň mi to, Kyungji-ssi," zašeptal. Kyungji se zdrceně chytla stolu. Po tváři jí stekla slza. „Vím, že na tomhle plánu jsi dřela celej život." Kyungji svěsila hlavu.

Mat u okna se na ni díval a chtěl ji obejmout. „Je mi to hrozně moc líto, Mat-ssi," oslovil RM i jeho. „Jsi jako naše skála. Pevnej bod tohoto týmu."

Mat si jen povzdechl.

„Mrzí mě to, Yeonjun-ssi," oslovil RM Yeonjuna za stolem. I on měl nyní v očích slzy. Vybral si vskutku špatnej okamžik na vstup do bandy. Pokýval pro sebe hlavou. Asi to tak mělo bejt, pomyslel si. Nedávalo by smysl, kdyby Namjoonův tým nikdy nenarazil.

„Promiň mi to, PSY-ssi," pokračoval RM sípavě. Chaewon vedle něj se ušklíbla a podívala se na hodinky, jestli to jako stihne ještě dneska. „Jsi ten nejlepší ve svým oboru. Doufám, že to víš."

PSY tady s námi v tu chvíli nebyl. Tavil dole zlato.

Jimin za stolem se hryznul do rtu. Neuměl pořádně popsat, jak se cítí. Trochu jako by se řítil do propasti. „Velmi, velmi se omlouvám, Jimin-ssi," rozvzlykal se RM. Jimin pocítil nával žalu. „Nikdy ti nebudu schopen splatit to, co jsi pro mě a tuhle bandu dokázal obětovat." Ale když RM řekl tohle, nedokázal se na něj zlobit. Podíval se na Jungkooka vedle sebe, kterej ztěžka oddechoval.

Jungkook sám byl smutnej, ale taky měl příšernej vztek. Tohle není fér. Takhle to skončit nemělo! Proč mu to nikdo neřekl rovnou? „Promiň mi to, Jungkook-ssi," oslovil ho RM. „Zasloužil sis šťastnej konec. Ty i tvoje rodina."

RM se rozvzlykal a odmlčel se na notnou chvíli. Netušil, co to ním prošlo tak prudce a tak náhle, ale bál se vyslovit moje jméno. „Moc se ti omlouvám, Yoongi-ssi," vydechl nakonec. Nevěřícně jsem položil ruku na stůl a protočil oči. „Bez tebe bychom to nedotáhli až sem a já tě zklamal." RM popotáhl. „Vás všechny jsem zklamal."

Bezmocně jsem zavrtěl hlavou, ale spíš jsem to udělal proto, že jsem chtěl zahnat slzy.

„Omlouvám se," zašeptal RM. „Prosím, odpusťte mi to, jestli můžete."

„Dost," Chaewon mu luskla před očima. „To by stačilo, ne?" Pohoršeně mlaskla a naklonila se k němu. „RM-ssi," oslovila ho. On trhnul hlavou jejím směrem a s očima od slz se na ni podíval. „Nebreč mi tu, prosím tě," požádala ho. „Bez velkých soupeřů nejsou velký bitvy. A tys byl skvělým soupeřem." Dodala. Potom popadla vysílačku a přiložila ji tentokrát k vlastní puse. „Ráda bych si s váma dala několikahodinovou terapii," řekla, „připomněli bychom si vaše nejlepší momenty teď, když půjdete do kytek."

Mira ji snad ani neuměla nazvat slovem. Zápolila s přívaly vzteku a pláče a chtěla všechno vrátit. Chtěla se vrátit do dne, kdy se rozhodla za ním jet. Já to taky chtěl vrátit. Ten den, kdy jsem se rozhodl utýct z ostrova. A Kyungji to chtěla vrátit. Chtěla začít plán znovu a tentokrát se chovat jako správná velitelka.

Ale pointa je v tom, že tyhle tlačítka neexistujou, jakkoliv moc si je přejeme mít. Pointa tkví v tom, že všichni děláme rozhodnutí, který nás někam dovedou. A tentokrát náš tým zkrátka dovedla tahle rozhodnutí k prohře. To se stává. Je to součást hry. A tohle riziko jsme přijali ve chvíli, kdy jsme se ji rozhodli hrát.

„Myslím, že by to byla sranda," smála se Chaewon do vysílačky, ale smála se jediná. „Ovšem já a váš vůdce toho musíme ještě dost probrat." Zkonstatovala po chvíli. „Snad se chápeme. Přepínám a končím, zlatíčka." S těmito slovy zavěsila a odsunula se na židli. RM se chvěl. Ona ho schválně nechala sedět před obrazovkou počítače koukat se na kamery před bankou. Protože uvidíte, co se za chvíli bude dít.